Velikost očí

Rybí oko musí fungovat v obtížnějších a různorodějších podmínkách, než oko savců. 90% světla, dopadajícího na vodní hladinu, se odráží zpět, takže rybí oko musí být schopné pracovat v nepoměrně horších světelných podmínkách. Proto má velkou zornici, která propouští nejvyšší možné množství světla. Při měnící se intenzitě světla se rybí duhovka nerozšiřuje, ani nesmršťuje, přesto dokážou ryby přizpůsobit zrak výrazným světelným změnám, např. přílivu kalné vody, rozsvícenému reflektoru apod.. Tato změna není okamžitá a očím trvá delší dobu, než se vyladí. Rozhodně to není otázka několika minut, ale spíš hodin.

 

Denní dravci mají velké zorničky, umožňující maximální využití světla, pronikajícího pod hladinu.

 

Z velikosti očí můžeme snadno odvodit způsob života ryby. Ryby, které jsou potravně závislé na zraku, mají oči velké. Jedná se především o druhy s denní aktivitou – okouna, štiku, pstruha. Naopak ryby, které v první řadě využívají čich a chuť, mohou mít oči výrazně redukované. Patří sem ryby s noční aktivitou – úhoř a sumec. Jako perličku lze uvést i cizokrajnou tetru slepou, což je tropická rybka, která žije v jeskyních a je absolutně slepá.

Vidí ryby barevně?

V souvislosti s rybím zrakem se vedou polemiky, zda ryby vidí barevně. Jedni říkají ano, druzí zase oponují. Každý kaprař má svoji oblíbenou barvu „plovky“, muškaři zase nedají dopustit na rudořitku nebo pestrou luru, plavačkáři upřednostňují tmavé krmení, u feederařů do módy právě nastupují zelené kaprové směsi. A sumcaři zase na rovinu řeknou, že na barvě nezáleží...

 

Pestrá nástraha dráždí zvědavost dravců už jen z důvodu, že v okolním prostředí se podobná kořist nevyskytuje.

 

Já, coby vláčkař, mám zase své oblíbené odstíny nástrah na štiky. Z tohoto lze odvodit, že na těch barvách skutečně něco bude. Ano, ryby dokážou rozeznat nejen jednotlivé barvy, ale i jejich škály. Centrem barevného vidění je sítnice, která obsahuje dva druhy receptorů - tyčinky (černobílé vidění) a čípky (barevné vidění). Počet těchto receptorů a jejich velikost se liší podle druhu ryby.  Ryby s denní aktivitou mají více čípků, ryby s noční aktivitou mají až 10x více tyčinek na stejné ploše sítnice.

Složení oka

V přední části oka leží duhovka, která je bohatě pigmentována. Toto barevné zbarvení duhovky může sloužit jako rozpoznávací znak jednotlivých druhů ryb.

Čočka slouží k zaostřování, ale není schopna akomodace. Zaostřuje pomocí speciálního svalu, který čočkou pohybuje. Ryby dobře vidí nablízko – v závislosti na průzračnosti vody až na 5-10 metrů. Jsou tedy krátkozraké a některé druhy by potřebovaly brýle až s 25 dioptriemi!

Bělima je oproti bělimě lidského oka poměrně „vytuněná“. Vzhledem k tomu, že některé druhy ryb vyhledávají hloubky, kde působí značný tlak, je bělima opatřena žlázou, která dodává oku kyslík. V oku vzniká větší napětí a musí se vyrovnávat s tlakem okolí. Bělimu lze charakterizovat jako jakýsi pevný obal oka.

Rybí oko je vyživováno cévnatkou. Cévnatka je bohatě prokrvena a právě krev přináší do oka výživné látky.

 

 

V případě, že ryba oslepne, ať už v důsledku poranění, nebo třeba vlivem napadení očními cizopasníky, nemusí to pro ni nutně znamenat smrt. Takto postiženou rybu poznáme poměrně snadno – ryba se přizpůsobí tomu, co "vidí", a následně se její tělo zbarví tmavě. Přežití ji pak umožní proudový orgán v postranní čáře, ale o tom až někdy příště…

 

Umístění štičích očí nad podélnou osu těla umožňuje skvělé monitorování prostoru směrem k hladině.

 

Jak ryba vidí nad hladinu?

Je prokázané, že pohled ryby z vody kolmo nahoru připomíná pohled přes kruhové okno do světa nad hladinou. Díky lomu světla mohou ryby vidět více, než co je přímo nad jejich hlavou. Zorný úhel se totiž rozšiřuje. Mimo kruhové okno vodní hladina vytváří zrcadlo, přes které vidět není. 

 

 

Ryba nad hladinou vnímá jen obrysy, což ovšem neznamená, že by si rybář neměl dávat pozor na to, aby nebyl spatřen. Prostor, který ryba monitoruje, neboli zorný úhel, je 97,6 stupňů. Vyplývá z toho, že rybář stojící na břehu, se snadno dostane do zorného pole ryby a pokud je navíc pestře oblečený a pohybuje se, může rybu snadno vyplašit. Naopak rybář v nenápadném přírodním oděvu, lovící v podřepu dále od vody a minimálně se pohybující, má daleko větší šanci na úlovek. 

Jak znalosti využít v praxi

Při prochytávání mělkých vod je vhodné přiblížit se k vodě maximálně nepozorovaně. I pouhý stín lovce, dopadající na hladinu, může ryby vyděsit. Mělké úseky vod mám rád už pro samotnou atmosféru lovu, protože vyžaduje obezřetné chování. Pokud to jen trochu jde, snažím se pokaždé rybám vpadnout do zad. Když budu postupovat proti proudu, jde to docela snadno, protože ryby se staví automaticky proti proudu. Při lovu je přehazuji a vedu jim nástrahu rovnou před tlamu.  Pak už nezbývá než doufat, že přijde ta vytoužená rána do prutu.

Z těchto faktů musím vycházet při lovu. Při chytání se vždy snažím maximálně využít omezený čas, který na ryby mám, a proto se vždy snažím eliminovat veškeré rušivé prvky.

 

Noční dravci mají zakrnělé oči. Špatný zrak nahrazují ostatní smysly - čich, sluch, hmat a čidla pohybu

 

Možná se budou mé následující řádky zdát kacířské, ale podle dlouhodobých zkušeností bych například nikdy při přívlači nepoužil pestrých šňůr a vlasců. Ze své praxe také mohu prohlásit, že již pouhé použití lanka v čisté vodě může podstatně snížit množství záběrů.  Obzvláště, když vláčím v mělčí vodě v dobře prosvětlených zónách. 

Vnímání nástrah

Každý vláčkař má své oblíbené barvy nástrah, ovšem není barva jako barva. Ze slunečního spektra nejhlouběji do vody proniká modrá barva, proto jsou v hloubkách nejlépe viděny nástrahy těchto odstínů.  Nicméně bych se i nadále držel obecných pravidel – čistá voda = přirozené barvy, zakalená voda, šero = pestré barvy. I když ne vždy tato pravidla platí. 

Jednou na začátku léta jsem vláčel v čisté vodě a asi po třech hodinách neúspěšného prohazování jsem v zoufalství použil červenožlutou nástrahu.  Nakonec jsem asi během hodiny chytil čtyři pěkné štiky. Nečekaný úspěch bych přičetl spíše tomu, že má nástraha pohybem a netradiční barvou vyprovokovala zvědavost odpočívajících dravců.

Pstruh má oči situované do přední části hlavy, což mu umožňuje prostorové vidění a zaměření kořisti na větší vzdálenost.


Vliv zbarvení vlasců

Pokud lovíme na položenou v hloubce, kde je dno plné sedimentů a voda je neprůhledná kvůli vegetačnímu zákalu, tak je úplně jedno, jakou má vlasec barvu. Tam si stejně kapr nevidí dál než na špičku svých vousů. Barevné vlasce tu mají své výhody jen v tom, že přesně vidíme, kterým směrem ryba jede.  Navíc pestrý vlasec na navijáku může vypadat stylově. :-)

Nicméně v mělké a dobře prosvětlené vodě se už použitím křiklavých vlasců vystavujeme riziku prozrazení. Mnozí kapraři mohou namítnout, že na konci sestavy stejně používají šokovku, nebo že ryba o vlasci ví díky proudovému orgánu. To, co jsem psal o vlasci, bude platit i o celkové montáži - v deseti metrech hloubky je úplně jedno, jestli použijeme hnědou nebo černou pletenku, ale na mělké písčité lavici to už bude jiná káva!

Pak se vyplatí použít  fluorocarbon, který je považován za malý zázrak, neboť je ve vodě téměř neviditelný. Nemám s ním až tak bohaté zkušenosti, nicméně jsem ho párkrát vyzkoušel na jednom z nahozených prutů. Musím však přiznat, že jsem nezpozoroval žádné výrazné zvýšení počtu záběrů.

 

Zorničky kaprovitých ryb nejsou tak velké, pod vodou se spíše orientují podle impulzů postranní čáry a čichem.

 

Rybí zrak ve zkratce:

  1. Ryby mají zrak uzpůsobený k vidění ve vodě, ovšem při určitých okolnostech slušně vidí i mimo ni. Proto se snažte být nízko nad vodou a nedělejte prudké pohyby – mohli byste být rybou spatřeni.
  2. Ryby jsou krátkozraké. Horší je i jejich vnímání detailů kořisti, na druhou stranu tento nedostatek vyrovnávají skvělým vnímáním i nepatrného pohybu.
  3. Zrak ryb umožňuje prostorové vidění. Kromě prostoru těsně před tlamu a za ocas vidí ryba na všechny strany!
  4. Rybí oko má velké zornice, aby zachytilo maximální množství světla, pronikajícího pod hladinu. Denní dravci mohou čočky vytlačit přes zornici, aby do očí "zachytili" ještě více světla.
  5. Rybí druhy se zakrnělým zrakem (sumec, úhoř) mají malé oči, a proto přednostně využívají k lovu i orientaci jiné smysly – hmat, sluch, čich, čidla pohybu.
  6. Ryby vidí barevně! Jejich oční receptory rozeznávají plné barevné spektrum. Mohou vnímat také některá ultrafialová a infračervená světla a mohou je vyhodnotit jako další odstíny barev. Oči jsou vyladěny hlavně na zelené a oranžové škály barev, které jsou ve sladké vodě nejběžnější.
  7. Ryby jsou schopné rozlišovat celou škálu barev nástrah. V čisté vodě a za slunečna je vhodné používat tmavé nástrahy, neboť světlé působí nepřirozeně a mohou vzbuzovat nedůvěru. Na rozlehlých, na potravu bohatých revírech s nepříliš čistou vodou, je dobré nasadit pestré nástrahy (fluo, oranžové), protože tyto odstíny patří ke spektru, které prochází vodou nejdéle, a tak jsou pro zvědavé ryby nejlépe viditelné.

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)

Ilustrační kresby: Toro