Přes skromné vybarvení je hned patrné, že patřím mezi vodní šlechtu.

Můj původ a úhlavní nepřátelé 

Pocházím ze starobylého šlechtického rodu Okounovitých. Kořeny našeho rodokmenu zasahují až do věků prvohor – do dějinné éry mladšího devonu, který na Zemi zavládl v době před zhruba 450 milióny let. Mými nejbližšími pokrevními příbuznými současnosti jsou u nás - baron okoun a hejtman ježdík. Nepanují však mezi námi žádné přátelské vztahy. S oběma nižšími aristokraty mám spoustu nevyřízených dluhů. Nezřídka mi pytlačí v panství a dokonce si troufají na mé nejmladší děti. Dokážu si naštěstí sjednat respekt a spoustu odbojných bratránků a sestřenic navždy uvězním ve svém žaludku. V dospělosti se nebojím téměř nikoho! Ohrozit mě může snad jen větší štika či sumec, ale když jim nastavím praporec z tvrdých špičatých ostnů, často se rozmyslí a pustí mě. K obraně proti nim mi slouží i brnění z tvrdých šupin, díky němuž se z jejich smrtonosného sevření vykroutím. Opravdovou obavu však ve mně vzbuzují suchozemští predátoři – volavky, kormoráni, vydry a hlavně… lidé.

Soumrak a bouřka = ideální čas pro noční dravce.

Mé potomstvo a dědici 

Přiznám se, že stejně jako ostatní draví aristokraté, nejsem moc plodný, tedy alespoň oproti mým chudým poddaným – plevelným rybám, které mají dětí jako smetí. V dubnu a květnu, při teplotě vody 9 - 12°C, nastává náš lásky čas. Má vyvolená naklade na štěrkovité dno nebo na změť kořínků v hloubce do dvou metrů asi sto padesát tisíc jiker, které ochotně oplodním. Poté dostanu čestný úkol - strážit bezbranná rybí vajíčka před lupiči. Běda tomu, kdo se k nim opováží přiblížit! Se zlou se potáže. Menšího narušitele ihned spolknu, a většího alespoň posekám svými psími tesáky. V té době se nebojím zaútočit i na daleko většího tvora, než jsem já, což se mi někdy může stát osudným. Ale to je zákon přírody… Ke správnému vývoji potřebují jikry i čerstvou kyslíkatou vodu, a tak jim ji přiháním prsními ploutvemi. Po vykulení plůdku se situace radikálně mění. Už to nejsou bezbranná vajíčka vyžadující každodenní péči a ochranu rodiče, stanou se z nich miniaturní hltaví predátoři, kteří se pro mě mohou stát hrozbou do budoucna. Budou mi užírat potravu a dost možná mě jednou připraví o celé mé panství. Rychle zapomenu na otcovskou lásku a mávnutím kouzelného proutku se ze mě stane nelítostný kanibal! Vlastní pokolení však nelikviduji jen já, s chutí je požírají i ostatní vodní dravci, rybožraví ptáci a savci. A tak se stává, že se z celé stotisícové kolébky potomstva do dospělosti a prvního vytření dožijí sotva tři - čtyři ryby. Zkrátka přežijí jen ti nejschopnější, kteří se stanou mými nástupci a právoplatnými dědici.  

Neštítím se požírat vlastní děti.

Mé panství a přednosti 

Mé původní panství odnepaměti leželo v oblastech řek Dunaje a Volhy. Díky postupu ledovců a vrozené výbojnosti mí předkové expandovali dál. Dnes vlastním državy v celé západní Evropě včetně jižní Skandinávie a východním směrem mám porůznu roztroušená sídla téměř až po čínské řeky. Dokonce jsem se dostal až na americký kontinent, ale tam mě drží hodně zkrátka, protože mají ve vodách spoustu původní dravčí aristokracie. Pravdou je, že v pozdějším rozšíření mi pomohli hlavně lidé, kteří mě ve vodách rádi vidí. Zlí jazykové tvrdí, že je to kvůli mému luxusnímu masíčku, které skvěle zhodnocuje podřadné a kostnaté rybky, jimiž se živím. Já přesto věřím, že pravý důvod mé obliby u rybářů tkví v mých kladných vlastnostech a celkové vizáži – vyznačuji se totiž aristokratickým vystupováním, hrdým držením těla a nedbalou elegancí šatu, který není nijak přezdoben. Mou předností je rovněž fakt, že dokážu rychle potlačit vzpoury a rebelie poddaných – přemnožení drobných kaprovitých ryb. Neštítím se likvidovat ani nemocné či mrtvé rybky po různých morových epidemiích, které čas od času pod hladinou vypuknou. Má nadvláda nad drobotinou a nevybíravost v menu je k užitku každého vodního panství. 

Upíří špičáky jsou mou nejmocnější zbraní.

Mé mimořádné vlastnosti 

O mé dravčí nátuře se mezi rybáři šíří hotové legendy, dokonce se tvrdí, že prý ve mně koluje krev hraběte Draculy. Pravdou je, že jistá podobnost s pověstným Transylvánským šlechticem je mi vlastní. Mám i podobný chrup! Zvláště hrdý jsem na své ostré špičáky, které mému vzezření dodávají divoký ráz. Stejně jako Pán upírů nesnáším sluneční svit, a tak svůj hrad většinou opouštím až při soumraku. K nočnímu životu mám výborně uzpůsobený zrak. Vlastním totiž „kočičí zrak“! Znamená to, že za zornicemi na zadních stranách očí mám umístěna jakási zrcadla, která zbytková světla odráží zpět z očí ven. Tím, že světlo prochází receptory dvakrát, jednou dovnitř a podruhé zpět, získávám obrovskou výhodu oproti ostatním rybám zejména při orientaci a lovu ve zhoršených světelných podmínkách. Mé blýskavé bulvy jsou mírně vypouklé a navíc leží v přední části špičaté hlavy, což mi umožňuje dokonalé prostorové vidění. Díky této vlastnosti mám lepší odhad vzdálenosti při výpadu na kořist - přesně vím, kam mám nasměrovat útok a kdy ho přesně načasovat. Můj mrazivě skelný pohled je nejlépe patrný při umělém osvětlení. U některých rybářů dokonce probudí magickou vášeň, která hraničí až s posedlostí. Spousta z nich je mým pohledem hypnotizována, a pak se mi chce zblízka dívat do očí co nejčastěji. Bohužel…  

Vypouklé opalizující oči mi pomáhají lovit za zhoršených světelných podmínek a umožňují mi vidět prostorově vidění - obojí využívám při přesném zaměření kořisti.

Má krutovláda a oblíbené pochoutky 

Nade vše miluji čerstvou krev a maso! Mými oběťmi se stávají všechny ryby v okolí, které jsem schopen pozřít. Na loupežných výpravách mě doprovázejí mí bratři a sestry, a tak společně dokážeme zmasakrovat většinu obklíčené kořisti. K zabíjení jsem uzpůsoben dokonale! Kromě výborně uzpůsobeného zraku mi v lovu pomáhá i vřetenovité tělo zakončené prostornou ocasní ploutví, která mi umožňuje na krátkou vzdálenost provést maximální zrychlení, aniž by mě brzdil odpor vody. Mám také skvělý čich, který se mi náramně hodí k vyslídění skryté či nehybné potravy. Nepohrdnu totiž ani rybími mrtvolkami či utopenými červy. Jen na okraj, na starší z nás občas vleze jakási přechodná „ztráta dravosti“ a tajně si začnou pochutnávat na vegetariánské stravě – na kukuřici, smrdutých koulích zvaných boilies, pečivu, vařených těstovinách apod. Nezřídka je tato úchylka po zásluze potrestána a „rostlinožrouti“ přijdou o život zvlášť potupně - rukou kata Kaprobijce!

Na lovecké výpravy vyrážím v doprovodu bratří a sester.

Můj hrad a kořistnické výpravy

Mým útočištěm je můj hrad! Většinou je to dřevěná tvrz z koruny ponořeného stromu nebo kamenná pevnost ze zatopených zbytků lidských staveb, mostních pilířů či balvanité regulace. Někdy beru za vděk i polním ležením – jakoukoli hlubší jámou, korytem či rýhou ve dně. V nouzi se alespoň držím ve stínu převislých větví či pod podemletými břehy. O vyhřívání na slunci opravdu nestojím! Ve stinných překážkách a šeru dna trávím většinu hodin bílého dne. Večer je opouštím a vyrážím na zteč, neboli na lovecké výpravy. Pod rouškou tmy se nevyhýbám ani úplným mělčinám. Rád v noci šmejdím na otevřené vodě pod hladinou a v těsné blízkosti břehů. Přes své krvežíznivé choutky a nezměrnou dravost nezapomínám ani na ostražitost. Jakékoli otřesy zachycené postranní čarou, které nepocházejí od případné kořisti, mě varují před nebezpečím. Stejně tak si dávám pozor na blýskání světel baterek a ohňů na břehu a obloukem se jim vyhnu. 

Spoustu mých menších druhů v mládí zahubí jejich hltavost a neopatrnost.

Mé zneužitelné slabosti

Chce-li se mi někdo dostat na kobylku, musí být tichý a neviditelný jako duch. Kromě toho musí používat jemné náčiní a nástrahu nachystat přesně na míru. K druhu rybičky, která nežije v mém okolí jsem dost nedůvěřivý a raději si na ni nechám zajít chuť. Stejně nedůvěřivý jsem i když kořist uchopím, pocítím-li nějaký nepatřičný odpor, raději se vzdám i toho nejlákavějšího sousta. V chladném období roku se nevzdaluji daleko od svého hradu, a proto nástrahy musí být umístěné blízko hradeb. Kořist si pokaždé důkladně prověřím než se do ní zakousnu - to platí i pro umělé vláčecí nástrahy. Při přívlači mě osloví jen pomalu tažená nástraha. Nejsem žádný zbrklý okounek, abych ji chvatně naháněl! Vždy si zachovávám důstojnost i rozvahu až do poslední chvíle před útokem a pokud nepojmu žádné podezření, vrhnu se na kořist třeba až těsně u břehu. V zimě mě osloví jen nástraha, která se sotva šine a občas znehybní úplně. Její správnou rychlost nejlépe vystihuje věta: „Kdyby se pohybovala ještě pomaleji, tak už vlastně couvá…“ 

Můj další osud leží v rukou rybářů.

Má budoucnost 

Budoucnost mého rodu a druhu se zatím nejeví úplně černě. Postupem věku však tmavne víc a víc. Od nepřátel nemám pokoje celý rok. Na jaře po výtěru ohrožují naše bezbranná vajíčka všichni vodní predátoři. Kromě nich na jikry číhá smrtelné nebezpečí v podobě kolísání hladiny. Buď jim hrozí uschnutí na souši v důsledku upouštění vody z přehrad, nebo je naopak ohrožují povodně, které omladinu smetou po proudu. Ale ani v dospělosti nemám na růžích ustláno. V době hlídání jiker mě často ohrožují pytláci, neboť jsem v té době snadno na hnízdech ulovitelný. Od léta až do konce sezóny po mě už oficiálně pasou snad všichni rybáři, kteří touží po mém delikatesním masíčku. V té době jsou pro spoustu našich dorostenců osudné především malé živé rybky nastražené na háčcích. Naivita a hltavost candátích panošů jsou smrtonosné pasti. Když se mladá ryba zažere, bývá to její poslední chyba v životě. Stačí přitom málo - jen kdyby rybáři nastražovali rybičky nad 15 cm délky. Na takovou kořist si už troufne jen opravdový rytíř! Aby toho nebylo málo, tak mě na sklonku rybářské sezóny začnou ohrožovat kormoráni a místně také vydry. O věčných celoživotních bitvách se štikami a sumci jsem se již zmiňoval v úvodu…    

Když kořist chytí útočníka.

Myslím, že jste se o mě a našem rodu dozvěděli celkem dost. Nyní už záleží jen na vás, jak s mou upřímnou zpovědí naložíte. Ve skrytu rybí duši doufám, že se ke mně budete chovat s náležitou úctou a pokorou. Já, aristokrat vodní říše, si ji stále zasloužím. Svatý Petr buď se mnou i s vámi...

Sbohem! A zas někdy příště...

Rytíř Candát udatný - Pán vod stojatých i tekoucích, podepsaný vlastní ploutví