Úpravy rotační třpytky

Asi by bylo divné, kdybych nezačal svou nejoblíbenější nástrahou. Jsem přesvědčený, že s rotační třpytkou je možné nejvíce experimentovat. Je to sice práce složitější a také dost náročná na určitou manuální zručnost, ale vyplatí se. O fantazii jsem se již zmínil. Zde si opravdu může každý dosytnosti vyhrát a zkoušet dle libosti. Je k tomu ale nutné určité základní vybavení, které ovšem máme téměř napořád. Z nástrojů jsou nejdůležitější kvalitní zakulacené kleštičky, ostré štípačky a malý svěráček. K dalším nástrojům počítám pilníky různých hrubostí, diamantový pilník a různé druhy kleští. 

Dále je nutné mít v zásobě velké množství komponentů. Mezi nejdůležitější považuji trojháčky bez protihrotů, nerezové drátky různých průměrů, tungsteny různých barev i průměrů a spousty mosazných či pestrých umělohmotných korálků odlišných velikostí. Korálky velmi tvrdě hájím před malou dcerou, která je schopná během několika hodin nadělat hromadu náhrdelníků a dalších tretek. 

Komponenty na přestavbu nástrah se docela těžko shánějí, takže často využívám součástky dříve rozebraných a nevyužitých rotaček. I já se tomu stále učím a snažím se získávat nové poznatky od kolegů závodníků a výrobců. Určitě mám neustále co dohánět, neboť co rybář, to jiná hlava a tedy i rozdílné nápady. 

Pokud se chceme zabývat pouze výměnou trojháčku, tak toho tolik nepotřebujeme, stačí jen opravdový základ. Ale i tak si musíme osvojit práce s drátkem. Pokud toto zvládneme, tak je cesta již otevřená. 

Základem je odhodlání rozdělat novou nástrahu a pokusit se ji znovu složit, ovšem už podle svého. Jakmile je nástraha rozebraná na jednotlivé součástky, tak už to jde samo. Odstřihnu z klubka kousek nerezového drátku a vyrobím spodní očko. Osobně ho vytvořím tak, že v cca jedné třetině drátku na kleštičkách přehnu oba konce drátku. Ty pak postupně narovnám buď prsty, nebo v čelistech svěráčku. Když spodní očko vytvaruji, navléknu do něj trojháček. Nad něj pak nasadím zpět tělíčko původní, nebo nově vytvořené z korálků, válečků a jiných komponentů. Tělíčko je nutné dobře stáhnout až k očku. Toho docílím tak, že kratší konec drátku uhnu přes tělíčko a drátek zakrátím co nejblíže u tělíčka. Málo zakrácený drátek může kazit chod nástrahy.

Rada: Je dobré znát přibližnou hmotnost původní nástrahy a při skládání nového modelu se snažit tuto dřívější váhu respektovat. Ne každá nástraha musí chodit dobře při přetížení nebo i po ubrání hmotnosti. Proto je vhodné každou nově vytvořenou nástrahu vyzkoušet v klidné vodě, abychom poznali, zda je dobře složená a vyvážená.

Nad sestavené tělíčko je nutné osadit roznašeč (kuličku). Ten slouží jako ložisko, které umožňuje správné otáčení křidélka (listu). Pokud to příliš nenaruší délku nástrahy, tak používám i dva roznašeče nad sebou - pro výraznější zlepšení rotace. Křidélko se na drátku otáčí díky unášeči (třmínku). Většinou jim bývá drobný úzký plíšek s otvory na obou koncích, přes který vede drátek. Tvar bývá oblý i hranatý. Křidélko musí mít tak velký otvor, aby se na unášeči volně pohybovalo. Osazením křidélka s unášečem máme vlastně rotačku hotovou. Je nutné pouze vytvořit koncové očko. Není vhodné ho vytvarovat příliš veliké a vysoko nad křidélkem. Použijeme k tomu opět malé kleštičky, přes které otočíme drátek - buď za pomocí druhých kleští nebo svěráčku zatočíme drátek u očka a odstřihneme přebývající konec. Tím je hotovo!

K vyladění barev je možné použít lihové fixy a zapojit vlastní fantazii.

Úprava plandavky

Veškeré změny na plandavkách jsou podstatně jednodušší a není k nim nutné používat žádných speciálních nástrojů. Plandavky se dají poměrně snadno předělat, neboť jsou osazeny jen kroužky, na kterých stačí vyměnit háčky.

Háčky lze poté osadit střapečkem z peří nebo umělých vláken. Kromě vhodného materiálu potřebujeme pouze nit a bezbarvý lak nebo vteřinové lepidlo.

Pokud sledujete výrobky dobrého výrobce plandavek, tak zjistíte, že ty samé typy vyrábí v různých hmotnostech. Ta je dána tloušťkou plechu, ze kterého je plandavka vyražená. Pro dosažení delších hodů nebo větší hloubky, tak stačí pouze vyměnit nástrahu.

Rada: Někdy větší tloušťka plechu není zrovna žádoucí. V takovém případě se někdy uchyluji k nalepení tungstenu na vnitřní stranu plandy pomocí vteřinového lepidla. Je to však poměrně zásadní zásah do původní hmotnosti plandavky, proto musím počítat s tím, že chod už nebude tak přirozený.

Zbarvení plandavek se dá poměrně dobře měnit. Pomocí různých vodovzdorných barev lze nástrahy trvale přebarvovat. Já většinou pracuji s lihovým fixem a barvím plandavky až u vody podle konkrétní situace. V obchodech se také dají sehnat různé druhy samolepících fólií, které je také dobré vyzkoušet.

Úprava wobbleru

Zásah do wobblerů se spoustě rybářům příčí. Na vině je hlavně vyšší cena nástrahy. Ovšem pokud něco nefunguje přesně podle představ, tak proč to nezměnit. Výměna trojháčků je už pro mě samozřejmostí a ani ostatní úpravy nejsou nijak složité. Asi nejběžnější a nejlehčí je změna barev na tělíčku nebo nořítku pomocí lihových fixů. Možných vzoru je opravdu mnoho. Osobně nečastěji zabarvím červenou barvou bříško nástrahy nebo na trup doplním tečky či pruhy. Jednou jsem během lovu postupně ztmavoval wobler tak dlouho, až byl celý černý - teprve pak se stal pro ryby opravdu žádoucím. Nořítko často zamaluji červenou nebo černou barvou. Nátěry lihových fixů sice drží slušně, ale nikdy jejich sytost nezůstane stejná po celou dobu lovu. Občas se malba musí opět zvýraznit.

Úprava twisterů

Úpravou twisteru můžeme docela dost získat. Za zásadní pokládám změnu velikosti. Rozměry i těch nejmenších druhů mi často nevyhovují. Dlouhé tělíčko bývá důvodem nedobraných záběrů, nebo padání ryb během zdolávání. Velikost těla twisterů upravím ustřihnutím nebo ukousnutím. Někdy je nedobírání opatrných ryb k zešílení. Pak neváhám a zkrátím i ocásek. Na škodu není ani přilepení tělíčka k hlavičce kapkou vteřinového lepidla.

Barevně lze pozměňovat tělíčko i ocásek. Opět použiji lihové fixy a vyhraji si malováním různých vzorů. Někdy stačí pouze celkové zabarvení. Barvy na twisterech poměrně rychle blednou, což zase nemusí být úplně na škodu. Pokud se tím sníží počet záběrů, tak ihned barvy zvýrazním. Twister musí být co nejvíce suchý, jinak se na něj maluje hodně špatně.

Úprava nymfy a smáčka

U těchto gumových nástrah platí podobné postupy jako u twisterů. I u nich lze nástrahy vhodně zkracovat a barevně upravovat. Pokud se mi u nymfy zdají být dlouhé nožičky, tak je prostě zkrátím a hned vyzkouším rozdíl v chodu nástrahy. Často je ihned patrný rozdíl v počtu záběrů na upravené modely. 

U všech „gumových“ nástrah platí základní pravidlo úspěchu – vybrat vhodnou hmotnost zátěže - jiggové hlavičky. Její váha a délka háčku je rozhodující. Hmotnost hlavičky je důležitá pro optimální vyklesání nástrahy a také pro délku hodu. Příliš těžká hlavička vede k častému uváznutí v překážkách na dně. Správná volba hmotnosti hlavičky je otázkou několika hodů. Délka háčku a otevření jeho obloučku je otázkou vlastní zkušenosti. Háčky, které mi sedí, nemusí sedět dalším kolegům. Jelikož chytám na bezprotihrotové typy, tak je to trochu jiné chytání. Myslím si, že hlavně k lepšímu. Háček pronikne do rybí tlamky podstatně snáze, což určitě potvrdili i muškaři.

Přeji všem odhodlaným kutilům hodně zdaru v jejich činnosti a spoustu úlovků na upravené nástrahy.

Text a foto: David MAIXNER - Dam