Přemýšlení, neviditelnost a neslyšitelnost!

 Jak to dopadne, to si asi každý domyslí. „Slon“ si pak večer u piva kamarádům postěžuje, že ryby zase nebraly. Není ale škoda takhle promrhat čas strávený u vody? Možná by stálo za to, zbytečně nespěchat rozmyslet si každý krok. Pouvažovat přitom, kde se asi zrovna ryby vyskytují, a kde ani nemá smysl nahazovat… 

Osobně považuji obezřetný příchod k vodě za jeden z nejdůležitějších faktorů úspěšného rybolovu. Pokud se nepřizpůsobím, tak nikdy nebudu mít záběry od opatrných ryb. Kromě toho rybář pomůže nenápadné maskovací oblečení, pokud k vodě dorazí jako stádo zdivočelých koní a v obleku jak z diskotéky, tak mu nepomůže, ani když bude mít svatý Petr obě oči zavřené. To platí úplně všude! Naučte se tedy rozpoznávat jednotlivá stanoviště ryb a kolem vod se pohybujte jako neviditelní démoni. Teprve pak máte šanci na úlovek lepších kousků. 

 

Strategie lovu na jednotlivých místech

 

Typická podhorská říčka s průzračnou vodou a dnem plným kamenů různých velikostí. Vysoký jarní průtok vytváří spoustu menších i větších tůni. Pro pstruhy je tím vytvořena spousta přirozených úkrytů před nebezpečím a mají i větší prostor k získání potravy. Jelikož je pobřežní vegetace málo hustá, je nutné se při lovu dobře maskovat, pohybovat se opatrně a s rozmyslem. Chytat lze jak ze břehu, tak i z vody. Hody bych směřoval proti vodě, anebo napříč toku a snažil se prochytat veškeré hlubší jamky. Přesné náhozy jsou značnou výhodou!

 

Velmi podobná situace, jako u předchozího snímku. Ovšem vody je už méně a ryby se tak nebudou vyskytovat všude. Jakmile ryba nemá možnost se rychle ukrýt, tak podobný úsek neobsadí. Výjimkou jsou jen malí pstroužci, kterým většinou nic jiného nezbývá. Zde se rychle pozná, jak moc hluční jste při příchodu byli, ryby o vás mohou vědět už dlouho dopředu. Daleké a přesné náhozy jsou nutností! Ulovením ryby si okolí hodně rozplašíte. Obezřetnost je na místě.

 

Přechod z mělčiny do tůně bývá na malých řekách velmi nadějným místem pro ulovení ryb. Zde taky postávají "pstruží Honzíci", kteří svým úprkem varují ostatní obyvatele vody. Někdy je neskutečně těžké přiblížit se vůbec na dohoz – buď na konec, nebo i začátek tůně. Jakákoliv vlnka na hladině nebo rupnutí větvičky ihned ryby varuje. Doplížení se na toto místo je o nekonečné trpělivosti a opět o dlouhých a přesných hodech. Ulovená ryba a puštěná ryba také klidu ve vodě nepřidá. Zde musíte předvést své nejvyšší kvality. Nástraha by neměla být příliš těžká, aby se nepověsila na přechodu z hloubky. 

 

V takových partiích můžete očekávat úplně všechno! Určitě se vyplatí prohodit nejdříve přilehlou mělčinu a teprve následně se zabývat hranou a hlubší tůní. Zde se dá lovit po vodě i proti ní. Budete potřebovat dostat nástrahu níž a dokázat ji podržet v proudu. Hmotnost nástrahy musíte vyzkoušet. Ryby v těchto místech mají větší pocit bezpečí, lze je tedy ulovit kdekoli v tůni. Určitě se vyplatí provést více hodů a vystřídat úhly a různé směry vedení nástrahy.

 

Široká a poměrně hluboká řeka plná balvanů a splývajících řas je vynikajícím místem pro výskyt pstruhů. Různorodých krytů tu mají spoustu, stejně tak i potravy. Dá se zde chytat ze břehu, tak i z vody. Náhozy mohou být vedeny do všech směrů, ale asi nejvíce bych zde preferoval hody napříč řekou - práce s nástrahou bude jednodušší a zábavnější. Nástraha by měla projet jedním místem několikrát za sebou, nikdy ji však neveďte stejně hluboko a stejně rychle. Ryby se v těchto místech tolik neplaší. 

 

Typický „volej“. Jeden z nejtěžších říčních úseků. Pohyb po břehu nebo vodou musí být velmi opatrný, pomalý a tichý. Pokud je pod hladinou dostatek překážek, ryby mohou stát kdekoli. Dokážou se bleskurychle vyplašit a pak může dlouho trvat, než opět začnou přijímat potravu. Určitě vás čekají delší hody s různými typy nástrah. Často trvá delší dobu, než vyberete tu správnou. Ryby zde mají poměrně dost času na důkladné prohlédnutí nástrahy, což je pro rybáře značnou nevýhodou. Osobně takové lokality moc nemusím, ale nevyzkoušet je, by byla chyba. Mohou se tam urývat největší kusy celého povodí.

 

Dlouhá tůň na menší říčce. Většinou bývá plná ryb, které ovšem dokážou přítomnost rybáře rychle odhalit. Už po první ulovené rybě bývá lovec prozrazen. Opět musíme nahazovat daleko. Ryby většinou zaberou hned, ale brzy zájem rab odezní. Klidně to pak můžete zabalit, a pokračovat dál. Všichni obyvatelé tůně už jsou schovaní v úkrytech. Daleké hody jsou alespoň dobrým tréninkem vašeho umu a přesnosti, a už proto je dobré se takovým místům nevyhýbat.

 

Tento rychlý proud může skrývat nejedno tajemství. Určitě bych pár hodů směřoval přímo do bublinek. Takové místečko prohazuji shora a pochytávám je poměrně těžkou nástrahou. Stačí chvilka - buď tam ryba je, nebo také ne...

 

Jedna typická rychlá horská říčka. Zde jsou ryby minimálně viditelné. Jejich mimikry ladí se dnem i přes naprostou čistotu vody. Velmi často jsme překvapeni, odkud se vzal záběr. Pstruhů v takovém úseku žije většinou dost, ale nemusí to být ti největší. I když o zdejších rybách nevíte, neztrácejte ani zde obezřetnost. Přesné hody a správné vedení nástrahy by mělo zafungovat.

 

Obě fotografie patří k sobě. Jedná se o podjezí a nadjezí. Dost často se rozhoduji, co prochytat nejdřív. Většinou vyhraje podjezí. Jednak je zde hladina neustále v pohybu a také mi přijde voda mnohem barvitější. Ryby se zde mohou vyskytovat vlastně všude. Jakmile jsou v krajích zaplavené trávy, budou se pstruzi vyskytovat v jejich blízkosti a pod nimi. Dobrou taktikou je nabrodit se zespodu a okraje travin poctivě proházet. Musíte počítat s tím, že proud je zde prudší a tedy i nástraha bude unášena poměrně rychle. Proto musíte zvolit takové vedení, aby nástraha správně pracovala. Podjezí většinou prohazuji až naposled, ryby se tam mohou ukrývat za hranami zlomů dna. Dostat se k nim do hloubky bývá někdy velmi těžké. 

Po důkladném prochytání podjezí se stěhuji nad splav. Většinou vybrodím na břeh a od koruny jezu proházím místa nad přelivem a přilehlé pobřeží. Pokud se do vody nedá zabrodit, postupuji po břehu proti vodě. Před dalším přesunem si ovšem velmi důkladně proházím směr postupu. Pokud se mohu brodit, tak se snažím dopracovat k mělčím místům. Samozřejmě je otestuji, ale následně se přednostně zaměřuji na hlubší a proudnicové části. Zde je možné vyzkoušet řadu nástrah různým vedením. Pohyb rybáře vodou musí být velmi pomalý a opatrný, aby zbytečně nerozvlnil hladinu. Doporučuji radši nahazovat z větší vzdálenosti, není radno se přibližovat k rybám na minimum.

 

Lov kolem břehů zarostlých vegetací může být hodně náročný. Tráva ležící ve vodě mnohdy přesahuje břehovou hranu i o více než půl metru je skvělým útočištěm pro ryby, ale výraznou překážkou v lovu. Ryby pod ní mají perfektní úkryt! Ovšem za potravou musí někdy ven. Taková místa je dobré proházet nejprve ze břehu. Doporučuji použít delší proutek, abychom dokázali vést nástrahu podél hrany travin. Pokud jsou rybu na volné vodě, tak musíte počítat s tím, že při jakémkoli náznaku nebezpečí budou prchat pod zaplavenou vegetaci. Do vody vstupujte až po ujištění, že ryby zbytečně nevyplašíme. Nástraha se následně dá vodit všemi směry.

 

Lov na stojáku má také něco do sebe! Ryby si zde dokáží navyknout na ruch, který panuje na břehu i na hladině. Ovšem na začátku lovu i zde můžeme neopatrným přístupem ryby vyplašit. Často totiž stojí přímo u břehu, a pokud jsme více hluční, tak zmizí a vrátí se po delší době. Hluk a dusot prostě na pstruhy nepatří ani na stojácích.

 

Kamenitá mělčina ukončená dlouhou táhlou tůní. Okraje mělčiny jsou velmi strategickým místem pro číhající pstruhy. Potrava plave na hladině i pod ní v nejbližší možné vzdálenosti. Takovou skvělou pozorovatelnu často osídlí i větší kus. Nikdy k takovému místu nemířím přímo. Prohazuji ho z větší dálky a přitom prochytám i mělčinu - co kdyby?! Nikdy také nebrodím přímo středem řeky, ale držím se blíž ke břehu. Tam více splynu s pobřežím. Nástrahy vodím vějířovitě k sobě. Po prolovení hrany postupuji dál a pokračuji v lovu.

 

Zkušený pstruhař ví, že na takovou hrázku se dá vstoupit teprve tehdy, když už má její okolí důkladně pochytané. Takové prolovení hrázky není otázkou několika málo hodů. Vstup na hrázku má nevýhodu v tom, že ryby, které jste předem nezaregistrovali, vám následně rozplaší blízké okolí. Pokud jsme ho ale nenápadně zvládli, tak se dostáváte do velmi výhodné pozice pro nahazování. Na hrázku musíte vylézt pomalu, abyste splynuli s okolím. Pak můžete házet do všech stran. Při zdolávání se snažte vést rybu sloupcem. Divoké skoky nebo rychlé zdolávání můžou ostatní ryby odradit od záběrů. Pokud ryby přestanou být aktivní, změňte nástrahu.

 

Bludný kámen na středu velké tůně je ohromná příležitost ulovit větší rybu! Na takovém místě se vyplatí vydržet o něco déle a vyzkoušet i několik nástrah různých druhů, velikostí a barev. Také můžete obhazovat kámen z několika směrů. Za kamenem se obvykle vytvoří malá jamka a hned za ní vystupuje dno na mělčinu. Sem budou ryby vyjíždět za potravou! Ale také vás mohou lépe zpozorovat. Určitě je dobré volit daleké náhozy, nebo se ke kameni přiblížit z úplně jiného směru. Musíte také předpokládat rychlý a prudký útok. Nářadí musí být dobře seřízeno a ruce v pohotovosti. Jakékoliv zaváhání se trestá propásnutím příležitosti.

 

Tajemná tůň pod skálou, nikoho nenechá v klidu. Očekávání bývají velká. Ovšem také odsud můžete odejít se sklopenou hlavou. V tůni může žít jen jediná opravdu velká ryba, a těch pár menších bude natlačeno v okrajích nebo až v mělčinách. Může se také stát, že naopak ta velká už je pryč a v tůni žádný jiný „vládce“ není. Potom menší ryby budou rozptýlené téměř všude. Určitě je nutné dostat nástrahu až ke dnu. Jedna nástraha také na pořádný průzkum nemusí stačit. Opět platí zkoušet a zkoušet. Pokud brodíte z dobrého úhlu, dostanete se poměrně blízko a ryby ani nemusíte poplašit. Samozřejmě jen tehdy, pokud voda nestříká od holínek v gejzírech!

 

Konec tůně mám raději, než začátek. Voda se zde uklidňuje před následným zrychlením a opuštěním hrany. Ryb zde bývá hned několik, ale nemusí to platit doslovně. Na takové hraně vydržím házet docela dlouho. Dokud je co zkoušet, tak mě to baví. Do vody vstupuji až po pochytání konce tůně ze břehu. Bylo by zbytečné si ryby předčasně vyplašit. Pokud se daří nástrahu zpomalit nebo zastavovat před samotným koncem hrany, tak určitě nějakou rybu vydráždí.

 

Jarní říčka s pomalu opadávající vodou je velkou výzvou výzvou. Ryby se totiž dají vyplašit velmi snadno. Na břehu se ještě není za co skrýt. Přesto se snažím co nejvíc kopírovat břeh a splývat s okolím. Používám k lovu krátké proutky, tenký vlasec a lehké nástrahy. Házím přesně k překážkám do různých vzdáleností. Je to ideální trénink, který se ani později z rukou nevytratí. Pomocí krátkého proutku se s nástrahou dobře pracuje.

 

V těchto místech většinou bývají lepší ryby až pod kamenným skluzem. Schovávají se tam jen pod bublinkami. V mělčinách jsou pouze malé ryby. Bohužel tito „cvrčci“ velmi rychle nabonzují rybáře ostatním. Nezbývá než nahazovat na větší vzdálenosti.

 

Velmi úzký vtok do hluboké tůňky. Ryby se vyskytují po celé šíři tůně. Na ty menší zbudou místa hlavně na mělčině, naopak ty největší se budou držet v proudnici s hlubokou vodou. Někdy je až překvapující, kolik pstruhů se dá z takového místa ulovit. Často se o nástrahu doslova perou. Těsně po zimě ještě ve vodě není tolik potravy a ryby jsou žravé. Jakmile se prozradíte, hra končí a nezbývá než se přesunout na další místečko.

 

Na malých tocích se občas vytvoří zajímavá tůňka. Ani velká, ani malá - s hloubkou tak akorát. Úkrytů v ní je dostatek. Často ji obsadí největší ryba z okolí. Jestliže je v tůni i kus kořenového systému stromu nebo keře, tak je v ní i hojnější výskyt hmyzích larev. Pokud neuváznete hned prvním hodem za nějaký kořínek, budete odměněni pěkným tečkovaným krasavcem. Občas se podaří vytáhnout i dva kousky, víc pstruhů takové místo vydá jen vzácně. Už po první rybě je většinou tůňka dost rozplašená. Dost často se také stává, že první pstruh je menší a ten větší je v plné ostražitosti zašitý hluboko pod břehem. 

 

Dlouhá tůň s hloubkou při obou březích. To je místo, které se nemůžeme jen tak rozplašit! Většinou zaručuje hned několik úlovků. Nikdy nezapomenu prolovit koncové partie, protože tam si určitě několik pstruhů vyjelo za potravou. Přestože tyto ryby neulovím a klidně odplují do hloubky, stále mám celou tůn nezrazenou. Je pouze na vás, jakým systémem tůň pochytáte. Osobně nejdřív soustředěně proházím střed a obě stany prochytám až později. Pokud ryby v blízkosti už neberou, postupně protahuji hody až na maximum. Při oslabení rybího zájmu je vhodné vyměnit nástrahu. Větší ryba třeba číhá v místech, kde bych ji třeba ani nečekal. Ale z dálky do vody nevidíte, takže se jedná vždy jen o přibližný odhad top místa.

 

Zkušený rybář si po pochytání jednoho místa nechce poplašit to následující. Zvláště pokud se opravdu není za co skrýt, tak nezbývá než se opticky zmenšit. Není to extra pohodlné, ale o vás se přece vůbec nejedná. Váhavá ryba dokáže jet s nástrahou klidně až k nohám rybáře a nesplaší se. Už to by mělo být důvodem, aby si lovec pokorně klekl.Dalším hodem už třeba pstruh nástrahu dobere.

 

Široká řeka s větším průtokem bývá plná zajímavých mís. Ovšem ty lákají nejen vás, ale i ostatní pstruhaře. Ryby zde bývají hodně proškolené. Ne však neulovitelné! Pokud to jde, snažím se brodit středovými partiemi, abych mohl bez problémů nahodit těsně k oběma břehům. Střed si samozřejmě před sebou také pochytávám. Je na každém rybáři, jak zde bude postupovat řekou, jestli proti proudu nebo po vodě. Jít proti silnému proudu není nic jednoduchého a docela slušně to člověka unaví. Také můžeme vytvářet solidní vlnu, která ryby může varovat před blížícím se nebezpečím. Hody nasměruji přednostně k překážkám u břehů. Téměř kolmé hody vám zaručí spolehlivý kontakt s nástrahou...

 

Tato fotografie vznikla při závodech na Vltavě. Překonat silný proud bylo téměř nad síly závodníka, ovšem pokud chtěl bodovat, musel jej podstoupit. Při běžném chytání naštěstí nebezpečné brození nemusíme absolvovat. Ryby tehdy braly u klidnější druhé strany, kam nebylo možné nástrahu dohodit.

 

Pro většinu rybářů nádherná voda, ale současně také nesmírně těžká. Voda je křišťálově čistá a s končící sezónou už v ní už plave listí. Nabídnou rybě lákavě nástrahu, je dost obtížné. Zvláště pak do tůně s hloubkou přes dva metry, kde je dno plné překážek. Ovšem, pokud se to podaří, odměna vás zpravidla nemine. Vyhledávám taková místa rád, protože si mohu vyzkoušet, co moje nervová soustava vydrží. Takové úseky jsou spíše vhodné ke gumičkování nebo pro lov s potápivými woblery. 

 

 

Text a fota: Dam