Jarní Vltava chvíli po zahájené. Vody je víc než dost! Jakýkoliv vstup do vody je velmi riskantní, protože dno je plné kluzkých kamenů a výmolů. Riskující rybář se může vykoupat téměř kdykoli. Hledání ryb ve vysoké vodě je tvrdým oříškem, zvlášť pokud je voda i přikalená. Kalná a vysoká voda často vytlačí ryby ke břehu. Zde mají přece jen větší naději sehnat potravu a nevydávají tolik energie při udržení se v silném proudu. Taková místa se velmi dobře chytají ze souše. Nástraha se dá vést podél břehu jak s proudem, tak i proti němu. V tomto případě nemusí být ani výrazně zatížena. Pstruzi často stojí v místech, která snadno přehlédneme jako nezajímavá a při čisté vodě bychom do nich ani nenahazovali.

Při vysoké vodě je podstatně obtížnější prochytávání protějšího břehu. Nyní už musí být nástraha dostatečně těžká pro daleký hod a hlavně kvůli nutnosti rychlého vyklesání ke dnu. Náhozy k druhé straně musí být přesné a riziko uváznutí nástrahy je velmi pravděpodobné. Vedení nástrahy bude trvat jen velmi krátkou dobu, proud ji totiž brzy strhne po vodě a následně vytlačí k hladině. Lov na středu toku bude složitý - velmi podobný lovu od druhého břehu. Ovšem dá se použít například přetížený twister, který se snáze udrží v proudovém stínu za překážkou nebo v klidnější tůni. Určitě se vyplatí lov s větší rotačkou zatíženou v tělíčku.

 

 

Na silně přetíženou rotačku se podařilo ulovit pstruha schovaného za překážkou uprostřed řeky.

 

 

Menší řeka v pokročilejší letní době. Přístup k vodě je, díky rozbujelé zeleni, o něco snazší, neboť umožňuje lepší krytí rybáře. Voda je lehce zakalena májovým deštěm, což spoustu ryb povzbudí k vyšší aktivitě. Proudem je unášeno poměrně dost potravy a pstruzi si rádi v období hojnosti naperou bříška. V tento čas většinou stojím zabrozený nad zvoleným místem a nahazuji po vodě. Když nedostanu záběr, sejdu o několik metrů níž a házím nástrahu do stejného místa, ale nástrahu vodím pod jiným úhlem a v jiné hloubce. Při lovu „nad místem“ velmi rád používám woblery, které se dostávají poměrně rychle do hloubky. A hlavně je s minimálními obtížemi udržím v proudu v různých hloubkách. Pokud místo nástrahou přejedu, tak ho mohu opět kdykoliv po proudu spustit zpět. Toto se dá provádět i s dalšími nástrahami, ovšem každá vyžaduje trochu odlišné vedení.

 

 

I na malé říčce se dají ryby lovit podél břehu. Samozřejmě za předpokladu, že je příbřeží alespoň trochu hlubší. Ryby se při zakalení vydávají ke břehu a je jen na nás, zda je dokážeme vydráždit k útoku. Takové místo se vyplatí prochytat souběžně s vlastním břehem, a to v obou směrech. Následně pokračuji s hody napříč toku. Nástrahu nechám vyklesat a pomalým navíjením ji udržuji nade dnem. Záběry nejčastěji přicházejí hned po žblunknutí do vody a prvním otočení kličkou. Nebo naopak až opět u mého břehu - tyto záběry pocházejí od ryb, které předtím nepřesvědčila nástraha tažená souběžně s břehem. Nástraha, která míří ke břehu z proudu, pro ně bývá často více přesvědčivá.

 

 

Malá říčka po opadnutí sněhové vody. Vody výrazně ubylo. Ryby jsou velmi ostražité, ale i nyní vyrážejí za potravou do mělčin. V této lokalitě se vyskytuje velké množství larev chrostíků a ryby bývají nacpané k prasknutí jejich schránkami z dřívek a kamínků. Náhozy je potřeba směřovat do větší vzdálenosti. Nástraha nesmí být příliš těžká, neboť by často vázla za překážky. V takových místech je dobré používat vlasce v průměrech kolem 0,10 - 0,12 mm – jen tak budou náhozy přesné a dostatečně dlouhé.

 

 

Čisté a úzké říčky vyžadují přístup opravdového pstruhaře. Kdo není schopen chodit kolem vody, nebo i vodou, jak duch, tak se úlovků zřejmě nedočká. Vím, že na to vedu diskuzi neustále, a je to prostě tak. Každá ulovená ryba se zde musí opatrně zdolávat a i následně pouštět zpět. Za prvé ji nechci poranit o nějakou překážku a za druhé nechci, aby mi poplašila celé místo.

 

 

Menší říčka po opadnutí divoké jarní vody. Vyznačuje se dlouhými tůňkami, které vznikly zaříznutím toku do skály. Občas si i místní rybáři pomohli přehrazením koryta velkými kameny nebo kládou. Vznikly tak zajímavé kaskády s dostatkem kyslíku, potravy a hlavně úkryty pro pstruhy. Menší ryby většinou obydlují konce tůní a po záběru obvykle rychle celou tůň rozplaší. Hlubší část na začátku tůně zaberou největší pstruzi. Nezbývá nám nic jiného, než volit hodně dlouhé náhozy proti proudu. V tomto místě se vždy podaří dva tři záběry dostat, ale s nimi to také končí...

 

 

Jakmile břehy říčky více zarostou, tak máme přístup k vodě zase o něco snadnější. Pokud budeme pomalu postupovat podél jednoho břehu, tak je možné prochytat dlouhý úsek. Ryby se budou zdržovat po celé šíři toku. Ovšem ty největší budou postávat blízko trav a překážek, kde se cítí bezpečně. U těchto míst mohu uplatnit přesné hody a vyzkoušet si práci s různými druhy nástrah. Většinou se zde zdržím dost dlouho a v závěru lovu zjistím, že jsem za vycházku ušel třeba jen pár desítek metrů. Podél trav se také vyskytují i jiné ryby než pstruzi, takže úlovek může být poměrně pestrý.

 

 

V meandrech dokáže silný proud vytvořit zajímavá místa. Vždy doufám, že uniknou pozornosti správců povodí, kteří jsou schopni takové „perly toku“ totálně zničit. V těchto místech jsou ideální úkryty pro spoustu ryb. Hlavně se zde čas od času ukáže trofejní kus. Ulovit jej však není nic jednoduchého. Nástrahu je nutné spustit až do překážek a počítat s eventualitou, že už se s ní také nikdy nesetkám. Ryba často nezabere v proudu a v překážce, ale nástrahu sleduje do mírnější partie a teprve tam ji uchvátí. Mělčiny nikdy při lovu nevynechám! V časných ranních hodinách může „vládce tůně“ šmejdit i zde. Přes den mělkou vodu obývají pouze menší ryby, a i ty mají tendenci skrývat se pod porostem nebo aspoň pod rozvlněnou hladinou proudu. Výběr správné nástrahy je poměrně těžký - rotačka bude muset být jen lehce zatížená, wobler takový, aby ho silný proud nevyhodil k hladině. I gumka zde může velmi slušně zabodovat. Osobně bych ji ale nasadil až na závěr.

 

 

Letní bouřka dokáže během chvíle slušně zakalit vodu. Spoustu rybářů to odradí od dalšího lovu. Já v ten moment navštěvuji známá místa, kde vím, kam šlapu a kam si mohu dovolit nahodit. Na neznámých místech by mě čekalo nezáživné chytání s neustálým vyprošťováním nástrah. V letním příkalku je možné nasadit nástrahu s agresivnějším chodem a výrazně pestrou barvou. Stejně začínám lovit s osvědčenými barvami kovu. K zářivějším modelům třpytek sahám až později. Pokud je hladina osvětlená sluncem, stojí za vyzkoušení i barva černá. Lepší bývá rotačka se širším chodem (typ aglia), která je ve vodě i pomalejší. Ryby se tlačí do břehu, kde hoduji na čerstvé splavené potravě. Často se prozradí sběrem hmyzu z hladiny. Výhodou přikalené vody je, že se ke kroužkujícím rybám můžeme přiblížit na poměrně krátkou vzdálenost. Pobřežním partiím věnuji při lovu nejvíce času. Musím jen zvýšit obezřetnost při pohybu kolem vody. Voda se může začít rychle čistit, a pak se ryby začnou stěhovat dál od břehu a do hloubek.

 

 

Na malé říčce se hladina většinou zvedne velmi rychle. Pokud však nejsou v okolí toku žádná pole, tak voda zůstane poměrně čistá. Tehdy mě dokážou překvapit ryby, které bych v revíru nečekal. Mezi spoustou běžných ryb se najednou objeví dvakrát větší kus! Při rychlém zvýšení hladiny nejsou velcí pstruzi tolik obezřetní. V podobných říčkách bývá s postupem sezóny méně potravy a jakákoli zvýšení průtoku je výbornou příležitostí k lovu splavené potravy. Nástrahy nemusejí být nijak velké, ale hlavně musí být dobře podané. Ryba si pro ni často vyjede i pár metrů od úkrytu, což by za normálního stavu nikdy neudělala.

 

 

Místa, kde se objevují vzplývající vodní rostliny, mám velmi rád. Chytání v nich není sice jednoduché, ale téměř pokaždé bývám za svou snahu odměněn nějakým úlovkem pro fotoaparát. Ryby rády vyjíždějí až do pobřežního porostu a v případě nebezpečí se mají rychle kam skrýt. Při vyplašení sjedou do hlubšího proudu. Z něho se jim pak delší dobu nechce vyjet, takže pozor na nenápadný příchod k vodě. Tato místa vyžadují přesné hody a skvělou práci ruky s prutem při vedení nástrahy. Každé zachycení nástrahy za vodní rostliny je po zásluze potrestáno vyplašením většiny obyvatel místa. Radši zde proto lovím s lehčími nástrahami navázanými na pavučinkovém vlasci. Čím déle dokážu podržet nástrahu poblíž rostlin, tím je naděje na záběr vyšší. Nikdy se ale nepřibližujte k podobnému místu moc blízko, protože ve výsledku dopadnete stejně jako při uváznutí v travinách!

 

Text a foto: David Maixner