Takovou vodu považuji za malou

Proč malé vody?

Ne každý má takové štěstí, že na svůj milovaný flek doslova kouká z okna, a tak je potřeba vynaložit úsilí a k vodě se dopravit, což bohužel někdy trvá déle, než bychom si přáli. Nejen fyzické úsilí, ale také finanční zde hraje roli. Benzín stále není zadarmo a při stovce docházek za rok padne jen na „dopravné“ tolik financí, že by nejedna rodina mohla jet na zahraniční dovolenou. Už proto nezbývá, než vzít za vděk třeba na první pohled méně zajímavou vodou, kterou máme v dosahu. Nicméně jsem si jistý, že i ona je schopna nabídnout pěkné zážitky, jen je třeba ji lépe poznat a pochopit. K tomu je třeba obětovat nějaký čas. Prostě a jednoduše jí dát šanci...

Sám jsem měl dříve pod okny rozlehlou přehradu, ale po přestěhování jsem měl to „štěstí“, že mi voda pod okny zůstala. Jen místo přehrady je to pstruhovka, kterou bych takřka přeskočil. Mé muškařské dovednosti se blíží nule, ale i přesto jsem se nevzdal a začal s říčkou bojovat spolu s mým věrným kamarádem – feederem.

Přiznám se, že ze začátku jsem byl dost skeptický. Ve vodě jsem sice vídal krásné tlouště, ale jejichž lov s příkazem, že je nesmím pustit zpět, mě nelákal. Neměl jsem nejmenší představy, co bych s ulovenými jelci dělal. Zbytečně jej zabít a pohodit do kopřiv se mi příčilo (a příčí). Ale i přesto, že se mým novým lovištěm stala pstruhová voda, dali se v nadjezí ulovit slušní kapři a v proudech parádní ostroretky. Sem tam se objevila i parma, takže nakonec bylo o motivaci dostatečně postaráno. Samozřejmě vše, na co jsem byl zvyklý, zde přestalo platit. Vlastně bylo všechno úplně jinak. Nebyla to má domovská přehrada, ale i tento nový a rozlohou nepatrný revír mi přinesl celou řadu zážitků a uspokojení. Opakovaným zkoušením jsem si nakonec vypracoval strategii, se kterou jsem začal slavit úspěchy. Byla to dlouhá cesta, ale vyplatila se. Čekala na mě však řada úskalí, která jsem musel obejít. 

V klidnějším nadjezí se dají chytat kapři

Zápory malých vod

Jaká úskalí menší toky přinášejí? V první řadě mou říčkou protéká voda chladná jako „pivo ze sedmého schodu“. To má za následek, že tu sezóna začíná relativně pozdě a brzy končí. Na druhou stranu zase studená voda ubírá kaprům na přílišné vytrvalosti, což beru jako klad, protože i tak má člověk plné ruce práce. Tento malý tok je také plný překážek a po zaseknutí divokého říčního kapra, nezřídka nezbývá než dotáhnout brzdu a začít se modlit za vlasec a za prut. Až tady jsem poznal, kde jsou skutečné možnosti mého náčiní. Samozřejmě sílu vlasce je třeba trochu naddimenzovat. 

Je zde také velmi snadné nepotkat se po celodenním lovu se „šupinou“! To se může stát relativně snadno. Nechci se zaměřovat na lov jednotlivých druhů ryb. Takže žádné doporučené nástrahy, montáže ani vnadící směsi ode mě nečekejte. Naopak se pokusím přiblížit několik zásad, které je třeba si uvědomit, abyste z vody dostali maximum.

Nejčastějším úlovkem budou bílé ryby

Opomíjené vody

Malé revíry, tedy říčky či rybníčky, jsou mnohdy feedraři opomíjené. Jestli právem, nebo neprávem, toť je otázka. Záleží, co od takové vody očekáváte. Jestli to jsou ryby 15 kilo a větší, tak vám tyto vody nemají co nabídnout. Za sebe mohu říct, že má říčka rozhodně nebyla láskou na první pohled, ale tu pravou krásu jsem nakonec přeci jen objevil. Ryby velikostně běžné pro feedraře se v ní vyskytují v hojném počtu, a věřím, že se pod hladinou skrývá i lecjaké překvapení. Samozřejmě, co se kapitálních ryb týče, budete si muset posunout krapet měřítko. Vzácně se ale i zde najdou zajímavější kousky. Odměnou vám budou krásné divoké ryby, které „mají řádně za ušima“, což je pro ně nutnost, jinak by v menším toku nepřežily. 

Ulovení většího tlouště je důkazem, že byl rybář dostatečně obezřetný

Kde hledat ryby na malých vodách?

Když se rybář ocitne u takové vody, je nutné, aby si ji alespoň trochu zmapoval. Není zde problém narazit na úseky revíru, které mohou být takřka bez ryb. Výhodou je, že ke zmapování lokality nepotřebujeme žádné extra vybavení, žádné loďky či echoloty nejsou třeba. V mělkých pasážích si vystačíte sami jen s polarizačními brýlemi. Snadno tak objevíte hlubší koryto, ponořené překážky a při troše štěstí se pokocháme i rybami v jejich přirozeném prostředí. V hlubších partiích stačí navázat splávek a na konec vlasce olůvko. Snadno si tak zmapujete hloubku a při troše cviku poznáte, jestli je dno pevné, nebo je měkké - bahnité.

V hlubších partiích bude vždy těžší vytipovat místo, kde se budou nacházet ryby. Nějaká ta ryba běžné velikostí tu určitě bude, ale co se týče zajímavějších kousků - bude to podstatně složitější. Ryby v malých vodách žijí více skrytým životem, a tak s nějakým vyhříváním na hladině, nebo vyskakováním nad hladinu, není radno moc počítat. V takové situaci může být „návštěvník s pruty“ bezradný a jeho první kroky povedou na nějaký pěkně upravený vyšlapaný flek, v naději, že se z něj evidentně hodně chytá a tudíž je to dobré místo. Ano, pravděpodobně tento flek není úplně od věci a asi se z něj už pár ryb chytilo, když se zde rybáři střídají jak na běžícím páse. Na druhou stranu toto místo bude prvním flekem, kterému se vyhnou zkušené ryby. Čilý ruch na břehu, nestále vodu protínající vlasce, žbluňkání olov – všechny tyto projevy větší ryby určitě odradí, aby se tady zdržovaly, nebo dokonce krmily. Zkušené ryby se tomuto místu obloukem vyhnou, a jestliže není zbytí, maximálně tudy jen urychleně proplují. Naopak, najdete-li nepřístupný úsek, kde je jasně vidět, že zde nějaký ten pátek nikdo nelovil a je v něm dostatečná hloubka, tak toto místo bude stát za zkoušku. Tady bude voda skrývat své nejcennější poklady!

Ostroretka, ryba proudů a jezů

Strategie lovu

První věc, která se mi na malých vodách zalíbila, byla nutná strategie lovu. Člověk si hned připadá jako skutečný lovec! Ten, kdo je zvyklý dojet autem až k fleku, pruty nahodit hned u příjezdové cesty, otevřít si pivko, pustit si rádio a rozvalit se do křesla - tady neuspěje! Platí zde heslo: plížením vpřed! Je třeba si uvědomit, že ryby jsou v malých vodách nesmírně plaché a vnímají vás dřív, než vy je. Zbytečný hluk na břehu je potřeba eliminovat na minimum. Doslova je nutné našlapovat jako indián na válečné stezce. Pruty proto nikdy nestavím na okraj břehu, ale spíše je nechávám zasunuté v trávě, zvlášť pokud lovím u svého břehu. V takovém případě jen „nesměle“ vysunu špičky nad hladinu...

Samozřejmě ne vždy si rybolov zkomplikujeme sami, někdy se proti nám spikne příroda. Na malých říčkách se totiž projeví sebemenší výkyvy počasí. Dlouhotrvající sucho se vyznačuje nízkou a průzračnou vodou, která přináší naději na úlovek pouze do roviny velkého štěstí vykoupeného nekonečnou trpělivostí. Naopak po prudkém dešti se voda prudce zvedne a zakalí, což lze využít alespoň k lovu nějakých druhů ryb (např. parmy, kapra, úhoře). Výhodou je, že jak rychle hladina vystoupá, tak zase rychle klesne. Obvykle to bývá otázka jednoho dvou dnů.

Jestliže jste se připraveni k lovu, zbývá otázka, jak nástrahu dopravit do lovného místa co nejtišeji. Pokud lovíte těsně u břehu, máte situaci ulehčenou tím, že nástrahu i za zátěží či krmítkem můžete do vody nehlučně spustit. Úplně ideální variantou je nacvaknutí bročku na vlasec, nebo použití malého průběžného olůvka. V případě lovu na delší vzdálenost se snažte nasadit co nejmenší zátěž. Krmítka nacpaná krmítkovkou k prasknutí vylučte ze sestavy úplně! 

Když jdu po jakékoliv rybě v malé vodě, krmítko si odpustím pokaždé. Ano, také jsem lovil ostroretky a podoustve v půlmetrové hloubce a nacpané krmítko jim házel přímo na hlavu, a rybám to nevadilo, ale vědomě jsem se tím zříkal ulovení lepšího kousku. Rozhodně účinnější taktikou je zvolené místo nakrmit na začátku lovu, aby se na něm ryby zadržely, a v průběhu lovu už jen občas dokrmovat. Jen žádné „pomerančové koule“! Spíš dohazovat jen lehce umačkanou krmítkovku. Pokud je ve vodě hloubka alespoň metr a půl, tak už si najde opodstatnění krmítko a rybám jeho dopady tolik nevadí. Obecně platí, že úměrně s nižší hloubkou se zvyšuje plachost či ostražitost ryb. Jedinými výjimkami, kdy se detonace krmítka na hladině nemusí příliš řešit, jsou peřejnaté úseky a vývary pod jezy - ryby tady neslyší zhola nic, takže se nemusíte bát, že je rozplašíte. Pro zajímavost lze uvést, že ryby říční, tedy běžně se v takových úsecích vyskytující, mají podstatně horší sluch, než ryby přirozeně žijící v klidných partiích.

Parma na feeder mě potěší vždy

Vlastní lov

Jak jsem již předeslal, důležité je být nenápadným a dostat neslyšně nástrahu (popřípadě návnadu) do lovného místa. Malé revíry mají tu výhodu, že rybář nemusí nic klipovat, nahazovat proti větru, apod. Montáž lze přesně položit na místo, neboť se obvykle nahazuje na krátkou vzdálenost. Jedinou starostí je tok nepřehodit a nechytit „veverku“ na druhé straně. Nenahazujte montáž přesně na zakrmené místo, lepší je využít tahu proudu a nástrahu nechat splavat. Házet nástrahu rybám na hlavu by možná přineslo jen krátkodobý úspěch, ale po několika opakovaných náhozech se místo rychle rozplaší. 

Ovšem i při dodržování veškerých zásad se dá krmné místo snadno „odrybnit“. Stačí, když zaseknutá a aktivně vzdorující ryba projede říčku několikrát sem a tam a místo dokonale rozplaší. Než se pak ryby vrátí, může trvat i několik desítek minut. V této souvislosti se vyplatí před lovem rozkmit dvě místa nedaleko od sebe. Po takové situaci se pak dá přestěhovat, a vrátit se, až se původní místo uklidní.

V případě lovu v klidnějším nadjezí nebo v návesních rybníčcích se vyplatí nástrahu nadlehčit (např. plovoucí pěnou), či nadipovat ji nějakou výraznou esencí. Nadzvednutím nástrahy docílíte toho, že nástraha nezapadne do měkkého sedimentu a nebude přejímat nežádoucí pachy bahna. Tomu částečně zamezí také nadipovaní. Například aróma česneku je na bahno vynikající.

Při samotném lovu se vyplatí věnovat špičkám maximální pozornost, záběry nebudou žádné „hrčáky“. Spíše se jedná o nesmělé pohyby špičky, na které je třeba ihned reagovat. Poctivých hrčáků se dočkáte pouze od násaďáků, kteří se ovšem na malých vodách naučí být velmi brzy opatrní. Po nasazení kaprů se kolem vody vyrojí spousta rybářů, kteří udělají z vlasců vedoucích do vody doslova překážkovou dráhu. Na souši panuje čilý ruch, a pokud se i tak nějaký kapr splete a nechá se zaseknout, má velkou šanci na záchranu. Rybář se totiž musí potýkat s překážkami číhajícími všude kolem, takže jestliže ryba neskončí v podběráku, nemá zdaleka vyhráno. Ryba se musí na prutu držet hodně „na fest“, takže často dochází k jejímu vyříznutí či utržení. Tito popíchaní kapříci si pak dávají velký pozor, co příště vezmou do úst. Po opadnutí rybářského tlaku na vodu často mívám záběry jen na nástrahu umístěnou pod háčkem. Rybí zájem se projeví jakoby dvojitým zaťukáním, když hned zaseknu, kapr skutečně spolehlivě drží.

V malých návesních rybníčcích bude hlavní rybou karas stříbřitý

Kapři na „mé“ říčce

Vztáhnu-li tento příspěvek konkrétně ke své konkrétní říčce, tak musím konstatovat, že lovím ve velmi specifických podmínkách. Je třeba si uvědomit, že číhám někde, kde vůbec žádná ryba nemusí být. Zvláště pak, pokud se snažím ulovit některého ze zkušených kaprů, kteří říčkou proplouvají. Nicméně vím, že ryby mi jednou najedou. Z tohoto důvodu, abych minimalizoval riziko, že si je vyplaším sotva se dostaví, přehazuji vždy oba pruty naráz. Nutností je použití co nejlehčí zátěže, abych při dopadu nedělala rámus. Krmítka nepoužívám vůbec! V říčce se totiž vyskytují početná hejna ouklejek pruhovaných, které nechci zbytečně lákat k nástraze. Ouklejky se totiž na vše vrhají jako piraně, a tak když jdu po kaprech, nekrmím ničím měkkým. Bílá ryba by sousta vyčenichala určitě dřív a častým přehazováním bych si místo jenom rozplašil. Při náhozu je třeba trefit loviště hned napoprvé. Pakliže se netrefím, a budu nahazovat znovu a znovu, čekání na záběr si jen prodloužím. Použití nástrahy je třeba volit tak, abych si byl jistý, že ji nic nesrazí a „chvíli“ vydrží na háčku (či pod háčkem). Na „své pstruhovce“ jsem i ve výběru nástrah na kapry poněkud omezen, takže používám hlavně kukuřici různých barev a příchutí, či osvědčenou vařenou bramboru. 

Jinak na mimopstruhové vodě by našlo opodstatnění použití rousnic nebo pelet nastražených pod háčkem (a také jimi prokrmovat). Strategii krmení volím stylem: méně je více!

Mně ovšem nezbývá nic jiného než používat hlavně kukuřici. Do vody po nahození montáže dokrmím několika zrnky kukuřice (plně dostačující je asi deset zrn). Předpokládám, že když najedou kapři, bude se jednat jen o několikačlenné hejnko. Vzhledem k tomu, že nikdy nevím, jak budou ryby při chuti, tak chci mít jistotu, že i když si jen trochu zobnou, mám velkou šanci, že nasají i nastraženou kukuřici. Samozřejmě lze namítnout, že deset zrnek mi kapry na místě neudrží. Ano, je pravda, ale první zaseknutý kapr stejně udělá ve vodě takovou paseku, že i kdybych do vody nahrnul metrák kukuřice, tak ostatní ryby budou stejně bůhvíkde. Po zdolání kapra mám většinou na nějakou dobu s braním utrum. 

Ještě musím zmínit jednu věc. Pokud přehazuji pruty třeba po hodině (či hodině a půl), potřebuji mít jistotu, že nástraha je stále pod háčkem. Do jisté míry to vyřeším trvanlivější nástrahou, ale je tu ještě jedna důležitá maličkost – tou je zarážka. V případě, že vypadne, nástraha sklouzne s přívěsu. V podmínkách mé vody spadla stoprocentně! Hejna dravých ouklejek se totiž na zarážku ihned vrhnou v naději, že ten barevný kousek je k snědku. Tento problém jsem vyřešil použitím nekonečné zarážky. Nechci zde dělat nějakou reklamu, ale funguje mi skvěle, a mám vždy jistotu, že nástraha jen tak nesklouzne. Lovím s ní absolutně všude! A navíc mi odpadá pracné zasouvání zarážky do očka vlasu, což bývá pro člověka, který hůř vidí, neskutečný očistec.

Kapři zde nejsou velcí, ale o to víc bojují

Na závěr příspěvku musím poukázat na to, že na přiložených ilustračních fotografiích nejsou žádné obří exempláře. Na malých vodách se zkrátka vyskytují jen velmi vzácně. Ale i menší ryby mohou být krásné, zvláště pak, pokud jsou zdravé a v dobré kondici...

Příště s feederem vyrazíme na větší vody.

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)