Když se z lovce stane kořist!

První se odehrál před pár lety na dovolené u Staňkovského rybníku. Chytal jsem tam v červenci, a tak jsem ani neuvažoval o nějakém trofejním úlovku. Co do počtu ryb jsem byl celkem úspěšný, ale na metry to nebylo. Tak jsem si opakoval klasickou říkanku – změna místa ryba jistá – a šel jsem se projít kolem rybníku, jestli nenajdu nějaké volné místo pro mě a dva pruty. Všude u břehu bylo plno, rybáři v karavanech, či stanech a prut na prutu. Jediný klad mé procházky byl fakt, že síť stánků s občerstvením okolo rybníku je dostatečně hustá. No a právě v jednom z občerstvovacích bodů jsem byl svědkem následujícího příběhu. Sedíme nad nejmenovanou značkou piva a povídáme si s partou rybářů z Jablonce, jak to jde. V tom přichází jeden z nich, dává si velký rum a říká: Pánové, kdybych šel někdy příště okolo prutů, a viděl, jak padají do vody, otočím se na druhou stranu a jdu pryč. Co se mi dnes nestalo! Jdu za vámi a slyším, jak sousedovi vrčí brzda navijáku. Pruty ve stojanu, nikde nikdo. Říkám, asi si odskočil, tak mu to seknu, než mu ryba vymotá cívku. Utáhnu brzdu a švih! Cítím, že tam je! Voda se v dálce zavařila a zazněl silný výkřik. Co je? Ryba je přece němá tvář? Jenže to nebyla ryba, ale rybář! Ten „chytrák“ si vzal vlasec s nástrahou do pusy a nemaje lodě na zavážení, zaplavával si nástrahu k bójce sám. Výsledkem mého záseku byla rozříznutá tvář a háček v koutku pusy. Alespoň zjistil, jak je jeho sestava chytlavá. Na vlastní kůži si také vyzkoušel, jaké je to být na háčku a pochopil i to, proč se na konec udice dává šoková šnůra. V šoku totiž byl víc než dost! My se smáli a postižený vypadal také, že se směje, ale to se nám jen zdálo na první pohled... 

Co na háčku, to rozhodně NE do sáčku!

Na rybařině je krásné to, že pokud nelovíte vyloženě selektivně, tak nikdy nevíte, co na háčku skončí. Nahodíte a čekáte. Zvlášť noční lov má své kouzlo, musíte ale být na takový lov vybaveni. Dnes už je taková čelovka normální věc. Dříve jsme byli odkázáni na obyčejnou baterku a svíčku. Noční lov úhořů je krásný. Kolega se tedy vydal na noční lov úhořů. Vše si doma připravil, přišel k vodě, když už byla skoro tma. Nastražil rousnici a s prvními kapkami začínajícího deště nahodil k protějšímu břehu. Ukryt pod deštníkem čekal na vytouženého hada. Záběr přišel hned po krátké přeháňce. Čihátko se pomalu pohnulo a najednou vyletělo k prutu. Zásek a je tam! Lovci se od počátku nezdál odpor ryby - úhoř bojoval nějak divně. Avšak hlavní bylo, že se na háčku něco třepalo a rybář neseděl v bouřce nadarmo. Ve tmě sledoval, jak se k němu po hladině něco blíží. Pomalu navíjel a ryba pořád moc nebojovala. Hlavně pořád čeřila hladinu a nechtěla se potopit. Až na břehu bylo jasné, že se nejedná o rybu, ale o… JEŽKA! Je víc než pravděpodobné, že kolega po tmě přehodil vodu a nástraha dopadla až na protější břeh. Tam nastraženou rousnici vyčenichal ježek. Jiné vysvětlení ani neexistuje. Věřte - nevěřte… 

Chytit se dá všelico. Já osobně zažil velký boj s igelitovou taškou s logem velkého obchodního řetězce, který také navštěvuji, ale ve vodě jsem ho tehdy viděl nerad...

Na jednom rybníku na Moravě soused nahazoval, ale bohužel právě v té chvíli nad ním přelétal kačer. Návazec se mu omotal kolem krku. Naštěstí se ho obratný kačer po pár desítkách metrů stačil zbavit.

Není nad dobré sousedy!

Moc neprožívám rybářské závody. Pravidelně se vlastně účastním pouze jednoho. Nemám rád hlavu na hlavě. Pořadatelé ve snaze vydělat co nejvíc na startovném, dodržují třímetrové vzdálenosti poctivě. Jen by se občas trochu mohli zamyslet nad tím, jestli se na takovém místě dá lovit a vylovit. Na tom „mém“ revíru to prostě nelze. Mluvím o štěrkopískovišti ve Veselé. Jednou jsem porušil tradici a zúčastnil se rybářského závodu na jiném revíru. Vylosoval jsem si pro mě ideální místo, vedle potopené břízy. Očekával jsem zde okounky a jinou drobotinu. Možná, že tam i byli. Vedle mě se usadil asi desetiletý adept Petrova cechu s tatíkem. Slušně pozdravili a kluk hned začal sestavovat udici. Sledoval jsem jeho počínání a vzpomínal na doby, kdy jsem v jeho letech začínal. Chodil jsem k vodě sám a hledal tehdy povinný dozor. Rodiče mě nepodporovali v mé vášni. Podle vybavení to vypadalo, že bídou netrpí. Byl jsem zvědavý, jak mu to půjde. A šlo to, ale jen do té doby, než začal chytat. Připravil si sedátko, vše potřebné si dal na dosah ruky. Jen podběrák si dal za sebe. Až na tuto později důležitou věc vypadal na svůj věk opravdu zkušeně. Chtěl chytat na odhoz. Jemná plavaná to teda nebyla, jemnou měl montáž, ale ne ruce. Asi pětkrát nahodil a nepřeklopil si naviják, takže s prutem vždy prásknul do vody. Otec se toho chtěl chopit sám a ukázat, jak se to dělá. Jelikož měl větší sílu, než syn práskal do vody ještě větší silou. Na rady nás okolních nedbali. Ve finále zaháčkoval za sebou již zmíněný podběrák a nahodil ho do vody. Měl jsem toho plašení dost! Naštěstí sousedé zabalili své drahé nádobíčko, a jeli asi na nějaký soukromý revír trénovat. A mě to ani neťuklo… 

Dobrá rada nad zlato!

Nevím, jestli toto budete číst, nebo jestli nezapracuje cenzura, ale nedá mi to a musím se zmínit ještě o jedné historce. Nesouvisí přímo s rybolovem, ale stala se na jednom zahájení na Lužnici. Jezdím pravidelně na červnové zahájení na Lužnici. Občas sebou beru nějakého kolegu, aby poznal také jiný revír. Jezdíme tam do kempu, kde se pravidelně setkává stejná parta rybářů a vodáků. Oslavíme společně novou sezónu lovu dravců. Jednoho roku, jsem vzal kamaráda Pepu. Spáváme pod stanem, tak jsem mu řekl, ať se vybaví na týdenní pobyt. Netušil jsem ale, že si koupí stan za 150 Kč. Byl to takový ten typ - dva v jednom. Za slunečna to byl stan den, a když pršelo, tak z něj byl bazén. To ale není to, o čem chci vyprávět. Vedle nás se utábořil mladý pár vodáků. Večer zalezli do stanu a tím si asi mysleli, že když nejsou vidět, nebudou ani slyšet. Problém byl v tom, že on chtěl sex a ona ne. To bylo furt: „Nedávej mi tam tu ruku! Nech mě být! Nešahej mi tam! Já nechci!“ Kamarád Pepa to po hodině marného přemlouvání nevydržel a zařval do tmy: “Tak už mu, ku…va, dej, ať můžeme spát!“ A byl klid, jen zbytek stanů se řezal smíchy. Ráno to mladí bez snídaně zabalili a zmizeli po proudu směrem na Bechyni...

Zlomte prut! 

chj.rybar