Domlouvání bylo vcelku rychlé a nenáročné, a to hned z několika důvodů. Sedlo jel na toto místo už potřetí a Eli zase všechno řeší až na poslední chvíli. Tak jsem se akorát na pár věcech domluvil se Zdendou. Naše domluva ale nakonec byla zbytečná. Po návštěvě Karla se Sedlem u mě doma jsem zjistil, že asi 95% z toho co bylo dohodnuto se Zdendou, bude úplně jinak, a vše se bude řešit, platit, kupovat a já nevím, co ještě, společně v celé partě.

Nastal den odjezdu. Vyrazili jsme z Kralup nad Vltavou ke Karlovi do Dobříše, kde se všechny věci naskládali na velký vozík a do auta. Jeli jsme jedním vozem, ale když jsem viděl, kolik věcí táhneme, měl jsem strach, že se nevejdeme. Ale jsme kluci šikovní, takže se to naskládalo tak pěkně, že se nic nemuselo redukovat. Abych nezapomněl, obrovskou radost, a nejen mě, udělal ředitel našeho rybářského spolku Fish Team Central Bohemia Kosák. Přivezl nám do Dobříše naše nové týmové oblečení, popřál šťastnou cestu a úspěšnou výpravu.

Tak jsme vyrazili směr Itálie, přes Německo a Rakousko. Asi po deseti hodinách jízdy jsme dojeli do města Mantova. Sedlo s Karlem se vydali zařídit povolenky, já s Elim a Zdendou na obchůzku po městě. Vyřizování povolenek trvalo více než tři hodiny, Italové totiž pozměnili systém vydáváni povolenek, na který už byli kluci zvyklí. Poté jme se po přejezdu přes pár městeček a vesnic ocitli na břehu vody. Měli jsme vytipovaná tři místa v části pod jezem, ale bohužel se nacházela na soukromých pozemcích, což se z map na googlu nedalo dopředu zjistit. Padla tedy volba na flek v nadjezí, který kluci už několikrát předtím navštívili. Při přejezdu se nám stala menší nehoda, našemu vozíku se pod tíhou nákladu a špatnému terénu „vyvalil“ bok a prodřela se pneumatika. Museli jsme z něj všechno vytahat ven, Karel vzal sekeru a pěti přesně umístěnými ranami vše opravil. Po zpětném naložení jsme se konečně dokodrcali na místo a vypuklo opětovné vybalování vozíku, stavění tábora a bivaků, příprava prutů a krmení a vše co bylo třeba na chytání šupinatých a lysých pupkáčů. Samozřejmě došlo i na zapití úspěšně zvládnuté cesty. Do trumpety dostal panáka i místní vodník, aby nám dopřál úspěch a podělil se s námi o své poklady dosud ukryté pod hladinou.

 

Opravář v akci

 

První noc, první jízda a první ryba na břehu. Začátek byl snový! Elimu, který byl lehce podpořen alkoholem, se podařilo vytáhnout kapra v délce 80 cm s váhou kolem 10 kg. Bohužel to byl první kapr a po zbylých osm dní i poslední! Zkoušeli jsme ze zoufalství všechno možné i nemožné - dipovat, obalovat boilie těstem, dávali jsme jak klasické potápivé boilie všech možných příchutí a vůní, i samotné plovky, různé kombinace na panáčka, zkoušeli jsme ořezávat, chytat na pelety a pořád nic. Rozkrmila se i nová místa, někde se krmilo hodně, jinde zase málo. Krmilo se jak samotným boilie, tak i peletami a řepkou, kombinací těchto dobrot, ale i tak to nebylo nic platné. 

 

První a zároveň poslední kapr

 

Přes den jsme se alespoň zabavili chytáním cejnů na feeder. Povedly se nám i slušné kousky, za zmínku stojí Karlův „mrmlák“ v délce 57 cm a Eliho pětapadesátka. Já se Zdendou jsme byli s největšími cejny někde na půlmetrové hranici.

 

Z nudy jsme se bavili lovem cejnů na feeder

 

Sedlo nefeedroval, soustředil se na večerní hodiny a vyrazil na sumcovláčku. A celkem se mu dařilo. Z vody vytáhl dva sumce okolo metru a dokonce dostal i jednu stočtyřicítku.

 

Největší uvláčený sumec - 140 cm

 

Jeden z menších sumíků měl svou neopatrnost odnést tím, že nám poslouží jako oběd na druhý den. Karel měl v plánu dělat sumčí steaky a guláš. Na to však nedošlo, protože nám ten čilý slizoun v noci přebrousil šňůru, na které byl přivázaný a zdrhnul!

 

Tohoto fousáče jsme chtěli sníst, ale nesnědli...

 

Karlovi se povedl ještě jeden sumík okolo 90 cm na trhačku, ale než jsme se dostali k tomu, že ho sníme, bylo jednoznačně (z důvodu neaktivity cílových ryb) rozhodnuto, že výpravu, vlastně dovolenou, na kterou jsme náš výlet přejmenovali, zkrátíme o pár dní a vyrazíme k domovu. Navíc se na nás měla valit mračna plná vody a mělo v následujících dnech vydatně pršet. Cesta domu byla stejná, ale o trochu delší, protože se nám povedlo v Německu zabloudit.

 

Poslední večer před potupným odjezdem

 

I když jsme na výpravě za italskými obry shořeli jako papír, vyhodnotili jsme ji pozitivně. Sešla se nás dobrá parta, takže nuda rozhodně nebyla. Díky některým hláškám a událostem máme na co vzpomínat. Když vše dobře dopadne, bude čas a v dnešní době tak důležité peníze, kdoví, třeba vyrazíme zas.

 

Pohoda byla náramná, určitě si ji někdy v budoucnu zopakujeme

 

VIVA LA CANAL E LA CARPA!

 

Text a fota: Radek Pokorný