V zásadě rozlišujeme dvě základní techniky lovu marmyškou:
- chytání pod špičkou prutu
- odhoz s následným vláčením a chvěním
První způsob se používá hlavně při lovu z pramice, ze skalnatých masívů, při lovu v okách vodního porostu, na dírkách pod ledem, pod zarostlými a podemletými břehy či podle momentální situace při zabrodění (například za velkým balvanem nebo v hlubší tůni).
Lovíme–li v hloubkách, například z lodi na přehradě, necháme marmyšku volně klesnout ke dnu, přičemž vlasec máme neustále pod kontrolou. Při používání lehkých marmyšek totiž mnohokrát dochází k tomu, že klesající nástrahu uchopí ryba kdesi ve vodním sloupci. Proto je nutné věnovat udici dostatečnou pozornost a eventuálně si i počítat (odpočítávat vteřiny), abychom věděli, kde, resp. v jaké hloubce přišel záběr.
Po dopadu na dno necháme marmyšku s nástrahou asi pět vteřin ležet, načež ji rozhýbeme. Můžeme ji jen lehce odlepit ode dna a rozechvět. Můžeme s ní také zhruba 30 až 50 centimetrů nade dnem agresivněji poskakovat. Na to spolehlivě reagují okouni a štiky, občas candát nebo maréna. Můžeme ji ale i klidně zvedat a nechat padat na dno, kde jí dovolíme až 10 vteřin se povalovat. To si pak dá říct cejn, plotice, kapr nebo třeba candát.
Pokud záběr u dna nepřichází, postupně stoupáme s marmyškou výš a výš. Takto pročešeme každý metr vodního sloupce. Trpělivě a aktivně hledáme takový pohyb, který na ryby zabere – od nejjemnějšího vibrování až po agresivní „tanec”. Nezabírá–li pohyb, změníme nástrahu na háčku, nebo rovnou marmyšku.
Druhou techniku praktikujeme zejména tam, kde potřebujeme nepozorovaně dosáhnout na mírně vzdálené ostražité ryby, nebo tam, kde se chceme přiblížit zvolenému místu, aniž bychom museli vstupovat do vody (a tím zbytečně znervózňovat ryby). Je to zároveň technika, která více platí na ryby vodního sloupce a povrchové ryby (tloušť, bolen...).
Odhoz s následným vláčením velmi rád používám na řekách s hloubkou do 1,5 metru, a to ze břehu i při brodění. Ze břehu nahazuji buď kolmo na proud, nebo šikmo k němu (to podle situace) a nechám nástrahu při napnutém vlasce a zvednuté špičce prutu klesnout ke dnu. To už ji samozřejmě proud sebere a odvalí o kus níž. Když ji cestou ve sloupci nesezobnou oukleje nebo malí tloušti, což se u nejtitěrnějších marmyšek (např. slza či krystalka od J.M.B. Ryna) stává často, vedu ji klidně, jaksi zlehka u dna (plotice, hrouzek, cejnek, cejn, okoun, proudník, parma), nebo aktivně a plynule (tloušť, bolen). Osvědčená je technika nadržování a chvění marmyšky v proudu těsně nade dnem, kdy mohou zabrat prakticky všechny přítomné druhy ryb, včetně pstruha.
Při brodění zase nahazuji buď do břehu, čímž občas překvapím slušnou rybu, a nebo po proudu pod sebe, abych nástrahu mohl protahovat mezi vlajícími travami.
Letní záběry na tekoucí vodě jsou výrazné a snadno rozpoznatelné. Ale i kdyby nebyly... Díky moderním prutům směřovaným do oblasti lehké a ultralehké přívlače si rybář zachytá. Doporučit v tomto směru mohu 3 m winklepickerový prut s nejtenčí špičkou. Jeho špičková akce je akorát tak trpělivá (2–3 vteřiny), aby si dokázala na dobrání nástrahy od nejisté ryby počkat. Ostrý zásek už pak není nutný. Ryby jsou chyceny pevně za vnitřní okraj tlamy a z marmyšky nepadají. A to se mi dříve při používání vláčecích prutů pro ultralehkou přívlač nebo s označením JIG (a špičkovou akcí) stávalo.
Hodně ryb jsem tehdy vytáhl, ale bylo i dost takových, které se v důsledku nedobrání setřásly. Dosud nemám zkušenost s pruty s tzv. chvějivou špicí. Vím ale, že řada lidí si je velmi chválí, stejně tak však vím i o několika, kteří od „chvějivé špice” přestoupili k „pickerům”. Z toho lze usuzovat, že volba „marmyškového” prutu je velmi individuální záležitostí, což může být dáno mimo jiné tím – jak jsem vypozoroval –, že někteří rybáři pracují při lovu zápěstím, zatímco jiní spíše předloktím. Někdo zase rukou ani nepohne, jelikož pohyb nástrahy určuje pomalým a nepravidelným otáčením kličkou navijáku.
Co se prutů vhodných k marmyškám týče, nemusejí být vždy jen delší a jemné. Záleží na hmotnosti marmyšky, ale také na místě, podmínkách a koneckonců i technice, jakou budeme lovit. Jiný prut určitě použijeme při lovu na dírkách, trochu jiný při lovu z lodi a jiný na tloušťové řece. A to nemluvím o tom, že marmyškou se běžně loví i za použití muškařského „biče”.