Chytej.cz
Čeburaška STANDUP

Okouní rok - prosinec necteno

3.12.2013 | Přívlač | Okoun říční | 22.686 čtenářů | hodnocení: vynikající | komentáře: 16

Okouní rok - prosinecStudený konec roku avizuje snížený zájem dravců o umělé nástrahy. Z okounů se stávají (i přes jejich vrozenou hltavost) leniví flegmatici, se kterými někdy nehne ani nejdráždivější napodobenina kořisti. S přibývajícím chladem se rybám zpomalují životní pochody, a následně se na minimum zkracují i periody přijímání potravy. Okouny zastihneme lovit pouze v krátkém časovém úseku a mimo tuto dobu jsou neteční a sotva se za nástrahou ohlédnou...

 
Kdy a kde na okouny v prosinci?

Na sklonku sezóny už hledám okouní hejna pouze v hlubokých partiích vody. Tam, kde se nacházejí zimující rybky, budou i okouni! Nejlepšími místy jsou zátoky s ostrými svahy a jakékoli výrazné prolákliny na dně. Objevit takové úspěšné lokality chvíli trvá, ale útěchou je skutečnost, že zimoviště rybek se příliš nemění, takže si vlastně vyhledám skvělá zimní loviště do budoucnosti.

Jen při opravdu výjimečných klimatických podmínkách se někdy prosincoví okouni zvednou do sloupce, nebo slídí nedaleko břehu. Dost často je k sobě přitáhne první led narůstající od souše. Nezřídka se tehdy dají v průzračné vodě spatřit hned za hranou zmrzlého škraloupu. Avšak okolnost, že ryby čirou náhodou zahlédneme, ještě nemusí znamenat, že nějakou z nich donutíme k výpadu. Jak bylo uvedeno výše, „tygříci“ v zimě bývají často neteční a v případě, že nevystihneme dobu jejich vzácné aktivity, tak si na ně můžeme nechat zajít chuť. Mnohdy jsou dravčíci schopní ignorovat jakoukoli nástrahu – pouze za ní vyjíždějí, ale ani na ni neotevřou hubu! 

V takové chvíli mi už několikrát zachránila reputaci titěrná marmyška s nastraženým hnojáčkem, nebo smáček na dropshottové sestavě tažený podél ledu. Obvykle platí, že když se mi podaří přemluvit jediného ježatce z poflakující se smečky, mám z půlky vyhráno. Okoun je hejnovou rybou a podle toho má i vrozené pudy. Dravci loví společně a společně i prchají před nebezpečím. Pokud se tedy podaří k útoku vydráždit jen jedinou rybu, tak si obvykle dají říct i ostatní. V hejnu dojde ke konkurenčnímu boji o potravu, a tak se v krátkém sledu může podařit chytit několik soupeřících soukmenovců za sebou. 

 

Co právě frčí? 

Vzhledem k naprosto čiré vodě nasadím na konec montáže „neviditelný“ fluorokarbonový vlasec a celkově zjemním i používané náčiní. I samotná nástraha by měla být co nejdrobnější, především v důsledku pomalejšího rybího trávení. 

Bohužel, v prosinci začínají smysluplnému naplnění přívlače vadit drsnější přírodní podmínky – ledová krusta na hladině, studený vítr a hlavně věčně zamrzající očka. O chlup lepší vyhlídky ještě může nabídnout vertikální přívlač s marmyškou, dropshott se smáčkem a potahovaná mrtvá rybka (tedy za předpokladu, že je k dispozici loďka a lovec je dostatečně otužilý). 

I to jsou důvody, proč se koncem roku vyplatí zůstat na břehu a zkusit lov na přirozené živočišné nástrahy – žížaly či rybky. Hlavními rybolovnými technikami se tak opět stávají - položená a plavaná s klouzavým splávkem, přičemž je nutné nástrahy okounům předkládat ke dnu.

 

Položená s živou rybkou

Ač chytání okounů na živé rybky už léta neholduji, bylo by přinejmenším zvláštní, kdybych se o této metodě, která je v závěru sezóny poměrně spolehlivá, nezmínil. Soustředím se na chytání na položenou. Při chytání okounů na těžko se nejčastěji využívá základní verze této techniky – lov s průběžnou zátěží. Na vlasec se navlékne olůvko příslušné hmotnosti, zajistí se zarážkou a na konec vlasce dlouhý minimálně 30 cm se naváže oblý jednoháček velikosti 6 – 1 (podle velikosti rybek). Lovit okouny na dvojháčky či trojháčky (kromě přívlače) je zbytečné. Okoun je hltavec a dolovat mu z jícnu zaseknutý trojhák většinou končí nevratným poškozením žaberních oblouků. Co se týká spolehlivého držení, tak je jednoháček stejně spolehlivý a snadněji se vyprošťuje. 

 

p2.jpg

 

K lovu na položenou se nejlépe hodí druhy rybek, které žijí v povrchové nebo střední vrstvě vody. Jedná se o ouklejky, slunky, plotičky a střevličky východní. Nevhodné jsou typické „rybky dna“ – hrouzci, ježdíci, karásci a samotní okounci. Tyto druhy drobotě se totiž snaží ukrývat v překážkách, namísto toho, aby se na sebe snažily upozornit vyplouváním k hladině. Vhodné rybky do délky 10 cm délky je nejlepší nastražovat skrz obě čelisti.

Okouní záběr na rybku je většinou razantní. Číhátko (postačí lehký plastový kroužek) zavěšené v minimálně metrovém průvěsu se zachvěje v důsledku dravcova nasátí nástrahy, a poté se plynule rozjede k prutu. Jakmile se vlasec vyrovná a rybář ucítí lehký odpor ve špičce, okouna jemně přisekne zápěstím. Kolikrát stačí jen tahem pozvednout prut, protože razantní švihnutí by mohlo proříznout křehké okouní pysky. Správný čas záseku se odhaduje podle velikosti použité rybky. Když má rybička do deseti centimetrů, tak úplně postačí, když „uchvatitel“ vytáhne metrový průvěs. Pokud je rybka větší, pak se sekne, když s ní dravčík urazí přibližně dva metry. Záleží také na tom, jak moc je „zaneřáděné“ loviště. Okoun totiž vždy kopíruje dno, a čím více vlasce vysouká, tím je pravděpodobnější, že uvázne někde v překážce. Po úspěšném zaseknutí je nutné rybu co nejdříve odlepit ode dna a vytáhnout ji z dosahu vázek.

 

p3.jpg

Při včasném záseku vězí háček většinou v kraji a okouna můžeme bez problému pustit.

 

První pomoc při „nadmutí“

Při rychlém vytažení okouna (popř. candáta) z hloubky pod 10 metrů, což v zimním období není nic neobvyklého, hrozí, že dravec nedokáže včas vyrovnat rozdílný tlak ve vodním sloupci a nafoukne se jako balón. Může za to anatomická zvláštnost okounovitých ryb - jejich plynový měchýř totiž není propojen s trávicím ústrojím a vzniklý přetlak nejsou schopné rychle zregulovat. Měchýř se pak roztáhne a jeho rozpínavost nezřídka vytlačí z tlamy i žaludek. Natlakovaný dravec potom vypadá, jakoby nafukoval žvýkačkovou bublinu. Takového okouna (candáta) je nutné přetlaku zbavit, protože by se jinak sám od sebe nebyl schopen ponořit. 

Za tímto účelem s sebou nosím (v pouzdře s povolenkou) injekční jehlu, kterou v případě potřeby takto postiženého dravce „upustím“. Provádím to následovně: rybu v dlani obrátím břichem vzhůru a asi dva centimetry od řitního otvoru (směrem k hlavě) propíchnu jehlou břišní dutinu. Pomalu jehlu zasunuji směrem k páteři. Teprve až její hrot pronikne do plynového měchýře, pohyb zastavím. Pozor nesmí se píchnout moc hluboko, protože by se mohla poškodit ledvina, která se nachází mezi plynovým měchýřem a páteří. Vypouštění musí být jen krátké – úplně postačí pár vteřin. 

Vyhřezlý žaludek se může propíchnout také, a teprve až splaskne, jemně se (malíčkem nebo peánem) natlačí do jícnu. Polykací reflex ryby ho pak sám uloží tam, kam od přírody patří.          

Dravec se dá následně bez problému vrátit do vody. Miniaturní vpich od jehly v měchýři (žaludku) se zatáhne a v krátkém čase se zahojí.

 

p5.jpg

"Upouštění" natlakovaného candáta (u okouna je to stejné).

 

Na závěr „suché“ teorie uvádím tradiční praktickou ukázku. Musím dodat, že zážitek se odehrál dobře před patnácti lety. Když nad ním zpětně přemýšlím, dost možná to byl jeden z posledních lovů, kdy jsem na okouny použil živé rybky...

 

Tygří brloh

Mrazivé sobotní ráno na břehu hluboké přehradní zátoky. S kamarádem Lubošem se snažíme dráždit dravčíky gumkami, ale vůbec se nám nedaří. Přitom ještě před dvěma týdny tady probíhaly hotové okouní manévry. Za jednu vycházku nebyl problém uvláčet tři desítky ježatých vojáků plus nějakého toho pruhovaného generála navrch. Dnes je situace zcela jiná. Studená fronta předchozích dnů radikálně ochladila vodu a okouní armáda odtáhla kamsi do zimního ležení. Místo s dravci tak pouze zápolíme s ledovými špunty v očkách prutů.

Luboš má naštěstí v záloze tajnou zbraň – kyblík s dvěma tucty malých živých plotiček. Převazujeme vláčáky na těžko a nastražené rybičky nahazujeme do středu zátoky. Po dvou hodinách číhání je jasné, že zde okouni asi fakt nebudou. Jediný záběr má na svědomí mrňavá štička, která navíc u břehu ucvakne vlasec.

Po poledni kamarád rezignuje. Volá manželce, která je v nedaleké obci na návštěvě, aby pro něj přijela. Mně se od vody ještě nechce, ale rozhodnu se alespoň změnit pozici. Balíme. Doprovázím kamaráda až na parkoviště. Luboš mi nechá kyblík s rybičkami a dokonce mi půjčí i svůj prut. Na dva prý budu mít větší šanci.

Loučím se s ním a přicházím na místo, které mě už delší dobu láká. Je to však široko daleko známé „pohřebiště nástrah“. Asi patnáct metrů od břehu se nachází zatopená silnice a za její hranou se dno prudce svažuje do hlubiny. Vláčet se tu nedá vůbec! Kdo to zkusil, ten jen nástrahami ozdobil zubatý okraj asfaltové cesty. Pokračuji tedy v chytání na těžko a doufám, že se mi při stahování podaří nějak montáže přetáhnout přes ostrý zlom. Pro klidnější svědomí navazuji lehčí olůvka a menší háčky. Na každý prut nastražím za pysky živou plotičku a obě rybky pošlu za hranu silnice. Do průvěsu zavěsím lehké záclonové kroužky. Mohu už jen čekat a doufat...

Neuplyne ani pět minut a jeden z kroužků se dává do pohybu. Nechám rybě vytáhnout metrový průvěs a zaseknu! Dostanu svého protivníka sotva dva metry k sobě, ale pak se vlasec zakousne do hrany silnice. Mám po radosti! Zkouším cloumat prutem. Marnost nad marnost! Měním taktiku - úplně povolím vlasec a čekám na zázrak. Doufám, že se zaseknutý dravec sám z vázky uvolní. Skutečně! Vlasec na hladině se po chvíli plynule rozjíždí. S prutem zvednutým nad hlavou, šplhám do stráně a snažím se uvolněnou rybu přetáhnout přes hranu. Daří se. Do mělčiny přivádím bachratého okouna.

Mlátí sebou, ale jeho úporná snaha o osvobození je zbytečná. Z jícnu mu trčí jen ocasní ploutvička pozřené rybky. Hluboko zažraného okouna raději klepnu. Peánem vyprostím háček a hned nastražím další živou oběť. Nához. Odložím prut do vidličky a nechávám při otevřeném navijáku montáž vyklesat na dno. Ve chvíli, kdy připínám kroužek, si povšimnu druhého prutu. Jeho špička pulzuje a vlasec drnčí jako trolejové vedení. Rychle! Záběr! Ani nesekám, pouze zvednu prut. Ucítím odpor ryby, který však stejně jako v předchozím případě zastaví až hrana cesty. Opět povoluji vlasec a nechávám rybu popojet na hloubku. I tentokrát se vyproštění zdaří. Na břehu skončí druhý krasavec. Ten má větší štěstí. Háček mu visí v koutku tlamy, takže nic nebrání jeho návratu do vody.

 

p4.jpg

 

Sotva si stačím otřít ruce a už „odsejpá“ vlasec z čerstvě nahozeného prutu. Do třetice všeho dobrého. Pic ho! Vše se znovu zopakuje jako přes kopírku – odpor ryby, uváznutí, povolení vlasce, osvobození a následné vylovení okouna. Paráda, našel jsem na ně systém! Raduji se předčasně. Před dalším náhozem si všimnu, že nad olůvkem je vlasec silně podřený. A nad druhou zátěží jakbysmet. Musím obě montáže převázat. Ztrácím pár cenných minut lovu a několik decimetrů vlasce.

Budou okouni stále při chutí? Neodpluli už do bezpečnějších vod? Jak vzápětí zjistím, mé obavy byly zbytečné. Dravčíci se za silnicí cítí skvěle a nikam nespěchají. Rybky jim navíc padají přímo do jídelny...

Do soumraku „povolovací“ metodou vydoluji celkem jedenáct okounů. Do jednoho mají přes třicet centimetrů a dva největší se zastaví těsně pod magickou čtyřicítkou. Až na čtyři hluboko chycené neotesánky jsem všechny ostatní vrátil zpět do jejich zimního brlohu.

 

p1.jpg

Většinu ryb jsem díky včasným zásekům mohl poslat zpět se slovy: "pošli babičku"!

 

A co mě potěšilo nejvíc? Že jsem se dokázal vypořádat s největší překážkou lovu – ostrou hranou zatopené silnice. O obě montáže jsem vlastně přišel až při závěrečném stahování. Tedy až v době, kdy okouni „odtáhli na kutě“ a žádný z nich mi sestavy přes zlom nenadlehčil.

Abych si parádní lov znovu připomněl, vyrazil jsem na stejné místo i s Lubošem hned následující den. Bohužel se u vody nikdy nic neopakuje. Po příchodu jsme zjistili, že nás předběhl mráz a hladinu definitivně uzamkl ledovým škraloupem.

 

Prosincové lovy mám rád už kvůli atmosféře usínající přírody. U vody málokdy někoho potkám a mými celodenními společnicemi jsou maximálně divoké kachny. Všude panuje ticho a klid. Poklidná pohoda je však relativní, za příznivých okolností se stále ještě dá dosáhnout dost zajímavých úlovků. To samé se ale rozhodně nedá tvrdit o následujících měsících. 

Silvestrem končí lov na rybky i přívlač a navíc ještě víc „přituhne“. Právě tyto důvody rapidně omezují šance na výraznější úspěch. Kruh se uzavírá - začíná další okouní rok... 

 

Text a fota: TORO a přátelé

 

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

17 hodnocení, v průměru 4.6 hvězdiček

Kam dál?

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Sobota 7. ledna 2017 v 11:40® patast

hezký článek

Neděle 27. prosince 2015 v 11:10® Stickler
Stickler

Pekný článok :-)

Středa 17. prosince 2014 v 19:00® anýzový.dědek

pěkný článek s chutí jsem ho polknul..

Středa 4. prosince 2013 v 16:13® toro
toro

pepanek> Dík. Všichni okounovití jsou mí favoriti.

Středa 4. prosince 2013 ve 12:59® pepanek

toro> dobře jsi to napsal,je vidět,ře na ně chodíš. přeji pěkné úlovky za pěkný článek.

Středa 4. prosince 2013 v 10:01® toro
toro

Oňas28>Se snímkem ježatce vypomohl bratr, má cit a trpělivost př focení. Mně když berou, tak nemám čas ani vykonat potřebu, natož pak čekat až se model(ka) natočí k objektivu. :o)

Úterý 3. prosince 2013 ve 23:54® kingkubik

Oňas28> nechci nic rikat ale vypozorovali jsme ze prave ty prvni dva metry jsou pro nej nejhorsi pak uz si s nim muzes hrat jak chces ale neni mu to nic platne

Úterý 3. prosince 2013 ve 21:28® Oňas28
Oňas28

TORO krásná fotka s tou hřbetní ploutví v odrazu o hladinu… Jinak s tím pícháním, určitě doporučuju!!!To by měl mít každý vláčkař ve své krabičce. Když už se Vám taková věc stane, není nic jednodužšího, než rybu zkusit píchnout…pojde tak i tak, když se to i nezkušenému nepodaří, nic tím nestratí…když ano zachrání krásný okouní život!!! Jinak když seknete okouna nebo candáta v hloubkách cca 8 m a víc, doporučuju pozvednout o cca 2 m kvůli vázkám a pak si s ním opravdu dlouho hrát. Vetšinou pozvednu o 2 m a 15–20 sek. čekám a tak pořád dokola…není nic horšího, než když vám candát nebo okoun po zdolání vyblije celej jícen. Nutné mu píchnout měchýř a následně opatrně peanem nacpat jícen zpět. Oba jmenovaní mají polykací reflex a když mu pomůžete, sami si ho polknou. Je to nepříjemná zkušenost, neměla by se stávat, ale když už se vám stane, nevzdávejte to a dejte rybě šanci na další svobodný život…zaslouží si ho!!!Díky za ni…

Úterý 3. prosince 2013 v 18:47® Pospii
Pospii

Pěknej článek. Je pravda že jsem teď několikrát u vody se smáčky byl a okouna jsem po každé nedostal a když tak s bídou jednoho. Za to štiky mi připadaj ještě slušně aktivní a rychlost vedení ale vyžadují ještě celkem agresivní. na pomalé vedení smáčka mi „neskočily“ díky za článek. Ještě je zkusím,vždyť už moc času nezbývá…

Úterý 3. prosince 2013 ve 13:47® pepanek

pěkně napsáno,snad bych jen podotkl,že to nafukování je u candáta už třeba i z sedmi metrů a to upouštění jehlou není žádná věda. kdysi ještě za komančů byl o tom článek v Rybářství.

Úterý 3. prosince 2013 ve 12:13® toro
toro

jepice> Jednoduchá odpověď – chytáš v mělké vodě a zdoláváš pomalu (asi ze břehu), aby se ryba stačila postupně „vyprdět“. Nejčastěji se nafouknou ryby rychle vytažené z hloubky cca pod deset metrů. Častěji z lodě než ze břehu. Když jsme na Ebru tahali candáty ze zatopeného olivového háje, bylo nutné spěchat, aby tam neuvázli, potom byl každý dravec jako kopačák. Po upuštění se ale vrátili v pořádku zpět.

Úterý 3. prosince 2013 v 9:18® jepice-zruseno

Nevím co dělám špatně, aleještě jsem žádného okouna nebo candáta nenafouk.

Úterý 3. prosince 2013 v 9:03® wasssil

super jako vždy. Jen si nedovedu představit tu operaci s jehlou a vyhřezlej žaludek.. :) Jestli bych měl kuráž se do toho pouštět..

Úterý 3. prosince 2013 v 8:59® paolomaldini
paolomaldini

Bezva poctenicko.

Ten posledni snimek mi pripomina nejakeho prajestera treba Stegosaura.

Úterý 3. prosince 2013 v 8:15® džigit

ta fotka hřbetní ploutve má fajn kouzlo :-)

Úterý 3. prosince 2013 v 7:24® Jožko

Text aj foto u mňa za 1.