vyroba_rukojeti_prutu

 

Výroba rukojeti z korkové kůry

Pro výrobu korkových rukojetí nabízí celá řada obchodníků tzv. korkové prstýnky, které dodávají v různé kvalitě a tím pádem i v různých cenách. Jednotlivé prstýnky se spojují bílým voděodolným lepidlem na osičku, která má na obou stranách podložku o shodném průměru jako má prstýnek, a která tím pádem zároveň slouží jako svěrák. Matkou pak prstýnky dotáhnu k sobě a nechám lepidlo zaschnout. Po zaschnutí upnu osičku do vrtačkového soustruhu a vysoustružím příslušný tvar. V první fázi na hrubé opracování používám soustružnické nože, poté vyhlazuji brusnou mřížkou, která se používá na broušení sádrokartónu. Nakonec přijde na řadu jemný brusný papír, případně ocelová vata.

 

Korkové prstýnky

 

Lepení v lisu

 

Leštění brusnou mřížkou

 

Pro zvětšování otvorů se používají speciální výstružníky, které jsou kónické, a na nich je spirálově nalepený brusný papír. Bohatě si však vystačíte s kulatou rašplí příslušného průměru s větší hrubostí seku. Současný trh nabízí celou řadu umělých materiálů jako např. EVA či tzv. Burlcork, které lze rovněž velmi dobře opracovávat výše popsaným způsobem.

 

Burlcork

 

Vláčáky z Burlcorku

 

Výroba rukojeti z jiných druhů kůr

Nejčastěji používanou kůrou na rukojeti, nejen rybářských, je kůra z břízy. Osobně ji mám nejraději, protože je stabilní, voděodolná a velmi příjemná v dlani. Pro výrobu rukojeti však můžeme použít i kůry z jiných stromů, Výroba je potom obdobná jako u popsané březové kůry. Březovou kůru si nejprve nastříhám na čtverečky příslušného průměru (např. 3x3 cm). Poté do ní navrtám díru požadovaného průměru (např. 8 mm). Plátky krátce, cca na 5 min., namočím do vody a následně ukládám do lisu, přičemž každý plátek lepím voděodolným bílým lepidlem. Sušení trvá tak 3 – 5 dní.

 

Stříhání břízy

 

Lepení

 

Lis

 

Jemné plátky kůry můžeme kombinovat s hrubšími částmi kůry.

 

Polotovar před soustružením

 

Protože dostávám už celé dřevěné špalky, používám zkrácenou variantu výroby, kdy hned vyřezávám trubkovým vrtákem do dřeva kruhové otvory příslušného průměru.

 

Vyřezávání trubkovým vrtákem

 

Zvlhčování kůry

 

Lepení v lisu

 

Další postup už je stejný – upnu polotovar do soustruhu a vysoustružím příslušný tvar. Poté ještě rukojeť natřu epoxidovým lakem, který zaručí soudržnost rukojeti při její manipulaci a při nasazování na prut. Pokud se chci vyhnout epoxidování, dělám kratší kousky (po cca 5 cm), čímž vyloučím rozlomení rukojeti. Rukojeti nalepuji polyuretanovým lepidlem, neboť má tu vlastnost, že v utěsněném prostředí pění, a tak krásně vyplní nerovnosti uvnitř dutiny. 

 

Bříza po epoxidování

 

Poslední povrchovou úpravu dělám už na hotovém prutu. Využívám k tomu lavici s lunetami, kde v lunetách jsou ložiska příslušného průřezu. Odstraním vrstvu epoxidu a povrch přebrousím jemným smirkovým papírem a ocelovou vatou. Poslední povrchovou úpravou je nanesení karnaubského vosku, který se používá při výrobě dýmek. Dá se použít i lněný olej, Danish oil, či včelí vosk. Výborná je i kombinovaná povrchová úprava, kdy se lněný olej zahřeje ve vodní lázni a v něm se následně rozpustí vosk.

 

Dokončovací lavice

 

V případě kůr z ostatních stromů je postup podobný jen s tím rozdílem, že například u jehličnanů nechávám schnout kůru v lisu i déle než rok, aby se stabilizovala pryskyřice (lidově smola). Kůry používám jedlové, borové, třešňové, lípové a velmi krásný materiál nabízí i jedovatý akát.

 

Jedlová kůra

 

Lípová kůra

 

Borovice, akát 

 

Následují ukázky kůrových rukojetí ve spojení s příslušným dřevem: 

   

Muškařský, bříza – oliva

 

Muškařský, korek – cocobolo

 

Muškařský, bříza – kanadský ořech

 

Muškařský, třešeň -  mopane

 

Plaváček, jedle - bocote

 

Casting, korek – sicilská oliva

 

Ice rod, korek – zebrano

 

Kaprový, Korek – třešeň

 

Feeder, korek – Sicilská oliva

 

Kaprový, Korek – sicilská oliva

 

Přívlačové, Burlcork – Eben, Grenadil

 

Další možnosti výroby rukojetí

Rukojeť prutu se dá vyrobit přímo ze dřeva. K těmto účelům se hodí hlavně lehčí dřeva, která však většinou nejsou tak atraktivní, jako tvrdší a těžší dřeva ovocných stromu či dřeva exotická. Vyšší hmotnost u těžkých dřev je možné eliminovat odvrtáním středu vrtákem většího průměru. Při nasazování na blank prutu pak pro vystředění použiji omotávku z hrubšího provazu. Vše spolehlivě spojí a vytěsní polyuretanové lepidlo PUR.

 

Třešňová rukojeť

 

Zebrano

 

Přívlačový Icerod, bubinga

 

Velmi atraktivně vypadá i ratanové čí lýkové opředení, které lze namotat a přilepit opět voděodolným bílým lepidlem. Lepí se buď přímo na korek, což je mi vždy líto, a tak ratan raději lepím na nějaké velmi lehké a dobře vysušené smrkové dřevo. Po nalepení ratanu se do vzniklé spirálové mezery vkládá nit v barvě vyvázaných oček.

 

Tenký 2 mm ratan před ovinem nití

 

Ratan 4 mm hotový s ovinem

 

Lýko 1,5 mm 

 

Posledním typem rukojetí, které vyrábím jsou - tzv. čepované rukojeti. Už při výrobě bambusáku je při výrobě nutné počítat s tím, že v místě rukojeti se „bamboo“ nelepí, ale čepuje se špalíky jiného dřeva. Já pro tento účel používám balzu kvůli její měkkosti a lehkosti. Nevýhodou tohoto typu rukojeti je, že s mokrou dlaní, bez níž se u muškařiny neobejdeme, rukojeť dost klouže.

 

Čepovaný Lemurstyle

 

Jak jsem již psal v úvodu - při výrobě rukojetí se fantazii meze nekladou. Je to jen otázka osobního vkusu v kombinaci s účelností. Budu vděčný za všechny vaše náměty i zkušenosti a rád se na oplátku podělím o ty své. Každý vlastnoručně vyrobený prut je naprostý originál!  Už jen proto, že se nikdy nedá vytvořit přesná kopie rukojeti či sedla. Hodně úspěchů v kutilské činnosti, a ať vaše pruty „chytají“!

Text i fota: Chorchus