V krabičce jsou některé druhy marmyšek (české a polské), zcela nahoře ve speciální "twisterové úpravě. Ve spodní části (dlouhý díl krabičky) navíc i tzv. zimní třpytky.

„Marmyškování” je velmi specifická rybářská disciplína. Nelze ji jednoduše zahrnout do klasické přívlače, i když se tak u nás děje. Vlastně je to něco mezi přívlačí, plavanou i mouchou. Ano, lov marmyškou v sobě nese prvky všech těchto ryboloveckých technik. A možná právě proto je tak úspěšný.

marmyšky Než přejdeme k ryze praktickým záležitostem, měli bychom si ještě říct, kde se marmyškování nejvíce daří. Je to důležité proto, abychom tuto nástrahu lépe pochopili. Mezi světové mocnosti v této disciplíně nepatří státy západní Evropy či USA, jak by možná laik očekával, nýbrž Rusko, Litva, a dnes už i Polsko. Všude tady se marmyškám velmi daří. Chytá se zde na ně celý rok, s velkým úspěchem se používají při lovu na dírkách. Není proto divu, že právě v těchto zemích se vyrábějí vůbec nejlepší marmyšky na světě – vzhledově krásné a naprosto dokonalé, prakticky pak velmi účinné, navíc v obrovském výběru.

Když někdy člověk srovná tyto „originály” s tím, co je v našich obchodech běžně k dostání, tak ho napadne jediné: U nás je to bída. To je třeba si přiznat. Z domácích výrobců pouze hradecká firma J.M.B. Ryna produkuje marmyšky takového vzhledu, fyzických parametrů a kvality, že si zaslouží rybářovu pozornost. Ostatní české marmyšky – dostupné na pultech většiny prodejen – vypadají vedle těch ruských, litevských či polských jako fotbalové mužstvo Zadní Brambory vedle hráčů Realu Madrid.

Pokud si tedy našinec chce vychutnat lov marmyškou stejně jako „mistři” této disciplíny na severovýchodě Evropy, pak má na výběr v zásadě ze tří možností:

  • sehnat marmyšky od J.M.B.Ryna (např. kapka, beruška, brouk, kara, slza, pecka, cvrček)
  • poohlédnout se v úzce specializovaných prodejnách, kde se tu a tam dají sehnat ruské nebo polské marmyšky
  • nechat si je dovézt přímo ze zemí zaslíbených – z Východu

Co to je ta „marmyška”?

Marmyška – jak jsem již předeslal – je vlastně zátěž k nástraze, či chcete–li „nosič nástrahy”. Může být plochá, kulatá, slzovitá (kapkovitá) či vysoká s háčkem, na který se uchytí již zmíněná nástraha. To celé by pak měl rybář oživit tak, aby to ve vodě představovalo drobnou rybičku či jiného živočicha, jenž se potýká s ještě drobnější kořistí.

Přestože se marmyšky u nás používají již déle než tři desetiletí, pro řadu pasivních rybářů jsou téměř horkou novinkou. To si nevymýšlím! Letos v červenci se se mnou dali do řeči tři kolegové, kteří mne u řeky pozorovali při poměrně úspěšném marmyškování. Nakonec jim to nedalo a osmělili se. Když jsem jim na dlani ukázal tu titěru, na níž chytám, vysoukal jeden z nich ze sebe: „Ty vole, tak malou plandavku jsem v životě neviděl!”

Ani ne o týden později jsem na Ohři během 40 minut ulovil na 5mm marmyšku parádní tlouště – 46 a 51,5 cm. Po chvíli šla kolem rybářská stráž, jejíž členové mne znali. Požádal jsem je o vyfotografování. Sotva jsem vytáhl toho většího krasavce z eko–vezírku (po focení jsem rybu pustil zpět do řeky), zeptal se zaskočený „porybný”, na co jsem trofejního tlouště ulovil. Tiše jsem ukázal do krabičky s marmyškami. „No jo, když vy chytáte na ty americký sereptičky, na ty drahý woblery, že jo. To znám dobře.” (to je přesná citace jeho reakce, ještě teď mi zní v uších).

Těmito příklady se nikomu nechci posmívat, to skutečně nemám ve své povaze. Chci pouze dokázat, že existenci marmyšky v Čechách provází i v dnešní době neznalost. Tedy na straně jedné. Na straně druhé, kterou tvoří mimo jiné zkušení vláčkaři, muškaři a vyznavači ultra lehké přívlače, je velmi populární, přičemž nadále zažívá obrovský rozmach. Ale o tom až příště...