foto: www.muskareni.cz Zjednodušeně se vlastně jedná o peří, kousky srsti nebo chemlonu, jež jsou nějakým způsobem uchyceny k háčku a jež slouží jako umělá nástraha k chytání ryb. Streamerování je rybolovná metoda v mnohém se podobající přívlači, kdy streamery vedeme vodou podobně jako twistery, rippery či jiné gumové nástrahy pomocí vláčecího prutu. Ve druhém případě je možné vodit streamery pomocí muškařského náčiní jako mušky.

V obou případech je základem této metody aktivní vedení mušek (streamerů) vodou, které představují drobné rybky, dravé larvy vážek, pijavice, žáby, myši či další živočichy, kteří slouží jako potrava pro predátory. Avšak někdy streamer nemusí napodobovat žádný konkrétní živočišný druh a ryby jsou drážděni pouze barvou, leskem či pohybem nástrahy. Streamrovat můžeme jak na vodě tekoucí, tak na vodě stojaté, a je jedno jestli se jedná o vodu pstruhovou či mimopstruhovou. V každé totiž číhají nějací ti „hladovci”, kteří vámi nabízenou nástrahu slupnou.

O technice vláčení streamerů pomocí vláčecího prutu asi nemá cenu dlouze psát, postup je stejný jako u gumových nástrah. Zátěž může být umístěna jako jigová hlavička (jigstreamer), nebo může být součástí tělíčka ať už jako olověný drátek či olověná trubička (Hauserovo peří). Pokud není zátěž součástí streameru, umístíme ji buď to asi 50 cm na hlavním vlasci (broky, průběžné olůvko se zarážkami), nebo jako přídavnou zátěž pomocí třícestného obratlíku. Délka návazce nám pak určuje hloubku ve které bude nástraha vedena. Síla návazce by měla být vždy o něco menší než vlasec kmenový, při vázce přijdete ”pouze” o návazec se zátěží.

Podrobněji bych se zmínil o technice ”vodění” peří pomocí muškařského náčiní. Můžeme lovit s jednou, dvěma či třemi muškami podle toho, jaké nástrahy použijeme, jaké ryby chceme lovit, v jaké vodě lovíme a v neposlední řadě také podle toho, jak ovládáme techniku hodů. Prakticky se používají všechny techniky hodů, na kratší vzdálenost používáme valivého hodu, na klidnějších větších tocích (a zejména na volných ”stojácích”) se snažíme dohodit co nejdál, abychom využili co nejdelší dráhu mušek a prochytali co největší úsek.

Na tekoucích vodách nahazujeme napříč proudu, blízko k opačnému břehu (jeli v dosahu naší šňůry). Necháme mušky krátce splavat a klesnout pod hladinu, přitom neustále přehazujeme šňůru ležící na vodě proti proudu, aby proud nevytvořil velký oblouk. Jakmile se mušky vzdálí od břehu, začneme stahovat šňůru levou rukou (praváci) krátkými pocuky, abychom dali muškám ”život”. Když se mušky dostanou do proudu a šikmo od nás, potopíme špičku prutu, ale třeba i prut až po rukojeť do vody a přitahujeme mušky krátkým pocukáváním, které můžeme prokládat buďto krátkými pauzami nebo naopak delšími tahy k sobě.

Záběr může přijít v kteroukoliv chvíli. Často ihned po náhozu, nebo až pod špičkou prutu. Nejčastěji však přichází v momentě, kdy se začíná rovnat oblouk šňůry a mušky se začnou zvedat vzhůru. Zásek provádíme vždy s citem, a to tak, že zatáhneme rukou za šňůru a pomalu zdviháme prut z vody. Zásek pomocí prutu bývá většinou neúčinný. Nahazovat lze také šikmo nebo přímo do proudu, ale i proti proudu. Hlavní podmínkou je neustále cítit kontakt s muškami. Obtížné, ale o to důležitější je to zejména při chytání po proudu, kdy bývají záběry sotva znatelné a zásek musí přijít bezprostředně.

Je třeba zjistit, na jakou rychlost stahování nástrahy ryby reagují. Někdy je účinné velmi pomalé stahování doslova po centimetrech, někdy stahování s přestávkami či naopak s delšími potahy. Jsou situace, kdy musíme stahovat šňůru doslova bleskově. Děláme to tak, že prut držíme v podpaží a přehmatáváním oběma rukama šňůru stahujeme. Dále musíme zjistit (zejména na stojácích), v jaké hloubce ryby reagují na námi nabízené nástrahy.

Proto je třeba vyzkoušet a nechat mušky různě dlouho klesat, je dobré přitom počítat. Nikoliv z důvodu, abychom si „proklepli”matematiku, nýbrž proto, abychom po zjištění hloubky, ve které ryby berou, byli schopni vodit nástrahu pořád ve stejné hloubce. Jednoduchý a zaručený recept na úspěšné chytání neexistuje a tak je třeba zkoušet a experimentovat,důležitý je i výběr nástrahy.Zde je mých pár osvědčených tipů,které většinou nezklamou.

Potočák

Streamery v přírodních barvách imitující vranku či potočku, např. Husky vel. 3 – 8 cm

Duhák, siven

Peří výraznějších barev, např. žlutá, růžová v kombinaci s černou (např. Montana – velikost je stejná jako u potočáka)

Okoun

Červené, oranžové, nebo bílé rybky napodobující streamery vel. 4 – 10 cm.

Štika

Mou oblíbenou a účinnou nástrahou je „karkulka” streamer s červenou hlavou a bílým tělem, dále jsou úspěšné kombinace barev oranžová a hnědá či červená a černá, vel. od 6 do 20 cm

Candát

Streamery oranžové, žluté nebo celé černé se stříbrným andělským vlasem velikost od 5 do 12 cm

Bolen

Bílé, šedivé či stříbrné peří velikosti 6 – 8 cm

Tloušť

Platí totéž co u potočáka, navíc bílá rybka ve velikosti 5 – 8 cm

Téměř vždy bývá k dobru věci, když streamer obsahuje nějakou lesklou část (andělské vlasy, stříbrné či zlaté lametky apod.), i když je třeba míti na paměti, že méně je někdy více.

Ještě krátce k výbavě... Při chytání na streamery nám postačí běžná muškařská výbava, i když speciální výbava poskytuje značné výhody. Pruty spíše delší od 275–300cm, silnější AFTMA č. 6–8 a k tomu odpovídající šňůra s podkladem alespoň 30 metrů.

Důležitá je potápivost šňůr. Na řekách jsou výhodné potápivé šňůry (označení S = anglicky sinking), které jsou nezbytné pro lov ve větších hloubkách na stojatých vodách. Při chytání v menších hloubkách, nebo menších proudech použijeme šňůru plovoucí (F = floating), zde je třeba podotknout, že u této šňůry je nesmyslné potápět při stahování mušek špičku pod hladinu. Univerzální je šňůra označená písmenem I (= intermediální), která je jen lehce potápivá

Na závěr bych vám rád popřál spoustu krásných chvil strávených při tomto jistě zajímavém a účinném způsobu rybolovu.