Závodní kaprařina – sport jako každý jiný!

Každé odvětví rybařiny má své závody - plavaná, feeder, přívlač, muškaření, a tak samozřejmě nemůže chybět ani kaprařina (osobně mám raději pojem „lov kaprů“). Každoročně se odehraje spousta soutěží, při nichž si mohou poměřit síly amatéři s profesionály. Takových závodů je opravdu mnoho a stačí si jen vybrat. U nás existují dokonce i ligové turnaje, které sestávají z několika po sobě jdoucích závodních kol. Konají se zpravidla na různých revírech a v různých obdobích sezóny. 

Sám jsem se zúčastnil několika podobných akcí. Někdy jako závodník, jindy coby fotograf či kameraman. Jako fotoreportér jsem viděl spoustu zajímavých věcí, které by mnozí ze závodníků nikdy konkurenci „nepustili“. 

Jako závodník jsem si vyzkoušel atmosféru extrémních závodů nesčetněkrát. Zúčastnil jsem se kaprových maratonů v délce od 24 do 76 hodin. Měl jsem výborného učitele, který mě nikdy nenechal zahálet. A to bylo jen dobře, protože dobrý parťák, který ví, co dělat, je obětavý i vytrvalý a má zkušenosti, je v závodě k nezaplacení. Je to základ týmového úspěchu! Samozřejmě je rovněž potřebná i notná dávka rybářského štěstíčka...

 

Jak uspět v závodu? 

Většina závodníků tvrdí, že výsledky ovlivňuje už první krok závodu - losování lovného místa. Samozřejmě to je pravda! Nenechte se ovšem mýlit, kolikrát jsem zažil, že zdánlivě slibná místa skončila totálním výbuchem a naopak místa méně zajímavá se proměnila v esa v rukávě. Vše záleží hlavně na konkrétních změnách počasí - to dokáže pokaždé pěkně zamíchat pořadím! 

Také umění a zkušenosti závodníků nejsou k zahození. Kolikrát stačí jen sledovat, co se děje kolem vody, jak pracují závodníci a popřípadě, kde se ukazují ryby. 

 

Body jsou důležité!

 

Západ slunce - 12 hodin do startu závodu.

 

Dešná - jeden s nejlépe zarybněných revírů v republice.

 

Dostatečně velká podložka pod rybu je důležitá.

 

Přesné náhozy – alfa i omega úspěchu

Základní „skill“ každého závodníka je umět přesně nahazovat. Bez toho se neobejde nikdo! Když vylosujete místo, kde je třeba házet metr od protějšího břehu, který je vzdálený 100 m, těžko vyhrajete, když hodíte jen osmdesát. Obvykle platí, že pokud je na dosah náhozu protější břeh, kde se nechytá, tak právě tam bude to nejúspěšnější lovné místo a je nutné se k němu dostat co nejblíže. 

 

Při dalekých náhozech je třeba mít kvalitní pruty.

 

Na jednom loňském závodu, jsem měl u protějšího břehu keř a ryby se ukazovaly přímo u něj. Ač jsem podle losu neměl zdaleka nejlepší místo, pokud se mi podařilo nahodit montáž těsně k větvím, záběr přišel do půl hodiny. Jestliže ale montáž padla pouhý metr od keře, záběr se nedostavil. Zde bylo vidět, jak důležitá může být přesnost náhozu.

 

Příprava na klání

Ještě před zahájením losování doporučuji projít lovná místa a zkontrolovat vymezené sektory. Pokud se vám něco nezdá, nebo něco není jasné, je dobré se zeptat pořadatelů. Po vylosování místa už se s vymezenými sektory nic nenadělá. Nastudování pravidel a podmínek závodu předem je samozřejmostí, alespoň se dá s předstihem na závod přichystat. Za důležitou přípravu před závodem považuji i vydatný spánek. Při závodech je nutné být ve střehu a hlavně chytat! Pokud noc prospíte, tak chytat určitě nebudete! A to samozřejmě nahrává soupeřům. Bděním a soustředěným hlídáním se dají porazit soupeři s podstatně lepším lovným místem, kteří však nevydrží fyzicky a odpadnou. 

Podle náročnosti závodu je dobré vybrat dostatečný počet členů do závodního týmu. Pokud se loví aspoň dvě noci, je dobré chytat ve trojici. Nonstop závody se pořádají převážně na soukromých revírech, kde je míra zarybnění více než nadprůměrná a každá ruka navíc je užitečná. Pokud najedou do vašeho sektoru ryby, dá se předpokládat, že se nezastavíte. Pak je třeba využít každou příležitost.

 

Krmení na závod

Není nikterak složitá. Většina závodníků má stejné nebo hodně podobné druhy krmení přizpůsobené propozicím závodu. Používá se hlavně partikl, method mix, peletky a boilie. Dá se říci, že použitím prvních tří surovin sice více ušetříte, ale naopak se můžete více potýkat s nebodovanou rybou. Na soukromých sportovních vodách je úspěch založen hlavně na masivním krmení. Pokud vylosujete dobré místo a chcete ryby chytat, musíte je tam napřed stáhnout, a pak je tam také udržet. Jinak se snadno může stát, že ryby vaše krmení vyluxují a přemístí se na jiné místo. Třeba hned vedle, kde je krmení stále dost. Proto je důležité mít sebou krmení spíš přebytek, než nedostatek. Rozhodně lepší je ze závodu dovést 10 kg krmení zpět domů, než když dvacet hodin před koncem závodu úplně dojde. 

Nechci tím tvrdit tím, že je nutné do vody naházet metráky žvance. Zpočátku musíte ryby na místo nalákat, a když se to povede, tak už je pozvolným dokrmováním udržíte v sektoru. Pokud dostanete sérii záběrů a rybám do vody nic nepřihodíte, pak určitě odplují jinam. Když se to náhodou přihodí, bývá hodně obtížné přesvědčit je k návratu. 

Jestliže se účastním kratších závodů, používám hlavně method mix, vařený nebo nakládaný partikl, který doplňuji boiliem. Na delších maratonech používám převážně jen boilies.

 

Jak dostat krmení na lovné místo? 

Method mix dostanete do slušné vzdálenosti pomocí vrhacího košíku, který nabízí hned několik výrobců. Košík se však dá vcelku jednoduše zhotovit i z uříznutého vršku Pet lahve. Použití je snadné - z rozmíchaného method mixu uděláte koule, pak je pomocí košíku vrháte na lovné místo.

Pelety, nasekané boilie a partikl, dopravíte na lovné místo pomoci rakety nebo spomby. Poslední dobou je v oblibě hlavně spomba, díky její lepší funkčnosti. Krmení se však spolehlivě vysype z obou pomůcek. Raketu i spombu lze nahodit vhodným prutem opravdu do úctyhodné vzdálenosti. Kvůli tomu se začaly vyrábět pruty určené přímo k vrhání krmících raket nebo spomb. Určitě je vhodné vlastnit prut dimenzovaný právě pro tyhle účely. Jeho kvalita je důležitá, protože musí něco vydržet, aby se při nahazování nezničil. Není nic horšího, než zlomit krmící prut v půli závodu! 

Samotné boilie se může do potřebné vzdálenosti dopravit pomocí kobry. Nebojím se krmit většími průměry koulí, protože létají dál, přestože pak za nástrahu používám menší kuličky. Aby boilies lépe létalo, je dobré, když se na hodinu nebo dvě předem namočí do vody. Koule ztěžknou a naženou další metry navíc. Navíc se s nimi hází i mnohem přesněji.

 

Krmící raketa, spomb a marker - důležití pomocníci závodníka.

 

Kuličky boilies prolité boosterem a pěkně odležené – past na ryby!

 

A jdeme losovat...

 

Každá bodovaná ryba přináší obrovskou radost.

 

Fígly v krmení

Použít se dá dobře spařená řepka, která od hladiny pomalu klesá dolů, nebo naopak oplatky, které od dna stoupají vzhůru. Každopádně jen málokterá ryba vznášejícímu se sloupci krmení odolá. Já tuhle techniku moc v lásce nemám, když ale třeba nefunguje nic jiného, tak mi nezbude, než ji používat. Na několika už závodech jsem však viděl, že v propozicích byla délka návazce hodně omezena. 

Hodně zajímavý styl krmení, který bývá závodníky dost opomíjený, je použití PVA punčošky. Nachystat si dostatečný počet malých PVA přívěsů s náplní peletek nebo drceného boilie, může být v závodu hodně účinná zbraň. Jejich nevýhodou bývá jen skutečnost, že se „o kapku“ zkrátí vzdálenost náhozů. Na druhou stranu jejich nasazení výrazně zatraktivní nástrahu. Při jednom závodu jsem spolu s parťákem spotřeboval asi 35 m PVA punčošek, ale vyplatilo se to! Nachytali jsme tenkrát za 70 hodin lovu přes půl tuny ryb! Důležitou podmínkou tehdy bylo i přesně nahazování, pokud totiž montáž nedopadla asi 20 cm od protějšího břehu, záběr nám nepřišel. Další výhoda PVA přívěsu spočívá v tom, že se montáž při letu prakticky nezamotává. 

Nástrahu skvěle zatraktivní také obalovací těsto, které navíc neklade při náhozu takový odpor jako vzpomínaná PVA punčocha. Ve vodě pracuje hodně zajímavě - částečky atraktivního těstíčka se uvolňují do okolí a přilákají jakoukoli rybu, která plave v dosahu.

 

A o co zde vlastně jde?

 

I „bramborová“ medaile udělá radost.

 

Je dobré mít i svou váhu, abychom nehonili rozhodčí zbytečně.

 

Je malý, takže palec dolů...

 

Tenhle už se ale boduje!

 

Týmová práce je důležitá.

 

Nástrahy na závod

Při maratonech do 74 hodin nastražuji hlavně boilies menšího průměru. Dále plovoucí boilies, umělou kukuřici, a někdy i peletky v dipu. A to i přesto, že je třeba povoleno chytání na kukuřici či jiné nástrahy. Jsem přesvědčen, že správně nachystané boilies je schopné na soukromých revírech ostatní nástrahy jednoduše „převálcovat“. 

Kdysi jsem měl z jednostranného používání boilies trochu obavu. Zvláště pak, když jsem se připravoval na 24 hodinové závody, kde byla povolena jakákoli nástraha. Přesto jsem si chystal eXpress kuličky o průměru 12 mm, nějaký method mix a držel jsem se jich. Po pár hodinách od startu jsem se mohl jít v klidu natáhnout, jelikož jsem od soupeřů získal hodně slušný náskok. S oblibou si nástrahy předem dipuji, popřípadě je máčím v ostré esenci. V poslední době je to už zcela běžné i u plovoucích boilies. Příprava je přitom úplně jednoduchá. Do prázdné plastové dózy odsypu kuličky, které budu potřebovat. Pak na ně naliju dip nebo esenci. Dózu uzavřu, pečlivě obsah protřepu a nechám pár hodin odležet. Kuličky jsou tímto připravené k závodu. 

 

Je třeba být připraven na všechno!

 

Jak to asi chutná?

 

Návazce na závod

Několik kaprařů se mě v poslední době ptalo, jaké montáže nejčastěji používám. Dostal jsem i dotaz, kdy „pustím do éteru“ něco nového, co jsem vyzkoušel v praxi a co se osvědčilo. Odpovídám vždy stejně. Držím se hlavně oblíbeného kombinovaného návazce, a když nahazuji do větších vzdáleností, používám návazec z potažené šňůrky. Vzhledem k tomu, že se poslední dobou doslova „roztrhl pytel“ s návazci a návody jak je vázat, přijde mi zbytečné, abych se tomuto tématu podrobně vyjadřoval. 

Každopádně během závodů navazuji jen osvědčené montáže s malými háčky vel. 8-10. Pokud rybu začnu ztrácet, nasadím háčky velikosti 6, nebo použiju jiné typy háčků. Na sportovních revírech bývá problém, že některé ryby mají tlamky dost poničené, a tak zaseknutý háček nemá často spolehlivé držení. V mém případě sázím na spolehlivost. Spolehlivost je Ashima! 

Asi poslední dva nebo tři roky zpátky se v závodním lovu kaprů objevil návazec do sloupce. Jedná se o klasicky návazec z tenkého vlasce o délce 1.5 – 3 m. Nastražuje se na něj pop-up 18 mm, který zvedá vlasec ode dna. Nástraha se posílí esenci nebo boosterem a pošle se do vody. Dlouhý návazec se kupodivu při náhozu ani moc nemotá, jen je třeba dávat pozor, aby se o něco nezachytl při švihu.

 

Tak pojď…

 

Hurá zpět do vody!

 

Máme nabito, nastává chvíle na vázání PVA punčoch.

 

Tak se ozvi...

 

Nakládaný partikl, kdo by si nedal?

 

Dipované nástrahy.

 

Lenost – zabiják úspěchu!

Jak jsem již výše zmínil, důležité je být na závod dobře připraven. S tím souvisí i příprava na noční lov. Výborné je použití klipu na navijáku, abychom neházeli mimo lovné místo, jemné zakrmení, připravení rezervních návazců a náhradního prutu. Můžete si říkat, že takové přípravy jsou moc komplikované a pracné, ale vlastní lenost je tím nejhorším společníkem, kterého si na závody můžete vzít. Zradí vás v nejméně očekávaný okamžik. Třeba v případě nevyměněné sítě podběráku, díky níž přijdete o pěknou rybu. A to setsakramentsky zamrzí! 

Líbí se mi, jak někteří účastníci závodů tvrdí, že si jedou jen odpočinout a že jim o úspěch vlastně vůbec nejde. Ale když se jim povede vylosovat top místo a daří se jim, pak máte vidět ten „šrumec“ a nervozitu, než zazní závěrečný výstřel! Člověk je tvor soutěživý, takže přestože je rybařina „jen“ koníček, každý z nás by chtěl vyhrát. Nebo se snad mýlím?

 

Text a fota: Martin Havránek (thundarr)