Feeder - univerzální a úspěšná technika na celou sezónu.

 

Rybáři jsou pokaždé vystaveni nějaké nové situaci, se kterou si musí umět poradit. Míra jejich úspěchu se odvíjí od toho, jak daný problém vyřeší. Respektive, jak se dokážou přizpůsobit a co jsou schopni na ryby vymyslet. 

Když jsem byl malý kluk, děda mi vždy říkal: „Máš-li chytit – chytneš!“  Teď už vím, že s jeho výrokem nemohu úplně souhlasit. Sedět bezmyšlenkovitě u vody a čekat až se něco samo chytí, to sice kýžený úspěch přinést může, ale ne pokaždé. I při rybařině platí ono známé a otřepané: „Popojít štěstíčku naproti“.

 

Jak plyne sezóna...

Možná prozradím pointu dopředu, ale chci předeslat, že s feederovými pruty se dá lovit po celý rok. A při troše cviku docela úspěšně. Situace je ulehčena tím, že se převážně loví ryby, které žijí v hejnu, takže jsme schopni je k sobě přilákat. Často nemusíme ryby ani složitě hledat a ony samy připlují za krmením. Nikdy se také nemusíme snažit přemluvit k záběru jednu jedinou rybu. 

Jestliže se vše u vody nespikne proti nám a známe základní souvislosti, tak možná i přes prvotní nezdary, na sebe úlovky nenechají dlouho čekat. Pod slovem „úlovky“ si každý pravděpodobně představí něco jiného. Pro někoho to může být fůra cejnů, pro druhého pěkný kapr nebo jen jedna zimní plotička. Úspěch tkví jen ve zvolení správné strategie.

S výběrem revíru a doby lovu si vlastně namícháme karty, se kterými musíme dnešní hru (vy)hrát. O tom, jaké karty jsme si rozdali, rozhoduje hned několik faktorů. Základními jsou - roční doba, konkrétní počasí a s nimi související fyzikální a chemické parametry vody.

U vody se nám může přihodit cokoli. Jednou nebudeme stíhat obsluhovat dva pruty, jindy naopak jediný pohyb špičky může způsobit jen závan silnějšího větru. Naštěstí je feeder zcela univerzální technikou, takže umožňuje, aby se lovec zaměřil na chytání takových druhů ryb, kterým dané podmínky právě vyhovují. Samozřejmě prvotní záležitostí, která bude rozhodovat o úspěšném lovu, je zvolené ročního období. Netvrdím tím, že by se nějaký druh ryby nedal lovit v určitou dobu, ale určitě může ovlivnit četnost jeho záběrů. 

 

Cejnek malý a karas stříbřitý - nejběžnější úlovky feedraře.

 

Zimní feerování

V rybařině jsem se naučil, že se nevyplácí cokoli „lámat přes koleno“, ale spíše přizpůsobit svůj cíl realitě. Patřím ke skupině rybářů, kteří nevydrží sedět doma ani v zimě, takže pokud to jen trošku jde, tedy jsou-li alespoň částečně rozmrzlé řeky, vyrážím na ryby již v lednu. Je to období, kdy je víc než jindy důležitá trpělivost a hlavně odhodlání mrznout pro nevalnou jistotu úlovku. Jistě v tuto dobu poněkud snižuji své nároky na úspěch, ale i tak si najdu patřičnou motivaci. Zaměřím pozornost na ryby, které pak prakticky po celou sezónu (možná neprávem) opomíjím. Právě takovou rybou je pro mě „obyčejná“ plotice, kterou jsem v dětství považoval za nejhezčí rybu. Dnes už bych spíše řekl, že patří do kategorie těch nejhezčích...

Jejich výhodou je, že se dají s poměrně slušnými výsledky lovit i v chladné vodě a na jemném náčiní jsou mnohem bojovnější než třeba daleko větší cejni. V následujících měsících už postupně cítím šanci na (pro mě) atraktivnější druhy, a tak se na plotice už nespecializuji.

 

Plotice nejčastější úlovek na feeder v nejchladnějším období sezóny.

 

Zima je obdobím, kdy je rybář vděčný za každý záběr. Není žádnou ostudou u vody vyhořet jako stodola. Pokud si nenajdete motivaci v podobě „bílé ryby“, můžete chladné měsíce brát jako užitečný trénink a průpravu na blížící se hlavní sezónu. Jestliže se totiž naučíte chytat ryby v zimě, pak už je hravě zvládnete lovit po celý zbytek roku. 

Ve studeném období je voda maximálně čistá - nekalí ji žádné splachy po dešti, řasy jsou přítomny v zanedbatelném množství a zimující kapři nerozrývají dno. Samozřejmě základním předpokladem je, aby se tam, kde lovíte, vůbec nějaká ryba nacházela. Ryby jsou stažené v hlubší vodě - v jamách a klidných partiích, kde šetří energii. Jestliže někde nedostanete záběr, s klidným svědomím ho změňte! Počítejte s tím, že ryby nejsou aktivní a ani sebeatraktivnější krmení je nemusí donutit k pohybu.

Zima je dobou, kdy montáže zjemňujeme na maximum - malé háčky a opravdu tenké vlasce jsou samozřejmostí. Není se čeho bát - ryba je ztuhlá a málo bojovná. Obavy, že bychom o ni přišli, nebo že bychom ji zbytečně dlouhým zdoláváním vysílili, jsou zbytečné. Co se týče krmení, tak platí pravidlo: „Méně - znamená více!“ Ryby chceme pouze navnadit a nikoliv nakrmit. Mají metabolismus nastavený na úsporný režim, takže se do žádného velkého hodování nebudou pouštět.

 

Tloušť a feeder k sobě pasují od zimy do zimy!

 

Příchod oteplení

Postupem času bude líp a líp. Až se konečně dočkáme nástupu vytouženého jara. Miluju chvíle, kdy roztaje sníh a odteče „sněhová“ voda. Ptáci se zmrzlými zobáky se nesměle rozštěbetají a slunce začne mít sílu. Ve vzduchu je najednou cítit jaro. Stejně tak, jako se vyhřívají suchozemští tvorové, tak si budou chtít užít tepla i ryby. Na stojatých vodách se proto vyplatí chytat v mělčinách, kde se voda nejdřív ohřeje na 10⁰ C. Naprosto ideální stav nastává, pokud jsou tyto mělčiny chráněné před větrem, to se pak teplota vody zvyšuje mnohem rychleji než v okolí, které je třeba zastíněné. 

Tyto teplejší lokality jsou pro ryby zajímavé také v souvislosti s bohatším výskytem různorodé potravy. Ryby jsou po zimě hladové a potřebují zlepšit svůj kondiční stav, takže taková místa jsou pro ně doslova vysvobozením. Jestliže se náhle ochladí, stáhnou se zpátky do hlubší vody, ale už se nevrací na zimoviště. Spíše budou hlídkovat někde za zlomem dna.

 

Velký cejn ufeederovený po odchodu ledů.

 

Později...

S rostoucí teplotou vody se ryby začnou chystat na tření. Lov v období výtěru je takový rozporuplný. Buď nám ryby z loviště odplují pryč, anebo když lovíme na trdlišti, tak máme spousty planých záběrů způsobených přejezdy přes vlasec. Když už zásek sedne, tak je ryba ve valné většině případů podseknutá. Jednoduše řečeno, ryby v tomto čase mají úplně jiné priority, než se zrovna sytit. 

Naopak období, kdy se ryby teprve formují k výtěru, nabízí skvělou příležitost k báječné rybařině. Většinou jsou ryby stažené z celého revíru do několika mála míst s příhodnými podmínkami. Právě tam a teď se můžeme dostat na kobylku kusům zajímavých rozměrů! Na stojatých vodách najdeme nahoufované ryby v mělčích oblastech přítoku a v zarostlých příbřežních zónách. Z přehrad a jezer mohou ryby vytahovat klidně vysoko proti proudu řek, kde se vytřou, a pak se teprve vrátí zpět. Zvláště reofilní druhy jsou známé svými dalekými migracemi na vhodná trdliště. I proto se stává, že některé úseky řek jsou totálně prázdné a jiné naopak přetékají rybami. V dnešní době jsou migrující ryby často zadrženy nějakou „umělou“ překážkou v toku, třeba hrází přehrady nebo nepřekonatelným splavem. V těchto místech se tah zastaví a ryby se zde začnou kumulovat v obrovském množství.

 

I parma na jaře migruje pod splavy.

 

Kdy, kde, kdo a s kým?

V následující tabulce najdete typické „feederové“ ryby, spolu s jejich požadavky pro zdárné rozmnožení. Jak je patrné, období výtěru se u některých druhů často prolíná, a tak se na revírech s nedostatkem vhodného podkladového substrátu mohou vytřít různé ryby dohromady na jednom místě. Tak také vznikají nechtění mezidruhoví kříženci. 

 

Vysvětlivky: Litofilní druh - vytírá se na kameny a štěrk, fytofilní druh - vytírá se na rostliny

 

Samozřejmě, kde se tře jeden druh ryby, tam se dají s úspěchem lovit jiné druhy, které svůj jídelníček zpestřují čerstvým „kaviárem“. Příbřežní partie a okolí trdlišť jsou tak ideálními místy k nastražení rousnice a chytání okounů nebo úhořů na feeder. Zvlášť lov úhořů touto technikou mám rád. Záběry se projeví prudkým ohnutím špičky, a když zásek přijde okamžitě, tak háček většinou sedí v kraji tlamky. Rozhodně není třeba čekat tak dlouho, jako při lovu na položenou, kdy se beroucímu úhoři nechá vytáhnout metrový průvěs a... pak ho nutné odstřihnout!

 

Úhoři najíždějící rybám na jikry, poctivě umí ohnout špičky prutů.

 

V létě

Na začátku léta mají některé druhy ryb výtěr za sebou a jiné ho dokončují. Potom se pomalu z trdlišť navracejí zpět do revíru.

Teplota vody i vzduchu stále stoupá a nastává čas, kdy můžeme lovit vše, na co si jen pomyslíme. Léto je období rybího hodokvasu! Ryby potřebují rychle doplnit energii, kterou vydaly při výtěru. Kromě toho nabírají kondici a vytvářejí si tukové zásoby na zimu. 

V tomto období si s kvalitou krmení hlavu příliš nelámu, spíše se snažím, aby ho bylo opravdu hodně. Je třeba krmit a krmit a krmit! Jinak se ryby rychle přemístí jinam. Na druhou stranu většinou připlouvají hned nová a nová hejna, takže prodlevy mezi záběry nebývají nijak dlouhé. 

 Takhle to funguje v ideálních podmínkách. Vlastní rybolov však může být limitován momentální aktivitou ryb. Přestože lovíme „druhy bez žaludku“, tedy ryby s prakticky nepřetržitým příjmem potravy, tak jejich apetit kolísá vlivem nepříznivých fyzikálně chemických parametrů vody. V létě se nejčastěji záběru dočkáváme v ranních nebo časně dopoledních hodinách, a pak naopak navečer a v noci. Přes den jsou ryby víceméně netečné, a tak si je spíše prohlédneme těsně pod hladinou, než v podběráku.

Abych nebyl příliš skeptický, pořád platí, že léto je nejnadějnější dobou na trofejní ryby. Když už je po zahájené, můžeme s feederem vyzkoušet i dravce. Teprve nyní můžeme chytat, co chceme, jen musíme počítat s periodami v aktivitě různých druhů ryb. 

„Bílou rybu“ si zachytáme prakticky kdykoli a kdekoli. I na jiné druhy se dá při dobré znalosti lokality celkem snadno dostat. Vždy platí, že mělčiny jsou zajímavé po tmě a přes den je dobré se soustředit na hrany a zlomy dna. Velké hloubky jsou vlivem rozkládající se biomasy prakticky bez kyslíku a tedy i bez života. V řekách najdete ryby hlavně v podjezí a v proudech, právě tady lze s úspěchem lovit po celý den. Voda zde bývá chladnější a prokysličenější, což se projeví i na chuti ryb „spolupracovat“. Záběry v proudu mají své neopakovatelné kouzlo pro svoji razanci. Rybáře to nutí být neustále ve střehu a naviják musí mít dobře seštelovanou brzdu.

 

Kapr  na feeder je NO.1 v teplejších měsících.

 

Přichází podzim

Barevné listí plovoucí na hladině je prvním úkazem, že nastal podzim. V říjnu a částečně i v listopadu nebývá problém na feeder dobře zachytat. Je to období výlovů a do revírů se kapři hrnou spodem horem. Po vysazení ryb se často ani nestíhají obsluhovat dva pruty současně. Listopad už je ale o něčem jiném a při rybaření je nutné prokázat nějaké dovednosti. Ryby se zvolna stahují na zimoviště. Tam, kde jsme chytali zjara, když se voda prohřívala, nyní o rybu ani nezavadíme. Ryby jsou naopak v hloubkách, kde bychom ještě před několika měsíci nezavadili o šupinu. 

Výběru vhodného místa hodně napomůže, jestliže jsme nádrž viděli odpuštěnou, a mohli si tak udělat částečný obrázek o hloubce vodního sloupce, členitosti dna a sklonu terénu. Pokud jsme na revíru poprvé, ukazatelem mohou být místní rybáři, kteří jsou obvykle staženi v nejnadějnějších úsecích. 

Na řekách je situace s hledáním ryb snadnější, protože se voda dá lépe číst. Třeba takové nadjezí bývá trefou do černého! Ale pouze za předpokladu, že není moc zanesené. 

Listopad je takový nostalgický měsíc, který navozuje loučení se sezónou. Už proto mám z každé větší ulovené ryby obrovskou radost. Často si pak říkám, jestli to možná není ta letošní úplně poslední. V listopadu už vím, jakou jsem měl sezónu. Tuším, že už nic nedoženu a mohu si tak vychutnávat každou chvíli u vody a každý úlovek.

 

Ostroretky berou slušně celou sezónu, pro mě jsou hlavními úlovky pozdního podzimu.

 

Je tu zase zima!

V posledním měsíci roku už přecházíme opět na zimní režim. Rybolov bude hlavně o drobnějších rybách. Osobně využívám poslední vycházky sezóny k tomu, abych si ještě naposled sáhl na nějakého dravce. Konec konců „bílé ryby“ si dosyta užiji během následujících tří měsíců. A tak, když už mám u vody zmrzat, tak aspoň kvůli naději na pěknou štiku. A je mi jedno jestli ji chytím na přívlač, nebo za pomoci feederové špičky a nastražené rybky. 

 

Závěr roku je ve znamení dravců.

 

Pokračování příště

Text: Dušan Poliak (Duši)
Fota: autor a Milhaus