Chytej.cz
NOVINKA 2018/2019 RedBass KICKER

Taktiky lovu feederem - parma necteno

8.8.2014 | Feeder | Parma obecná | 7.745 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 7

Taktiky lovu feederem - parmaParma je krásná majestátná ryba! Vždyť má tu čest, že a podle ní bylo pojmenované jedno říční pásmo. Najdeme ji vždy nad tvrdým dnem - buď písečným, oblázkovým nebo i kamenitým. Jedná se o rybu proudů, o čemž svědčí její svalnatý vřetenovitý trup s prostornými ploutvemi. Tělo má zespod jakoby prohnuté, aby se dokázala doslova „přicucnout“ ke dnu. Parma má takovou sílu, že zvládne při hledání potravy převracet hlavou poměrně těžké balvany, čehož využívají i ostatní druhy ryb. Často lze vidět z mostů, jak se za krmící se parmou drží tloušti, proudníci a plotice, a čekají, co na ně zbude k snědku...

 

p1.jpg

Královna proudů

 

Kde

Jsou to právě mosty, které nám pomohou ověřit naši hypotézu ohledně volby správného místa. Parmy máme v mělkých proudech jako na dlani. Jestliže v dané lokalitě žádný most není, nevadí, parmy se velmi ochotně dřív nebo později prozradí samy. Při honbě za potravou, při obracení kamenů naklánějí svá štíhlá těla a na bystrého pozorovatele hází zlatavá až bronzová „prasátka“.

Na jaká místa se tedy v revíru zaměřit přednostně? Parmy lovím přímo ve vývarech jezů, v proudných peřejnatých úsecích i na rozhraní tišin a proudů. Parmu lze prostě očekávat všude tam, kde voda teče. Problém je, že parma je velký kočovník. Není zárukou, že tam kde byla před týdnem, bude i dnes. Klidně se může stát, že na „zaručeném“ místě ze včerejška, dnes nezavadím ani o šupinu.

Před několika lety jsem našel svoje „tutové“ místo! Z hluboké tůně přecházelo do peřenaté mělčiny. Každá návštěva tohoto místa se rovnala ulovené parmě. Myslel jsem, že si zde parmu chytím, kdykoli si umanu. Omyl! Samozřejmě jak to na rybách už chodí, nic netrvá věčně. Ryby se po pár návštěvách ani neukázaly a daly mi najevo, že situace na bojišti se mění každým okamžikem. Takže to, co platilo tehdy, je dnes již jen vzpomínka. Záhadou je, že tam parmy už ani nevyjíždí. Sám nevím proč... 

 

p2.jpg

Proudy a tvrdé dno. To je ono!

 

Kdy

Parmu lze za příhodného počasí chytat pořád. Za příhodné počasí považuji dlouhodobější déšť. Náhlé změny klimatu ani parmám příliš nesvědčí. Ostré slunce, které prosvěcuje mělké partie toku, je jejich úhlavní nepřítel! Nejlepší doba přichází po ránu, navečer a v noci. Zvláště v létě, kdy se přes den parmy skrývají ve stínu mostů, člověka jejich netečnost doslova přivádí k šílenství. Kolikrát jsem nahazoval přímo do středu jejich šiků, ale záběru jsem se nedočkal. I když takto odpočívající ryby najdu, přemluvit je ke spolupráci je takřka heroický výkon. Pokud už se to povede, bude se jednat jen o menší kousky. Naopak něco jiného jsou dny, kdy je zvednutá a přikalená voda. To lze parmy lovit prakticky po celý den.

 

p3.jpg

Největší kusy se obvykle chytí za šera a po tmě

 

Na co

V případě parmy se není nutné bát opatrných záběrů. Parma je „poctivec“, který ctí zásadu: „Kdo v proudu zaváhá, ten nežere!“ Žádné nekonečné žužlání konečků žížal se v jejím podání nekoná, takže se rybář nemusí obávat, že by sekal do prázdna. Rousnice či žížaly jsou skvělé hlavně v přikalené vodě po dešti, kdy jsou právě všelijací červi splaveni do řeky a parmy tak mají prostřený stůl k hodování. Paradoxně hnojňák se mi příliš, i přes svůj atraktivní zápach, neosvědčil. Možná proto, že na záběr parmy člověk chvíli čeká, a tak je hnojňák dříve vyčichán a ukořistěn jinou rybou. 

Co se potravy týče, parma je klasickým „přehrabovačem“ dna. Nepohrdne žádnou složkou bentosu, skutečnou delikatesou jsou pro ni larvy chrostíků, pošvatek a blešivci. Větší exempláře nepohrdnou ani malou rybkou. Obecně, co se nástrah týče - masňáci, kopaná žížala či rousnice jsou parmovou klasikou. Sám na tyto nástrahy nalapám nejvíce parem. Paradoxně své největší „parmiště“ jsem chytil na kousek housky. Co se týče nastražení žížal, tak je na háček napichuji jen několika vpichy, nedělám žádné smyčky. Spíš mi jde o to, aby nástraha přirozeně vlála v proudu. Rousnici nedávám celou, ale jen její půlku, kterou nastražuju na háček za utrhnutou část. Dendrobeny na parmy nepoužívám, přijde mi, že je extra neprožívají ani jiné ryby.

Z dalších známých nástrah je vhodný sýr, peleta a lunchmeat. Lunchmeat bych rozhodně nepodceňoval, i když se na něj rybáři, kteří se drží klasiky, mohou koukat všelijak. 

Při poslední vycházce mi nefungovaly žádné klasické nástrahy a nakonec po změně na lunchmeat mi přišly tři parmy. I když se jednalo spíše o menší kousky, první záběr přišel do minuty po změně nástrahy. Parma se dá rovněž ulovit i na kukuřici, i když je pravda, že mně se to nikdy nepřihodilo. 

Říká se, že existují revíry, kde kukuřice funguje a naopak. Někde ji prostě nechtějí. Pokud nejdu cíleně na parmy, tak jeden prut nastražím na kapra, kde mám kukuřici a na druhý dávám nějakou živou nástrahu. Oba pruty nahazuju na rozhraní tišiny a proudu. Parma mi na kukuřici nikdy nepřišla. Naopak na stejném revíru, kam jsem poprvé vzal kamaráda, hned mu na kukuřici parma skočila. 

Aby byl výčet nástrah kompletní, nesmím zapomenout na boilie na masové bázi. Parmy se dají dlouhodobějším krmením naučit i na tuto nástrahu, i když pro feederaře, co vyráží na krátkodobé výpravy, to není nijak stěžejní informace.

 

p4.jpg

Masňáci jsou skvělou nástrahou i návnadou

 

Krmení

Odpověď na navnadění parem je celkem jednoduchá. Lze je přitáhnout konopným semínkem, masňáky, sýrovými či masovými krmnými směsmi. Reofilním rybám se vždy zavděčím, jestliže krmení bude spíše slané či sýrové. Mohu konstatovat, že takové vnadění skutečně přiláká mnoho ostatních říčních ryb, nejen parmy. 

I parmy mají „své dny“, kdy se jim prostě nechce a nezviklá je k aktivitě žádné krmení. Takže při jejich cíleném lovu se mi spíše vyplatilo nekrmit vůbec a použít jen samotné olovo. Potom trpělivě čekat až „královny proudů“ nástrahu při přesunu vypátrají. Myslím si, že důležitější je být ve správný čas na správném místě, než do vody hrnout pytle a kýble návnady.

 

p5.jpg

Prověřené a účinné krmné směsi

 

Jak

Nejsem zastáncem teorií o přímé úměře! Tedy, že zvětšování čehokoliv přináší i zvětšení úlovku. Co se parem týče, udělil bych jim malou výjimku. Tady platí pravidlo, čím hlubší a větší proud, tím větší šance na „lepší“ rybu. Bohužel takových míst ve svém okolí k dispozici moc nemám... 

Průtok na malých řekách je závislý na tom, kolik vody se pustí z nádrží. Vzhledem k tomu, že nemám v dosahu řeky jako Labe, Moravu, Dyji, tak se s příliš velkými proudy a hloubkami neperu. V mém případě spíše bojuji s opačným extrémem, tím je lov v místech, kde na ryby takřka vidím. Logicky je v takových podmínkách ryba nesmírně opatrná a nikdy jí není početně hodně. Každý zbytečný nához navíc je navíc plaší! Proto ze sestavy vypouštím krmítko a navazuji nejmenší olovo, které si můžu dovolit. Ryby také víc vyhledávám a nesedím dlouho na jednom místě. 

Vždy platí, že parma táhne proti proudu. Moje taktika lovu je taková, že usednu napřed na místo, kterému v danou chvíli důvěřuji nejvíc a začnu chytat. Určitě snadněji se loví na dva pruty, než hypnotizovat jen jednu špičku. Při „parmování“ zas tolik záběrů nebývá, takže nemusím mít strach, že bychom díky obsluze dvou prutů, o nějaké záběry přišel. Každou montáž nasměruji do jiného místa. Člověk se zkušenostmi naučí v proudech číst. Pro začátečníky napovím, že jsou to místa s nejsilnějším proudem, nebo ta, kde proud rozděluje nějaké překážka a vracák. Nikdy nenahazujte do klidné vody! Na každý prut nastražuji jinou nástrahu. Jestliže dostanu záběr od parmy, okamžitě měním nástrahu i na druhé montáži a nahazují do místa, odkud přišla předchozí ryba. Jak jsem zmínil výše - u parem se rybář docela nachodí. Jestliže mi už žádný záběr nepřijde, sbalím se a snažím se parmám nadběhnout, abych odlovil další kus z hejna, které kolem mě již projelo. 

Na malých mělkých řekách se člověk může dostat trošku do křížku se sílou proudu, kdy potřebuje nasadit těžké olovo, ale jeho detonace o hladinu zase dokážou parmy rozplašit. Trošku ulehčenou práci mám pod splavy, kde hukot dopadající vody je natolik silný, že rybář neslyší pomalu vlastního slova. Vezmu-li zde v potaz, že reofilní ryby mají horší sluch, tak jim nástrahy mohu házet takřka na hlavu a je jim to jedno. V takových místech mi často záběr přichází bezprostředně po náhozu.

 

p6.jpg

Vývařiště jezu je hodně nadějným místečkem na parmy!

 

Náčiní

O parmě se tradují hotové báje týkající se její houževnatosti a síly. Parma je spíše sprinter, než vytrvalý plavec. Na rozdíl od kapra neujíždí po proudu ani nevyhledává vázky. Parma se spíše přibije ke dnu a jen malými krátkými úprky popojíždí proti proudu. S touto souvislostí bych zmínil důležitost navijáku s kvalitní citlivou brzdou. Jakmile již parmu jednou otočím, mám na 90 % vyhráno! Ryba dá do souboje opravdu maximum, a tak není namístě ji vysilovat zdlouhavým zdoláváním. Po zdolání je někdy i potřeba unavenou rybu chvíli rozplavávat ve vodě. 

 

p7.jpg

Náčiní je třeba přispůsobit bojovnosti!

 

Při volbě sestavy je dobré myslet na to, že krmící se parma není nikterak opatrná a záběr od ní je většinou hodně rázný. Už proto je celkem zbytečně používat „pavučinkové“ vlasce. Na parmy doporučuji kmenový vlasec o průměrech 0,18-0,22 mm a odpovídající forpas. Silnější vlasec ani není zapotřebí. 

Kvůli ní je namístě mít pevnější prut. Záměrně neříkám pevnější vlasec, ale prut! Každý rybář dnes chce mít náčiní co nejjemnější, aby si užil zdolávačku s kdejakou běličkou. Ano, takové pruty jsou vhodné třeba na cejny, ale pokud jdete po bojovných rybách, jako je parma či kapr, je třeba mít prut s odpovídající tuhostí. Není nic horšího, než když se potřebujete opřít do ryby, aby se otočila, avšak prut se ohýbá víc a víc, ale na samotnou rybu zvýšený tlak nijak zvlášť nepůsobí. V této souvislosti opravdu zapomeňte na pruty typu medium, o lightech se nemá smysl ani bavit. 

Onehdy jsem zažil situaci, kdy jsem při pstruhařině chytil parmu za hřbet na UL vláčák a vlasec 0,12 mm. Brzy jsme se dostali do patové situace. Protože parma není kapr, nikam neujížděla, jen se urputně držela dna kousek přede mnou. Přišlo mi, že snad ani neví, že ji něco drží. Snažil jsem se ji přizvednout, ale s mojí sestavou to bylo takřka nemožné. Po několikaminutovém páčení jsem si pomyslel, že s takovou tam budu ještě zítra. Nakonec mi zbyla jediná možnost, jak rybu rozpohybovat. Nabrodil jsem za ni do vody a doslova ji vyhnal proudem před sebe. Po uplavání asi dvaceti metrů nakonec přece jen skončila v mém podběráku... 

 

p8.jpg

Parma ze pstruhovky

 

Velikost háčku volím dle objemnosti nástrahy, většinou 10 – 6 je plně dostačující. Záleží na tom, zda lovím na celou rousnici nebo jen její půlku či na chumáč masňáků.

 

Montáže

Montáže na parmy jsou jednoduché a není třeba vymýšlet žádné složitosti! Mám k plné spokojenosti odzkoušenou průběžnou montáž s plochým olůvkem. Při krmení lze použít hranaté krmítko s menším kouskem olova na spodní straně. Takto upravené krmítko drží v proudu podstatně lépe, než krmítko s rovnoměrně rozptýlenou zátěží. Rovněž, je-li proud silný, lze za mřížky uchytit elektrikářskou pásku, jejíž konec po ucvaknutí vytvoří na krmítku jakési bodliny, které se zaryjí do dna, a krmítko se nebude odvalovat. Při lovu parem se dá častěji využít i uzavřené krmítko, neboť při použití otevřeného krmítka by byla část krmení odplavena už při jeho propadu sloupcem. Aby bylo krmení soudržnější a více lepilo, lze k tomu použít PV1. Při krmení s živou složkou se i masňáci dají slepit lepidlem na červy, což je v podstatě arabská guma.

Ještě bych se vrátil k olovům. Vždy je lepší používat olova průběžná, než závěsná. Závěsná mají totiž větší tendenci zapadat mezi kameny! A pak není nic horšího, než když rybář dostane dlouho očekávaný záběr, zasekne a cítí, že je ve vázce. Následně v prutu ucítí dva škubance a ryba je nenávratně fuč. Ze stejného důvodu nedoporučuji ani páternoster.

Délku návazce volím úměrně síle proudu - čím větší proud, tím delší návazec. Zabrání se tak nepřirozenému kmitání nástrahy ze strany na stranu.

 

p9.jpg

V jednoduchosti je síla! Pro montáže na patrmy to platí dvojnásob...

 

Finále

Jestliže jste vše udělali správně, pak už zbývá jen ta třešnička na dortu v podobě záběru. Po záseku můžete mít chvíli pocit, že jste ve vázce. Vzhledem k tomu, že se parma tvrdošíjně drží dna, je třeba myslet na to, aby prut stále trčel vzhůru, čímž zabráníte předření vlasce o překážky, nebo zachycení olova mezi kameny. Pakliže rybu dostanete do podběráku, nezbývá, než se pokochat její krásou a pak ji s náležitou opatrností vrátit vodě. Po dlouhém zápasu je vhodné parmu podržet za ocas a posunovat jí dopředu a dozadu, aby se jí prokysličila žábra. Jakmile se začne v dlani vzpouzet, tak se už vzpamatovala a odpluje sama.

 

p10.jpg

Každá parma si zaslouží svobodu!

 

Hodně štěstí při lovu parem na feeder

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

13 hodnocení, v průměru 4.5 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Úterý 19. srpna 2014 ve 13:42® ferdoz

Palivec> Palivče, slováci píšu: s feedrom.

Pondělí 11. srpna 2014 v 5:25® Míra Z.
Míra Z.

Článek jsem vzal jako motivační a o víkendu jsem s prutem a masňáky vyrazil na proudný úsek Berounky. Povedlo se sedm parem, navíc pár tloušťů. Parmám chyběly jen centimetry, ale chytačka výborná, navíc okořeněná pohledem na projíždějící sličné vodačky, a několik nešťastníků, kteří se v peřejích „udělali“.
Seženu žížalky a příště zkusím, zda se nedočkám nějakého většího kousku.

Pátek 8. srpna 2014 ve 22:33® HaD
HaD

Mě se hodně osvědčili larvy chrostíků.

Pátek 8. srpna 2014 ve 22:25® MOK

Pekny clanek, zas jsem dostal chut na ne vyrazit. Jen jedna drobna poznamka k nacini. Mozna zalezi na reviru, ale v mistech kde chytam parmy ja, jsem nachytal radu parem na muskarsky prut AFTMA 4 i na jemny UL vlacak a nikdy nebyl az tak velky problem je z vody dostat. Pravda, vzdy jsem tam mel vlasec, resp. navazec 0,14 – 0,18, na te 0,12 bych je tam tahat nechtel.

Pátek 8. srpna 2014 v 18:01® mascha
mascha

Á, Palivec, odborník na gramatiku (a všechny další témata světa) zasahuje! A když řežeš materiál světelným paprskem, tak je to taky lasrem a ne laserem, viď? Buď tak laskav a přestaň u každýho článku chytračit, jsi mimoň. Nechápu, proč hned používáš invektivu na jméno autora.

Pátek 8. srpna 2014 v 16:06@ Palivec

Poliaku, asi s feedrem, když tak…

Slováci píší feederem, ale článek jsi napsal Poliaku v češtině a tam to „e“ vypadne. Asi. On je problém s používáním cizích slov. Nejlepší ja asi používat zdomácnělé „fídr“.

Pátek 8. srpna 2014 v 9:55® Potok

Pro mě moc pěkné, přínosné. Děkuji a těším se na další.