Ukázkové místo pro první pokusy se zatíženou nymfou.

 

Pojďte se mnou - krůček po krůčku - objevovat kouzlo chytání ryb na nástrahy, jejichž pravzory používali již staří Římané v 1. století našeho letopočtu! Asi by se slušelo říci, že tohle není seriál pro pokročilejší muškaře. Pro ty, kteří dokáží při nahazování vytvořit na muškařské šňůře tvary, jež svou krásou předčí i křivky ženského těla. Ale já to neřeknu. Vlastně nenapíšu...

Proč? Čím déle rybařím, čím více ryb chytám i za těch nejnepříznivějších okolností, tím více se mi zdá, že pravé rybářské umění netkví v pouhých technických dovednostech. Nespočívá ani ve znalostech (potažmo vlastnictví) nejmodernějšího náčiní a nástrah. Podstata rybářského umění leží někde „za“ tím vším. Je to cit pro vodu. Schopnost vnímat ji v širších souvislostech s okolní přírodou. S ročním obdobím. S povětrnostními podmínkami. A také sám se sebou. Pak přijdou i úlovky. Jakoby samy od sebe. Jak je to možné? I o tom bude tento seriál. Ale nepředbíhejme...

 

Začínáme! Nejprve zdoláme námitky: Nemohu se stát muškařem, protože...

Pokud máte k muškaření vrozený odpor, který nedokážete překonat, přestaňte, prosím, číst raději hned v tomto místě. Vás asi nepřesvědčím.

Vy ostatní, kteří trpíte jen neodůvodněnou obavou, že to nezvládnete, zůstaňte. Nalijte si do sklenice či hrnku svůj oblíbený nápoj, uvelebte se v nějaké relaxační poloze a čtěte dál. Pokusím se Vás přesvědčit, že k první rybě ulovené na umělou mušku může být cesta opravdu krátká.

 

Selže-li všechno ostatní, pak černá nástraha se žlutým či ostře zeleným ocáskem nikdy. Hlava duháka 37 cm z ÚN Bedřichov.

 

Námitka č. 1: Muškaření je vhodné pouze pro lov lososovitých ryb, které v blízkosti mého bydliště nežijí. 

Kdepak, muškařením ulovíte většinu rybích druhů žijících v pstruhových i mimopstruhových vodách, a to jak tekoucích, tak i stojatých. Je pravda, že na sumce, úhoře či líny nechodím s mušákem ani já. Ale až ulovíte za pomoci muškařského náčiní svého prvního okouna, kapra nebo štiku, zakusíte rozkoš dosud nepoznanou. Na to vemte jed!

 

Námitka č. 2: Muškaření je drahé, bojím se, že v napjatém rodinném rozpočtu nenajdu peníze na pořízení muškařské výzbroje.

Do úplných začátků Vám bude stačit jen jeden prut, jeden naviják a jedna šňůra, pár cívek vlasců a krabička jednoduchých nástrah. Tohle všechno dohromady lze pořídit do dvou tisíc korun (nové; „ojeté“ z Aukra, Bazoše či jiných inzertních serverů i za polovic). Poptejte se kamarádů, příbuzných, kolegů na rybářské schůzi či přímo u vody; třeba někomu zabírá místo ve sklepě starý mušák po dědovi. A když nevyjde ani to, vyzkoušejte prostě lov na umělou mušku s tou výbavou, kterou používáte pro chytání ostatních druhů ryb. Právě teď na podzim, kdy přirozené potravy ubývá, je ta správná doba na experimenty.

Můj tip: zkuste třeba při lovu okounů s anglickým splávkem nahradit hnojáčka na konci udice drobnou zlatohlavou nymfou, kterou nahodíte do hlučně srkajícího hejna pruhovaných ježatců. Někteří pravověrní muškaři, kteří se snaží udělat z této lidové zábavy snobárnu pro pár vyvolených, mě budou za tato doporučení asi nenávidět; mně však jde o jediné: abyste si vyzkoušeli, jak účinná nástraha může umělá muška být, a získali v ni důvěru. To ostatní je podružné.

 

Námitka č. 3: Muškaření je technicky náročné, získávání muškařských dovedností je zdlouhavé; já však nemám času nazbyt a chci se věnovat i jiným rybolovným způsobům.

Vezmu to popořádku. Ryby, zejména ty největší, se po valnou část dne zdržují u dna řeky. Tam je lze lovit v podstatě jediným způsobem: na silně zatíženou nymfu. A s tou zpravidla chytáme jen na šňůře ne delší než je délka prutu. Tedy vlastně chytání „na bič“. Nahodit nástrahu takovouto udicí dokáže i úplný začátečník. Stačí jen opatrně mávnout špičkou prutu proti proudu... Dva, tři pokusy a půjde to samo, věřte mi!

S ostatními rybolovnými způsoby rozhodně nepřestávejte. Zkušenosti z plavané, přívlače a dokonce i položené zúročíte i při lovu na umělou mušku. Jak a proč, si rozebereme později. Já jsem sice v okouzlení z muškaření, kdy jsem ryby jinak nechytal, prožil tři roky (dnes na ně žertem vzpomínám jako na „manželství s mouchou“), avšak právě v tomto období jsem ve svých muškařských dovednostech příliš nepokročil.

 

Ale teď už konec negativismu – je čas jít na ryby!

Poprvé k vodě s muškařským náčiním. Bez bázně a hany!

Jestli jste čekali několikahodinovou teoretickou přednášku před první vycházkou s mušákem, pak Vás zklamu. Nejsme v autoškole. Balíme!

Co si doma nezapomenout? Určitě prut. Máte-li muškařský, super! Ne-li, taky to zvládnete. Ale těm z Vás, kteří s námi vyrazí na podzimní šoulačku s ne-muškařským prutem a smekacím navijákem, se dnes více věnovat nebudu. Mají to totiž o mnoho snazší – vymění jen nástrahu na konci sestavy.

Adepti lovu s muškařskou šňůrou si před odchodem k vodě šňůru navinou na muškařský naviják. Stačí obyčejné kolečko, raději však s brzdou. Šňůru – nejlépe plovoucí (F, floating) - doporučuji zakončit samosvornou rychlospojkou. Ke šňůře jen důležitou poznámku: měla by mít stejnou váhovou kategorii (AFTMA) jako prut. 

 

Ptáte se, jaký muškařský prut je pro první pokusy u vody nejvhodnější?

Jak už jsem říkal, vezměte zavděk prutem, který máte; pokud si však můžete vybrat, nic nezkazíte „klackem“ o délce 255 – 270 cm, AFTMA 4 – 5 nebo 5 – 6. To jsou úplně univerzální parametry, s nimiž se neztratíte takřka na žádném revíru.

Mezi šňůru, resp. rychlospojku a nástrahu patří návazec z obyčejného vlasce. Dnes budeme používat mušku zatíženou – návazec tedy může být z jediného kusu monofilu; jeho průměr přizpůsobíme velikosti (hmotnosti) pravděpodobného úlovku. Při první vycházce s mušákem patrně nepotkáme svou životní rybu, a tak by měl stačit vlasec o průměru 0,14 – 0,18 mm. Pro počáteční pokusy doporučuji návazec o 0,5 – 1,0 m kratší než prut. A konečně k nástraze – navažte si (či v rybářské prodejně vyberte) nymfu s mosaznou či měděnou hlavičkou, s ocáskem z jemného marabu peří a jednoduchým tílkem z hrubší srsti či syntetické střiže, na háčku vel. 10 – 14 staré stupnice. Inspiraci najdete na přiložené fotografii.

 

Tři z mých úspěšných nástrah.

 

Na závěr ještě „povinnou výbavu“ – metr, peán a podběrák. A pak už... 

Pochodem chod, 

směr nejbližší brod! 

Kde tříští se proud, 

tam lov bude hrou...

Teď zastavit stát,

neboť voda už je na dosah, a pokud bychom na břeh řeky, potoka či nádrže napochodovali jako cirkusoví koně, asi by nás nezachránila ani ta nejlepší nástraha. A víte co? Místo suchého návodu slyšte příběh. 

Je sice z mé poslední letošní vycházky na potočáky, kteří jsou již nyní hájeni, ale dobře ilustruje, o co vlastně v muškaření jde. A taky jak bláznivé historky život muškaři přináší...

 

Pašík

Harcovský potok v Liberci je revírem, kterému se většina rybářů vyhýbá. Šířka od jednoho do dvou metrů, hloubka (s výjimkou retenční nádrže nad libereckou přehradou) doslova „žábě po pupek“. A přesto v potoce žijí pstruzi – a ne jen tak ledajací! Ti nejhezčí potočáci se tísní pod vysokým jezem asi 300 metrů nad vtokem do zmíněné retenčky. Na jednoho z nich jsem se chodil dívat již od počátku května. Hm, říkám dívat, ale ve skutečnosti jsem jej při každé vycházce toužil pohoupat v podběráku. Ubíhaly týdny, měsíce – a nic. Však tvoje slabá chvilka přijde, pašíku, říkal jsem si pokaždé při pohledu na urostlého krasavce, který vévodil tečkovanému hejnu v průzračné tůni.

Konec srpna, slunečný den, krátce před polednem. Podle moudrých knih doba pro lov pstruhů absolutně nevhodná. Ach, ty předsudky... Tiše jako kočka, přikrčen, se proti proudu přibližuji k rybnatému podjezí. Výborně, tráva na levém břehu je pokosená. Posledních pět metrů se již šourám po kolenou. Hlavně nevztyčit prut proti obloze, nebo je konec, připomínám si nejčastější chybu, kterou zdejší potočáci neodpouštějí...

Opatrně vysouvám hlavu nad zídku regulace. Je tam! Ruce se zimničně roztřásly. Stahuji se o dva metry zpátky, abych se uklidnil. 

Tak jo, zkusím to. Švih! Zlatohlavá nymfa pleskla o hladinu deset centimetrů od tlamky vládce tůně. Útok! Ne však od pašíka, nýbrž od jeho podměrečného kolegy. Do pr....! Ne, nesmíš zaseknout, velí instinkt. Mosazná hlavička nástrahy už je znovu vidět ve vodním sloupci. Co se to však děje ve vodě? Pstruzi začínají neklidně rejdit a ti, co se tam vejdou, mizí ve výmolu pod zídkou. Když tu se šňůra, podobna blesku z čistého nebe, znovu napíná. Teď! Sekej! To je on! Levačkou bezděčně trhnu za šňůru. 

Zdá se mi, že všechno kolem ztichlo. Jako by celá příroda upadla do nějakého podivného mikrospánku. To však trvá jen zlomek vteřiny... Divoká síla se probudila na konci návazce. V okamžení jsem na nohou a volné smyčky šňůry rychle stahuji do navijáku. Potočák začíná běsnit. Srdce mám až v hrdle. Vydrží osmnáctka na návazci přejezdy přes ostré kameny a větve? Pstruh bojuje srdnatě, naštěstí však na jednom místě. Kdyby se vydal po proudu, jsem ztracen – volný břeh je opravdu krátký... Mělčina pod tůní však potočáka evidentně neláká. Trpělivost, říkám si, zvládneš to. Pohyby pstruha jsou stále vláčnější. Začínám pomýšlet na jeho vylovení. Jenže, kurňa, jak? Teprve teď si uvědomuji, že mám s sebou jen raketový podběrák. Já však stojím dva metry nad vodní hladinou! Dobrá, zdolávání trochu prodloužím a zkusím pašíka zvednout na vlasci. Povedlo se...

Byl to nádherný souboj. Za svůj rybářský život jsem nachytal stovky mírových pstruhů. Na pašíka však nikdy nezapomenu. Byl to pstruh, který žil na malém čůrku uprostřed stotisícového krajského města. Pstruh, který mi unikal takřka po celou sezónu. Děkuji, svatý Petře, za další úchvatný zážitek s muškařským nádobíčkem!

 

Pašík 35 cm z tůně na Harcovském potoce.

 

Domácí úkol č. 1

Mimochodem, všimli jste si, že při posledním srpnovém lovu na Harcovském potoce jsem nástrahu do vody v podstatě jen upustil? Udělal jsem jeden jediný pohyb a ulovil pstruha. Nic víc. To přece dokážete taky!

Vyzkoušejte nyní - za domácí úkol - jednoduchý lov na zlatohlavou nymfu na Vašem oblíbeném revíru. Nechte nástrahu propadat vodním sloupcem poblíž kolmého skaliska, osamělého balvanu nebo změti ponořených větví. Slibná místa na řece najdete pod jezy, při vtoku do hlubší tůně nebo tam, kde se naopak voda na konci tůně dává do pohybu.

Nazabere-li ryba při volném propadávání nástrahy vodním sloupcem či po dopadu na dno, začněte nymfu oživovat. Chytáte-li „na bič“, tedy s krátkou šňůrou, zkuste jemně potřásat špičkou prutu. Podařilo-li se Vám hned zpočátku nahodit dále, skloňte špičku prutu směrem k nástraze a šňůru pomalu stahujte volnou rukou. Smyčky stažené šňůry pouštějte volně na břeh či do vody; pozor však, ať se do nich při brodění nezamotáte!

Tak, a teď už běžte a ulovte svou první rybu na umělou mušku! Bude to duhák? Siven? Okoun? Tloušť? Štíhle? Ať to bude cokoli, pořádně to oslavte. A až to oslavíte, napište, jak jste na první vycházce s mušákem pochodili. 

 

Údolní nádrž Bedřichov na Černé Nise. 40 ha nádherné vody v klínu Jizerských hor. Pozor však, na nádrži je lov povolen pouze od 16. dubna do 31. srpna!

 

Petrův zdar a nashledanou příště!

 

Text a foto: Jiří Ryšánek alias JiRynek

 

O autorovi: Jiří Ryšánek alias JiRynek se narodil a žije v Liberci. Intenzivně rybaří již od roku 1990, muškaření se věnuje zhruba o pět let méně. Kromě potočáků, duháků a sivenů na pstruhových tocích a nádržích severočeského územního svazu rád loví i ryby kaprovité a dravce; i ty nejraději na mušku, ale také na feeder, plavanou a přívlač – především na Labi, Ploučnici, Jizeře a přítocích těchto řek.