Minule jsem přelstil pár průměrných okounů. Snad se zase nějakej splete. Kolem půl osmé jsem na místech, které chci prochytat. Kompletuji měkčí prut a zkouším smáčkovat. Po dvaceti minutách bez záběru přijde vázka. Rozsudek je jasný. Ztráta nástrahy! Jsem trochu zklamán, ryby nemaj náladu. Hlava mi šrotuje, a tak zkompletuji tvrdší prut. Jeden nához, druhý nához. Nic. Popojedu o kus dál, kde je strmý břeh prošpikovaný skálou. Tady by se něco mohlo splést… 

Tak jdu na to. Nahazuji napravo, nalevo, oťukávám na dno a zase nahoru. Asi na pátý nához zase vázka. Pozor, ta vázka jede! Hlavou mi projede - asi jsem náhodně podsekl amura nebo tolstolobika. Ryba objíždí loď a drží se stále v hlubině. Vnímám rány ocasu do šňůry. Tipuji to na sumíka. Po pár minutách přetahování ryba opouští hloubku a pomalu se zvedá k hladině. Tah ryby je obrovský, a tak si nedávám moc šancí. Brzda navijáku je ale připravena. Prut krásně kompenzuje prudké výpady ryby. Aspoň kdybych věděl co to je? Už bude u hladiny. Odval jako kolo od traktoru! Ryba udělá pár výmyků a znovu zamíří dolů pod loď. Stíhám povolit brzdu, ale nevěřím v úspěch. Rybu pomalu přitahuju k lodi. Už ji vidím. Štika! Obrovská štika na mě kouká u hladiny. A já nevím, co bude. Při pohledu na můj malý podběrák je mi jasné, že tudy cesta nepovede. Takže se musím spolehnout na vlastní ruce. Několik pokusů o vylovení zprava i zleva selhává. Zubatá obryně má ještě dost síl. Ještě se jí do sucha nechce. 

Cajk zatím odvádí perfektní práci, ale já stále méně věřím v úspěch. Hlavou mi letí: „Je to tady! Životní sen, životní ryba. Tak se vzpamatuj a funguj!“ Pomalu dravce přitahuji k lodi.  Už je tu zas. Zkouším úchop za skřele. Ještě ne… Zase odjíždí a já mám tlak 300 na 200. Brzdím a přitahuju. Tak snad teď. Prut v pravé ruce a levou nahmatám skřelovou kost. Pevně ji stisknu. V mžiku zahazuji prut na záď loďky. Uvolněná pravačka startuje k hlavě predátora. Krev nekrev! Držím a zvedám rybu do lodi. Jsem šťastný jako bych právě pokořil Mont Blanc. Monitoruju situaci v lodi. Všude je krev. To má ruka dostala pěkně zabrat. Štičí pilka jí dala co proto. Snad to přežiju a nevykrvácím. Při pohledu na zdolaného obra nevnímám bolest. Povedlo se. Fantazie. Snažím se rybu vyháknout, ale lanko domácí výroby již v tlamě není. Karabina je přitom zavřená. Aha, ulomilo se očko na jiggové hlavičce. Tak to bylo opravdu za pět minut dvanáct! 

 

Štika z profilu a...

 

Měřím úlovek a metr ukazuje 125 cm! Paráda. Zapíšu rybu a spěchám ke břehu. Chce se mi řvát radostí, ale jsem v přírodě, takže držím jazyk za zuby. Při zakotvení ledňáček definitivně odpískal konec duelu. Jímá mě nepopsatelná euforie a v hlavě si rovnám, co se mi vlastně přihodilo. Tlak se mi ještě asi neustálil. Děkuji pokorně svatému Petrovi. 

 

...od hlavy.

 

Spěchám domů! Dostávám pochvalu a všichni obdivují tvora nevídaného. Štika mých snů váží 18 kilogramů. Lížu si rány a hlavou se mi honí něco o náhodách. Už se těším, jak zase příště vyrazím na okouny…

Text a foto: František Svoboda