Kam s myšákem?

Záběry na myšku patřičně zhoustnou až na podzim. Tehdy se mými hlavními lovišti stávají mělčí stojaté revíry – nejčastěji slepá ramena kolem řeky. Tyto vody jsou rybáři hodně opomíjené, jednak z důvodů špatného přístupu na břeh a jednak proto, že se pod hladinou skrývá spousta vázek. Štikám však takové zanedbané a zapomenuté vody jdou náramě k duhu a rostou v nich jako dříví v lese. Nejednou jsem na místech se sotva metrovou hloubkou obklopených hradbou z vyvrácených stromů zapřáhl kousky, o kterých se rybářům lovícím na řece může pouze zdát. Abych nepřechválil – zásadní nevýhodou slepích ramen je množství překážek skrývajících se pod hladinou. V podstatě se tady dá lovit jen na nástrahy, které jsou dostatečně léhké, aby pluly po hladině, nebo ji těsně kopírovaly. Umělá myš alá JOKR je k tomu jako stvořená!

 

Kde chytat s myšákem?

Důležité je, naučit se vodit myšku tak, aby budila pozornost dravců, ale současně je nezrazovala od útoku. Ideální je, jestliže máte nějaké zkušenosti s vedením plovoucích jerkových nástrah nebo s popíky - pak budete mít našlápnuto dobře vodit i umělého myšáka. Rozhodně je dobré naučit se přesně a hodně těsně nahazovat ke břehům, kobercům vodních rostlin nebo k padlým kmenům. Jen tak napodobíte skutečného hlodavce, který právě spadl ze souše do vody a snaží se na ní zase co nejdříve vyškrabat. Žádný suchozemský tvor totiž netouží být v mokrém prostředí příliš dlouho a rozhodně se bude snažit zkátit plavání na dobu nezbytně nutnou. Že by polní myš nebo hraboš schválně přeplavávala celou zátoku je dost nepravděpodobné. Delší výpravy možná dělají jen vodní hlodavci – hryzci, ale i oni se spíše drží poblíž břehové linie. Už proto se chlupatá nástraha, která z ničeho nic dopadne na prostředek vodní plochy, musí jevit dravcům krajně podezřelou. Přirozené tak je a bude jen těsné kopírování zarostlých či podemletých břehů, vyvrácených stromů, leknínových polí apod. Pozor, hodně záběrů přijde hned po dopadu nástrahy na hladinu! 

 

Hlavní myšákovo působiště - příbřežní zóna u rákosových porostů.

 

Jak chytat s myšákem? 

Vedení umělé myšky je celkem jednoduché, určitě je snazší než přesné obhazování překážek a břehů. Po dopadu na hladinu, nechte myšku pár sekund na hladině nehybně plavat. V této fázi je důležité, aby šňůra či vlasec byl neustále napnutý z důvodu nečekaného záběru. Po chvíli klidu začněte při zvednuté špičce prutu lehce s nástrahou škubat. Tím se napodobí hlodavec, který se rozhlíží a tápe, kterým směrem se má vydat. Potom myšáka popotáhněte asi o půl metru a zase zastavte. Myš se v pohybu nakrátko zanoří a její ocásek se lákavě rozvlní. Opět ji nechte na hladině „odpočinout“. Postupně tak nástrahu přitáhnete až pod prut a můžete nához zopakovat. Někdy se vyplatí vykonávat popotažení prudčeji, jindy zase jakoby zpomaleně. Zkrátka musíte najít správný rytmus, který štiky vydráždí k nepříčetnosti. U vedení umělé myšky je široký prostor pro experimentování. Když se vám podaří nejít ten správný gryf, můžete se těšit na úchvatný a hlavně bouřlivý a skvěle viditelný záběr.  

Znovu opakuji, alfou i omegou vedení umělé myši je těsné kopírování břehu či různých plovoucích překážek. Tady dostanete 99,9% všech záběrů!

 

Myšák v rybí tlamě a co dál?

Záběr na plovoucí myšku je pokaždé úchvatný! Může přijít v jakékoli fázi vedení – při potažení vpřed, při pauze a stoupání k hladině, nebo také už při dopadu nástrahy do vody. Dravec totiž může svůj útok načasovat jak je mu libo. Má na něj spoustu času, protože plovoucí hlodavec nevidí pod sebe, monitoruje pouze prostor kolem sebe a nad sebou. Pro rybáře je důležité, aby při bouřlivém zalovení udržel nervy na uzdě a neunáhlil se se zásekem. Musí počkat, až mu „ztěžkne“ špička prutu. Přiseknutí stačí provést zápěstím, neboť divoký záběr v kombinaci s ostrým zaseknutím celou paží nemusí skončit dobře. To pak buď nástrahu ukradne dravci z tlamy nebo vytrhne trojháček z čelistí. V nejhorším možném případě může uprásknout vlasec. Pokud se zásek s přiměřenou razancí provede včas, tedy až štika sevře čelisti, může se lovec těšit na napínavý zápas. Výhodou je, že se trojháček sám uvolní z z drátěné svorky na bříšku myšky a dravec si jen tak snadno zaseklé hroty neuvolní. Ryba visí většinou opravdu spolehlivě. 

 

Falešný hlodavec umí zabodovat.

 

Lov s myšákem v praxi

Je tu babí léto! Ráno se nad hladinou válela mlha hustá jako smetana, ale kolem desáté hodiny ji vystřídá jiskřivý den. Stromy kolem ramene jsou oděné do zlatého hávu a kapky rosy perličkují na starých pavučinách. Slunce sice příjemně hřeje, ale dech podzimu už je cítit v občasných poryvech chladného větru. Obhlížím vodu a uvažuji, kam pošlu oblíbenou rotačku. Zatím jsem na ni sice neměl ani záběr, ale to se teď s vyjasněním může změnit. Přejdou další dvě hodiny lovu a zdá se, že dravce z apatie nevyburcovalo ani sluníčko. Jsem až na konci ramene, kam do něj vtéká svodnice od řeky. Brodit přítok se mi nechce a zvažuji návrat přes jednou prolovená místa. Chce to změnit nástrahu. Otvírám krabici a pohledem vybírám nějakou lahůdku pro místní štiky. Zrak se mi ulpí na umělé myši. Mám, nemám? Zkusit, nezkusit? Ale co, kdo nic nezkusí, ten nic nezíská. A také nepokazí… 

 

Ve vodě plné dřev oceníte mělký chod chlupaté nástrahy.

 

Vytahuji myšáka ve střední velikosti. Zaháknu ho do karbinky na tenkém wolframovém lanku a zhoupnu ho do vody. Nechám nasát chlupy vodou, aby myš patřičně ztěžkla a mohu začít těsně obstřelovat břeh po své levici. Chvíli mi trvá, než dostanu do ruky přesné nahazování. S každým hodem se lepším a přestřelím už jen výjimečně. Když se to náhodou přihodí, stejně se houby stane - myš jednoduše sešoupnu ze souše na hladinu. Když visí pevně, popojdu a vyprostím ji ručně. Horší bude až se dostanu k rákosovým polím, tam osvobození tak snadné nebude. Náramně mě baví oživování myšky ve vodě. Znovu cítím, že jsem ve hře a můj rybolov začíná být smysluplný. Přestože je zatím záběr v nedohlednu, buším nástrahou do vody jako hluchý do vrat.

Tak, a jsem u rákosu. Teď končí zábava a začína těžká lopota. Poslat nástrahu podél trsů rostlin vyžaduje dobrou mušku a pevnou ruku. Teď se uvidí, jak mám natrénováno. První hod a myš se houpe na jediném převislém stéble. Zatraceně! Došponuji šňůru a lehce cuknu prutem. Myšák se uvolní a padá na hladinu. Šplouch! Okamžitý útok mě překvapí. V úleku zareaguji přemrštěně a ostře švihnu prutem vzad. Ještěže tak, prověšená šňůra se napne a v ten moment se u rákosí udělá kolo. Je tam! Zaseklý dravec vypálí do hloubky. Brzy zjistím, že ryba rozhodně nepatří k legendám revíru. Je to jen těsně podměrečná štička, přestože její bouřlivý výpad připomínal útok lochnesky. Zdolanou rybu zbavím chlupaté kořisti a hned ji pouštím. Koncentruji se na další přesné náhozy. 

 

Hlavní lovnou rybou je a bude štika.

 

U stejného rákosového pole chytím ještě jednoho zubatého predátora, který je zhruba stejně velký jako ten předchozí. Po celém dopolední bez záběru jsou pro mne dva záběry v rychlém sledu úplným balzámem. 

Myšák čaruje i nadále. Do večera s ním vykouzlím ještě další čtyři štiky. Ani jedna sice nemá míru, ale to mně vůbec nevadí. Když už vím jak na ně, tak se příště můžu popasovat s lepšími kousky. Hlavně, že divoké útoky, které jsem měl možnost sledovat, mi připravily parádní zážitek.

Umělá myška rozhodně není všemocnou zbraní, která funguje všude a vždy - to ostatně není aní žádná jiná nástraha. Přesto si myslím, že by alespoň jeden kousek neměl chybět ve výbavě vláčejícího štikaře. Díky své neokoukanosti a originalitě dokáže falešný myšák překvapit v nejméně očekávaný okamžik - tedy za předpokladu, že někdy bude navázán a protažen vodou. 

 

Důkaz místo slibu.

 

Hodně štěstí s Mickey Mousem u vody!

 

Text a fota: M.M.(Mouse Mann)