Chov ryb u nás a ve světě

Jak jsme si už říkali v prvním díle našeho seriálu, za zlatý věk našeho rybníkářství můžeme považovat 16. století, kdy celková výměra rybníků představovala podle historických odhadů až 180 tisíc hektarů. V současné době využívá rybářství zhruba 42 tisíc hektarů vodních ploch. Druhové složení chovaných a produkovaných ryb je u nás více méně stabilní a je poměrně široké v porovnání s evropskými intenzivními rybochovy, které jsou často monokulturní (tj. chová se jen jeden druh ryby). Moravské a české rybníky nabízejí podmínky pro chov jak původních, tak i nepůvodních druhů. Ročně naše rybářství vyprodukuje zhruba 20 tisíc tun ryb. 

Mezi 28 druhy ryb, které jsou v České republice zařazeny mezi tržní sladkovodní ryby, zaujímá dominantní pozici pochopitelně kapr obecný (asi 89% veškeré produkce). Významnou doplňkovou rybou je lín obecný, který vyniká chutným masem, vysoce ceněným třeba v Německu nebo v Itálii. Produkce lína se nyní pohybuje okolo 1% a postupně se spíše zvyšuje. Důležitou skupinou jsou také ryby dravé, u kterých se produkce pohybuje okolo 1,5%. Do této skupiny patří štika obecná, candát obecný, sumec velký a okoun říční. Další skupinou ryb, které jsou hospodářsky významné pro naše produkční rybářství, jsou nepůvodní druhy, které se více či méně aklimatizovaly na naše podmínky. Patří sem síhové (severní maréna a peleď), kteří se velmi často vzájemně kříží a vytvářejí hybridy, takže čisté populace jsou dnes už vzácností. Produkce se ještě v minulých letech pohybovala okolo 0,5%, chovatelé je však nyní už málo vysazují, neboť se stávají snadnou kořistí kormoránů. Kaprovité introdukované ryby (tolstolobici, amur bílý), kteří se u nás přirozeně nerozmnožují, představují produkci okolo 4%. Zmínit bychom měli i ryby chované v tzv. experimentálních akvakulturách, což jsou teplovodní rybochovné objekty, stavěné u zdrojů teplé vody (např. u tepelných nebo jaderných elektráren). Zde se chovají jak nepůvodní exotické druhy (tilapie, veslonos, sumeček jihoafrický), tak i některé naše původní ryby (sumec, úhoř), které tu rychleji rostou. Z ryb lososovitých je dominantním představitelem produkčního chovu pstruh duhový, doplňován je sivenem americkým. Tyto dva druhy se podílejí na produkci necelými 4%. 

V našich vodách se nechovají pouze kapři, ale například i takové exotické ryby, jako je tilapie (tlamoun) nilská

Naproti tomu obecně v zemích Evropské unie jsou rozhodující skupinou chovaných ryb právě ryby lososovité, v čele s lososem obecným a pstruhem duhovým. Stále více se také ve světě začínají prosazovat uměle chované mořské ryby (zejména mořský okoun a mořský cejn v oblasti středomoří). Teprve za těmito skupinami stojí kapr. V zemích Evropské unie se ho ročně chovem získá přes 65 tisíc tun. Tato produkce v podstatě odpovídá zájmu trhu a vykrývá tradiční oblasti jeho konzumu. Významnější roli v chovu kapra hrály dříve východoevropské země, kde má kapr větší tradici než na západě Evropy. Kaprová rybníkářství v těchto zemích jsou však nyní většinou ve složité situaci a často nestačí vykrývat ani domácí zájem. 

Navíc poptávka po rybím mase není ustálená, stravovací návyky se mění a důležitou roli kromě kvality hraje pochopitelně též cena rybího masa. V tomto směru trh s rybím masem v posledních letech zásadně ovlivnil export levných ryb z jihovýchodní Asie. Doslova revoluci v konzumaci rybího masa zaznamenal v posledních letech export ryby s obchodním názvem pangasius (odborný český název je pangasius dolnooký, říká se jí též vietnamský sumeček). Jedná se o sladkovodní rybu, jejíž domovinou jsou řeky jihovýchodní Asie. Chuťově neutrální maso pangasia bez tradiční rybí vůně a chuti v posledních letech doslova zaplavilo celou Evropu a zejména díky své nízké ceně, absenci kostí a snadné úpravě ovládlo oblast veřejného stravování a boduje i u běžných spotřebitelů (zejména mezi lidmi s nižšími příjmy a těmi, kteří jinak rybí maso příliš nevyhledávají). Jen Vietnam coby největší výrobce dodává ročně na trh Evropské unie zhruba čtvrt milionu tun pangasiových filet, což činí zhruba čtyřnásobek veškeré produkce kapra v EU. 

I tato nová konkurence dokazuje, že naši produkční rybáři nemají rozhodně na růžích ustláno a musí využít veškeré své schopnosti a energii, aby dokázali v globalizovaném světě na tuzemském i evropském trhu se svými produkty obstát. Naštěstí zůstává kapr aspoň pro Čechy tradičním štědrovečerním jídlem, a tak velká část produkce končí na vánočních trzích, které dávají jistotu každoročního odbytu a výdělku.

Velká část produkce kapra v tuzemsku je určena pro vánoční prodej

Jak se dělá Český kapr

Vraťme se tedy k tématu našeho seriálu, kterým je kapr obecný. Na následujících řádcích se již budeme věnovat vlastní produkci kapra. Celý výrobní cyklus je poměrně komplikovaný, proto uvedeme pouze základní informace. Výrobní cyklus v chovu kapra je doba, která uplyne od výtěru do prodeje tržní ryby. V našich podmínkách je obvykle tříletý až čtyřletý. Při tříletém cyklu je cílem produkce tržního kapra hmotnostní kategorie 1,5 – 2 kg, v čtyřletém cyklu jde o chov tržní ryby o hmotnosti nad 2 kg. Kapra je, jak už bylo mnohokrát zmíněno, hospodářsky a produkčně rozhodujícím druhem našeho rybníkářství. Vykazuje rychlý růst, odolnost vůči nemocem i manipulacím. Má také výborné reprodukční vlastnosti, které se projevují především vysokou plodností a spolehlivostí výtěru. 

Kapr je spolu s mníkem naší vůbec nejplodnější rybou. Na jednu samici připadá i přes milion jiker za rok. V období před výtěrem mají jikernačky zvětšenou břišní dutinu a hmotnost vaječníků může dosáhnout až 30% hmotnosti těla. Mlíčáci jsou štíhlejší a zpravidla pohlavně dospívají ve třetím roce života, jikernačky až v roce čtvrtém. K reprodukci se používají ryby ve věku 5 – 7 let; po uplynutí této doby se ryby z generačního hejna vyřazují (mluvíme pak o tzv. postgeneračních jedincích). K reprodukci se využívají kapři známého původu a prověřených linií (šupinatých i lysých). Generační ryby se chovají většinou odděleně od ostatních ryb v matečních rybnících. Nedospělé ryby se označují jako remontní a jsou zdrojem pro doplňování generačních ryb.

Typický generační kapr – k reprodukci se používají kapři ve věku 5-7 let

Druhy výtěru kapra

V rybářské praxi se používají 3 metody výtěru kapra:

Umělý výtěr

Jde o nejrozšířenější metodu, která vyžaduje kvalitní technologické vybavení a zkušený personál. Vlastnímu výtěru předchází tzv. hypofyzace generačních ryb. Hypofýza je žláza s vnitřní sekrecí obsahující hormony, které u připravených ryb spouštějí vlastní výtěr. Pomoci hypofyzace je možné připravit jednotlivé ryby na téměř shodnou hodinu výtěru. 

Princip umělého výtěru je založen na mírném vytlačování jiker z dutiny břišní do suché nádoby. Mlíčáci se vytírají přímo na jikry nebo se odsávají do suchých injekčních stříkaček. Jikry ani mlíčí nesmí v této fázi přijít do styku s vodou. Ta se přidává až po promísení jiker a mlíčí. Tehdy nastává samotné oplození. Tím, že kapr patří mezi ryby fytofilní (tj. vytírající se na rostlinný substrát), jsou jeho jikry lepkavé. Při umělém výtěru je nutné jednotlivé jikry lepkavosti zbavit, jinak by došlo v inkubátorech k jejich slepení, zaplísnění a uhynutí. K odlepkování se nejčastěji používá kravské mléko, existují však i jiné možnosti. Vlastní inkubace jiker probíhá v tzv. zugských láhvích, do kterých je vháněna voda, aby jikry mírně cirkulovaly. Váčkový plůdek se podle teploty líhne, neboli kulí, za 3 až 4 dny. Poté se přepouští do tzv. kolébek, ve kterých by měl mít např. větvičky stromů, na něž se může zavěsit. Za další 2 až 4 dny dochází k jeho rozplavání – tj. naplnění plynového měchýře vzduchem. Poté je už možné vysadit váčkový plůdek do připravených rybníčků. Metoda umělého výtěru je sice poněkud složitá, ale nesmírně efektivní – od jedné jikernačky je takto možné získat až okolo půl milionu kusů váčkového plůdku.

Inkubace kapřích jiker při umělém výtěru probíhá v tzv. zugských lahvích

Dubraviova metoda

Tento způsob výtěru je nazván podle Jana Dubravia, olomouckého biskupa a autora spisu O rybářství, který po více než 500 sloužil prakticky po celé Evropě jako základní učebnice rybničního hospodářství. Tuto svoji metodu reprodukce kapra praktikoval již v 16. století. Její princip spočívá v přirozeném výtěru ryb v menších rybníčcích. Po následném odlovení generačních ryb se poté sloví i rozplavaný plůdek (z Dubroviova doporučení opakovaně přepouštět kapří plůdek ve vegetačním období z jednoho do druhého, níže položeného rybníka vychází i dnešní způsob rychleného odchovu plůdku). Je to velice spolehlivá metoda, při které je možné od jedné jikernačky získat až okolo 300 tis. kusů váčkového plůdku. 

Staročeská metoda

Představuje hromadný přirozený výtěr generačních ryb v menších rybnících a následný odchov plůdku. Výhodou této metody je její jednoduchost, negativem však to, že nejsme schopni odhadnout úspěšnost přirozeného výtěru a množství plůdku, které je v rybníku.

Mimoprodukční výtěr

Tématu reprodukce kapra v přirozeném prostředí bude věnován příští díl tohoto seriálu, proto otázku přirozeného výtěru nebudeme nyní podrobněji rozvádět. Není však žádným tajemstvím, řekneme-li, že bez umělého vysazování by už kapr nejen nebyl nejvíce lovenou rybou našich vod, ale bojoval by v přirozeném prostředí o holé přežití. 

Juvenilní období

Po úspěšném výtěru se váčkový plůdek nasazuje do speciálních plůdkových nádrží, tzv. výtažníků, což jsou menší rybníky velikosti několika hektarů, které jsou uzpůsobeny odchovu plůdku, například zabezpečením proti průniku dravců s přítokovou vodou. Existuje několik způsobu odchovu kapřího plůdku. Nejčastěji se plůdek nechává ve výtažnících růst dva roky (zpravidla s přelovením po roce do většího výtažníku), a pak je umístěn do většího rybníka jako takzvaná násada kapra K2. Průměrná kusová hmotnost dvouleté násady kapra se pohybuje v rozmezí 200 – 500 g.

Čerstvě vykulený plůdek kapra se vysazuje do speciálních plůdkových rybníků, tzv. výtažníků

Odchov konzumních kaprů

Chov tržních ryb je realizován v hlavních rybnících. Podle toho, na jakou dobu jsou ryby vysazovány, se dělí na jednohorkové a dvouhorkové. Jednohorkové slouží k produkci lehčích tržních ryb ve tříletém cyklu, dvouhorkové k produkci těžších ryb nad 2 kg ve čtyřletém cyklu. Přírůstky jsou získávány na bázi přirozené potravy rybníku a přikrmováním. Přikrmujeme se zejména obilovinami. Přirozená potrava představuje zdroj plnohodnotných bílkovin, minerálních látek a vitamínů. Obiloviny (převážně pšenice) dodávají rybě potřebnou energii. Produkční cyklus chovu kapra končí výlovem rybníka a převozem ryb určených k prodeji na sádky. Sádkováním rozumíme většinou krátkodobé přechování ryb od výlovu do okamžiku prodeje.

Produkční cyklus chovu kapra končí výlovem rybníka a odvozem ryb na sádky 

Český kapr na export

V jednom z předchozích dílů tohoto seriálu již bylo zmíněno, že kapr má v ČR dokonce svoji vlastní obchodní značku: Český kapr, která je uznávanou a respektovanou značkou i v Evropské unii.

Z naší roční produkce přes 19 tisíc tun tržních ryb odchází na export zhruba polovina. Český kapr je nejvíce požadován na německém, slovenském, polském a rakouském trhu. V zemích Evropské unie zaujímají dominantní pozici živí kapři určení k přímé konzumaci. V některých zemích je trh orientován rovněž na získávání kapra za účelem vysazování do revírů k lovu na udici. Standardní konzument požaduje samozřejmě čerstvou rybu, popřípadě právě zabitou a připravenou pro kuchyňskou úpravu. Predikovat budoucí vývoj u exportu je velmi složité. 

Konzumace kapřího masa patří k národní tradici, přesto však musí naši rybáři o zákazníka tvrdě bojovat

Kapr jako dominantní exportní ryba má, a i nadále bude mít v zemích západní Evropy charakter regionálního produktu a zda jeho spotřeba bude zachována či se bude měnit, závisí nejen na stravovacích návycích, ale i na vývoji jeho ceny vůči cenám lososovitých ryb i dovozu ze světa, především z Asie.

V příštím díle se zaměříme na biologii kapra obecného a přeneseme se z rybochovu na revíry, abychom si řekli, jak vypadá život kaprů v přirozeném vodním prostředí.

Text: Tomáš Lotocki (s přispěním Lukáše Vetešníka)

Foto: autor, Karel Halačka