Úlovek na májovku
V následujících dílech se budeme věnovat různým technikám vázání z tohoto jedinečného materiálu. Ze začátku se ještě pár slovy zmíním o původu a vlastnostech CDC peří. Zkratka CDC pochází z francouzského cul-de-canard. Tento druh peří pochází z vodních ptáků, kde se nachází v okolí mazové žlázy. Díky tomu je od přírody napuštěné tukem, který nenasákne vodu. Struktura pírka je rovněž jiná a od běžných pírek z kohoutů a slepic se podstatně liší. Jednotlivé větvičky na CDC pírku nejsou po celé délce stejně dlouhé.
Drobné tenké větvičky obsahují přírodní tuk, jehož množství a kvalita však není po celé délce pírka stejná. Proto při vázání suché mušky nepoužíváme celé pírko, ale odtrhneme pouze spodní prachovou část. Spodek pírka je matný a suchý, to znamená, že neobsahuje žádný tuk, který by mušku nadnášel. Naopak toto matné a suché prachové peří začne nasakovat vodou a mušku táhne pod vodu. Výjimka je pouze, když chcete vázat mokrou nebo utopenou mušku z CDC. Potom je tato spodní nekvalitní část výhodou, protože mušku stáhne pod hladinu a navíc se extrémně jemné větvičky budou v proudu pěkně vlnit což je pro ryby perfektní atraktant. Všechny tyto vlastnosti dělají z CDC opravdu ideální materiál jak pro suché tak i mokré mušky. Hlavní využití je bezpochyby v suchých muškách. Struktura pírka navíc poskytuje široké spektrum vázacích technik a metod zpracování. CDC se dá použít jak na jednotlivé části mušek jako tělíčka, štěty, tipy, křidélka, nožičky nebo tykadla atd. Samozřejmě si ale z CDC můžete navázat i celou mušku. Takovéto vzory jsou potom doslova nepotopitelné a navíc – pokud je dobře navážete tak i dlouho vydrží. Kromě ostatních zmíněných vlastností je CDC peří poměrně odolné a vydrží velké množství chycených ryb. Své vlastnosti sice časem začne ztrácet, ale stačí jej někdy naimpregnovat speciálními přípravky, které jsou běžně k dostání v muškařských potřebách. Určitě jste si při nákupech zvykli na širokou nabídku různých vázacích matriálů. CDC se dá sehnat v různých barvách. Základní odstíny jsou přírodní šedá + její různé světlejší nebo tmavší odstíny.
Osobně se domnívám, že k vázání běžných mušek postačí přírodní šedá. Ta dokonale napodobuje barvu přírodních křidélek nožiček a tělíček broučků. Pokud si chcete navázat mušky ze světa netradičních vzorů, tak musíte sáhnout po barvených pírkách. Ty jsou sice k dostání, ale je důležité si dobře vybrat. Při barvení CDC hodně záleží na použité metodě. Pokud bude CDC peří při barvení špatně odmaštěné, tak ztratí své jedinečné vlastnosti a stane se z něj bezcenný byť pěkně nabarvený materiál. A to je k ničemu! Musíte si proto dobře vybrat nebo si nechat doporučit výrobce od zkušenějšího kolegy. Ale jak jsem řekl, bohatě se dá vystačit s přírodní šedou. V dnešní lekci se dozvíte něco o vázání dlouhých nožiček na suché mušky z CDC peří. Při vázání nožiček takovýmto způsobem máme dvě základní možnosti jak se s nožičkami „poprat“.
Různé vzory mušek
První si ukážeme dnes, jedná se o natočení jednoho nebo dvou pírek podobně jako natáčíte například srpky z kohouta nebo slepice. Druhá možnost je udělat nožičky dubováním do smyčky. První metoda je jednodušší a hodí se na větší mušky, nožičky jsou pěkně dlouhé a nepravidelné. Muška má vůči nožičkám pravidelně velkou hlavičku. Druhá metoda je náročnější na pomůcky a vyžaduje trošku praxe. Je vhodnější na menší vzory jako jsou broučci, menší jepičky a chrostíci. Hlavička už není vůči nožičkám pravidelná a je zhruba dvakrát tak velká, protože při dubování do smyčky je u středu vždy více CDC než na koncích.
Na obrázcích u vázacího postupu můžete spatřit podrobný popis toho, jak vázat dlouhé nožičky z CDC natáčením pírek kolem ramínka háčku. Metoda je velmi jednoduchá, musíte však pečlivě dodržovat vázací postup. Nejdůležitějším krokem je mít při natáčení obě pírka stejně veliká a stejně napnutá. Před každým dalším ovinem je třeba všechny nožičky – i ty co jsou ještě nenatočené přetáhnout směrem dozadu viz krok 13. Stvoly musí zároveň při každém ovinu ležet přesně vedle sebe. Pokud by se překrývaly, tak hlavička bude hned mohutná a nepodaří se mušku pěkně zakončit.
Velké řeky jsou ideální k lovu na májovky
Muškou dnešní lekce je suchá májovka. Je to velice jednoduchá a přitom krásná a účinná muška na pstruhy. Můžete jí používat během léta v našich podmínkách, a pokud se hodláte vypravit v letním období na pstruhy i do zahraničí, věřte, že vás nezklame ani tam. O chytání na májovky se nadarmo neříká, že patří mezi nejkrásnější lov na suché mušky. Vidět velkou suchou mušku jak se žene proudem a potom jen „lívanec“ a krásný záběr. Tyto májovky používám nejčastěji v žlutých, krémových nebo tmavě šedých barvách. Záleží vždy na podmínkách a místě, ve kterém lovíte. O dalších technikách vázání z CDC se dočtete v dalších dílech tohoto vazačského seriálu.
K vázání žluté májovky budeme potřebovat dlouhé pero z ocasu bažanta, žlutý dubing z králíka nebo vačice (lze použít i barvené CDC), žlutou nit na kroužkování, dvě kvalitní velká pírka CDC a jedno pírko z koroptve. K finální úpravě mušky potom hrubější suchý zip, lak Maiba-fly Super Head Lacquer a speciální impregnaci pro CDC peří Extra Floatant.
Krok 2: Na ramínko si navineme elastickou vázací nit.
Krok 3: Přiložíme tři pěkné dlouhé větvičky z pera bažanta a navážeme je po celé délce. Vázání ukončíme přesně na úrovni pomyslného protihrotu. U očka asi necháme zhruba 2 mm prázdné místo. Štěty podvážeme klasickým způsobem.
Krok 4: Přiložíme si kroužkovací materiál a rovněž jej navážeme po celé délce stejně jako štěty.
Krok 5: Na nit si nadubujeme žlutý dubing z králíka. Knotek pěkně utáhneme. Pozor na to, aby byl pěkně konický a pravidelný bez hrudek a žmolků. Můžete použít i dubing s příměsí lesklých vláken nebo syntetiku.
Krok 6: Knotek natočíme postupně na ramínko háčku. Pozor nato, aby zůstalo u očka volné místo na nožičky!
Krok 7: Po tom, co se podařilo vytvořit pěkné tělíčko, můžeme volně přistoupit ke kroužkování. Pozor nato, aby oviny byly pravidelné a rovnoměrně utahované. Pokuste se dodržet proporce tak, jak je tomu na obrázcích.
Krok 8: Kroužkovací materiál pevně zafixujeme a odstřihneme jeho volný přečnívající konec.
Krok 9: Připravíme si dvě stejně velká a delší pírka CDC. Od jejich konce odtrhneme nekvalitní prachové peří a použijeme pouze jeho lepší část.
Krok 10: Pírka přetáhněte „proti srsti“ tak, aby větvičky byly kolmé na stvol. Obě pírka navažte současně za jejich špičky. Oviny pevně utáhněte. Přečnívající špičky pírek odstřihněte co nejtěsněji u očka. Pokud by tam zůstaly, narušily by siluetu.
Krok 11: Jako další krok navážeme velké tmavé pírko z koroptve. To navážeme už klasicky, ale před tím od něj odtrhneme nekvalitní konce.
Krok 12: Konce obou pírek CDC uchopíme do ruky nebo pevné skřipce. Mírně je zkroutíme a začneme je natáčet na ramínko háčku.
Krok 13: Před každým následujícím ovinem, přetáhneme všechny nožičky dozadu. Oviny stvolů musejí ležet jeden vedle druhého.
Krok 14: Postupně dojdeme až ke konci. Pírko nenatáčíme celé, až dojdete k očku tak jedním ovinem, přichytíte i větvičky, které zůstaly na stvolech.
Krok 15: Přečnívající stvoly odstřihneme co nejtěsněji u očka. Nožičky vyčešeme směrem dopředu a do skřipce uchopíme pírko z koroptve.
Krok 16: Mezi oviny CDC natočíme pírko z koroptve a u hlavičky zafixujeme vázací nití jeho konec. Ten odstřihneme a vyvážeme mušce pěknou hlavičku.
Krok 17: Hlavičku zalakujeme lakem Super Head Lacquer a pořádně nožičky vyčešeme směrem dozadu. Na nožičky ještě zároveň kápneme přírodní impregnaci Extra Floatan není to podmínkou, ale výrazně se zvýší plovoucí vlastnosti CDC.
Krok 18: Muška je hotova!
axiom> Ukecanej jsem. Navíc v časáku bylo potřeba „zaplácnout“ co nejvíc stránek(zvlášť, když na poslední chvíli vypadla celostránka reklamy). Někdo to zaplácne maximálním zvětšením fotek, já to naháněl textem. Krom toho zastávám názor, že teorii nejlíp doplníš nějakým praktickým příkladem. Takže jsem razil zásadu, že nějaký nudnější technický popis je potřeba oživit příhodou. Na výstavách mě pak pokaždé překvapilo, že si návštěvníci pamatují spíš ty doprovodné příběhy než ten poučný a „důležitý“ základ. Co se týče háčků v rozličných částech těla, tak mám v prsteníku pravačky už 20 let zarostlý celý oblouček háčku. Když jsem byl před třemi lety na rentgenu, tak tam pořád byl krásně vidět. Už je opouzdřený a zůstane se mnou asi na furt… :o)
toro> No jistě. Včera jsem „čistil“ časopisy za poslední 3 roky. Odkládám jen to (ty stránky) co má pro mne stále cenu. Ale konstatoval jsem, že jsi toho dost napsal. Dobře se to čte, ale je to dost ukecané na charakter časopisu (Kajman). Hmmm, já měl před časem zapíchnutý velký strímr v lalůčku ucha. Vyšlehl jsem ho silným mušákem na velkou vzdálenost ode dna řeky. Byl nasáklý vodou a těžký. Ani jsem ho neviděl. Velká rychlost… Nezývalo nic, než ucho roztrhnout, neměl jsem správné kleště. Ani jsem nevěděl, jak silně ucho krvácí…
axiom> Člověk se musí radovat i z drobností. Jsou to taková dvě (instantní) potěšení v jednom – a to se vyplatí! Horší variantou je narvat si při vázání háček pod nehet, vypíchnout si o svěráček bulvu a pak ještě nic nechytit… No, ne?:o)
toro> Tak tak, když uvážeš pěknou mušku, potěšíš se. A když na ni chytí rybu, potěšíš se podruhé. Až na druhou, bych řekl, checheche.
jepice> U mnoha mušek se dá přemýšlet, co v nich ryba vidí. Před léty vyšel snad v Rybářství článek od Zelinky o tom, co představují pro ryby umělé mušky. Za desetiletí mnohá, co muškařím a používám jen svoje mušky, jsem se také nad věcí mnohokrát zamýšlel. Když se podíváme na to, kdy a kde se líhnou mušky, které má napodobovat March Brown (Březnovka), tak je jasné, že doma je v sezóně, kdy se loví pstruzi a jiní slamonidi, jaksi nezastihneme. Už ten název mluví o bžeznu…Já ale používám Březnovku ve velikostních a barevných variacích často a celý rok. Myslím, že táto muška (mokrá) napodobňuje spíš malou rybičku. V létě večer, když se líhnou potočníci, zase potočníka, resp. pupu potočníka.
Několikrát jsem zažil na velké řece, že mi při stmívání a i po setmění brali agresívně potočáci velký (50–100mm bez ocásku – bere to i štika) marabou černý (!!!) strímr hned po dopadu na hladinu. Nechápal jsem to, dokud jsem v knize o muškách z CDC nečetl o Fratnikově mušce Netopir.
Vítek umí, o tom po tom.
Autorovi: Tomáši, máš i jinou fotku? Kde se podívám (časopisy), všude je jen ta jedna.
K vázání much jsem se nikdy neodhodlal. Zvládnu tak namašlit nějaké střapce na trojháčky vláčecích nástrah. Ale líbí se mi ta kreativita a uvolnění stavidla fantazii. Když „dílko“ potom ještě chytá, musí to být super pocit.
Minule jsem za kritiku článku Tomáše Vítka sklidil sám kritiku a jako omluvu jsem slíbil napsat článek o vázání mušek, což jsem splnil. Ten, přiznávám, nebyl tak kvalitní, jako články Tomáše, ale doufám, že pro někoho byl i tak přínosem. Riskuji tedy, že budu psát další vazačský článek, ale opět si drobnou kritiku neodpustím. Ta muška, bez ohledu nato, jestli plave nebo ne, vypadá jako mokrá březnovka či její barevné variace. O tom, co březnovka přesně představuje se dá polemizovat, velké jepice mezi to ale určitě zařadit lze. Druhá připomínka se bude týkat lovu v proudu. Tyto velké jepice patří k druhům hrabavým. Jejich larvy žijí až 4 roky zahrabány v blátíčku, či spíše takovém písečkoblátíčku, pak teprve proběhne proměna a dospělec může žít až 14 dní, takže přesto, že jich je relativně málo, dlouho létají a ryby se je naučí žrát. Proč to ale píšu? To blátíčko, nebo blátíčko s písečkem je charakteristické zejména pro klidné úseky. Proto se nejvíce „májovek“ zdržuje právě kolem klidnějších částí potoků a řek. Netvrdím, že jí neuvidíme v proudu, ale není to jejich typickým místem výskytu. Já jsem rybářem vod mimopstruhových, proto májovky využívám poměrně často (i když jinak vázané), protože na MP vodách klidné úseky řek a potoků bez dravých proudů převažují. Musím tedy doporučit takovéto „březnovkoidní“ mušky s tím, že je úspěšně používám jako přitopené či mokré bez CDC.