Taktika

I v zimě jsou občas teplejší dny. Když příliš nemrzne a nezamrzají očka, jsou tyto dny jako stvořené pro lov na tekoucích vodách s centrepinem. K lovu je třeba kromě prutu a navijáku pouze pár splávků, bročky a háčky. Tuto skromnou výbavu doplňuji ještě torpilkami a kouskem vlasce pro případ, že použiji slabší návazec, než je kmen. Dá se říci, že nejobjemněší věcí nacházející se v mé brašničce je celosvazový soupis revírů. Přibalím-li doma k tomu nějakou nástrahu, udělám jedině dobře a značně tím zvýším šanci na úlovek.

Splávky lze vyrobit během zimních večerů.

Nástrahy

Základní a nejdostupnější zimní nástrahou je dle mne bílé pečivo. Podle typu revíru a cílových ryb lze někdy stejně úspěšně použít i žížaly, červy a jiné nástrahy. Z těch masitých lze doporučit například krevetky, ale různým jatýrkám, drůbežím střívkům, sýrům, slaninám, hovězím míchám a jiným specialitkám se jistě meze nekladou. Nicméně obyčejný rohlík je ve většině případů zcela dostačující, zvláště pak, mám-li možnost si pečivo předem doma napařit. Dělám tak následovně: rohlík rozpůlím, napíchnu na nůž nebo vidličku, narazím na hrdlo konvice a počkám, než se nafoukne. Jednu polovinu obvykle vylisuji kuchyňským prkýnkem a nakrájím na drobné kostičky, druhou půlku po napaření překrojím na dvě až tři části a celé to zavážu do igeliťáku. Pokud z nějakého důvodu nemám příležitost nebo čas před lovem rohlík napařit, rozhodně nezoufám. Z rohlíku utrhnu menší část a tu během chytání držím v puse tak, aby vydechovaná pára rohlík „napařovala“. Výhodou je, že to lze dělat během lovu a obě ruce zůstávají volné. Pařenému pečivu se to nevyrovná, ale je to, jak se říká lidově, lepší než drátem do oka. Nevýhodou je, že se kolemjdoucí divně koukají a pubertální dívky se mohou popukat smíchy, když mě vidí s rohlíkovým klofákem.

Vlastní lov

Nicméně kvůli čumilům u vody nejsme, tak pojďme konečně nahodit! Jak se chytá na plavanou, není třeba nikomu vysvětlovat. Bylo by však vhodné přiblížit, v čem spočívá hlavní výhoda lovu s oním „kolovrátkem“, který stojí v mnoha případech horentní sumy a dost rozumných rybářů se právem domnívá, že jsou to peníze vyhozené oknem.

Když začíná mrznout, ryby berou.

Takže, jak jsem avizoval výše, už je nahozeno. Jestliže splávek hned poskočí, popojede a potopí se, pak ty peníze za centrepin byly opravdu vynaloženy zbytečně. Pokud ale ryba nezabere hned, tak je splávek unášen proudem a tím se začne naviják pomalu roztáčet. Už to samo mě zezačátku zaujalo natolik, že jsem občas přestával sledovat záběry. Pokud lovím u dna, čas od času se háček nebo zátěž zarazí o překážku a splávek se proudem potopí. V tom případě navinu kus vlasce, splávek tím popotáhnu proti proudu a během splouvání palcem přibrzdím roztočený naviják. Proud lehce nadzvedne zátěž a návazec s háčkem onu překážku zpravidla šťastně překoná. Tímto způsobem postupně prozkoumám poměrně široký a značně dlouhý úsek vodního toku. Celou dobu mám přitom možnost snadno ovládat rychlost odvíjení vlasce a tím i chování všech těch věcí na druhém konci, včetně pohybu nástrahy. Jednoduchý způsob rybolovu, který dobře zná většina z nás od dětství, se stává dokonalým.

I malý proud dokáže centrepin roztočit.

Co chytám?

Pokud nemám záběr, musím přejít jinam. Takto činím do té doby, než najdu ryby. Většinou se jedná o plotice, v klidnějších úsecích i cejny a mezi ně se připlete tu a tam nějaký tloušť, jesen nebo i kapřík. A když napíchnu žížalku, je navíc docela slušná šance chytit nějakého pruhovaného nenasytu.

K čemu je centrepin vhodný?

Jak je všeobecně známo, lov s navijáky typu centrepin je značně rozšířen zejména ve Velké Británii. Je to asi mimo jiné i tím, že se zde tradičně loví na regulovaných tocích a kanálech, které postrádají jasně viditelné úkryty, a tak se zde stanoviště ryb vyhledává pouhým pohledem poměrně obtížně. V Čechách, kde má velká část vod stále členitý charakter, lze obvykle poměrně snadno vyhledat ouplávek či točák a v něm chytat úspěšně i bez splouvání. Avšak lov pomocí splavávané sestavy mi s trochou trpělivosti umožnil již mnohokrát nalézt stanoviště ryb i tam, kde jsou zpevněné regulované břehy a kde bych vůbec záběry nečekal. 

Nevýhody lovu s centrepinem

Samozřejmě hlavní nevýhodou je nemožnost odhodit splávek do větších vzdáleností, než je nějakých 15 metrů od břehu. Další zřejmou nevýhodou je chybějící převod, který by mi umožnil rychlejší navinutí vlasce v případě, že se zaseknutá ryba rozjede přímo proti mně. Nutno ale podotknout, že lovím-li v proudné vodě, ryba většinou proti proudu tak rychle nejede. Další nevýhodou je samozřejmě absence seříditelné brzdy, a tak místo „bojovky“ slouží palec. No, a protože je zima a naviják je kovový, docela zebe v ruce. Naštěstí se dá dobře obsluhovat v rukavicích.

Na regulacích lze objevit s centrepinem stanoviště ryb.

Vzhůru k vodě!

Jak je to vlastně s úspěšností zimního rybolovu? Dle mých zkušeností není úspěšnost vůbec špatná. Ryby obvykle nejlépe berou krátce po poledni. Ale už se mi párkrát stalo, že za jasného slunečného zimního dne začaly brát až v podvečer. Připisuji to skutečnosti, že ryby mají v čisté vodě strach z volavek a jiných denních predátorů, a proto jsou opatrné. Jejich aktivitu by ptáci viděli už z dálky. Mimochodem stopy volavek bývají dobrým vodítkem k nadějnému místu. Málo kdy se mi stává, že bych v zimě na plavanou nic nechytil. Když to bere málo nebo vůbec, většinou mě zachrání změna místa.

Když je velký mráz.

Rychle k vodě, než přijde jaro!

A co vy, vážení čtenáři? Jaké máte úspěchy při zimních vycházkách?

Text a fota: Jaroslav Dvořák