Musím se přiznat, že já osobně podzim miluji a říjen pokládám za nejkrásnější měsíc v roce. Toulky kolem řeky, při kterých nám touto dobou již často chroupe jinovatka pod nohama, vzduch je křišťálově čistý a dálky se zdají na dosah, mne naplňují čistou radostí a já nasávám plnými doušky.
Co se ryb týče, v říjnu máme ještě možnost využít horečného shánění potravy šupinatých obyvatel vod, kteří se intenzivně připravují na dobu zimního strádání. V dalším průběhu podzimu se však výrazně snižuje příjem živin a ryby přecházejí do úsporného zimního režimu. Tomu se musí přizpůsobit i naše lovební metody.
Ryby již nehledáme v mělkých a proudných úsecích, ale naopak v hlubších tazích, zátočinách a úplavech. Tam nám bude trochu znepříjemňovat lov spadané listí, ale později s podzimem i tato nepříjemnost pomine. Spolehlivá místa jsou tam, kde se do řeky dostává oteplená voda, například různé výtoky z elektráren, sádek, nebo v zimě voda pod přehradou. Pobřežní vegetace již zmizela, a tak je přístup k řece mnohem lepší. Můžeme si tedy poměrně snadno najít místo i tam, kde jsme řeku opomíjeli kvůli nechuti probíjet se letní džunglí.
Pokud je to jenom trochu možné, snažíme se využít služeb nejjemnější, většinou laminátové špičky. Záběry jsou již opravdu opatrné, ale musíme se smířit s tím, že bude ještě hůř. Na druhé straně je možné záběry očekávat v průběhu celého dne, tedy jeho světlé části.
Krmení volíme lehké, množství zarážky (partiklů) výrazně snížíme, abychom ryby nepřesytili. Krmíme již velmi střídmě. Důležité bude dostat krmení ke dnu, kde se ryby touto dobou nejvíce zdržují. Později v zimě často již nekrmím vůbec.
Jako nástrahu můžeme použít bílé červy, žížalky, pečivo, přičemž já osobně nedám dopustit na rohlíček, který považuji za nejlepší nástrahu po celý rok. Dáváme malé kousíčky, které musí zůstat nadýchané, jinak se četnost záběrů velmi snižuje. Vůbec nejlepší je rohlíček trhat, což je mnohem účinnější než nakrájené kostičky.
Háčky používám velikosti č. 10 až 14, přiměřené síly tak, aby umožnily lehounké vznášení nástrahy. Jen tak bude naše sousto pro ryby neodolatelné. Vlasec používám 0,14 mm na kmen, jako návazec většinou 0,12 až 0,10. Můžeme jít podle okolností až na osmičku. Feederové pruty mají velmi malá očka, která nám mohou v zimě zamrzat. Z tohoto důvodu nepoužívám ani pletenku. Většina jich nasává vodu, což v kombinaci s mrazem přináší problémy. Je snad možné použít spékané šňůry, jako příkladně Fireline, kde je tento problém alespoň částečně eliminován.
Návazce - na rozdíl od dámských sukní - na zimu zkrátíme. Zatímco v létě používáme až metrové, nyní vystačíme s délkou 20 až 30 cm.To nám umožní snadněji indentifikovat záběr a kromě toho jsou již jemné záběry sekatelnější. Zasekáváme také i při méně výrazných pohybech špičky, neboť v tomto období to může často znamenat body v náš prospěch. Musíme se však naučit rozlišit záběr od přejezdu. Těžko se o tom teoretizuje, ale přejezd se většinou projeví rychlým vrácením ohnuté špičky. Pokud se nám to stává delší dobu a my nejsme schopni zaseknout, nezoufejme. Znamená to, že máme ryby na lovišti a měli bychom začít experimentovat s návazci, nástrahou a podobně.
Feederové chytání nám může přinést mnoho radosti i přes zimní měsíce a mně pomáhá přečkat dlouhé týdny do začátku mé oblíbené přívlače. Takže dost šedivé teorie a vzhůru k vodě…