Má rybářská alchymie!

Jsem typ rybáře, pro kterého je příprava na rybolov určitým kuchařským rituálem. Vzpomínám si, jak jsem si přes zimu začal skupovat krmné peletky, krmítkovky a hlavně všelijaké lahvičky, které měly dramaticky zvýšit šance na úspěch při lovech v nadcházející sezóně. Samozřejmě se zápalem sobě vlastním jsem přítelkyni začal popisovat, co k čemu přesně slouží a co ještě budu potřebovat. Ta se jen pousmála a oznámila mi, že jsem jak kouzelník, co si v kotlíku vaří lektvary. S trochou nadsázky měla pravdu.

Sám si nejsem jistý, do jaké míry toto vše zvyšuje naději na úspěšný lov a také, jak moc moje snažení ryby ocení. Vlastně začínám být přesvědčen o tom, že více než rybám se to líbí hlavně mně. Ale prostě a jednoduše mám rád, když má moje krmení zajímavou strukturu, tmavší barvu a neokoukané aróma. Samozřejmostí je i užití těch nejlákavějších komponentů. Je třeba se vžít do rybí kůže a zamyslet se, jak se na to asi vodní obyvatelé dívají. Pak se prostě jen snažím, aby to rybám opravdu chutnalo.

Chorobná žravost způsobená konkurenčním bojem o potravu

Všechny kulinářské přípravy budou mít jistě větší efekt tam, kde loví více rybářů. Ryby si mají z čeho vybírat. Přirovnal bych to k rautu. Při pohledu na prohýbající se stoly plné lahůdek si nejdříve vybereme to, co nás láká nejvíce, ale pokud přijdeme na chudý večírek, kde nám naservírují jen dva druhy jídla, ochutnáme od každého. Takže pokud budeme lovit někde úplně sami, postačí i obyčejná strouhanka a ryby k ní v určité velikostní skupině stáhneme. Samozřejmě nepopírám fakt, že prvotním základem úspěchu je lovit tam, kde ryby opravdu jsou, jinak ani sebelepší krmení nemá význam. Volba správného místa je vždy základ k úspěchu.

Krmení - základ alchymistické dílny každého feedraře

Co odhalí rybí chutě a pachutě?

Obecně lze říci, že chuť slouží k zachycení vjemů na krátkou vzdálenost. Tyto vjemy musí být o určité koncentraci, aby byly rybou vnímány shluky chuťových buněk – chuťovými pupeny. Tyto mikroskopické senzory – je jich až 50000 na jednom milimetru čtverečním, jsou umístěné pod povrchem kůže, která je chrání stejně jako ochranný sliz. Chuťové pupeny reagují na podnět dotyku. Zkrátka, pokud ryba vezme něco do tlamy nebo i do něčeho šťouchne, citlivá zakončení chuťových seskupení bleskurychle zareagují. Obecně lze říci, že chuť slouží k zachycení vysokých koncentrací látek na krátkou vzdálenost.

Mikroskopické chutové pohárky - nevyšší koncentrace až 50.tisíc na mm2 (spodní šipky končí v nervovém kanálku)

Kde se nacházejí centra rybí chuti?

Chuťové pupeny jsou primárně uloženy v rybích pyscích, vousech (sumec, mník, parma, kapr, lín), uvnitř tlamy, na patře, u kaprovitých ryb na patrové bulvě a u vchodu do jícnu. Paradoxně se žádné nenachází na jazyku. Např. sumeček a mřenka mají chuťové pupeny nejen v okolí tlamy a na vousech, ale mají je rozmístněné po celém těle. Spousta senzorů se u nich nachází například na břiše. Pokud se tedy ryba břichem dotkne něčeho „jedlého“, téměř ihned po doteku zjistí i chuť této potravy.

U bílých ryb (na snímku bolen) je největší koncentrace chuťových pohárků rozmístěna na horním patře tlamy a v blízkém okolí požerákových zubu

Pro ryby, které nemají dobrý zrak, jako je sumec, se stává rozmístění chuťových buněk po těle životně důležité. Protože většinou žije v prostředí velkých nížinných řek, které se vyznačují přikalenou a chemicky znečištěnou vodou. Tam mu zrak ani čich příliš nepomohou, proto prioritu získávají hmat a chuť.

Všeobecně platí, že ryby s lepším zrakem nemají tak dokonale vyvinutou chuť oproti druhům s horším zrakem, pro které je chuť dominantním smyslem. Samotná chuť není u ryb nikterak vytříbená. Ryby velice dobře rozeznávají slanou a sladkou chuť, hůře rozeznávají kyselou a hořkou chuť. Jako důkaz je možno uvést ochotné přijímání hořké lupiny kapry, nebo i nahořklé maso hořavky duhové, kterou mají vodní predátoři ve svém jídelníčku.

Naopak většina krmných směsí, dipů apod. jsou na sladké či slané bázi. Např. střevle potoční rozezná stopy cukru v 500x nižší koncentraci než člověk.

Velký cejn je náramný gurmán, donutit ho pozřít nástrahu, může být tvrdý oříšek!

Mník si s chutí potravy hlavu neláme a naláduje do sebe vše, co je cítit masem. Potrava ani nemusí být čerstvá!

Podle kníru poznáš rybu!

V průběhu fylogeneze se u ryby žijících u dna vyvinuly poblíž tlamy výrůstky – vousy. Kromě hmatových tělísek, která slouží k průzkumu okolí, obsahují vousy i chuťové pupeny. Kombinace chuťových a hmatových receptorů hlásí rybě v předstihu potravu dříve, než doputuje k tlamě. Vousy kompenzují slabší zrak a nahrazují jej v kalné vodě nebo v hlubinách. Počet a umístění vousů představuje specifický znak, podle kterého rozeznáváme jednotlivé druhy od sebe.

Vousky ryb jsou hmatovým orgánem, ale současně obsahují početné chuťové pohárky, které rybě umožní potravu okoštovat ještě před nasátím do tlamy

Jsou kaprovité ryby mlsné?

Líni, parmy, hrouzci, kapři a celá řada příbuzných druhů mají chuťové receptory po celé hlavě, včetně skřelí, prsních ploutví a v menším měřítku i na dalších místech těla – jejich úkolem je pravděpodobně rybu upozornit na přítomnost potravy v nejbližším okolí. Přesto se největší koncentrace chuťových pupenů nachází v okolí tlamy a v masitých vouscích.

Kapří centrum chuti a hmatu leží v masytých pyscích a vousech

Kaprovité ryby mají v tlamě svalovité horní patro, v němž se nachází tzv. „patrový orgán chuti“ tzv. patrová bulva, obsahující milióny chuťových buněk. Jakmile ryba nasaje potravu a ochutná ji, buňky v citlivém patře vyšlou do mozku signál, který rozkáže jedlé části pozřít a těch nejedlých se zbavit. Skutečná potrava potom putuje dál do útrob. Jestliže jsou s jídlem nasáty i nestravitelné předměty, třeba kamínky, ryba je po ochutnání vyvrhne.

K rozmělňování potravy kaprovitým rybám slouží požerákové zuby, v jejichž těsné blízkosti se nachází velká koncentrace chuťových pupenů. Po rozdrcení sousta a jeho ochutnání se potrava filtruje – co je jedlé, je spolknuto a nestravitelný odpad je vyvrhnutý tlamou ven. Tento systém „degustace“ dělá z kaprovitých ryb velmi opatrné a náročné strávníky. Už proto hraje při jejich lovu značnou roli například velikost či umístění háčku v použité montáži. Vysvětluje to například i vyšší účinnost umístění nástrahy mimo háček, kdy ryba při ochutnávání potravy pysky „neucítí kov“. Jakmile pak nástrahu nasaje, háček si sama vtáhne do tlamy. Když je nástraha přímo na háčku, ryba může snadněji odhalit jeho přítomnost a raději si pak nechá na sousto zajít chuť.

Chutě kaprovitých ryb se liší podle konkrétního druhu, jejich stáří, teploty vody, ročního období i jednotlivých lokalit. Snadno si ale zvyknou na vnadění potravou „z jiného světa“, která má daleko k té přirozené, zato ale skvěle chutná a voní!

Krmení a stejně tak nástrahy musí vonět, chutnat a lákat! Jak je patrné, tak nejen rybám.

Pokračování příště

Text a fota: Dušan Poliak - Duši