Pátek 13. 9.
Do Skryjí jsme já a můj bratr (tým MO Cheb) odjížděli jako vedoucí celek průběžného pořadí A skupiny II. ligy v LRU–přívlač. Jak už se stalo naším zvykem, z Chebu jsme vyrazili v pátek pozdě odpoledne, jinými slovy tradičně jsme vypustili trénink.
Těsně před 19. hodinou nám bylo dáno nalézt ubytovací kótu nad Berounkou v Šlovicích – rekreační zařízení „Nad starým mlýnem”.
Tady si po ubytování dáváme společně s ostatními přítomnými závodníky večeři (grilované vinné klobásy a zeleninový salát), kterou pro nás na roštu pod širým nebem připravil sympatický majitel, a pak jdeme na poradu do místního baru „Ve mlejnici”. Jako vždy se dobře sedí a povídá s kluky z jižních Čech. Ti mají stále co vyprávět a je s nimi sranda...
Sobota 14.9.
Ačkoliv jsem měl v baru jen dvě piva a šel jsem si lehnout před 22. hodinou, ráno před závodem se probouzím s velkou bolestí hlavy. Naštěstí u snídaně mi Jarda Hanzlík z týmu Praha – Radlice B podává spásný paralen, což se pochopitelně neobejde bez poznámek soupeřů, kteří si mě začnou dobírat – samozřejmě z legrace – kvůli nepovolenému dopingu.
Ranní los mi přiřadil závodní úsek č. 7. Po mé pravici na šestce chytal Tomáš Kepr (Rybaříci), po levici na osmičce Pavel Kozina (PAT & MAT). Závody začaly! Asi na třetí hod Pavel zapřáhl na velkou rotačku půlmetrovou parmu, brzy přidal okouna. Také Tomáš, novopečený šéf přívlače, se činil. Neuteklo ani deset minut a už měl dva okouny. Já mezi nimi zůstával bez záběru. Když jsem ho pak konečně dostal (těsně u břehu mi do rotačky ťukl malý bolen), nic z toho nebylo.
Právě v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že mě přestala bolet hlava, se ozvala brzda Tomášova navijáku. Stoupl jsem si tak, abych na něj lépe viděl, a pak jsem to tedy viděl – do oblouku prohnutý vláčák a kola na mělčině u břehu... Jak se vzápětí ukázalo, byla to pěkně tlustá štika (66 cm).
Začal jsem cítit, že tento závod bude nad mé síly. Toto zoufalství se prohloubilo poté, co Tom okamžitě zapřáhl další zubatou, zhruba stejně velkou. Souboj s ní trval asi dvě minuty, pak štika vyhrála, jelikož Tomáše zradila karabinka před nástrahou.
Na to jsem neměl nervy, a tak jsem přešel na druhý konec svého sektoru, směrem k Pavlovi, abych se nemusel na rozjetého Toma dívat. Tady u „osmičky” mi však Pavlův rozhodčí na dálku ukazuje, že už má čtyři kousky. A to mě úplně dorazilo. Naštěstí právě v oné době temna jsem chytil první rybu, mezi závodníky jí říkáme uklidňovák, jež mne očistila od těch nejchmurnějších myšlenek.
Znovu jsem se začal koncentrovat a přemýšlet, v důsledku čehož jsem po chvíli dostal druhého okouna, a pár minut poté třetího. Pavel vedle mne sice v ten samý moment připsal na své konto tři okouny na tři hody, nicméně já byl zpátky ve hře.
Po hodině a půl (první poločas) došlo na rotaci závodníků – dle předem daného klíče jsem přecházel na úsek č. 12. Odtud směřoval jinam Martin Sušil z vinohradského týmu, jemuž se zde nedařilo. Skončil na dvanáctce bez úlovku. Když mi to cestou řekl, začal jsem se bát tzv. mrtvého úseku. Prohlídka onoho místa mi však vlila do žil špetku naděje, že zde rybu chytím.
V ten moment nás (mě a mojí rozhodčí Jindru Vondrákovou) zdálky oslovil neznámý muž. Byl to MAF, jeden z tradičních návštěvníků serveru Chytej.cz, který právě na našich stránkách sliboval, že se na přívlačové závody přijede do Skryjí podívat. Z prvního společného setkání jsem měl upřímnou radost. A protože do začátku druhé půle zbývalo ještě 15 minut, prohodili jsme pár slov o závodech a o Berounce, a pak už mi MAF popřál hodně štěstí (a šel hledat Karlose, dalšího tradičního návštěvníka Chytej.cz, který rovněž přislíbil účast ve Skryjích).
Asi to s tím štěstím vyšlo, protože jsem tady chytil menší štiku, přidal nějakého okouna, takže nakonec jsem se protrápil ke 4. místu v tomto závodě.
Odpolední závod chytal můj bratr, já dělal rozhodčího Jindřišce Vondrákové. Ta začínala na proudné sedmičce (nad mostem). Chvíli mrskala vodu svým oblíbeným ´banjem´, když se jí najednou prut pořádně ohnul. Zprvu nebylo jasné, jeli to ryba, či vázka. Když se ale tenký vlasec rozjel přímo proti silnému proudu, nebylo už pochyb. Podobně jako Pavel také Jindra vyndala z vody půlmetrovou parmu, z čehož měla nefalšovanou radost. Jak se mi při měření svěřila, byla to její vůbec první parma ulovená na ´gumu´. Jindra pak pokračovala dál v dobře načaté práci, přidala ještě šest ryb, nad nimiž čněla 60 cm štika – tu chytila pět minut před koncem. Odpolední závod se jí zkrátka povedl, zejména pak jeho druhá polovina.
Ten závod se však nepovedl bráchovi, který s jediným uloveným tlouštěm zůstal někde u dna tabulky. I když to pro náš tým znamenalo v danou chvíli určitou komplikaci na cestě do 1. ligy, nic jsem mu nevyčítal. Beru to s nadhledem a relativním klidem, protože stále je to pro mne především zábava. Navíc už jsem pár přívlačových závodů odchytal, takže vím, že vybouchnout může naprosto každý. Pavla (bratr) to ale sebralo. S výčitkami zalehl již v 19 hodin, zatímco ostatní závodníci šli relaxovat do baru „Ve mlejnici”.
Já opět seděl u stolu s Jihočechy (Ruda Bayer a jeho parťák, Míra Škrlant a Jirka Kraüssl), když tu vešel Tomáš Kepr a všem závodníkům objednal panáka. Onen gin byl za to, abychom mu prý nezáviděli tu jeho pěknou štiku. Všichni jsme tedy do sebe kopli panáka a někteří z nás slíbili, že závidět nebudeme. A pak už se zábava ubírala svou cestou... Já se jí však dlouho neúčastnil (někteří kluci to táhli až skoro do rána, dokonce se přitom i vykoupali v bazénu před vchodem do hotelu – bylo to asi hodinu po půlnoci). Zhruba před půl devátou jsem zamířil na pokoj v hotelu. Dole v hale hráli kluci z Prahy stolní tenis. Když mě viděli procházet, houkli na mě, ať si jdu také zapinkat. A tak jsem vzal po letech do ruky pingpongovou pálku a chvilku tam s nimi opravdu hrál. Příjemná relaxace.
Neděle 15.9.
V neděli ráno u společné snídaně (ta dršťková polévka byla vynikající!!!) se losovalo. Naše družstvo – Cheb – tahalo z osudí jako poslední, resp. už netahalo, protože v čepici Martina Sušila na nás zůstalo poslední nevylosované číslo. Byla to ´dvanáctka´.
Do závodů jsem vstoupil pěkně od podlahy (pokud se tedy nepočítá, že hned první nához znamenal vázku a trhání). Během deseti minut jsem měl šest okounů od 21 do 25 cm, později jsem přidal ještě dalšího. To prakticky stačilo na to, abych v tomto závodě vychytal ´jedničku´ (= 1. místo), i když to bylo jen o fous – Jarda Hanzlík i Pavel Kozina měli nakonec stejný počet ryb, leč ty mé znamenaly větší bodový součet.
Odpoledne (poslední závod) si pak náladu spravil i můj bratr, jinak velmi nervózní, který rovněž vychytal jedničku. Stačil mu k tomu tloušť (37 cm) a dva okouni přes 20 cm, protože tento deštivý závod nebyl na úlovky příliš bohatý. Vlastně jen dva rybáři chytili tři ryby, pár dalších dosáhlo dvou úlovků, byla tam i nějaká nula. Pro nás z toho nakonec vyplynulo jediné – vítězství v západní skupině II. ligy v LRU–přívlač, a tím i postup do I. ligy. Tam míříme společně s družstvem Pat & Mat, nováčkem naší druholigové skupiny, který skončil na 2. místě (rovněž postupovém).
Co říci závěrem?
Ukázalo se, že v Berounce jsou i po katastrofických záplavách ze srpna letošního roku dravé ryby. Chytilo se několik štik od 50 do 70 cm (na tréninku před závody dokonce i osmdesátka), pár tloušťů (největší měřil 44 cm), dvě půlmetrové parmy, menší boleni a urostlí okouni (jen výjimečně měřili pod 20 cm, většinou byli dlouzí od 20 do 25 cm). Připočtu–li k tomu, že několik větších ryb lovilo u protějšího břehu, nemusí se Berounka, jejíž okolí nedávno zdevastovala velká voda, o své predátory obávat.
Mimochodem, když už jsem zmínil záplavy. Stopy po nich byly naprosto všude. Nedaleko koryta se povalovaly statné stromy, které sem odkudsi přinesla velká voda, viděli jsme i dřevěnou chatu ´zaklíněnou´ v koruně vysoké vrby, nebo převrácený nákladní vůz nedaleko břehů...
Za zajímavější však považuji zcela kamarádskou, pohodovou, místy bych řekl až rodinnou atmosféru, která závody na Berounce, ale i předchozí v Kořensku provázela. Musím přiznat, že se nám (postupujícímu Chebu) z takového prostředí ani nechce. Nebýt trapasu při vyhlašování celkových výsledků na Berounce, kdy pořadatelé neměli přichystané ceny pro vítěze (což podle soutěžního řádu mít měli), označil bych letošní soutěžní ročník západní skupiny II. ligy v přívlači za vskutku příjemný a vydařený.