Únor u vody
Na ryby se dá vyrazit víceméně pouze při náhlých oblevách, při nižším atmosférickým tlaku, kdy teplota vyšplhá nad nulovou hodnotu. Hlavní rybolovnou technikou zůstává i nadále plavaná. Používaný cajk musí být co nejjemnější – vlasec síly 0,10 – 0,16 mm, štíhlý splávek, bročky a menší háček - to je ta správná sestava pro únorový lov! I nástrahy zůstávají drobné jako v předchozím měsíci. Tvoří ji hnojáčci, bílí červi, ale třeba i vodní živočichové, které se dají vzácně vyšťárat pod kameny v okraji řeky - jedná se o pijavky a blešivce.
Zimní rybolov je poutavý a zábavný, ale také oproti letním lovům podstatně nebezpečnější. Proto je důležité, aby si rybář rozmyslel každý krok, který udělá – neboť námraza a tenký led mohou číhat všude kolem.
To mi připomnělo jednu příhodu, kterou zažil kamarád Antonín. Udála se dobře před čtvrt stoletím, ale dodnes může sloužit jako výstraha...
Otužilec
V půlce února do kraje dorazila týdenní teplá fronta a Toník najednou doma neměl stání. Lákali ho velcí přehradní okouni! Dalo se totiž očekávat, že když stoupne voda, tak se u kraje nádrže vytvoří pásy volné hladiny. Nejbližší sobotu tedy vyrazil vlakem na ryby. Po vystoupení z motoráčku zamířil přímou cestou k jezeru. Leč běda! Přehrada byla i nadále zašpuntovaná silným ledem! Co teď? Naštěstí Tondu osvítil svatý Petr, a tak se po zamrzlé hladině vydal k přítoku. Tam by mola být voda chytatelná. Tříkilometrová trasa ubíhala díky jeho „natěšnosti“ docela svižně. Jak se přiblížil k cíli, ještě víc přidal do kroku. Bohužel zapomněl na skutečnost, že prudká říčka vtékající do nádrže dokáže nebezpečně podemílat led. Toník nedočkavě vstoupil na tenký škraloup a… šup! Zajel do vody jako přetížený splávek. Ještěže tam bylo hloubky tak po prsa. Ledová voda mu přesto vyrazila dech. Během chvíle jeho oděv i batoh na zádech dvojnásobně zvýšil hmotnost. Když se Toník vzpamatoval ze šoku, snažil se vydrápat zpět na led. Jenže jeho vyšší váha mu veškeré pokusy hatila. Znovu a znovu se propadal zpět do vody. Nakonec se prolámal dvacetimetrovým ledovým polem až ke břehu. Na pevnině se pak svlékl donaha a oděv důkladně vyždímal. Zápalky byly rozmočené, a proto přišel na řadu „sibiřský“ způsob sušení. Na „ex“ vypil placatku slivovice a půl hodiny pobíhal po břehu sem a tam, než mu přestaly cvakat zuby. Vypařovaná voda kolem Tondy vytvořila kouřovou clonu a situace vypadala přinejmenším na zápal plic. To neznáte Toníka! Po překonání krize rozbalil cajk, nastražil čiperného hnojáčka a nahodil do pruhu volné vody, kterou si tak pracně vytvořil. Zde za tři hodiny lovu zdolal pár velkých okounů a plotic.
Spokojený s výsledkem lovu se následně vydal na zpáteční cestu k nádraží. Díky otužilosti grónského Eskymáka zimní koupel neodstonal a následující víkend opět u přítoku naháněl ryby. Ještě dlouho po uvedené události se Tondovi neřeklo jinak než „ledoborec Antonov“!
Výhody studeného rybaření
Jednou z mála výhod chudých zimních lovů, muže být skutečnost, že není třeba zbytečně spěchat k vodě. Úplně postačí, když se poprvé nahodí těsně před polednem. Dá se tak déle pospat, pak se v klidu připravit a nic extra se nezmešká. Okouni se v zimě k životu probouzejí také zdlouhavě. Následně mají pouze krátkou periodu hledání potravy a zhruba po druhé hodině odpolední už bývá většinou „vymalováno“. Často při takovém lovu ani rybář nestačí pořádně vymrznout.
I když bývají v únoru úlovky dost mizerné, pohled na čerstvě uloveného okouna na bílé sněhové pokrývce či ledu nechá každého lovce zapomenout na vytrpěné příkoří. Nejčastěji si povšimne nádhery ryby teprve tehdy, když po celodenních útrapách chytí jeden jediný kousek. Právě skromné únorové úlovky učí rybáře vážit si každé chycené rybky.
Na okouny pod led
Na okouny se dá vyrazit s dírkovým prutem na některou z komerčních vod. Pravdou je, že novodobé „duhákodromy“ přebytky okounů nijak zvlášť neoplývají. Na nástrahy se přednostně vrhají zase spíše vysazení duháci nebo siveni. I štik se obvykle chytí víc než vodních tygříků. Naštěstí už někteří majitelé soukromých revírů pochopili, že okoun (zvláště ten větší) může být pro klienty lákavým artiklem a začali ježatce úmyslně vysazovat.
Okouni pod ledem se dají chytit na to samé, na co se loví i tamní salmonidi (pouze s výjimkou pstruhových těst a sýra). Zabírají na bílé červy, hnojáčky, rybky, ale i na drobnější vláčecí nástrahy – marmyšky, smáčky, nymfy, twistříky a jiné. K jejich lovu se dá použít i klasická dírkovací výstroj – krátký proutek doplněný malým navijáčkem a tenkým vlascem. Vytažení okouna z ledové dírky vždy považuji za bonusový úlovek. Na jeden takový vzpomínám obzvláště rád…
Vzácný úlovek
Aktivní braní ryb je při dírkování krátké. Kupodivu se to týká i čerstvě vysazených „kropenatých slepiček“ ze sádek, které obvykle „zobou“ skvěle hned zrána, ale s postupem času začnou být v braní liknavé. Kolem poledne často přichází doba půstu a je potřeba „hnout zadkem“ a začít hledat ryby, které jsou ještě částečně svolné ke spolupráci.
Jednou se takhle při útlumu záběrů vydávám na tour kolem břehu a snažím se najít panenská místa, kde bych se ještě potkal se záběrem. Cestou mě upoutá jedno místečko – z prudkého srázu trčí vyvrácená olše mající celou korunu pod ledem. Tam by mohli být zašití siveni! Hned praštím výstrojí na led a podle sklonu kmene odhaduji, kam asi pokračují ponořené větve. Fofrem vrtám otvor. Když vyčistím sítkem ledovou tříšť, odfrknu zklamáním. Pod ledem je sotva půlmetrová hloubka, která je navíc hustě prošpikovaná větvičkami. Vrtám další díru o kus dál. Zvědavě nakouknu do nového okna. Pravda, vázky nikde nevidím, ale hloubka se nijak výrazně nezměnila. Zkusím prochytat první díru, a když nic, tak hold pomašíruju o dům dál.
Marmyška doplněná smáčkem klesá labyrintem větví ke dnu. Párkrát s ní ťuknu o dno a potom ji pozvednu pár centimetrů nad vytvořený zákal. Hledím do vody jako do akvária. Co to! Mezi větvemi se mihne stín a vyrazí ke kořisti. V úleku cuknu proutkem a stín hbitě mizí zpět mimo mou pozorovací zónu. Drtím kletby mezi sevřenými zuby. Ještě pár minut se snažím rybu vydráždit k novému výpadu. Marně!
Měním nástrahu. Smáčka schovám a nahradím ho párem živých masňáků. Červíci se čile mrskají na háčku marmyšky, ale jakmile je zhoupnu do vody, jejich čilost umrtví okolní chlad. O to víc je musím oživovat vlastnoručně. Klepu špičkou prutu, pozvedávám ji a zase spouštím nástrahu až na dno. Dravec je však bůhvíkde!
Pokládám proutek na led a dýchám si na konce prstů – mráz mi zalezl za nehty. Náhle se mi zdá, že se vlasec pohnul do strany. Nešálí mě zrak? Rychle podřepnu a zlehka uchopím proutek. Nemám odvahu nahlédnout do dírky, abych rybu nepoplašil. Opravdu, zrak mě neklamal – vlasec se znovu pohne směrem k ponořenému kmenu. Ostře přiseknu! Špička zůstane ohnutá, ale chybí ji známé pulzování. Trefil jsem vázku! Nahlédnu do ledového okna. Vlasec je opravdu obtočený kolem tenké dřevěné rohatinky, ale pod ní se blýská rybí tělo. Rychle, než bude pozdě! Vmžiku vyhrnu rukáv a vrazím ruku až po loket do ledové vody. Sevřu větev a silně s ní škubnu. Vše povolí. O nějakém stylovém zdolávání se nedá ani mluvit. Vzhledem k mělké vodě na led vysmýknu jak ulomenou halouzku, tak i zamotaný úlovek. Je to krásný okoun! Bachratý dravčík se dvakrát převalí a marmyška mu sama odpadne z natržené tlamky. Rychle nahrábnu foťák. Vytvořím jediný snímek, další mi znemožní vybité baterie. Dlouho se nádherou ryby nekochám, dlaní ji postrčím zpět do otvoru. Když se zanoří, zůstane chvíli stát těsně pod ledem. Zmateně poulí bulvami a ježí ploutve. Vůbec nechápe, co se v předchozích vteřinách přihodilo. Pak se pomalu, pomaloučku propadá ke dnu. Zajíždí do přítmí větví a mizí mi z očí.
Až při zkoumání snímku v teple domova jsem si všiml, že se pravděpodobně jednalo o jikrnačku - prozradilo ji pěkně zaoblené břicho. Délku ryby jsem dodatečně odhadl na nějakých 33 – 34 cm. Přestože mé zdolávání určitě nepatřilo k čítankovému příkladu, měl jsem z pruhovaného úlovku radost. Oproti tradičním duhákům a sivenům jsem v revíru potkal zase jiný rybí druh, o jehož výskytu jsem doposud neměl ponětí.
Únoroví okouni v budoucnu
Sním o tom, že se někdy dočkám doby, kdy bude lov na dírkách povolen i na svazových vodách. Dovedl bych si ho představit hlavně na přehradách, zatopených lomech a štěrkopískovištích – tedy na typicky okounových lokalitách. Návštěvy komerčních vod beru jen jako chvilkové povyražení během dlouhé zimní pauzy, ale ruku na srdce - dosažené úlovky nemají tu pravou rybářskou hodnotu, neboť se jedná o hon na téměř „polodomácí zvířata“. Chytání původních a přírodních ryb bych si považoval daleko víc.
Dodnes si pamatuji na rozhovor s pamětníkem dírkových lovů na Lipně, kde byl tento lov povolen v šedesátých letech minulého století. Prozradil mi, že úlovky nebyly nijak zvlášť početné, ale na druhou stranu se lovily ryby vysoko nad celoroční průměr – běžní byli okouni nad kilogram váhy, metrové štiky a mníci jako předloktí. Vysvětloval mi, že tyto ryby měly přes sezónu dostatek přirozené potravy a rybáře s jejich snažením víceméně ignorovaly. Jakmile však zamrzlo a běžná kořist zmizela, trofejní dravci přestaly být k rybářským nástrahám lhostejní. Jo, také bych to chtěl někdy zažít...
Pokračování příště
Text a fota: TORO
David Havlíček> lov po tmě? tak to spíše slyším, že projde kontrola kolem rybníka 5 minut po půlnoci a čeká na někoho komu jdou pozdě hodinky … z mé zkušenosti chodí kontroly spíše pak v noci a hlídají dodržování nočního rybolovu, respektive já přes půlnoc nechytám takže to samozřejmě potvrdit nemohu, ale toto je důvěryhodné vyprávení …
tak stačilo by zakázat, aby se mohli odnášet ryby…si pak už pytlák moc netroufne někam ládovat ryby z dírek…a když už by tom toužil tak by šel stejně asi v noci a to ho těžko někdo bude kontrolovat…navíc by to pak bylo opravdu jen pro rybářské nadšence…tudíž si myslím že díky tomu by ani na dírky moc lidí nechodilo a tím pádem by se ani moc ryb „netrápilo“…nebo by se to ještě dalo řešit jako to bejvalo na pstruhovejch vodách na Šumavě…dřív se tam se mohlo jen 3× v tejdnu k vodě…takle by si mohl třeba 1× – 2× v tejdnu na dírky a tím pádem by to nebyla taková morda pro ty ryby…řešeni jsou jen to chce nějaký aplikovat :) navíc kdo chce ten pravidla vždycky obejde :)
Troopik> to bylo řečeno s nadsázkou. A co lov potmě? Tyhle argumenty neberu…
David Havlíček> o tvých schopnostech ulovit štiku kdykoliv nepochybuji ;) ok samozřejmě ten argument chápu, že pytlačit se dá celý rok, ale je snažší pro kontrolu se podívat po přehradě a když tam uvidím někoho modlícího se nad dírkou tak vím, že porušil RŘ. Nicméně když bude něco povoleno a chodit kontrolovat, kdo co tam dělá, na co chytá či zda odnáší pouze to má už je komplikovanější a při dnešním stavu kdy za cca 60 návštěv ročně mne potká jedna kontrola, tak se obávám, že by chytání na dírkách nikdo nekontroloval a prostě nevidím přínos proč trápit ryby za každou cenu celoročně i při zámrzu …
toro> přesunem to do dírkodiskuse
regulus>Souhlasím, že by spousta duhákobijců mělo na svazovce protažené obličeje. Ale já bych stejně radši čučel do díry někde v zátoce přehrady (na písáku,či v lomu) a bavil se s ploťkami a okounky,než se žduchal v davu na koupališti provrtaném jak ementál a naháněl delviťáky. Bylo by to spíš o atmosféře, než o extra úlovcích. Na pocukávání s hnojákem nebo bílými červíky není nic závadného (samo bez marmyšky).Letos jsem se ještě na led neodhodlal, ačkoli mám slušně zarybněné komerčáky přes kopec. V dobách, kdy díry u nás začaly, tak jsem na ledě trávil víkendy. Teď už mě to tam nijak extra netáhne,přijde mi to chytání furt na jedno brdo. Osádka je daná, takže se mění jen počty záběrů…
toro> jistě, když se to nezkusí …
Já jen konstatoval co si myslím, tedy, že se do toho nikdo nepohrne. O rybářích jako celku si taky žádný velký iluze nedělám.
Je sice fakt, že mě tento způsob lovu vůbec neoslovil, ale je to svým způsobem to samý jen trochu jinak co dělám já, že chodím v zimě chytat na plavačku, často na polozamrzlý řece. Je mi úplně jedno jestli se to prosadí nebo ne, ale argument, že se tak ve spoustě zemí chytá je slabej, to se na mě nezlob. Další věcí je to, jak moc velkej by byl zájem o dírkování na svazovce do který by nebyly jako na soukromácích nasazeni granuláci. Čistý zero by bylo asi nejčastějším výsledkem, počáteční nadšení by ustoupilo, ale to jen tak, aby řeč nestála. Samozřejmě by taky bylo zajímavý dírkování jen s plavačkou, už vidím, jak by to vůbec nikdo nepocukával.
Troopik> no podle takové analogie by se němělo do 16.6. chytat vůbec. Když budu chtít, tak nabouchám štik od března do června desítky i bez dírek. O dírkách to fakt není…
regulus> Když se to nezkusí, tak se s tím neudělá nikdy nic! Proč se na dírách chytá ve spoustě zemí na světě a u nás to nejde? Se ví, že by nějaká pravidla musela být. Zatím by se část hold převzala zvenku(Polsko, Pobaltí…)
Troopik> Pytlák stejně pytlačí celoročně. A když jsou dravci hájení, tak je jedno jestli se chytí a pustí v lednu, únoru, březnu, dubnu, květnu a červnu až do 16.Mrtvé i živé rybky by samo byly po Silvestru až do zahájené zakázané, stejně tak i přívlač. Bylo by to celé hlavně o plavačce…
toro> možná jsem moc velký skeptik (realista), ale prostě nevěřím, že každý kdo by měl chytit pěknou štiku či nějakého jiného dravce, že by ho vrátil zpět vodě, vidím zde prostě velký prostor pro nárůst pytláctví … regulus> ok díky za osvětlení
regulus> u nás na Jordáně jsme dírky několik let měli a dírky se značit musely a také značily. Nebyl v tom vůbec žádný problém. Té možnosti pod ledem jsme si velmi vážili.
toro> souhlasím, že každá vyvrtaná díra je požehnáním, ale dovedeš si představit, že by se označovaly dírky, tys asi spadnul z jahody na znak, vdyť spousta rybářů si není schopna po sobě od vody ani odnést bordel a často je to jenom drobnost. Představa, že něčím označují při odchodu dírku u mne vyvolala záchvat smíchu, pochopitelně ironickýho.
Kromě toho, že se do toho asi oba svazy nepohrnou, tak bych řekl, že kdyby se o tom začalo uvažovat, tak pokud ne hned, tak při prvním průšvihu by do toho začaly prndat obce, povodí a dovedeš si představit jak by se zachovaly média. Já to fakt vidím jako hodně nereálný, nečekal bych ani podporu ze strany MO, nejedná se o kapř, je to k ničemu.
regulus>Kvůli bezpečnosti by lovná místa musela být označená (např. pro rybáře vymezit určité zóny, třeba zátoky kam civilové moc nelezou). Kdysi dávno na Lipně musely být po odchodu rybářů označené jednotlivé dírky – chvojím (viz šetřte naše lesy!). Na druhou stranu každá vyvrtaná díra je kvůli odchodu zplodin pro ryby požehnáním. Dravci by zůstali hájení i nadále. Na jaře se také chytají (a pouštějí), když se náhodou chytí…
Troopik> sice jsem nebyl tázán, ale přesto k tomu něco napíšu.
Pokud se týká vysílení ryby při zimním rybolovu a myslím si, že je jedno jestli se jedná o chytání na řekách nebo dírky, tak určitě to tu rybu zatěžuje, ale nemyslím si, že by to pro ni mělo být jak píšeš osudným. Vem si současnou oblevu, řekl bych, že to ryby stojí více sil než jeden souboj s rybářem, ale mohu se mýlit. Navíc si myslím, že paní příroda to zcela určitě zajistila tak, že ryby byť jsou v útlumu, tak to rozhodně není tak na hraně, že by jim třeba ten souboj až tak fatálně uškodil, několikanásobný chycení v krátkém čase by už ovšem mohlo mít minimálně hodně závažné důsledky.
Pokud se týká dírkování na svazovkách, tak to není tak jednoduchý. Představ si, že by to bylo povoleno, na každým rybníku, přehradě spousta dírek, mezi tím děcka na bruslích, turisti … . Já to vidím docela nereálně, oba svazy se do toho rozhodně nepohrnou, smrdí to průšvihem, někdo si zlomí nohu, propadne se, děcku zůstane noha zaseknutá v dírce, no prostě docela dost rizik. Proto si myslím, že to ještě dost dlouhou dobu zůstane doménou soukromáků, je možný, že si někdo časem vydyndá vyjímku, ale asi to bude jenom na konkrétní část revíru i když kdo ví.
Rybí osádku by to dle mýho asi nijak výrazně neohrozilo, je složitější hlavně na rozlehlých revírech najít ryby v sezóně, natož pak pod ledem a myslím, že i na malých rybníčcích by to žádný masakr nebyl.
Pokud se týká konce hájení dravců, tak bych řekl, že k tomu nedojde a nemělo by dojít i kdyby se nakonec ten dírkolov povolil. To by byla dle mýho fatální chyba.
zajímavé čtení to bezpochyby je, ale napadá mne jedna otázka při zmíněné idee celoročního lovu i při zimním lovu samotném – zmiňujete to, že ryba toho moc nepozřeje, šetří energii – nebývá tento zimní souboj pro ní osudným, protože musí vynaložit na obranu svého života příliš mnoho energie, kterou již pak nezvládne dočerpat? a druhá věc – při praktikování lovu na dírkách na svazových vodách by mělo znamenat konec hájení dravců v období jak jej známe nyní? nepřispělo by to ještě k horšímu stavu osádky našich vod? neberte to jako nějaký útok či co, jen prostě mne zajímá při vyřčení těchto myšlenek (jejichž realizace by byla zajímavá i pro mne), zda by nedošlo k narušení stavu dravců …
„Šluknul“ jsem to jedním dechem. Taky bych si přál, aby se dalo na dírkách lovit i na některých svazovkách. A nejen kvůli okounům. Zajimavé jsou třeba i plotice apod. A hlavně – jak jsi psal – úlovek má pak sakra jinou hodnotu!
Dobrej článek :-) když vidím to počasí, taky uvažuju nad vycházkou s plavačkou :-)