Začátečnická úskalí 

Samozřejmě skoro nic mi nefungovalo tak jak mělo! Výsledky byly dlouho bídné, přesněji řečeno žádné. Začínal jsem s montáží „na volno“, kterou tvořily: sumcová kačena, olovo, trojhák a vlasec o průměru 0,50 mm. Nastraženou rybu jsem nahodil ze břehu, ať si plave kam chce... 

Kromě hrůzostrašných chuchvalců jsem z vody nikdy nic jiného nevytáhl. Změnil jsem tedy montáž a přešel k pevné bojce. Vyrobil jsem ji z metrové plastové tyče, která se používá na krmítka, a na ní jsem přilepil z obou konců štikové kačeny. Celá sestava byla opět na vlasci, ale ten ne a ne poslouchat. Kroutil se a zamotával se hlavně při nahazování. Ale kupodivu na sestavu přišly první záběry...

V další sezóně jsem přezbrojil na šňůry, což pro mě byla hotová výhra v loterii. Alespoň tedy, co se týkalo odstranění zamotávání. Jenže mé vlastnoručně vyrobené bójky měly zásadní vadu na kráse, a sice tu, že mi je nastražené ryby (cca 20 - 25 cm dlouhé) občas potápěly. Záběrů přesto neustále přibývalo a přibývalo i ulovených sumců různých rozměrů.

Ve třetí sezóně jsem se odhodlal k výměně starých bójek za bójky s polystyrenovými koulemi o průměru 10 cm. Tyto bójky mi už nastražené ryby nepotápěly, ale současně ubyly záběry, nebo jsem měl záběry, které jsem jednoduše prošvihl. Přemýšlel jsem, v čem je chyba. Napadlo mě, že třeba v lovné vzdálenosti. Do teď jsem nahazoval montáž ze břehu, ale dál než 20 - 30 metrů jsem ji prostě nedostal.

 

Tady asi budou!

 

Naštěstí jsem vyčenichal internetový příspěvek, jak se dá sestava dostat dál od břehu za součinnosti pomocného prutu. Tím byl vyřešen problém zákazu vyvážení, jelikož jsem těch 50 - 80 metrů pomocným prutem v pohodě nahodil a následně k zátěži dopravil bójku i s rybou. Byl to pro mě další významný krok dopředu!

Jenže! Současně s tím přišly záběry, o kterých jsem neměl ani páru. Buď jsem vytáhl sestavu bez nástrahy, nebo byla ryba poškozená od sumčích kartáčů, ale při tom naviják ani necvrknul. Vylepšil jsem tedy bójku o chemické světýlko, které jsem upevnil na kouli nad rybku. Kdo si myslí, že malé světýlko sumce vyplaší, ten je na omylu. Naopak! Díky osvětlené bójkové kouli bylo úžasné sledovat sumčí tanec po tmě, kdy šel dravec po nástražní rybě. Myslel jsem si v té chvíli, že jsem mistr světa a že se nacházím na samém vrcholu zdokonalování techniky. 

Jen mi nedávalo spát pár otázek. Proč poměrně velký počet záběrů neseknu? Proč sumec nastraženou rybu někdy nedobere? A proč ji při útoku mine? 

 

Noční portrét cílového dravce.

 

Další vychytávky...

Přes zimu, kdy jsem připravoval sestavy na další sezónu, jsem si svůj sumcový film vytvořený v hlavě přehrával stále dokolečka. Napadlo mě vyzkoušet další techniku, při které bych využil náčiní, které jsem měl už dříve. Tudíž jsem opět navázal původní vlastnoručně vyrobené bójky, na které jsem přidal světýlka a přes pletenku je stylem pomocného prutu dostal do patřičné vzdálenosti. Světe div se, záseky na 90% seděly! Na druhou stranu musím přiznat, že záběrů nebylo tolik, jako v začátcích mých experimentů s lovem sumců.

Po dalším přehrání mých zkušeností v myšlenkách jsem si uvědomil, že jsem opomněl jeden detail. A sice ten, že zmiňovanou vzdálenost, kdy jsem zpočátku montáž nedohodil dál než třicet metrů od břehu. Tak jsem se vrátil zpět ke kořenům a jednu sestavu umístil blíž k břehu a druhou standardně do vzdálenosti kolem 60 - 70 metrů. Výsledek mě mile překvapil, jelikož jsem měl na kratší vzdálenosti záběrů mnohem více než dál od břehu. Nápad jsem testoval víceméně na revírech přehradního typu a všude fungoval vesměs podobně.

Musel jsem však najít důvod proč tomu tak je, když jsem se ve většině odborných článků dočetl, že je sumce zapotřebí chytat co nejdál od vlastního břehu.

 

Je nabito!

 

Na co jsem přišel?

Rozdíly mezi vlascem a pletenou šňůrou rozebírat asi nemusím. Na množství záběrů nemohly mít zásadní vliv. Nastražená ryba bývala téměř pokaždé skoro stejná (cejn nebo plotice do 25 cm), v tom to tedy také nebylo. Zbývala samotná bójka a její umístění v rozličných vzdálenostech od břehu. Jako důvod planých záseků mě rovněž napadl větší objem (výtlak) bójky. Mé vysvětlení je jednoduché a dává logiku i smysl. Bójka pružného charakteru - tudíž měkká trubice + štikové kačeny dodávaly nastražené rybě přirozený pohyb a sumec při zalovení neztrácel kontakt s kořistí, takže ji vesměs poctivě dobral. Díky malému odporu kačen rybu bez problému nasál a následně udělal „hrčák“. U bójek z tvrdé trubice a s velkými polystyrenovými koulemi sumec nástražku při útoku minul, nebo ji nedobral, popřípadě rybu strhnul z háčku. Musím upozornit, že nejsem zastánce různých systémků a více trojháčkových návazců, proto chytám zásadně na jeden jediný trojháček! Kdo se obává, že na takové sestavě, kdy nastražená ryba chvílemi potápí bójku, musí docházet k zamotání nastražené ryby do hlavní šňůry, ten může být bez obav - nikdy se mi to nestalo! Nastražená ryba se pokaždé chová klidně a bójku začíná potápět až při nějakém hrozícím nebezpečí. Téměř vždy po rozdivočení nástražní ryby přijde očekávaný záběr. Ryba má navíc vždy snahu prchat směrem od hlavní šňůry. Musí se pouze správně zvolit správné náčiní a vyladit sestavy. 

 

Jde to i bez vícetrojháčkové montáže.

 

Použité náčiní a montáže

Prut s navijákem musí být robustný a dostatečně spolehlivý. Používám plné lamináty v délce 270 cm a vrhací zátěži 100 - 300 g. K nim navijáky Eurostar 80. Bohatě mi vystačí! Sumcový multiplikátor doporučuji jen tomu, kdo s ním umí zacházet.

Šňůra na 40 - 60 kg na většinu našich vody bohatě vystačí. Z drobností využívám průběžné olovo nebo kámen ke kotvení bójky o hmotnosti 200 – 300g. Vlastní bójka je dlouhá 100 - 150 cm a je tvořená pružnou trubicí (používanou na výrobu krmítek), páru štikových kačen nebo polystyrenových koulí o průměru 6 -7 cm. Do koule nad rybou umísťuji chemické světýlko. Pod bójku dávám olůvko (30 – 50 g) a pak trojháček zvolený podle velikostí nástražní rybky. Na trojháčku nikdy nešetřím, musí být co nejkvalitnější!

 

S ubývajícím světlem roste napětí.

 

Nastražování a použité ryby

Pomocným prutem dopravím kotevní olovo s hlavní šňůrou do požadované vzdálenosti. Šňůru pomocným prutem přitáhnu na břeh, kde mám připravenou bójku s nastraženou rybou. Návazec s nastraženou rybou musí být minimálně o 10 cm kratší, než je délka bójky. Bójku navážu ke šňůře a hlavním prutem si ji přitáhnu nad kotvící olovo. Celou sestavu pořádně napnu. Povolím brzdu tak, aby mi sumec při záběru nestrhl prut do vody, a pak už jen sleduji světýlko na hladině. Záběr někdy bývá razantní, jindy naopak nenápadný.

Co se týká zmiňované vzdálenosti lovu, jediné logické vysvětlení proč dostávám více záběrů do 50 metrů od břehu, je z mého pohledu v tom, že je tam asi početnější zastoupení potenciální sumčí kořisti.

Nástražní ryby jsem vyzkoušel v různých velikostech i různé druhové skladbě. Mně osobně se nejvíce osvědčil cejn a plotice ve velikostním rozmezí 20 - 30 cm. Na větší nástrahy mi vždy ubylo záběrů. Někdy mám pocit, že sám sumec kvůli pohodlnějšímu trávení dává přednost menší rybě. Už několikrát se mi například stalo, že jsem měl bójky sotva deset metrů od sebe - na jedné byl nastražený cejn 30 cm, na druhé cejnek s bídou 20 cm a sumec (o velikosti okolo 150 cm) dal pokaždé přednost menší nástraze před větší. Při použití větší nástražní ryby by se s největší pravděpodobností musela změnit i bójka, protože by ji nástražka častěji potápěla.

Jelikož naše vody neskrývají za každým padlým stromem osmdesátikilového fousáče, tak sumci ve velikostech od 120 do 160 cm bývají nejčastěji dosažitelnými úlovky. Při zvolení menší nástrahy se chytají i dravci kolem metru délky. 

 

Volba místa a doba lovu

Při výběru preferuji různé zatáčky a meandry na řekách a ramenech, dále zúženiny na přehradách a štěrkovnách. Když je v dosahu ve vodě nějaký padlý strom nebo jiná překážka - tím lépe! Nástrahu umísťuji v hloubce od jednoho do čtyř metrů. Záleží na ročním období, konkrétním místě a teplotě vody. Hlavní věc je umět vypozorovat, kde se zrovna zdržuje nejvíce potenciální sumčí potravy, protože právě tam budou kníratí predátoři pořádat trestné výpravy na kořist. Sumce lovím od dravčí zahájené až do konce října.

 

Tohle jsou tedy v kostce mé postřehy. Některým třeba nepřinesou nic nového, ale pro jiné kolegy mohou představovat cenné rady a tipy, jak ulovit sumce takřka nejběžnější technikou. Základem je dát nástraze přirozenost v pohybu, to je podle mě ta pravá výzva k útoku krále našich vod. Je jasné, že nikdy není vše přesně tak, jak je to psané. Pořád je co vylepšovat a zdokonalovat. Stále máme dostatek prostoru k experimentování a poznávání nových věcí. A o tom celá rybařina vlastně je...

 

Petrův zdar!

 

Text a foto: Petula (Petr Ramian)