Kdo je kdo?

Naše čerstvě poskládaná „pětka“ cestovatelů je připravena vyrazit. David je cílevědomý finanční makléř a zapálený rybář ovládající všechny techniky lovu. S ním máte pocit, jako když na výpravu táhnete celý velkoobchod s rybářskými potřebami, ale na druhou stranu máte ke všemu zajištěný volný přístup. Háčky, olůvka, vlasce, karabinky, kávu, tatranky, polévky – to vše v tom skladu najdete! Davida je potřeba pouze drobně korigovat při komunikaci s domorodým obyvatelstvem. Obdivný pískot na pěkně stavěnou chorvatskou rybářku obklopenou partou místních svalovců, kteří mají po těle vytetované lebky a úsměv někde v zadní části těla, se nejeví zrovna jako optimální. Ale od urovnání mezinárodních konfliktů jsem tady já - balkánský stopař - Beli Luk. Výpravu ještě doplňuje zkušený rybářský veterán Rosťa, který společně se mnou objevil kouzlo rybaření a gastronomie na Balkánu. Jeho domorodé jméno „Rodjo“ je známo v místních krajích tak dobře jako ocelová pěst Oldy Shatterhanda mezi indiánskými kmeny. Dalšími, kdo se projeví až v průběhu výpravy, jsou - skromný zaměstnanec Patrik a zkušený zaměstnavatel Vlasta.

A jsme tam!

Chorvatské jezero Borovik disponuje 160 ha vodní plochy a nádhernou polohou v kraji divokých koní a výtečného vína. Sama cesta k jezeru je úchvatná. Míjíme stáda bílých lipicánů pasoucích se nedaleko města Dakovo a naše touha po objevování se výrazně stupňuje. Já s Rosťou jedeme v čele expedice jako průzkumníci. Úzkými cestičkami projíždíme kolem malebných vinic a do našich srdcí se rychle vkrádá známá melodie: Vínečko bílé, vínečko rudé. Pavlovův reflex funguje a já s velkou chutí polykám další a další imaginární sklenky místního lahodného vína. Potkáváme usměvavé a odpočaté domorodce, kteří nám otevírají svá srdce, abychom nakonec ztratili ta svá v romantickém modravém údolí obklopeném hustými lesy.

Styk s domorodci

Zelené bivaky působí jako bizarní gigantické houby, rybářské propriety jsou připraveny na první kontakt s místní rybou a konečně dozrává čas na stěhování proviantu. Přesuny české pivní plechovkové kavalerie pořízené za těžkých časů prohibice neunikly pozornosti domorodců. Ti se slétají k táboru jak vosy na med. Ze zkušeností je nám jasné, že nový revír znamená zákonitě i nové investice a proto nastává královské dělení. Každé otevřené pivo prolité bezednými hrdly místních rybářských stopařů znamená klíčové informace, které mohou rozhodnout o úspěšnosti našeho budoucího lovu. Situace se v horkém chorvatském vzduchu rychle mění. Zásoby jsou výrazně ztenčeny, informací je tolik, že už nikoho nezajímají a popravdě, všechny už přestává zajímat i lov samotný. Jazyky těžknou a oči se zavírají. Novodobí čeští  burlaci odcházejí do říše spravedlivých, místní rybolovci do říše svých příbytků. Všichni doufáme, že ráno bude moudřejší večera a že si ještě na nějaké ty „dobře míněné rady“  vzpomeneme.

Příprava se nesmí podcenit!

„Musíme zakrmit a kapry stáhnout k nám. Určitě budou cestovat po jezeře,“  pragmaticky reaguje David.  Zavážet lodí ani člunem se tu nesmí, ale to české cestovatele od hledání řešení neodrazuje. Rychlá plavba na lehátku s bójkou a španělskými halibutími peletami je tou správnou reakcí.  Vlasta s Rosťou zatím vytahují své osvědčené feederové nádobíčko a zásobují expedici dostatkem nástražních rybiček – nejčasnějším úlovkem se tak stává „bábuška“ (chorvatský výraz pro karasa). Mapujeme terén, zakrmujeme místo i sebe, diskutujeme a plánujeme.  Jsme bez kapřího záběru, a tak vše chystáme na noční lov. Hlásiče jsou v bojové pohotovosti, místa osvětlena, nástrahy umístěny. Vlasta s Davidem se sami vybrali z našeho středu a rozhodli se vyměnit noční lov za „Osobní kontaktáž“ domorodců.  Já, jako správný balkánský stopař, uléhám krátce před osmou, abych mohl být ráno včas na značkách. „Co když chytneme nějakou rybu? Jsme bez foťáku?“ pragmaticky mě informují Rosťa s Patrikem, kteří jako jediní zůstali v rybářské bojové pohotovosti.

„Je to na vás,“ odpovídám.  „Nemělo by se sakovat, ale když použijete ten velký vezírek, podložku….

„Dobrá, ale nesmíš se na nás za rozhodnutí zlobit,“ slyším v dálce a jakoby rozmazaně poslední Rosťova slova. Konečně usínám…

Noc velké radosti

Ráno je opravdu moudřejší večera. Nově utvořená dvojice Patrik a Rosťa dosáhla během půl hodiny nočního lovu krásného rybího hattricku: 107 cm kapitálního amura, pěkně stavěného šupináče v délce 84 cm a zajímavého tmavého lysce o délce 80 cm. Patrik se ráno následně podělí o svou radost z úlovku se zbytkem výpravy:

„Večer jsem zkontroloval hlásiče a zapnul příposlechy, aby mě záběr vzbudil i pozdě v noci. Pomalu se soukám do spacáku a najednou jekot! Vybíhám k prutům a zasekávám. Cítím pořádný odpor. To bude pěkný kousek. Ryba! Ryba! Zařvu do tmy. Za chvíli přibíhá Rosťa a bez řečí dává podběrák do vody. Nádherně stavěný šupináč následně končí v našem největším saku. Znovu nahazuji a vracím se do stanu. Během půl hodiny další elektrizující zvuk hlásiče. Okamžitě sprintuji k prutům a zasekávám. Odpor není velký, nejspíše to bude menší kapr, pomyslel jsem si. Dávám podběrák do vody a čekám, až se ryba objeví u hladiny.  Když jsem uviděl amura jako poleno, byl jsem trochu v šoku. Bohužel  se velmi rychle naplnilo to, čeho jsem se obával. Ryba se otřela břichem o dno a dala se do zběsilého úprku na opačný konec jezera. Chvilku jsme se přetahovali a nakonec se mi ji daří ho otočit. Nechtěl jsem riskovat další úprk z mělčiny, a tak lezu opatrně do vody. Amura přitáhnu k hladině a na první pokus ho naberu do podběráku. Super – je můj!  Ještěže mám univerzální uzavírací podložku. Amura zbavuji háčku a běžím za Rosťou. Společnými silami opatrně vpouštíme i tento úlovek do našeho mega-vezírku. Vracíme se k prutům a já připravuji nový návazec. Přichází další zvukový signál a Rosťa bezchybně reaguje. Zásek sedí, měníme si role, já připravuji podběrák a Rosťa mi zkušeně navádí do síťoviny pěkného tmavého lysce.“ 

S úsměvem končí Patrik svůj příběh o překonání svých dvou osobních rekordů v amurovi a kaprovi. Kaprům zachutnala halibutí španělská peleta kombinovaná s malou peletkou a amur si smlsnul na dvojici koulí Mystery. Okamžitě beru foťák a vzápětí zvěčňuji čerstvé rybářské celebrity v různých pozicích. Společně pak máváme odplouvajícím rybám…

Opět v noci…

Druhý den se se podobá tomu prvnímu jako vejce vejci – žádný záběr od velké ryby! Přidáváme na intenzitě krmení a těšíme se na noc.

„Hvííízd!Hvííízd…“ slyším zvuk svého hlásiče. Díky práškům na bolení zubů mi stále nedochází, co se děje. „Super, je tam!“ slyším Davidův hlas! Do vášnivých komentářů se zapojují další hlasy - Rosťův a Patrikův. Vylézám z bivaku jako starý grizzly po dlouhém zimním spánku. Rosťa už zápasí s kaprem na mém prutu. Bohužel se ryba těsně u břehu vypíná. „Malý háček,“ slyším komentář Davida. Na nic se neptám a vracím se do bivaku, kde mě ihned do spárů chytí bolest zubů.

Další noční souboj se odehrává v zátoce, kde jsou položené španělské halibutí pelety. David s Patrikem opět zdolávají dva macaté šupináče o délkách 71 a 79 cm. 

Dravčí intermezzo 

Pronikavý a nepříjemný hvizd přerušuje pro změnu i můj mělký spánek. Světlo svítí u posledního prutu, kde mám nastraženou mrtvou rybičku na candáta. Zasekávám a… Je tam! Přitahuji, ale ryba se nijak zvlášť nebrání. Až metr od břehu si uvědomí, že se děje něco neobvyklého. Mohutný výskok, výstřik vody a pěkná štika mi naposled ukáže záda. Poučím se z nezdaru a další návazec již opatřuji kovovým lankem.  Pokud se znovu splete štika, bude moje!

Pokyn k dalšímu vstávání nám nedává balkánský kohout, ale hlásič na Vlastově prutu. Další pěkně stavěné štice zachutnala místní „bábuška“. Dravčí úspěch pak inspiruje parťáka Rosťu ke změně taktiky, kapráky vyměněny za feeder a kolega se rázem stává „bábuškovým“ králem. Náš kmen je tak bohatě zásoben nástražní rybou a není divu, že každý ihned zkouší na rezervní prut candáta či štiku. Vlasta je svým úlovkem motivován natolik silně, že neváhá odplout na lehátku ke druhé straně jezera a políčit tam pasti na velkého sumce. Uvidíme, zda nějakému místnímu vousáči zachutná výstavní karas.

A znovu kapři

Já pro změnu nasazuji do akce pop up. Toužím po prvním šupinatém úspěchu. Slabé popotahování spíše ukazuje na cejna. Dvojnásobný halibut se sladkou plovoučkou bohužel zachutnal sumečkovi americkému. Když se daří, tak se daří!, říkám si v duchu a vracím pidirybu zpátky do vody.

Než stačím znovu nahodit, ozývá se pronikavý zvuk hlásiče z oblasti španělských pelet. Sehraná jihočeská dvojka – David s Patrikem – dolují z vody dalšího šupináče. Macatému lysci v délce 81 cm zachutnala osvědčená kombinace španělské halibutí pelety kombinované s malou halibutkou české provenience. Po deseti minutách hlásí záběr Patrik. I tento bojovný kapr měřící 63 cm končí v síti, krátké foto a už jsme znova na čekané…

Životní úlovek

Naše balkánská mise se pomalu chýlí ke konci. Noc už žádný převratný úspěch nepřinesl, uvidíme, co přinese závěrečné dopoledne. 

Je osmá hodina ranní a rázem se vše mění. Český kmen je nečekaně a drsně obklíčen muži v maskáčích se samopaly. Hrubé a větrem ošlehané tváře nevěstí nic dobrého. Vojáci chorvatské armády nekompromisně vnikají do tábora a obsazují všechna volná místa na břehu jezera. Horní cesta duní pod nápory těžkých kanad. Nálada na břehu jezera houstne. Hladina jezera se nečekaně rozvlní pod nápory kajakových vesel. Armádní invaze se mění v rychlé silové cvičení. Ano, i chorvatská ozbrojené síly chtějí vychovat tvrdé chlapy a občas je potřeba přeměřit jejich připravenost. Škoda jen, že cvičení probíhá zrovna teď a tady! Kajaky se míhají před očima jak na běžícím pásu a my se nestačíme divit.

„Hvííízd! Cink! Cink! Cink! Hvííízd! Zpívá hlásič na Vlastově sumcovém prutu. A je to tady! Prut se ozývá a šňůra drnčí! Není to však vytoužený vousatý dravec, ale kníratý chorvatský důstojník. Marně voláme: „Bójka! Je tam bójka, do pr….!“  Vše je marné.  Nepozorný velitel se rázem dostává z první pozice na poslední.  Voda se neskutečně vaří pod razantními údery vesel, ale jeho kajak přesto zpomaluje. Nikdo z vojáků nechápe, co se děje. Silný a trénovaný profesionál přidává další razantní údery vesel, bójka se konečně utrhne a katapultovaný karas letí vzduchem. Důstojník zas může pokračovat v boji o lepší umístění.

Poznamenám: „Stačí jediná chvilka, kdy dosáhneš kapitálního úlovku!“  Všichni upřímně gratulujeme Vlastovi. Stal se pro nás jasným králem výpravy. Skoro dvoumetrového důstojníka na prutu ještě nikdo z nás neměl. Škoda jen, že nemohl být přesně změřen a zvážen…

Text a foto: Beli Luk