Kdy a kde na okouny v září?

I v září jsou okouni stále nejakčnější při svítání! Kolikrát stačí být na správném místě pouhou hodinku od východu slunce a během ní se dá prožít doslova „záběrová nirvána“. Pořád je platné: Jakmile rybář prošvihne rozbřesk, ztrátu už přes den těžko dožene! Leda, že by...

Hladinu od rána zakrývala mlžná peřina, která téměř vždy prodlouží okouní aktivitu! Až se opar nad vodou začne rozplývat, začnou řídnout i záběry. Ostrý zlom v braní ryb obvykle nastává při plném dopadu slunečních paprsků na hladinu. Okouni pak opouštějí projasněná místa, stahují se ke dnu, anebo se přesunou do zastíněných míst. V tomto okamžiku už většinou bývají nasycení, a tak se jim už moc nechce s rybáři „spolupracovat“.

Kdo si ráno přivstane, bude bohatě odměněn!

Kde začít chytat? Nejlepšími fleky k lovu během svítání jsou jednoznačně pozvolné mělčiny! Když tam je navíc dno prošpikované pařezy nebo trsy vodních rostlin, znamená to další plusové body navrch. Nejdůležitějším faktorem úspěchu v podobných lokalitách je však dostatek vhodné dravčí potravy. Při absenci drobných rybek je téměř zbytečné nástrahami „cedit vodu“!

Jestliže okouny ráno zastihneme lovit v mělčinách, tak kolem poledne se povětšinou poflakují ve větší hloubce dál od břehu. Okoun není typickou stanovištní rybou, jako například štika. Na kořist nečíhá, ale aktivně ji vyhledává. Přesto se při loupeživých výpravách rád posunuje podél vodních překážek a z jejich stínů pak provádí krátké výpady proti rybí omladině. Všude tam, kde se nachází členité dno, ponořené pařezy, trsy vodních rostlin a zlomy terénu - tam se budou nacházet i okouni! Ve vodách, kde je nedostatek úkrytů, často jediný balvan nebo větev uvězněná na dně k sobě připoutá celou okouní smečku. Naopak v přehradách či přírodních tocích se hejna ježatců hledají obtížněji. Přemíra úkrytů pod hladinou znesnadňuje dravčíky rychle objevit. Většinou však platí, že jestliže zrána řádili na mělčině, tak po lovu neodplují nikam daleko a stále se drží kořisti na dosah. Obvykle se tak stáhnou hned za první zlom nebo k nejbližším překážkám. Rybář obeznámený s profilem dna může dostat za okamžik víc záběrů, než bloumající přespolňák za celý den.

Spolu s rozpuštěním mlžného oparu obvykle zřídnou i záběry.

Co právě frčí? 

Celé září je (alespoň pro mě) ve znamení přívlače! Ano, okouni se dají ve stejnou dobu skvěle chytat na živé rybky, ale proč? Používáním umělých nástrah se vyhnu nechtěnému zažírání ryb a navíc lovím mnohem efektivněji a rychleji. Voda bývá ještě dostatečně teplá, a tak dravci stále dobře reagují i na rychle vedené nástrahy. Proto je pořád výborně dráždí rotačky a wobblery. Své „pichlavé fanoušky“ najdou pod hladinou i gumové nástrahy – kopýtka, twistery, nymfy a samozřejmě smáčci. Rozhodně by na nástraze neměl chybět nějaký červený detail, protože rudá barva většinou na okouna funguje stejně jako býka.

Když už na rybku, tak zasekávat ihned!

Zvolená nástraha by měla alespoň velikostí odpovídat rozměrům rybek v revíru. Proměnlivá může být pouze barva. Pokud se ráno válí „okouní mlha“ navážu něco barevnějšího a lesklejšího, aby „to“ dravce přitáhlo i z větší dálky. I když nejsem extra příznivcem rudých či „fluo“ twisterových hlaviček, musím přiznat, že v době šera jsou pro okouny skvělým upoutávajícím prvkem. Několikrát jsem si měl možnost tuto skutečnost prověřit v praxi. 

Mám kamaráda, který na „papouščí“ gumy s barevnými hlavičkami nedá dopustit. Díky nim mě téměř vždy při rozednívání převálcuje v počtu záběrů. Avšak po rozjasnění se karta ihned obrátí a s nenápadnějšími nástrahami mám navrch zase já. 

Když lovíme nedaleko sebe, tak se často navzájem „přiživujeme“ na oboustranných střídavých úspěších. Funguje to asi tak, že když kamarád (nebo já) zdolává okouna, kterého pronásledují další ryby, překřížím (překříží) jim trasu svou nástrahou. Záběr je téměř stoprocentní! Postará se o něj tvrdý konkurenční boj o žvanec v hejnu. V tu chvíli ani nezáleží na tom, zda je nástraha pestrá či nenápadná. 

Později (za slunečna) se vždy vyplatí chytat na tmavší a menší nástrahy. Okouni po vydatné snídani už jen lenoší u dna a jejich pozornost spíše upoutá nenápadná jednohubka než jakékoli „poctivější sousto“.

Podzimních rozbřesků na břehu přehrady se nemohu nabažit. Nejde ani tak o to, že chytání je jednoduché a účinné, ale spíše o to, že člověk pokaždé u vody zažije něco zajímavého. Příkladem může být tradiční zážitek na závěr...

Krvavé divadlo

Hustá mlha zvolna padá k zemi. Na východě začíná nebe projasňovat slunce. Z hladiny skryté v mléčné tmě se ozývají podezřelé zvuky. Srkání! Okouní srkání! Rychle do díla! Fofrem navazuji rotačku o rozměru letošní plotičky. Sotva dotáhnu uzlík, bez meškání naperu nástrahu do neznáma. Po dopadu ji hned rozjedu. Ježaté bratrstvo loví v úplné mělčině, takže není nutné třpytku nechat propadnout hlouběji.

Škub! Je to tu! Zaseknutý dravec statečně vzdoruje, ale pružnost proutku z něj vysává energii. Naježeného okouna do minuty zaparkuji na písčinu mezi dvěma pařezy. Peánem vyprostím zaťatý trojháček z tlamky. Dobře půlkilovou rybu dlaní postrčím do větší hloubky. Pár vteřin pózuje na místě a pak beze spěchu zamíří dál od břehu. 

Poslední výpad pod špičkou prutu.

S rozpouštějící se mlhou intenzita zálovů zvolna uvadá. Začíná pofukovat větřík, který trhá celistvost oparu a jeho chuchvalce žene proti mně. Chvílemi nevidím na krok, jindy zase v pohodě dohlédnu až na protější břeh. Stále tahám okouny, ale intervaly mezi záběry se prodlužují. Naopak se postupně zkracuje velikost úlovků. Hned první dravec byl určitě největší!

Jakmile parsky slunce ozáří vodu naplno, nastane naprostý klid. A přece ne! Pár metrů ode mě vystřelí na hladinu houf zmatených plotiček a letí přímo proti břehu. Každé zpoždění se rovná jisté smrti, neboť rybky mají za ploutvičkami nalepené tmavé stíny. Plotičky se nahrnou až na samotnou písčinu. Hloubky je tam sotva po nehet, takže se jak na povel všechny položí na bok. Vzápětí znehybní.

Udělám k nim pár šouravých kroků a opatrně si nasadím polarizačky. V tu ránu si připadám, jakoby se mi rozhrnula opona. Co spatřím? V mělčině, sotva pár decimetrů od vyděšených rybek, číhá kompletní okouní tlupa. Naježení dravčíci stojí v půlkruhu kolem obklíčené kořisti, ale žádný z nich nehne ani ploutví. Právě začala válka nervů! Čekám dlouhé minuty, co se bude dít, ale zhola nic se neděje. Jakoby se v promítačce zasekl film. Plotičky leží jako sardinky vedle sebe a okouni připomínají kamenné čínské dráčky. 

Relativně dlouhá nečinnost ve mně probudí lovecký pud. Zpomaleně se spustím do podřepu a vzápětí pošlu rotačku krátkým hodem přes „jeviště“. Jakmile se rozjetá třpytka ocitne na scéně, okouni mávnutím kouzelného proutku ožijí. Nejrychlejší dravčík praští do nástrahy. Obranné manévry zaseknuté ryby na mělčině vytvoří dokonalý chaos. Valná většina ježatců se snaží uchvátit plíšek třpytky visící z tlamy zdolávané ryby. Je z toho neskutečná vřava! 

Děj se náhle prudce zrychlí. Doposud nehybné rybičky ucítí šanci na útěk, protože se ruch odehrává stranou od nich. Mrsknou s sebou přes písčitou hranu a prchají do spásné hloubky. 

Ouha! Pár okounů zůstalo na stráži! Vmžiku rybky objedou a odříznou jim zpáteční cestu ke břehu. Dravčíci pronásledující zaseknutého soukmenovce se rázem obrací k čerstvé potravě. V rychle utvořeném šiku rozstřelí hejno rybek jako tágo kulečníkové koule. Začíná štvanice! Jednotlivé rybičky nemají šanci na únik! Nestarám se o rybu na třpytce, jen s otevřenou pusou sleduji masakr neviňátek pod hladinou. Naplaveniny dna se víří pod výpady dravců. V přikalené vodě se blýskají drobná tělíčka. Rozsvěcují se a zhasínají jako světlušky. Některé navždy. Za pár vteřin je po všem. Na dno zvolna usedají částečky kalu promíchané s malými perleťovými šupinkami.            

Konečně k sobě přitáhnu zaseknutého okouna. Vyprostím ho. Malátně se plíží nade dnem do hlubší vody. Byl to smolař. Zatímco si jeho sourozenci sytili, musel, chudák, kousat do železa a bojovat s protivnou pružnou sílou. Nebojím se o něj, dostal svobodu a spolu s ní i spoustu šancí nacpávat si dál pupek.

Mašíruj!

Pokud se toužíte prožít podobná přírodní představení, tak je nejvyšší čas vyrazit časně ráno k vodě. Okouni jsou v září nadmíru v ráži, takže se vám nabízí jedinečná možnost nahlédnout pod pokličku tajemné vodní hladiny. A kromě toho si i skvěle zarybařit.

Pokračování příště

Text a fota: TORO