Co je to štěstí? Obyčejná rybařina!

Odkvetly topoly, vytřeli se cejni a po nich i kapři. Navíc se mílovými kroky přiblížila dravčí zahájená. Bylo jasné, že spousta rybářů podlehne volání vodních predátorů, a tak nehrozilo, že místa pro lov kaprů zůstanou obsazená po dlouhé dny. 

Ještě jeden bonus mi osud přinesl - manželka Jana vstoupila do rybářského cechu a jakmile složila zkoušky, vyrazili jsme společně na mé kultovní místo. Novopečená rybářka za mnou kráčela s židličkou v ruce, batohem na zádech a futrálem s pruty přes rameno. Kouzelná tůň nás přivítala mlhavým oparem, přes který se zatím marně snažilo proniknout zlatavé slunce. Kořeněná vůně topolů pronikala do našich plicních sklípků intenzivně jako aromatické koření. Stanuli jsme na místě. 

Po dlouhém pochodu odkládáme bagáž a hned se snažím snést věci k vodě a připravit místo pro dva. Až později se zamýšlím nad strategií nadcházejícího lovu. Dnes se pokusím ryby stáhnout kvalitním krmením k sobě a nebudu je hledat pod každým keřem a potopeným stromem. Musím věřit, že dřív či později na zakrmené místo najedou. Vstupuji do mělčiny a zlom dna prohazuji pěti hrstmi uvařených brambor nakrájených na kostky. Přisypu asi deset kilo řepky smíchanou s kukuřicí. Masivní zakrmení je nutností! Když místo vyčuchá dvacetihlavé hejno amurů, tak je za půl hodiny vyluxováno!

Rozbaluji feederové skvosty značky Sportex - Medium feeder. I přes mnohé bitvy s rybími soupeři stále vypadají, jakoby právě opustily výrobní linku. následující chvíle patří průzkumu vody. Přes polarizačky nevidím ani náznak jakékoli aktivity ryb. Z toho radost nemám. Na jeden prut nastražím brambor na vlas, na druhý stejným způsobem umístí zrno kukuřice. Vzhledem k stísněnému prostoru na břehu lovíme s ženou každý na jeden prut. 

Mlhavý opar, který se ještě před chvílí dal krájet, se zvolna rozpouští. Nic se neděje. Feederové špičky se ani nehnou.  Musím zakalit vodu! Lezu na zlom a řádně tam nohama rozryji dno. Když se vrátím na břeh, stáhnu montáže, Janu ponechávám na místě a jdu na obhlídku. Procházím dlouhou část břehu. Ve vodě snad není jediná ryba, rybáři kolem tůně také žádní nejsou. Cestou míjím hromady odpadků pocházejících od rekreantů I rybářů. Místy je to hotové minové pole! Dneska se tím nehodlám trápit - tohle se prostě hned tak nezmění. Vracím se zpět a doufám, že pokud v blízkosti mého místa ryby proplují, nějaký záběr jistě přijde.

Slunce do nás nemilosrdně pere. A konečně se také začíná něco dít. Signály z hlubiny se přenášení na chvění špičky. Je to důkaz o přítomnosti krmících se ryb, které se letmo otřou o napnuté vlasce. V tomto případě je jasné, že jsem místo přestřelil a montáže leží kdesi mimo. O záběrech zde rozhodují i decimetry. Stahuji oba pruty a vsedě pouhým zhoupnutím celé sestavy nahazuji asi tři metry před špičky prutu. 

Na záběr tentokrát nečekám ani minutu. Špička prutu s kukuřicí se jemně zachvěje a pomalu se ukloní dolů. Záběr je sotva rozpoznatelný, ale uchopím prut a zaseknu! Cítím, jak se tam dole se něco zamele a hrrr… Eliminuji výpad ryby doprava pod keř, pak zase doleva pod padlý strom. V první chvíli si myslím na kapříčka do tří kil. Když se však u hladiny otočí gigantický lín, úplně se mi zastaví dech! Panebože, ten má určitě přes půl metru! Naděje na vzácný úlovek však třetím výpadem zhasnou. Ryba se vyhákne a je v čudu.

Zatraceně! Nastražuji novou kukuřici a znovu nahazuji. Za pár minut mám úplně stejný záběr. Rybu se mi tentokrát daří zdolat. Je také víc než půlmetrová, ale není to lín, nýbrž krásný jesen. Cvaknu párkrát spouští a úlovek vytřepám ze síťky do vody. Mezi tím se ohýbá špička druhého feederu. Sotva stačím uchopit korkovou rukojeť, špička se uklání nadoraz a naviják se rozezpívá. Bzzz…Vlasec mizí z navijáku šílenou rychlostí. Jekot divoce točící se cívky neustává.Vlézám do vody, abych omezil hrozbu kontaktu vlasce s větvemi nad vodou.. Na podběrák je předčasné vůbec pomýšlet, a tak Jana chystá do akce fotoaparát. 

Ryba si to namíří přímo k protějšímu břehu. Sto metrů vlasce se z cívky vypaří překvapivě rychle. Bude to kapr! Snažím se ho přibrzdit a daří se! Ryba mění směr úprku, ale zamíří doleva. Zle je! Tam se nachází spousta potopených stromů. Snažím se kapra přivést zpět po směru úniku, reaguje však zvýšeným protitahem a úhybnými manévry. Konečně se mi ho podaří odklonit od potopeného dřeva. Ryba se vydá napravo od mého stanoviště. Uf! Tam je nebezpečí ztráty podstatně menší, tedy za předpokladu, že přehlédnu příbřežní partie plné zatopených keřů. Na ně už mám, po desítkách vyhraných bitev, osvědčený fígl. Snad se k němu zase nebudu muset uchýlit…  

Na cívku zase dostanu desítky metrů vlasce, ale rybu k hladině nezvednu. Jak se ji tahem snažím dostat vzhůru, splaší se a najede mezi větve v těsné blízkosti břehů. Převaluje se v samém kraji asi čtyřicet metrů ode mě. Zbývá mi jediné! Má osvědčená lest! Zabrodím se co možná nejdál do vody a potápím prut do hlubiny. Nad hladinou zůstává jen naviják s rukojetí. V tuto chvíli pouze držím rybu v tahu vlasce a nesnažím se jí pumpovat. Cítím v ruce důrazné, ale klidnější pohyby. Vydržet, vydržet, vydržet… Kapr se mele na místě dobrých pět minut. Zdá se, že se mu zatím nepodařilo namotat vlasec do větví. Hrozí tu ještě jedno riziko – určitě bude hledat spásu únikem do hlubiny a tam mu stačí přejet vlascem přes slávkové pole. Ostré schránky škebliček přeříznou vlasec okamžitě! 

Je to tady! Kapr, který zatím zmobilizoval poslední zbytky sil, vyráží slušnou rychlostí na hloubku. Rychle vynořit prut! Opírám se do Sportexu, který se ohne jako jasanový luk. Jeho blank nedá bojujícímu soupeři ani kousek ohybu zadarmo. Totálně vysílený kapr se konečně zamotá u hladiny. Do podběráku jej přivádím jako plyšáka. Vyháčkuji úlovek v ponořené síti. Ani nedivočí. S Janou obdivujeme krásu nízkého, ale o to bojovnějšího kapra. Krátké změření prozradí 76 cm. Ještě pár rychlých fotek a pak znaveně mizí do hloubky za hranou …

Místo je zakalené a rozplašené.Ale ve vlnkách dál od břehu vidím hřbety ryb. Jsou jich zástupy! Znovu nahazujeme oba pruty. Netrvá dlouho a je tu záběr! Přihnutá špička se jen trhnutím narovná. Takhle vždy bere amur! Tentokrát se do černého strefuje Jana. Proutek se zpočátku jen mírně přihne. První dojem připomíná tažení malého kapříka, pak ovšem do Janiných rukou udeří blesk. Sportex jí málem vyletí z ruky! Docela utažená brzda navijáku zaječí! Amur zabere mohutnou ocasní ploutví až udělá vír na hladině a vystartuje jako torpédo na volnou vodu. Žena má oči navrch hlavy. Amur si s ní dělá co chce. Neodpustím si jízlivou poznámku, že je Jana na pouštění draka již trošku velká. Po přitáhnutí brzdy a přitažení ryby ke břehu předvídám, co asi bude následovat. Stojím s podběrákem ve vodě a čekám. Amur mi v přikalené vodě „nadělí jesle“, ale nakonec ho přeci jen dostávám do podběráku. Jana září jak výherní hrací automat, na kterém se právě rozsvítí jackpot. Amur měří rovných 80 cm. Seřizuji fotoaparát a radím ženě, jak rybu správně uchopit. Rybě se v rukách moc nelíbí. Stačí pár prudkých švihů a padá do mělčiny. Je volná a my máme po fotce. 

Nevadí, ještě jednou nahodíme a začneme balit. Uklízíme na břehu a v tom bum! Hle, další amur! Je to také jeden z těch divokých. Dává mi dostatek času na vychutnání si souboje a Janě spoustu prostoru k focení. Je to sice menší ryba, než ta předešlá, ale nechá se alespoň zvěčnit. Po puštění šupinatého manekýna odcházíme od vody. Spokojení a  plní zážitků.

Vyplatilo se být trpělivý a čekat...

Text a foto: Vašek Turek