Na tomto snímku z roku 1999 je zachycen dravec, v jehož případě byla barva jigové hlavičky velmi důležitá. Zhruba dvoukilová štika zaútočila na nástrahu až v okamžiku, kdy došlo k výměně barvy hlavičky (velikost i barva těla twistera se nezměnily).
Barva jigové hlavičky může, ale také nemusí sehrát svou roli. Uvedu to na malých příkladech. U vody jsem zažil scénu, kdy jsem tahal půlkilového okouna za okounem na žlutého twistera s hlavičkou v barvě olova, zatímco můj kamarád – stál vedle mě – chytil jen jednoho (a menšího). Používal přitom stejného twistera (barvu i velikost), avšak s červenou hlavičkou. Buďto jsem tedy nástrahu vodil lépe než on, který to však s twistery docela umí, nebo zde rozhodla drobnost – barva hlavičky...
Po této zkušenosti bych tedy mohl prohlásit, že barva hlavičky je velmi důležitá. A možná bych svým způsobem měl i trochu pravdu. Tím spíš, když znám revír, kde na candáty i štiky funguje prakticky jen fluo–žlutá hlavička (při použití bílého, perleťového či fluo–zeleného twistera).
Jenže ani tento recept není stoprocentní, jak mi praxe už X–krát vysvětlila. Znám totiž celou řadu vod, kde je to úplně jedno. Kde je dravcům naprosto lhostejné, jestli dáte před měkké twisterové tělíčko červenou, žlutou, základní olověnou či zelenou hlavičku. Ono totiž nakonec záleží na technice vedení twistera, a hned poté na celkovém barevném vzezření nástrahy (tedy nejen hlavičky). Barva hlavičky pouze doplňuje úplný vizuální vjem, přičemž hraje stejnou roli asi jako boty u člověka. Podle bot, které nosíte, se do vás možná zamiluje určité malé procento žen, jak jsem kdysi četl, ale všichni ti ostatní posuzují váš celkový zevnějšek a... hlavně projev!