Zvolil jsem plácek, který dobře znám, a Jirka zamířil o nějakých 50 metrů níž po proudu. Nevím jak tam dole on, ale já začal vláčet tandemovou rotačkou. Tahal jsem ji po proudu i proti němu, ale když se mi na ní pověsil jen malý okoun, který byl možná menší než ta třpytka, přesedlal jsem na wobblery – umělé nástrahy noci.

Ilustrační foto: V. Fikar Pár minut po 23. hodině už se na obloze poseté hvězdami kulatil měsíc. Jirka tam pode mnou zůstával bez záběru, a také já neměl žádný důvod k radosti. Záběr ne a ne přijít. Můj chrastící Killer s modrým hřbetem a stříbrnou perletí na bocích sice učebnicově zobal dno v třímetrové hloubce, kde už jsem párkrát načapal candáty, jenže dnes to vypadalo na Waterloo. Nebýt kdesi v dáli projíždějícího vlaku, bylo by úplné ticho.

Pak se to ale stalo! Zhruba uprostřed té temné řeky jsem dostal ránu do wobblera, že by se za ní nemusel stydět ani čtyřkilový candát. Brzda navijáku zakňučela a ryba se vydala proti proudu. Nikam nespěchala, táhla to silou u dna.

Jirka brzy zaslechl zpívající brzdu, a tak se vydal ke mně, aby mi pomohl. „Co to je?” zeptal se. Ale já to podle způsobu boje fakt nebyl schopen rozpoznat. Na sumce to bylo moc líné, na candáta zase příliš živé. Na bolena to také nevypadalo, protože ryba se chovala celkem spořádaně. „Nevím, možná větší štika, nebo parma... Vážně nevím,” odpověděl jsem Jirkovi, který zatím po tmě rozbaloval podběrák.

Nějakých tři až pět minut se mi nedařilo zvednout rybu ode dna. Můj soupeř se stále držel v blízkosti proudného středu řeky a počínal si celkem srdnatě. Nakonec ale přece jenom udělal malou chybu, čehož jsem využil. Ještě minutka přetahované a pod námi se konečně udělalo kolo. Byl to nádherný cejn! Stará „lopata”, jež si při měsíčku vyšlápla na Killera.

Jirka „dravce” podebral a na břehu jsme ho změřili – 58 cm. Tak tedy dopadla jedna z našich letošních nočních vláčecích výprav...

O noční přívlači obecně

Na noční přívlač mě asi před třemi lety poprvé nasměroval kolega a kamarád Tomáš Rozsypal. Vyprávěl mi, kterak na jižní Moravě v noci s úspěchem vláčejí sumce, čímž ve mně probudil interes o tuto disciplínu. Vloni jsem tedy podnikl několik nočních výprav a trnitou cestou pokusů a omylů (v mém okolí se totiž naprosto nikdo noční přívlači nevěnoval a kromě Jirky, kterého jsem letos zlomil, ani nevěnuje), se dopracoval k jakémusi herbáři noční přívlače, jenž by měl rybáři lov zjednodušit, nikoliv otrávit. Ten jsem pak letos už jenom doladil.

Nyní se proto v bodech pokusím upozornit na některá specifika a záludnosti této disciplíny:

  1. Na místo, ze kterého budeme v noci lovit, dorazíme raději ještě před setměním. Musí to být takový flek, abychom zde za tmy bez problémů vylovovali i velkou rybu (tedy žádný vysoký podemletý břeh, skalnatý sráz apod.), a zároveň musí být relativně bezpečný, abychom se zde v noci při vláčení nezranili (tzn. bez větví, ostrých kamenů, jam...).
  2. Kolem sebe a nad sebou bychom kvůli manipulaci s prutem za úplné tmy měli mít dostatek volného prostoru.
  3. Začínat s noční přívlačí bychom měli tam, kde to již dobře známe. Tam, kde jsme si osahali profil a charakter dna, jeho nástrahy apod. Měli bychom mít jistotu, že právě sem dravci vyrážejí na lov.
  4. Doporučuji používání pletené šňůry, která vzhledem ke své podstatně vyšší pevnosti než monofil představuje menší riziko s ohledem na ztrátovost nástrah. Fluorescenční pletenka je navíc při jasné noci relativně dobře viditelná nad hladinou, takže rybář může mít pod vizuální kontrolou vedení nástrahy.
  5. Rozhodně je lepší chodit vláčet na noc s přítelem, jehož pomoc vám v případě zdolávání větší ryby určitě přijde vhod.
  6. Na břehu pokud možno nesvítíme. Úplný klid a ticho je podmínkou úspěšného rybolovu.
  7. Snažíme se zbytečně nepřecházet z místa na místo. V noci za tmy používáme maximálně dva lovné plácky, vzájemně snadno dostupné.
  8. Nejvíce se mi při noční přívlači osvědčily wobblery a rotační třpytky. Barva se ukázala být nepříliš podstatná, důležitější je technika vedení. S vedenými nástrahami určitě nikam nespěcháme. POZOR: Záběry mohou přijít jak pod hladinou, tak uprostřed vodního sloupce či u samotného dna.
  9. Protože se při noční přívlači můžeme potkat se sumcem, měly by být nástrahy osazeny pevnými trojháčky (háčky).
  10. Při jasné noční obloze se sice člověku chytá lépe, nicméně záběrů bývá méně než při černočerné letní noci (zatažené obloze bez hvězd).
  11. Musíme být – míním oblečení – připraveni na noční ochlazení a padání rosy.
  12. Trpělivost. Bez té to ani tady nejde...

Takže to je v kostce asi to nejdůležitější, co by měl rybář, který by si chtěl s noční přívlačí začít, předem vědět. Noční přívlač je rozhodně zajímavou letní alternativou pro ty, kterým tradiční vláčení během horkých dnů nepřináší příliš radosti z úlovku. Apatie mnohých dravců totiž právě za tmy končí...