Jenže sumec - to je jiná sorta! Na potravu nečeká pasivně na fleku, nýbrž ji aktivně vyhledává slíděním po rajónu. Pokud kořist při výpadu mine, nechá ji plavat a pokračuje dál v „tour“. Takhle by to podle mého názoru mohlo být. Jenže teorie a praxe jsou mnohdy diametrálně odlišné věci. Nabízím vám zážitek kamaráda Ládi, který je možná výjimkou potvrzující pravidlo... 

 

Nastává soumraka a s ním klid před bouří...

 

Jeden dvěma ranami!

Dunaj u Gabčíkova – léto 1998: Slunce končí svou denní pouť. Poslední paprsky se odráží od hladiny veletoku. Na hladině přibývá kroužků, ryby začaly usilovně sbírat rojící se hmyz. Bum! Prásk! Do hejnka šupinatých „hmyžozravců“ vletí hladový predátor! Než se kruhy na vodě utiší, snese se mezi ně Láďova nástraha – štíhlý plovoucí wobbler (třinácticentimetrový Dragon river). „Falešná rybka“ vzápětí svůdně prokličkuje sloupcem až ke břehu. Nic ji „nestopne“, a tak znovu plachtí vzduchem, dopadá na hladinu a opět se pod ní ponoří. Jednou, dvakrát, dvacetkrát...

Lovící dravec si dává na čas. Jistě křižuje prostor jako ponorka vyhledávající nepřátelský křižník. Kolik náhozů ještě bude potřeba, aby dravec zaměřil svůj cíl? Láďa je ve střehu, každým okamžikem očekává útok na nástrahu. 

Konečně je tu! Dlouze očekávaný úder! Prut se ukloní. Brzda zakvílí. Mohutný tah do hlubin dává tušit, že zaseknutá ryby není rozhodně žádná čudla. Nastává perný souboj. Ani po čtvrthodině není jasné, kdo se stane vítězem. Skóre je stále nerozhodné i po dalších deseti minutách. Pak teprve ryba začne umdlévat. Zrovna, když se zdá, že se misky vah definitivně začnou naklánět na rybářovu stranu, přijde nevýrazný dravčí výpad a... prut se narovnává. Co se přihodilo?

Zklamaný Láďa si třesoucí se rukou zapaluje cigaretu a zkoumá, kde se stala chyba. Zde je! Záhadným řízením sil se otevřela karabina. Smůla na druhou! Lovec běduje nad ztrátou úlovku a proklíná vadu materiálu. Jeho hlasitý projev přivolá kolegu, který vláčel kus po proudu. Navzájem se znají, a tak společně usednou do chladnoucího písku. Příchozí z batohu vyšťárá flašku „trnkové“ a nabídne ji na spláchnutí žalu. Pak už se soustředí na líčení prohraného souboje. Lahev koluje a její obsah zvolna ubývá. Nejen vítězství, ale i prohry je nutné zapít.

Siesta je pojednou předčasně přerušena. Přímo před rybáři se na ztemnělé hladině rozprchnou rybky. Láďa polkne nevyřčená slova a horečně začne v krabičce přehrabovat nástrahy. Kolega na nic nečeká, má „nabito“, a tak jde dravci po krku bez zbytečných prodlev. Než stačí smolař Láďa navázat, ozve se od vody vzrušený výkřik: „Mám ho!“ 

 

V této fázi už je je vítězství nadosah.

 

Od začátku je poznat, že na wobbler zaútočil slušnější kousek. Kupodivu se však brání hodně mdle a už za necelých pět minut je u nohou přemožitele. Stačí se jen ohnout a sedmnáctikilový „knírač“ jde z vody.

 

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe!

 

Prohlídka sumčí tlamy ve světle baterky přinese velké překvapení – oba koutky totiž zdobí zaseknuté wobblery! Jedním z nich je Láďův Dragon river. Úspěšný lovec přednostně vyprostí právě tuto utrženou nástrahu a vrací ji původnímu majiteli.

„Wobbler je tvůj, úlovek můj! Dík za jeho unavení, ani jsem se nestačil zapotit!“, neodpustí si rýpnutí. Vzápětí přátelsky dodává:  „Neboj, škodný nebudeš, uzený sumec ti přece chutná, ne?“

Zbytek obsahu flašky záhy bere za své. Důvodem je tentokrát oslava vítězství nad vodním „neotesánkem“. Holt existují věci, které se střízlivým rozumem vysvětlit nedají...

 

Text a fota: ToRo