Chytej.cz

Zapomenuté revíry I. necteno

15.3.2014 | Pod vodní hladinou | 13.425 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 19

Zapomenuté revíry I.Jak název článku napovídá, rád bych se zmínil o vodách, které pro mnohé z rybářů nejsou nijak zvlášť atraktivní, a tak si u nich vysloužily přídomek - „zapomenuté“. Jedná se o lokality typu slepé ramínko řeky, rybníček kdesi v lese či bezvýznamná říčka. Tyto revíry mají společné to, že se o ně nikdo nestará a neudržuje je. Ne, že by šlo o nezájem ze strany rybářů, ale výraznější péči většinou brání různé zákony, úřady, instituce, sdružení apod...

 

 zapomenute_reviry_1.jpg

Bobří hráz na zapomenutém revíru.

 

Negativní stránky zapomenutých vod

Tyto vody obvykle ani nefigurují v zarybňovacím plánu, tudíž obsádka bývá stejně „divoká“ jako jeho nejbližší okolí. Zapomenuté revíry tím však rozhodně získávají kouzlo tajemství. Nějakou informativní cedulí, o jaký revír se jedná, rybář najde jen s velkým štěstím, a když na ni náhodou narazí, tak nese stejné známky stáří jako samotná voda. Přístup k takové lokalitě bývá často hodně dobrodružný. Zvláště pak, pokud sem rybář zavítá poprvé. Také se může stát, že vodu vůbec nenajde, nebo ano, ale až po dlouhém bloudění džunglí.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Hladina slepého ramene zarostlá tlustou vrstvou okřehku.

 

Džungle kam se podíváš!

Zapomenuté revíry nejsou pro každého! Komplikovaný přístup bývá jen první překážkou, ale zdaleka ne tou poslední. Dalším úskalím je přírodní zaneřádění lokality, která bývá ve většině případů prorostlá vodní vegetací, nechybí v ní spadlé větve, ba i celé stromy. Pokud je rybář s revírem alespoň částečně obeznámen, je ve výhodě. Pokud na něj narazí náhodou, většinou ho od lovu odradí už první pohled.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Pod hladinou se často nachází více dřeva než na souši.

 

Minimum vody, maximum bahna!

Dalším negativem zapomenutých vod je jejich malá hloubka. Usazené nánosy jsou kolikrát mnohonásobně vyšší vlastní vodní sloupec. Pokud existuje sebenepatrnější možnost, že by se v revíru mohla nacházet jamka s větší hloubkou, je zapotřebí toto místo najít. Při chytání se pak může stát tím nejlepším lovištěm v okolí.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Voda zde díky nánosům na dně nikdy nebývá extra čistá.

 

Místní zvěřinec

Mělká, silně se prohřívající voda bývá ideální kolébkou pro komáry, muchničky a ovády! I silně otrlý rybář může po půlhodinovém podvečerním rybaření začít šílet. Vlastnit účinný repelent je spíš nutným prostředkem k přežití. Na březích mohou navíc otravovat život i rezaví mravenci, vosy a sršně. Na podobném revíru musím brát na zřetel, že jsem zde na návštěvě a veškerý hmyz bude lákat nejen můj pot, ale i vůně svačiny či krmení pro ryby. Důvod je jasný, tlak na tyto vody je ze strany člověka minimální, takže ho místní společenství živočichů bere jako vetřelce. Nezřídka se zde rybáře nebojí ani lesní zvěř. Hlavně zůstaňte v klidu a nepanikařte z mravenčího kousnutí, nebo když se na dohled potuluje divoké prase.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Ledňáček je častý společník při rybaření.

 

Drsné podmínky pro život

Dostávám se k poslední z mnoha překážek zapomenutých vod, a tou jsou životní potřeby ryb. Z různých diskuzí člověk nabude dojmu, že na takový revír, kam se roky nic kloudného nenasazuje, nemá smysl chodit! Navíc, když tam není ani metr hloubky, tak tam vše živé musí přes zimu zákonitě vymrznout. To je zásadní omyl! Na hloubce sice záleží, ale také záleží na tom, kolik je v lokalitě řídkého bahna, zda má revír přítok, je-li břehová linie zarostlá rákosím, přes jejichž duté stonky se ze zamrzlé vody vylučují zplodiny. Ryba dokáže zvládnout různé extrémy. Opakem zimy je horké léto, při němž se naopak voda nadprůměrně prohřívá a ubývá v ní rozpuštěného kyslíku. Některé druhy ryb tento nedostatek v pohodě zvládají a není jich zrovna málo.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Zanedbaná tůň v zimě.

 

Rybí všehochuť

A jsme u obsádky zapomenutých vod. V těchto revírech sedá ulovit karas, lín, kapra, perlín, cejnek malý, cejn velký, plotice a z dravců – štika, okoun, úhoř, občas i sumec. Vždy záleží na charakteru konkrétní vody, ale rybí druhy bývají dostatečně houževnaté, aby zde přežily. Samozřejmě se můžeme místně setkat i s jinými druhy ryb. Příkladem může být slepé rameno, které se při větší vodě propojí s řekou. Právě v méně proudném rameni pak najdou útočiště i typické říční ryby. Po opadnutí vody potom jejich část zůstane uvězněna v zapomenuté vodě. Proto nebývá výjimkou existence candáta, amura, tolstolobika, bolena, tlouště a dalších ryb. Chytí se vesměs náhodně při lovu původních obyvatel revíru a jejich úlovky bývají vesměs překvapením.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Z bílé ryby převládá plotice.

 

Oči na stopkách

Nejlepší představu o početnosti a složení rybí osádky v revíru si rybář udělá při návštěvě vody v době tření. Platí to hlavně u štik a kaprů. Vzhledem k tomu, že se jedná co do rozlohy o menší lokality, dá se toho vypátrat docela dost. Není výjimkou, když spatříte metrové štiky, půlmetrové líny nebo veliké kapry. Zapomenuté vody nabízejí rybám komfort v podobě množství úkrytů a nepřeberném množství přirozené potravy. Kromě toho také minimální rušení ze strany rybářů. Není divu, že množství i velikost ryb bývá většinou překvapující. Voda rozhodně nezeje prázdnotou, jak by se zdálo při prvním pohledu! Rybář však zdaleka nemá vyhráno. Například se mi už párkrát stalo, že jsem viděl při tření obrovské štiky, ale po zbytek sezóny zmizely, jakoby se do dna propadly! Nezahlédl jsem je ani zalovit, natož aby mi zabraly. A následující jaro se mi přitom během tření ukázaly znovu, snad proto, abych se ujistil, že tam stále jsou.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Pouhým pozorováním můžete odhadnout kolik ryb a jak velkých se v revíru nachází.

 

Vzácnost zapomenutých revírů

Chování ryb v zapomenutých revírech bývá o trošku jiné oproti běžným frekventovaným revírům. Ryby jsou zde víc důvěřivé a méně plaché. Ten, kdo propadne kouzlu rybařiny na takových vodách, pozná význam přísloví - není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! O nějaké úlovky tu jde jen okrajově, spíše jde o samotný pobyt a rybaření v opravdovém srdci divoké přírody. Zapomenuté revíry jsou dnes vzácným artiklem. Žádná taková voda, která padla do zapomnění, není věčná. Pomalu zmizí z map, i když v paměti ji máme stále. Nechci popisovat, proč tyto vody chátrají a vysychají, a proč se nedají udržet, nabídnu jen jeden příklad pro představu...

 

zapomenute_reviry_1.jpg

V porostech okřehku se dá ulovit pěkný línek.

 

Zánik malého ráje

Znal jsem jeden zapomenutý revír, který se nacházel v chráněné oblasti. Kolem dokola pole, vlastní rybníček však ukrýval zpustlý lesík a hustá křoví. Pamatuji si, že v něm byla největší hloubka okolo tří metrů. Dnes s bídou 20 cm! MO a Svaz daly dohromady finanční částku na jeho odbahnění a záchranu. Jejich snahu však bojkotovali „ochránci přírody“, kteří zakázali vjezd těžké techniky k vodě. Paradoxní bylo, že na poli kolem vody po většinu sezony rejdily kombajny a traktory s výjimkou vjezdu. Někdy zkrátka zůstává rozum stát nad myšlením lidí, kteří mají právo rozhodovat. Revír tak zanikl, včetně rybích životů. Zůstalo z něj jen líhniště komárů, které navíc v létě vysychá.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Ve jménu ochrany obojživelníků se nechala spousta vod zpustnout!

 

S čím lovím na zapomenutých vodách?

Nejlepším řešením je chytání se splávkem nebo s brčkem na lehko. Osobně používám pouze jeden prut, ale klidně se dá lovit i se dvěma - záleží pouze na volbě lovce a výběru příhodného místa. Prut se vyplatí spíše delší (samozřejmě musím přihlížet na okolnosti, např. převislé větve a hustota příbřežní vegetace apod.), nejlépe teleskop od 3,5 do 5 metrů s dobrou akcí. Prut nesmí být příliš tvrdý, jelikož lovím poměrně blízko břehu a používám vlasce v průměrech od 0,16 do 0,22 mm. Jejich síla se odvíjí od konkrétní roční doby, hlavně od toho kde lovím - jestli u překážek nebo na volnější vodě. Velikost a tvar háčků vybírám podle druhu nástrahy. Dost často navazuji i poměrně velké „háky“ 1/0, které běžně používám v létě při chytání na rousnice. Na ostatní nástrahy používám háčky podstatně menší. Splávek vyvažuji bročky pouze na jaře, po zbytek sezony používám celou sestavu bez jakékoli zátěže.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

V zanedbaných revírech se často vyskytuje zakrnělý cejn.

 

Jaké používám nástrahy a krmení?

Mějte na paměti, že ryba se na podobné vodě živí převážně přirozenou potravou, takže boilies a pelety, včetně silně aromatických směsí, rovnou nechte doma. Z jara si vystačím s napařeným rohlíkem nebo žížalou a masnými červy. Na přelomu jara a léta bývá nejúčinnější rousnice a sterilovaná kukuřice z plechovky. V létě se stále držím žížal a kukuřice, občas přidám i vařenou bramboru. Také není na škodu mít u sebe kus pečiva pro případný lov z hladiny. Dost často se ryby vyhřívají pod povrchem a sbírají vše, co plave nad nimi a je poživatelné. Lov z hladiny bývá krásným rybářským zážitkem. Podzim je hodně podobný jaru. K celoročnímu zakrmení postačí šrot se strouhankou. Ryba v zanedbané vodě není zvyklá na boilíes a jiné moderní nástrahy, a stejně tak si těžko navyká na pestré a příliš navoněné krmení. To vše může být na škodu lovu! Na těchto revírech platí pravidlo, že v naprosté jednoduchosti je síla. Není třeba vymýšlet nic extra a zbytečně kombinovat. Zbytek rybářské výbavy je na úvaze samotného rybáře. Měl by uvážit délku trasy k vodě, schůdnost terénu a četnost překážek. Co by rozhodně nemělo chybět, je repelent! Při večerním lovu také baterka. V noci na takových revírech nikdy nelovím, ve většině případů hrozí spousta ztracených ryb ve vázkách.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Kukuřička boduje v kterékoli roční době!

 

Přístup na lovné místo

Základem úspěšného lovu je už správný přístup na lovné místo. Rozhodně doporučuji zvážit, v čem k vodě vůbec vyrazíte, a také ještě dvakrát zredukujte obsah bagáže. Pokud není po dešti a žádný ani nehrozí, tak jsou gumové holínky zbytečné - udržet v takové obuvi na břehu klid snad ani nemožné. Pokud teprve vhodné místo hledáte, není na škodu napřed „náklad“ odložit a prověřit si místo zblízka a polehku. Pokud tam budete chtít lovit, napřed vyčistěte flek od všeho, co by mohlo způsobit nechtěný hluk na břehu. Odkliďte stranou větve a klacíky. Poté odstraňte z trasy všechny nechtěné překážky, které by mohly bránit k přístupu na místo v plné polní. Když vše dopravíte na místě, tak se pohodlně usaďte a všechny další úkony provádějte vsedě. Čím míň pohybu, tím míň hluku! Jeden tip: než vyrazím na rybolov, tak předem den či dva si zajdu revír jen omrknout. Z většiny ho projdu a přitom vypátrám vše, co potřebuji vědět. Na jednotlivých úsecích pomocným prutem zjistím hloubku, charakter dna a rozmístění překážek. Po vyhodnocení „pro a proti“ si vyberu dvě nejvhodnější místa, které si už dopředu připravím k lovu. Nemusím se tím pak zdržovat v den lovu.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Nadějné místo v meandru ramene.

 

Výběr lovného místa

V zásadě upřednostňuji lov poblíž překážek, a to hned ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, že u překážek se vždy zdržují ryby! Druhým důvodem je fakt, že když se dá do pohybu hladina, překážka tvoří klidnější prostor pro nerušené chytání. Na zapomenutých revírech se často už koncem jara masivně rozbují vodní hladinová vegetace (okřehek), tudíž překážka ve vodě vytvoří volné oko, ve kterém se dá alespoň trochu slušně lovit. V zanedbaných vodách příliš vody nebývá - průměrně chytám v hloubkách od 75 do 100 cm. Čím mělčí místo, tím jsou záběry opatrnější, což platí i v letních měsících. Poctivější jízdy se obvykle dočkám při chytání na žížaly. Pravidlem také bývá, že čím jemnější záběr, tím větší ryba se věnuje nástraze. S krmením to není třeba nijak přehánět. Přemírou vnadění se dá lovné místo snadno poplašit. Většinou ryby prozradí svou přítomnost aktivními úkazy jako je - rozvíření kalu ze dna, řetízky bublinek na hladině, pohyb stébel a větviček, o které se ryby otírají nebo z nich obírají potravu.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Zapomenuté vody hostí spoustu línů, kteří se při krmení prozradí doprovodnými úkazy.

 

Vlastní lov

Na co a jakou rybu bude rybář lovit, záleží jen a pouze na něm. Druhová pestrost zapomenutých vod bývá někdy hodně překvapivá. Když je lovec v pravý čas na pravém místě, může zažít nevídané věci. Samotný lov ryb bývá komplikovanější jen díky množství překážek ve vodě. Je nutno počítat s tím, že ne každou rybu dostanu na břeh. Dá se však dosáhnout uspokojivých výsledků, když dodržím několik zásad. Musím dostatečně rozpoznat překážku, u které lovím. Je třeba odhadnout její rozměry – např. u ponořeného stromu zjistit košatost koruny a směr, kudy vedou pod hladinou větve. Po záběru mám hned přehled, kam mohu rybu pustit a kam už ne. Je také dobré dostat rybu co nejrychleji k hladině a následně ke břehu. Na těchto revírech platí pravidlo, že čím déle budu rybu zdolávat, tím déle potom budu čekat na další záběr. Důležitým a nepostradatelným pomocníkem bývá podběrák s delší tyčí. Ušetří spoustu času i nervů při zdolávání. Zvláště pak, když se na háček pověsí nějaký „místní matador“.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Bez prostorného podběráku s dlouhou tyčí k vodě nechoďte!

 

Lov dravců

Nástrahy na dravce jsou na podobných lokalitách většinou omezeny na živou či mrtvou rybičku. Hladina je totiž téměř celoročně zanesená vodní vegetací, která přívlači moc nefandí. V souvislosti s dravci nabízím jeden tip: když se o splávek otírá rybí drobotina a náhle ustane, je to ten nejlepší okamžik „nasadit do hry“ montáž s rybičkou. Většinou v krátkém časovém úseku přijde záběr dravce potulujícího se v okolí. Občas člověk natrefí na dny, kdy jsou dravci abnormálně při chuti a loví natolik intenzivně, že se nedají kaprovité ryby ani chytat. Častěji se ale stává, že se voda uzavře závojem okřehku a po lovících dravcích není ani památky.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Z dravců na zapomenutých revírech hrají prim okouni a štiky.

 

Trojice nepsaných pravidel

1) Ryby ze zapomenutých vod doporučuji pouštět zpět. Z hlediska kulinářského jsou totiž více či méně „podřadné“. Může za to zanesené dno plné hnijící vegetace, které úlovkům rozhodně na chuti ani vůni nepřidá. Zapomenuté vody navíc představují ideálně vyvážené životní prostředí, Takže odnesením několika větších ryb (zvláště pak predátorů) můžeme tento specifický ekosystém výrazně narušit.

2) Při odchodu od vody se ujistěte, že nenesete domů nějakého nechtěného „emigranta“. Třeba klíště, nebo v bagáži myš, slimáka či četu rezavých mravenců.

3) Jak jsem se zmínil na začátku - tyto revíry nejsou pro každého, proto by si měl každý návštěvník uvědomit, co ho asi čeká a co je schopný podstoupit. Na závěr popíšu kamarádův případ, který rovněž nevěděl, do čeho vlastně jde.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Ponecháním si větších dravců můžete v revíru narušit křehkou rovnováhu ekosystému.

 

Premiéra na zapomenuté vodě

Stalo se to koncem léta, kdy jsem u řeky potkal kamaráda. Jelikož jsme se neviděli pěknou řádku let, tak jsme zašli cestou domů na pivo. Při diskuzi na téma „kdo, kde a s jakým úspěchem loví“ jsem mu prozradil, že dost často chytám na jednom odlehlém revíru, kde mám klid a docela slušné úlovky. Při prohlížení fotek línů v mém mobilu kamarád začal žadonit, ať ho někdy vezmu sebou. Už si moc nepamatuji, jestli mělo na mé rozhodnutí vliv jeho usilovné prosení či množství vypitého piva, ale souhlasil jsem. V den našeho společného rybolovu jsem ale zjistil, že jsem asi při domluvě mluvil sám se sebou...

Přišel den „D“! Cestou jsem se „parťáka“ ptal, jestli má vše, co jsem mu doporučil a co mi v hospůdce odkýval. Odpověděl stroze: „A na co?“ Navrhl jsem tedy, že bude chytat na mé vybavení a já mu budu dělat jen doprovod, anebo se po záběru můžeme střídat. Shodli jsme se na druhé variantě. Cesta od autobusu k vodě trvala něco přes půl hodiny, museli jsme během ní překonat zvlněný terén zarostlý metr a půl vysokou vegetací. Ještě před vstupem do této džungle jsem se postříkal repelentem. Kamarád „chemii“ hrdě odmítl se slovy, že prý akorát na sebe veškerou havěť nalákám. Vešli jsme do zeleného bludiště a po chvíli jsem za sebou slyšel tleskavé zvuky. Otočil jsem se a kamarád kolem sebe mával rukama jako větrný mlýn. Hned se do mě pustil, že tohle v plánu nebylo, že je celý poštípaný a ještě po něm leze klíště. Podal jsem mu repelent. Tentokrát za něj poděkoval. Konečně jsme stanuli na místě. Byl jsem nadšený, protože vítr odfoukal okřehek do rohu slepého ramene a voda tak byla lovitelná hned na více místech. Zatímco já byl spokojený, výraz mého kamaráda nasvědčoval, že se o něj pokouší infarkt. Pak spustil: „To si děláš prdel! Tady kromě žab a pijavic nežije nic jiného! Kam tady chceš nahodit? Vždyť je víc stromů ve vodě než na břehu!“

Místo vysvětlování jsem zavedl kamaráda na své místečko. Rozložil jsem židličku, posadil na ni kolegu a než jsem rozložil prut, tak jsem mu znovu vysvětlil - co a jak má dělat, kdy zaseknout atd. Určitě mě ale moc neposlouchal. Po náhozu nastraženého rohlíku přišel brzy rychlý záběr! Jelikož parťák neočekával záběr vůbec, ryba byla ve vázce dřív, než kolega stihl sáhnout na prut. Po opětovném navázáni a vhození nástrahy do vody přišel záběr s pořadovým číslem II. Tentokrát byl kolega ve střehu, ale i tak rybu nezvládl a úlovek zmizel v ponořených větvích. Potom mi vrazil prut do ruky s komentářem, že ho to nebaví, protože tu nemá žádný prostor. Raději se prý podívá kolem vody, jestli někde nenajde vhodnější místo. Souhlasil jsem. Dal jsem mu ještě radu na cestu, aby nechodil za zatáčku s okřehkem, protože se tam nacházejí mokřiny a člověk do nich snadno zapadne. Jenom mávl rukou a vypařil se.

Já si tedy opět navázal a pokračoval v lovu. Vytáhl jsem dva kapříky kolem dvou kil a krásného lína. V tom jsem si uvědomil, že kolega je docela dlouho pryč. Pískám, volám, ale nikde se neozývá! Zkouším mobil, je nedostupný! Krve by se ve mně nedořezal. Ztratit se je tady docela snadné. Vydal jsem se po jeho stopách. Najednou jsem z dáli kamaráda spatřil. Už zase seděl na našem místě. Rychle jsem se vrátil a hned se zeptal: Kde jsi byl? Jak to vypadáš?“ Odpověděl: „Spadl jsem do vody s žabincem, a když jsem se vyškrábal se na břeh, tak jsem si sedl přímo do mraveniště. Ryby tu sice nějaké jsou, ale mě už sem příště nedostaneš!“

Kamarád zkrátka nezvládl pobyt v divoké přírodě. Naše výprava skončila dříve, než vlastně začala. K tomu nás ještě řidič autobusu kvůli bahennímu zápachu odmítal vpustit do autobusu. Dodnes na to vzpomínáme. Na podobnou vodu bych už kamaráda nedostal, ani kdyby tam na hod braly kouzelné zlaté rybky. Já však vím jedno jistě - zapomenuté revíry patří mezi ty nejkrásnější místa v přírodě.

 

zapomenute_reviry_1.jpg

Takových kapříků je tu fůra!

 

Pokračování příště

Text: Petr Ramian alias Petula, fota: autor a archiv redakce Chytej.cz

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

35 hodnocení, v průměru 4.9 hvězdiček

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pondělí 14. prosince 2015 v 11:22® Petula
Petula

Bohužel,po víkendové návštěvě mého nejoblíbenějšího slepého ramene jsem zjistil,že již neexistuje,letošní sucho si vybralo svou daň.Obrázky v článku č.3,6,13 už zůstanou jen jako vzpomínka.

Neděle 18. ledna 2015 ve 21:42® Bulwei
Bulwei
Tento příspěvek byl editován Neděle 18. ledna 2015 ve 21:43 uživatelem Bulwei.
Neděle 18. ledna 2015 ve 21:42® Bulwei
Bulwei

super članek,uplně jsem se vžil. miluju tyto vody!!!

Pátek 21. března 2014 v 17:43® 1maslo1
1maslo1

Hezky napsaný článek, včetně osobních zkušeností, postřehů, rad a porad. Fakt mě to chytlo a moc se těším, až překonám vrozenou lenost a vrátím se na místa, kde jsem kdysi začínal. Paralelní rameno Labe, občas průtočné. Chodil jsem tam, protože jsem se jako kluk styděl, že neumím chytat ryby a byl jsem tam úplně sám… a po 20 letech se tam vracím, protože tam jsem zase sám … Jen ten důvod pro samotu už je jiný. Ale to asi znáte všichni. Pokud se tedy odhodlám, podělím se o fotky z mého místa, kde se lov zase stává lovem v pravém slova smyslu se vším, co k němu patří. Máslo.

Tento příspěvek byl editován Pátek 21. března 2014 v 17:48 uživatelem 1maslo1.
Pondělí 17. března 2014 v 10:16® Pavalakos

Krásnej článek, doporučuji neuvádět, páč jestli se tam cokoli pěknýho vyskytuje, může to být na 14ct dní v prde..

Neděle 16. března 2014 v 19:40® MatesKGB
MatesKGB

Taky znám jednu takovou zapomenutou vodu. Byl to lom kam pár místních z blízké vesnice před 15 lety dali pár ryb, kapr, okoun, bílá, štika, sumec… Naštěstí se stále jedná o nerevír ČRS, chodí tam jen pár lidí během roku, protože v létě se tam hodně lidí koupe, navíc na většině chytatelných míst je voda zarostlá pár metrů u břehu stulíkem nebo co to je, no ryba se ta ze břehu nevytáhne. Sám jsem tam viděl hromadu okounů+ 35cm, štiky nad metr, jednu i 110cm vytáhnul a stále tam plave, potápeči mají fotku candoše nad metr a v létě v těch rostlinách plavou kolem lehátka i kapři 15kg+ :-) mít prachy tak to koupím a dám okolo vysokej plot! prostě nádhera :-)

Neděle 16. března 2014 v 8:38® džigit

Hora> jj,dej blbovi rybářský lístek a … Taka mala parafraze :-D Kapra v každé louži a pak koloběh typu vychytat-dosadit :-(

Neděle 16. března 2014 v 8:12@ Palivec

Pěkný článek. Znám, či spíš znal jsem, takové vody. Už je jich málo… Pokud ovšem neberu v úvahu prakticky nekonečnou spleť ramen a ramínek na Dunaji. Ty nezná všechny asi nikdo. Ani nemůže. http://www.dunaj.broz.sk/…ozura_SK.pdf

Podobné jsou lužní lesy, resp vody v lužních lesech v okolí Moravy a Dyje. Čarovné foto: http://www.janmiklin.cz/…ravy-a-dyje/ . Zajímavý článek: http://www.rmm.cz/…-%20lesy.pdf Podívejte se na úvodní fantasy-foto „moravské Amazonie“: http://www.hnutiduha.cz/…lesy_www.pdf Brát z izolovaných vod rybu je skutečně nesmysl. Přesně, jako to popsal autor.

Je dobře, že se na hobby serverech vyskytují i takové články…

Tento příspěvek byl editován Neděle 16. března 2014 v 8:16 uživatelem .
Sobota 15. března 2014 v 19:45® Hora
Hora

džigit> nekonkrétní anonym potřebuje zavést k takové vodě,aby ji zplundroval.Nikdy více.Petula – vynikající článek.

Sobota 15. března 2014 v 16:02® džigit

nekonkrétní anonym si stěžuje,že není něco konkretizováno, mě picne :-D

Sobota 15. března 2014 v 15:30® superweb
superweb

Johan 1> Takovych vod je vic nezby se mohlo zdat, jen to chce hledat a mit stesti. Ziju v Praze, kde by zapomenute vody asi hledal malokdo.
O jedne takove na kraji, ale jeste na uzemi Prahy vim uz dlouho, je pomerne dobre zarybnena i vetsimi rybami a cas od casu tam zajdu dodnes.
Asi tak 2km od prazkeho hradu byla jina zarostla zapomenuta voda v zapomenutem parku a v ni i kapri a nejaky amur kolem 10kg. 50m od hlavni ulice a nikoho ciziho jsem tam s prutem nepotkal. Dneska je ten park po rekonstrukci, stoji tam luxusni rezidence, rybnik je tam stale, ani envim jestli v nem zije puvodni obsadka, nebo padla misto stravenek pro delniky ze stavby.
Dalsi znam asi 15km od Prahy, zapomenuty park na okraji mensiho mesta. Ackoliv jde o oficialni revir, potkat tam rybare by byl zazrak, je tam zarostla ze lov vyzadje sofistikovane metody, ale skryva spoustu krasnych linu i kolem 50cm(ty jsem jen videl pri treni, nad 25 jsem se nedostal :) )
Divil bych se kdyby se podobne vody nedaly najit vsude po republice, kdyz i ja v okoli velkomesta takove mam :)

Sobota 15. března 2014 v 15:17® Petrcz
Petrcz

krásný článek taky mam takovou vodu a sezona 2013 byla úspěšna na dravce letos chci jit na kapra. okouna mam 38 cm, štika kolem 80 cm, vráceno vše

Sobota 15. března 2014 ve 14:43® HaD
HaD

fotrodreky> Pokud by Petr v článku místo uvedl, sám bych mu doporučil to vyhodit. Hladovců je bohužel stále hodně, někdy mám pocit, že víc a víc! :-(

Sobota 15. března 2014 ve 13:31® Johan 1
Johan 1

škoda že v mém okolí nemám takové revíry.jen hodně frekventované.na některých je to jak na sídlišti i když na vranovské přehradě sou místa kam se pohodlní rybáři neženou a možná o těch místech ani neví,ale to je pro mě zase dobře.článek pěkný dávám palec hore

Sobota 15. března 2014 ve 12:17® Nerodia
Nerodia

Také na těchto vodách se vyskytují tvorové kteří patří mezi chráněné druhy a je to jejich možná polední útočiště ve volné přírodě.

Tento příspěvek byl editován Sobota 15. března 2014 ve 12:17 uživatelem Nerodia.
Sobota 15. března 2014 v 11:44® gavlos
gavlos

a co na to RS?byl jsem na taky takovem mistecku.krasny rybnicek uprostred lesa v divocine.jako kluk jsem tam chodil spise na pytlacku :-) ted je ten rybnik zpustly a jako revir davno zruseny, ale stale chytatelny.nedavno sem se tam byl podivat jen tak polehku s brckem.potkal jsem tam clena RS,ikdyz nechapu co tam delal kdyz to neni revir.bylo mi receno ze to stale"spravuje"svaz­..ale revir to neni cili zakaz rybolovu..ze prece kazda voda nekomu patri..pokud budu chytat nekde na „reviru“bez oznaceni..jsem PYTLAK…at si davam bacha..nastesti teda jen s domluvou.priste bez not :-(

Sobota 15. března 2014 v 10:26® Hony

fotrodreky> Osobně jsem to jednou udělal a už nikdy více.

Tento příspěvek byl editován Sobota 15. března 2014 v 10:28 uživatelem Hony.
Sobota 15. března 2014 v 10:25® Hony

fotrodreky> Měl bys už vědět, že nikdo neprozradí místa svého lovu u nás, zvláště, když nevý s kým hovoří. Revíry v cizině ano. V reakci na článek by něměl kde a co lovit.

Sobota 15. března 2014 v 8:17@ fotrodreky

Diskutovat není o čem, když je to článek o ničem, tj. všeobecné pindy o nekonkrétní vodě… Škoda.