Tento snadno dostupný materiál je čistě přírodní záležitostí, s pomocí které se dají vázat krásné a nesmírně účinné vzory na všechny druhy ryb. Určitě jste si povšimli, že všechny známé mušky mají něco společného. Neustále dokola prezentované vzory mušek v různých časopisech, encyklopediích, knihách nebo na internetu jako jsou Březnovka, Hardyovka, Rudořitka, Wikhamka a nespočet dalších. Všechny jsou z velké části vázané z přírodních materiálů a mnohdy také v přirozených barvách. Tím samozřejmě nechci odsuzovat jakékoliv umělé a lesklé materiály, naopak! 

Zaječí ouško je jedním z materiálů, který můžete zpracovat hned několika způsoby a nemusí se jednat pouze o obyčejný dubing z králíka, vačice nebo dalších zvířat. Zaječí ouško je pokryto velice hustou srstí, která se skládá z jemné krátké podsady a velkého množství tvrdých pesíků. Pokud tuto srst správně odstraníte a zpracujete tak dosáhnete výsledků, s jakým mohou stěží konkurovat zázračné mixy z různých druhů srstí a lesklých lametek.    

Přírodní vzory mušek mají společné také to, že jimi nikdy rybu neurazíte. Většinou je to poslední záchrana pokud zklamou vzory vázané z „Hitec“ materiálů. Rozdíl mezi zaječím ouškem a klasickým dubingem je takový, že pokud s klasickým dubingem navážete tělíčko a vyčešete suchým zipem, budete mít kolem stejně husté chlupy, které přidají mušce na objemu. Nevytvoří vám však tuhé pesíky vyčnívající z tělíčka, ty jsou právě základem úspěchu. Jejich barva a struktura dovoluje vázat od malých nymfiček a suchých na lipany až po velké nymfy nebo streamery. Spotřeba materiálu u větších mušek samozřejmě roste prudce nahoru, nicméně za výsledek to rozhodně stojí. Pokud byste chtěli srst ze zaječího ouška nahradit něčím jiným, tak klidně můžete, ale ve finále vznikne něco úplně jiného. I pokud použijete dubing ze hřbetu zajíce, tak už jste někde jinde. Originál zaječí ouško je zkrátka nenahraditelné! 

Nejlepší si tento originál dubing uděláte doma. Osobně jsem na kvalitní Hares ears dubing (zaječí ouško) narazil v prodejně pouze jednou a je tomu už pěkná řada let. Nehledě na to, že jsem tehdy musel dubing z prodavače doslova tahat, aby ho vytáhl zpoza pultu. Podle tohoto vzoru jsem si dubing už dělal jen podomácku. Není na tom nic složitého. Musíte jen vlastnit masku ze zajíce (skalp z hlavy včetně uší). Potom stačí ostrými nůžkami odstříhat potřebnou část srsti a nasoukat ji rovnou na nit. Žádné speciální nástroje na zpracování nepotřebujete. Jen díky velkému množství hrubých pesíků se dubing trochu obtížněji souká na nit. Velká část materiálu má tendenci padat z nitě. Proto je potřeba srst sestřihnout i s kouskem podsady, která při soukání na nit pesíky podrží u sebe a pomůže je zkroutit tak, aby držely pohromadě v knotku. 

Zaječí ouško používám několika různými způsoby. Ten první je klasické ruční dubování, kdy sestřihnu část srsti i s podsadou a pesíky. Potom srst nasoukám opatrně tak, aby došlo jen k minimálním ztrátám na materiálu. Ruční dubování je lepší používat na kratší tělíčka nebo hlavohrudi nymf, kde se knotek vrství na sebe. Je však potřeba počítat se ztrátami, protože i když srst drží na niti všechna, většinou při navíjení nitě část odpadá, protože se do snopku dobře nechytne. Ruční dubování zaječího ouška dělám většinou nadvakrát nebo natřikrát. Není nic ostudného, když nenadubujete tělíčko najednou. Ba naopak, při děleném dubování máte mnohem větší kontrolu nad dubingem a celkový výsledek je potom lepší. 

Druhá možnost je dubování do smyčky, to je mnohem praktičtější, ale bohužel zdlouhavější. Nicméně u zaječího ouška se vyplatí! Dojde při něm k minimálním ztrátám a výsledkem je pravidelný tenký knotek s velkým množstvím vyčnívajících pesíků. Zkrátka přesně to, co je potřeba! Smyčka je lepší tam, kde chcete dělat delší tělíčko s vyčnívající pesíky a dělené ruční dubování by bylo příliš zdlouhavé a obtížné. Smyčka je při práci se zaječím ouškem ideálním pomocníkem. Při dubování do smyčky používám dvě techniky. 

Pokud chci, aby například měla nymfa na hlavohrudi také nožičky z koroptve, pak nejprve odstřihnu samotnou srst a potom k ní přiložím část pírka z koroptve. Potom vše umístím do smyčky ručně, nebo s pomocí skřipce. Při navíjení mohu rovnou knotek navinout, nebo před každým ovinem přetáhnout všechny pesíky a nožičky dozadu. Tělíčko bude mnohem hustší, než když je navinu celé najednou. Pokud chci vázat velkého chrostíka nebo tělíčko streameru, uchytím srst do skřipce ještě před odstřihnutím srsti. Delší smyčka se z takto hrubých pesíků dělá dost obtížně a dělat smyčku nadvakrát na jednom tělíčku je ke zbláznění. Po uchycení srsti už jen ostrými rovnými nůžkami odstřihnu srst asi 3 mm pod čelistmi skřipce. Jestliže chci vázat nožičky na suché mušce, je lepší předem odstřihnou kousek srsti, vybrat z ní podsadu a na nožičky použít pouze hrubější pesíky. Ručně je vložím do smyčky a vyrobím tak tenký knotek plný pesíků. 

Mušky ze zaječího ouška patří k mým nejoblíbenějším vzorům a mají nepřebernou škálu variant. Dnes představím vázání nymfy, která je z většiny vyrobena ze zaječího ouška. Účinnost a použití této mušky nemá význam dlouze popisovat. Přírodní vzory používám většinou při testování nových vod, nebo jako „poslední záchranu“, když už ryby na nic nereagují. Samozřejmě se s nimi dá odchytat celá sezóna, protože nejsou nějak omezeny roční dobou ani lokalitou. 

Vázací materiály a pomůcky

Háček vel. 14, maska ze zajíce, měděný drátek, pírko z koroptve, olověný drátek, snopeček větviček z ocasního pera bažanta. Z pomůcek potom skřipec pro dubování do smyčky, ostré nůžky, rotační setrvačník a suchý zip.

Nymfa Zaječí ouško – vázací postup:

1. Upnu háček pevně do svěráčku a navinu dvě vrstvu olověného pásku.

2. Navážu vázací nit a několikrát s ní olověnou zátěž překroužkuji. 

3. Navážu snopeček štětů, použiji pesíky ze zaječí masky. Vázací nití přichytím měděný drátek na kroužkování (mohu použít i zlatou nebo stříbrnou lametku). 

4. Ručně nasoukám na nit srst (použiji srst s částí podsady). S pomocí rotačního ramene svěráčku navinu knotek na ramínko háčku, tím vznikne tělíčko. Měděným drátkem překroužkuji tělíčko pravidelnými oviny.

5. Navážu snopeček větviček z pírka bažanta. Vytvořím si smyčku, do které vložím mix pesíků zaječího ouška a větviček z pírka koroptve. 

6. Smyčku roztočím a vniklý snopeček vyčešu suchým zipem, odstraním tím materiál, který po stočení smyčky špatně držel. 

7. Suchým zipem sčešu nožičky směrem dolů a překlopím snopeček z bažanta směrem dopředu k očku, kde jej zafixuji vázací nití.

8. Odstřihnu zbytek materiálu a nymfa je hotova!

Autor textu a snímků: Tomáš Vítek (uznávaný vazač a autor mnoha příspěvků do rybářských časopisů a serverů, spoluautor DVD pro začínající vazače)