V minulých dnech jsme na trolling (přívlač za jedoucí lodí) měli jen málo záběrů a věnovali jsme se převážně povrchové přívlači – poppingu. Každý den jsme od rána do večera poctivě vláčeli, relax při trollingu jsme si dopřáli jen při přesunech mezi lovišti a někteří si ještě zvyšovali skóre do pozdních nočních hodin rybařením na položenou. Není divu, že se po týdnu rybářských orgií dostavila únava a ne každému se usilovnou přívlačí rozbolavělé tělo daří ráno zlehka zvednout z postele. 

Východ slunce nad korálovým ostrovem.

To ráno, kdy se začínáme vracet do Male, odkud nám za pár dní letí letadlo zpět do Evropy, mne  probudil zvuk startujícího lodního motoru. Milan už si na palubě vychutnává ranní kávu, ale ostatní ještě spí. Posádka vytahuje kotvu a kapitán míří s lodí z atolu ven na oceán. Jsme už s Milanem celkem sehraní a za deset minut je v držácích na trolling všech šest prutů a na hladině za lodí kreslí čáru tři povrchové nástrahy. Na dalších třech udicích jsou nastražené wobblery. Právě vychází slunce a nad Indickým oceánem začíná nový den. 

Putování na obytné rybářské lodi má neopakovatelné kouzlo

Bonito ulovené na popp poslouží jako nástraha

Zatímco Milan s téměř prázdným šálkem kávy hlídá na zádi pruty, já si míchám kakao a listuji časopisem. Koutkem oka sleduji trojici prutů. Je mezi nimi i ten můj – čtyřdílný cestovní Shimano Speed Master 30 liber délky 240 cm s multiplikátorem Shimano Tiagra 16 a monofilním vlascem o průměru 0,8 mm. Udice je zakončená čtyřmetrovým návazcem z monofilu o průměru 1,2 mm s fialovou povrchovou nástrahou-imitací chobotnice, dvaceticentimetrovou gumovou rybkou a dvěma jednoháky. To vše jsem ještě okořenil bříškem z malého tuňáčka-bonito, které jsem našil drátem před gumovou rybku. Tuhle sestavu používám několik let a má na kontě už několik plachetníků a tuňáků, ale především celou řadu makrelovců-wahoo a barakud.

Rejnok trnucha indonéská - noční úlovek

Po snídani doluji z tuby poslední zbytky Daylongu – krému proti slunci a pečlivě se mažu. Nebe je zcela bez mráčku a spálit se je otázkou chvilky. O pár minut později budu litovat, že jsem to mazání  neodložil.

Slunce pomalu stoupá a celý levobok zalévají ostré ranní paprsky. Sedl jsem si na zábradlí na pravoboku. Je tady stín, fouká příjemný vítr a mohu sledovat všechny povrchové nástrahy vlečené za lodí. Ještě půl hodiny a dorazíme k dalšímu atolu, kde smotáme pruty na trolling a zkusíme štěstí při povrchové přívlači – poppingu. Náhle se u mojí nástrahy zavařila voda, stejně jako ráno. Přiskakuji k prutu, malinko dotahuji brzdu, a když cítím tah, zasekávám. Jako bych zatáhl za záchrannou brzdu – vodní hladina doslova exploduje a do prutu se opře cosi velkého a pořádně vzteklého. Mečoun! Ve vodní tříšti startuje nad hladinu více než dvoumetrové tělo, které se snaží zbavit zaseknuté nástrahy. Na vteřinu zmizí pod hladinou a pak opět startuje k sérii skoků. Krátce dopadá na hladinu, chvílemi se na okamžik ocitá pod vodou, ale první minutu tráví dravec více času ve vzduchu než ve vodě. Během vzdušné akrobacie se mu vlasec zachycuje za ocasní ploutev, se kterou ryba vztekle mrská, ve snaze zbavit se nepříjemné zátěže. To jsem zvědav, jestli tohle ten vlasec vydrží. Vydržel. Být to šňůra, ryba by ji přetrhla, ale pružný vlasec vydržel. 150, 160, 170, 180, 200 – desítky metrů vlasce mizí z cívky a začíná prosvítat šňůra. Na vlasec je navázaná uzlem, který jsem se učil na Šumavě krátce před odletem podle návodu na  chytej.cz a třikrát jsem ho převazoval, než jsem došel k závěru, že se opravdu povedl.

Snad vydrží. „Trr-trr-trr¬-trr-trrr“, uzlík projel očky a zmizel ve vlnách oceánu. Mečoun už se pár minut neukázal nad hladinou a podle směru šňůry je kdesi na našem levoboku. Kapitán vede loď jeho směrem a snaží si mi usnadnit zdolávání. Ryba je však mnohem rychlejší a z cívky stále mizí další desítky metrů šňůry. Pak tah trochu povoluje a já navíjím co nejrychleji mi síly a převody navijáku stačí. Míří k nám! Konečně je uzlík zpět v cívce a získávám zpět první metry vlasce, který míří přímo pod loď. Všechny ostatní pruty už jsou uklizené a tak mohu po zádi v klidu přejít na pravobok. Rukojeť prutu mi v rukách mastných od krému proti slunci nepříjemně klouže. Utírám si ruce do propocené košile, ale moc to nepomáhá. V té chvíli mi došlo, že jsem si nevzal zdolávací pás a kovový konec prutu mne nepříjemně dře do břicha. Jsem sice zastáncem úsloví, že „zdolávací pás je pro slečinky a kdo nemá modrý pupek, ten není chlap“, ale co je moc, to je moc. „Pás, podejte mi někdo zdolávací pás, je u ledničky“, prosím pokorně ve chvíli, kdy se ryba znovu objevuje na hladině a ve výskocích vyráží přímo proti lodi. Jako kdyby nás nebo loď chtěla zaplašit. Viděl jsem video, na kterém mečoun zabil rybáře po té, co při zdolávání skočil do lodi a stejné video asi viděli i jiní, protože je na zádi náhle poloprázdno. Asi třicet metrů od lodě změnil mečoun směr a zamířil na hloubku a jel a jel a jel... 

Očky prutu opět vyjel uzlík a já se musel vrátit na levobok. Ryba už nejede tak rychle, ale za to vytrvale. Zásoba šňůry se začíná tenčit a míří kamsi šikmo před loď. „Kuria, kuria“, ukazují lodníci kapitánovi, aby jel dopředu. Snažím se přeběhnout na příď, ale nejde to. Něco mne drží za pás. Co to sakra je?! „Pusť mně, pusť mně, musím na příď!“, křičím a vytrhávám se Jirkovi, který se mi snažil zapnout zdolávací pás. Šňůra jde šikmo pod loď a to není vůbec dobré. Otírá se o lodní bok a mohla by se předřít. Běžím na příď, navíjím, co mi síly stačí a daří se mi šňůru uvolnit. Ryba se mezi tím objevila si 200 metrů před lodí a podnikla několik nepovedených výskoků, spíše se jen zavrtěla na hladině. Konečně se uzlík vrací zpět do navijáku. Milanovi se podařilo zapnout mi zdolávací pás a ruce si mohou trochu odpočinout. Kapitán otáčí loď a já se pomalu vracím na záď. 

Pot a krém proti sluníčku mi stékají do pálících očí, prut se v mastných rukách nepříjemně protáčí. Snažím se otřít si ruce a rukojeť prutu, ale nedaří se. Ryba se znovu rozjela, tentokrát přímo ke dnu. Je tady více než kilometrová hloubka a tolik šňůry nemám. 

Krize – rozklepaly se mi kolena a chytla mne křeč do zad. Svírám prut v obou rukách, stojím rozkročen a lokty se opírám o zábradlí na zádi. Tupě sleduji, jak mi z cívky znovu mizí zbytky vlasce a uzlík, který znovu uhání kamsi do hlubin. „My friend, my friend,“ probírá mne z letargie kapitán, který předal řízení lodníkovi a objevil se na zádi. Má v ruce bójku-plovák s navázaným kusem provazu. Vysvětluje, že kdyby mi šňůra docházela, mám prut přivázat na bójku a hodit ho do vody. „Neboj se, o prut nepřijdeš, ta ryba už je také unavená“, plácá mne po zádech a vrací se zpět ke kormidlu. Na bójku naštěstí nedošlo. Chytil jsem druhý dech, napřímil se a začal pumpovat rybu z hlubin. Pěkně metr po metru a za pár minut už vidím uzlík, jak se vrací očky zpět do navijáku. Hned bylo vše veselejší. „Uzlík máme zpátky, ještě 250 m vlasce a bude to“, rekapituluji si v duchu situaci. 

Zdolaný mečoun už se téměř nebrání

Po pěti minutách se ryba objevuje u hladiny asi padesát metrů za lodí. Už neskáče, jen křižuje za lodí zleva doprava a zase zpátky. Do propocených dlaní mastných od krému proti sluníčku mne chytají křeče, ale s rybou na dohled vše snáším snáz. Náhle vyráží opět ke dnu. „To néé, to už néé“, běduji při představě, že ji budu znovu pumpovat odněkud z hlubin. Asi to slyšela, protože výpad končí a poměrně snadno získávám zpět ztracené metry. Cívka už je skoro plná, když se mečoun objevuje pár metrů za zádí. Je stále elegantní a jeho příčně pruhované tělo doslova září všemi odstíny modré a černé. Už to ale není ten navztekaný válec plný energie, který před půl hodinou skákal za lodí. Pomalu křižuje za lodí, chvílemi se dokonce obrací na bok. Pro případ, že podnikne další výpad, povoluji trochu brzdu a vedu rybu k pravoboku, kde už čekají oba lodníci a kuchař. Soupeř se už nebrání, je dobojováno. Když ho posádka vleče za meč a gaf na palubu, ani se nemrská. Vítězoslavný pokřik, který se rozlehl lodí, když byl mečoun na palubě, vnímám tak nějak z dálky. Ryba leží a ani se nehne. Je mrtvá. 

Zdolaný mečoun

"Tu rybu z tebe kleplo", ozvalo se za mnou a musím uznat, že to tak vypadalo. Radost z úlovku vystřídala velmi rychle lítost nad smrtí nádherného tvora. „Když zabiješ velkého dravce, tak vlastně zachráníš spousty malých rybiček“, řekla mi kdysi dávno moje dcera, ale teď cítím, že je to jen část pravdy. Focení, měření, zpracování úlovku. Vše vnímám tak trochu v mlze a teprve úžasné mečouní steaky servírované k obědu mne probouzejí k životu. Vím, že už žádného dalšího mečouna ulovit nechci. Nikdy. Ačkoli - chuťově je vynikající, přímo úžasný, jedinečný, prostě lahůdka. Tak možná někdy... 

Zdeněk Edelmann

Foto: www.rybolov.com

Informace o ulovené rybě:

Marlín indopacifický neboli mečoun modrý (blue marlin) délka 277 cm (měřeno od špičky meče ke špičce ocasní ploutve) / 220 cm (měřeno od špičky spodní čelisti do vidlice ocasu) / 105 cm obvod přes "prsa" / 100 cm obvod přes řiť (hmotnost dle tabulek 100-110 kg). Zdolán na čtyřdílný cestovní prut Shimano Speed Master 30 liber délky 240 cm s multiplikátorem Shimano Tiagra 16 a monofilním vlascem o průměru 0,8 mm. Udice byla zakončená čtyřmetrovým návazcem z monofilu o průměru 1,2 mm s fialovou povrchovou nástrahou-imitací chobotnice, s našitým bříškem z bonita se dvěma jednoháky. Doba zdolávání 35 minut.

Mečoun 277 cm, prut Shimano STC multiboat a naviják Tiagra 16

Marlin - mečoun indopacifický - blue marlin 277 cm

Carpaccio a řízečky z mečouna jsou vynikající

Více informací o rybaření na Maledivách:

http://www.rybolov.com/ozajezdu.php?kap=1170&zajezd=155

Chňapal - snapper 60 cm ulovený na položenou

Kranas obrovský - GT ulovený na popp

Maledivy - jeden z mnoha set ostrovů

Maledivy - mnoho odstínů modré