Strategie lovu a výběr nástrah

Při vysoké a přikalené vodě platí více než kdy jindy, že je třeba nástrahy dostat rychle a přesně k rybám. Když už se to podaří, tak ne vždy zůstanou v útočné zóně dostatečně dlouho. 

Například rotační třpytky za vyššího stavu fungují jen sporadicky. Je to hlavně proto, že jakmile se dostanou ke dnu, kde jsou obvykle ryby schované v proudovém stínu za překážkami, není možné je dostatečně dobře ovládat. Silný proud je totiž rychle zvedne zpět k hladině. Rotačky se tak dostávají do zorného pole pstruhů jen na krátkou chvíli a hned zmizí z jejich dosahu! Slušnější výsledky nabízejí jen silně zatížené rotačky tažené podél břehu. Často však budete z trojháčku sundávat zachycená stébla trav. Kromě toho při tažení proti proudu dokážou pekelně kroutit vlasec! Třpytky jsou ve vysoké vodě spíše „slepou uličkou“...   

Velmi solidní účinnost by měly mít gumky – twistříky, nymfy, larvy a také smáčci. Pstruzi se při vysokém stavu živí hlavně vodou splavenými suchozemskými bezobratlými – červy, slimáky, hmyzem, takže měkké poddajné nástrahy plovoucí po vodě by měly brát naprosto upřímně a bez zábran. Jenže pravda je někde jinde! Měkkým nástrahám chybí agresivnější pohyb, kterým by pstruhy vydráždily k útoku. Twistříky se navíc pod tlakem vody natáhnou a přestávají pracovat. A tak za jediné relativní výhody gumek za vysokého stavu se dá považovat, že se na jejich jednoháček zachytává minimum nečistot a mohou se zatížit tak, aby se dostaly ke dnu  

Nejlepší práci ve vysoké vodě nabízejí - wobblery! Jejich účinek bývá až překvapivý. Proud wobblery tlačí dolů a navíc je i dokáže parádně rozvibrovat. Jejich nevýhodou je, že se od nich dost útočících ryb „odrazí“. Přestože ani oni nefungují ve vysoké vodě stoprocentně, mají oproti ostatním nástrahám navrch! 

 

Rybolov ve velké vodě ze břehu 

Při zvednuté vodě hledám stanoviště pstruhů v klidnější vodě. Oproti normálu jsou ryby buď více vytlačené do krajů, nebo se nacházejí těsně pod hranou nějaké překážky. Pstruzi se drží dna, kde je nejmenší tah vody. Teprve s klesající a čistící se vodou vyplouvají dál od úkrytů. Vydráždí je výrazný pohyb nástrahy. Wobbler slušně funguje při tažení proti proudu, vyplatí se jej podržet na místě, aby lopatkou ozobával dno. Záběry bývají velmi prudké! Už proto je lepší použít silnější vlasec než obvykle, v přikalené a vyšší vodě se sem tam nějaké setiny milimetru na tloušťce ztratí.

 

Rybolov ve velké vodě z vody

Ve vysoké vodě nebývá moc míst, která by lákala k brodění. Znalci lokality si mohou troufnout i do slušných hrčáků a najít tam ryby. Použití větší nástrahy je vždy namístě – vytváří větší cíl pro zaměření pstruhem. Nepoužívám hlubokopotápivé wobblery, protože bych s nimi ryl dno a zbytečně vázl. Nástrahy musí strojově pracovat i v silném tahu – ty, co se pokládají na bok, rotují a dělají kotrmelce na hladině, bez milosti vyřadím. V extrémním proudu, tak pokaždé zjistím opravdovou kvalitu wobblerů. V silném tahu vody prakticky netočím kličkou a snažím se jen kontrolovat chod nástrahy. Když už navíjím, tak jen velmi pomalu. Často wobbler zastavím a popustím po vodě. Couvání nástrahy ryby silně rajcuje!

 

Menší potočák na snímku zabral v „šíleném hrčáku“. Nebyl tam sám! Takovou spoustu bych na místě neměl ani za normálního stavu vody. Útoky ryb přicházely ve chvíli, kdy wobbler přestal jít vodou obloukem a vlasec se vyrovnal. Záběry byly rychlé a razantní! Bylo patrné, že pstruzi neměli moc času na rozmýšlení. Hop, anebo trop!

 

Když voda není tak prudká, dají se podél břehu najít pomalejší zóny. V nich se dá použít menší a lehčí wobbler. Ryby na něj berou spolehlivě, především při opětovném spuštění po proudu a za současného pocukávání špičkou prutu.

 

Pokud se ve vodě nacházejí nějací čerstvě vysazení pstruzi, tak je na ně wobler velmi účinnou zbraní. Tyto ryby většinou obsadí konce tůní, místa před jízky a překážkami. Záběry jsou většinou otázkou hned prvních přesných hodů.

 

Nejednu rybu velká voda strhne níž po proudu. Příkladem je tento pstruh, kterého jsem vyšťáral na MP vodě pod pstruhovým pásmem. Ryba stála pod trsem trávy a byla nalepená na dně. Záběr přišel po delším podržení nástrahy na jednom místě.

 

Dalšího potočáka zlákal wobbler přetažený přes zlomovou hranu. Za zlomem v té chvíli byly téměř tři metry hloubky! Pstruh pravděpodobně stál kousek pod hladinou. Útok jsem vůbec nečekal. Přestože tekla rychlá a dost kalná voda, zaměření kořisti dravcem bylo rychlé a přesné.

 

Pstruh ulovený ve vysoké, ale čistící se vodě. I když ryby nebyly vidět, jejich stanoviště už byla čitelná. Bylo zajímavé, kolik pstruhů společně obývalo relativně malé místečko. Přestože wobbler projel místo několikrát a měl by být okoukaný, ryby na něj útočily opakovaně a poměrně dlouho. Výhodou lovu ve zvýšené vodě je skutečnost, že rybář není tolik vidět, a může se ke stanovištím ryb přiblížit na krátkou vzdálenost.

 

Zapomenutý siven z jarního vysazování. K vodě jsem dorazil ve chvíli, kdy z přehrady začali vypouštět vodu pro rafťáky. Ostatní rybáři rychle balili fidlátka. Když jsem viděl silný proud a zpěněnou hladinu, měl jsem sto chutí lov odpískat. Nakonec zvítězila zvědavost. Dobře jsem udělal, i když jsem se zpočátku trápil. Neskutečný tah vody zvládly z nástrah jen wobblery a nymfy. Wobbler jsem nahazoval hodně daleko po proudu a vedl ho kolem překážek. V jejich blízkosti jsem nechal nástrahu klepat na místě. Pohyb jsem korigoval jen lehkým popotahováním bez navíjení. Postupně se wobbler proudem natlačil ke břehu, a tak jsem s ním prolovil i příbřežní zónu. Záběrů bylo dost, ale úspěšnost zdolávání odhaduji jen nějakých 60%. Ryby útočily hlavně na střed většího wobbleru, ale tam bylo jen prázdné očko...

 

Na pstruhové vodě sundávám většinou břišní trojháček. Nikdy to nedělám opačně, přestože většina útoků od ryb míří na střed nástrahy. Pstruh jde po kořisti bočním chvatem, stejně jako většina dravců z mimopstruhovek. Odhaduji, že 70% ryb visí za středový trojháček, a přitom je celkem jedno, jak je wobbler velký. Odstranění „přední zbraně“ nerozhodí chod wobbleru, jak se tvrdí. Jen zcela výjimečně je potřeba vyvážit nástrahu malým bročkem zacvaknutým do prázdného očka.

 

Duhák ulovený na závodech v řece Oslavě. Vody na místní poměry teklo hodně, ale i přesto byly ryby poměrně aktivní. Byl začátek podzimu, potěr už byl odrostlejší a dravce zajímala větší sousta. Přestože byl úsek přede mnou dvakrát pochytaný, duháky jsem začal lovit až po nasazení wobbleru. Nástraha byla pomalejší a víc agresivnější, než rotačky, které přede mnou soupeři použili. Wobbler také probudil k životu i větší tlouště. 

 

Ať vám koušou i ve vysoké vodě!

 

Text a foto: David Maixner