Poraženecká nálada k vodě nepatří!

Znám jednoho rybáře, který při příchodu k vodě pokaždé brblá, že zas ryby nebudou brát a že se nic nechytí. Důsledky jeho nízkého sebevědomí jsou patrné už při úvodním náhozu. Nic nedělá se zaujetím, vše laxně odbývá, a tak se není čemu divit, že se mu jeho černé předpovědi většinou vyplní. Kupodivu svým pesimistickým postojem dokáže nakazit i ostatní rybáře. A tak nezávislý pozorovatel nabude dojmu, že kde se tento „škarohlíd“ zjeví, tam ryby dočista zmizí nebo zahájí protestní hladovku. Zažil jsem, že kvůli negativním prognózám byl dotyčný rybář několikrát vyzýván, ať už konečně drží hubu, nebo příště zůstane doma.  

Sebedůvěra, koncentrace a trpělivost = vítězství!

Opakem vzpomínaného jedince s batohem plného mindráků je sebevědomý borec, který má nevídaný „tah na bránu“ a štěstí v lovu. Je to rozený vůdce, ze kterého vyzařuje optimismus a naděje. Při chytání dokáže být důsledný, koncentrovaný a trpělivý. Vše, co dělá, má svůj účel. Nezřídka provozuje závodní rybaření a své poznatky přenáší i do běžného lovu. Rybařinu bere jako vrcholový sport a díky soutěživosti se umí „vychytat“ na vrchol. Není divu, že dokáže zabodovat i při mizerném braní ryb, čímž ještě víc povyroste jeho sebedůvěra a také věhlas. I on dokáže u vody svou přítomností „zamořit okolí“, ale tentokrát pozitivně. Od ostatních kolegů někdy slýchávám: „Hele byl tady XY a zachytal, tak to tady ještě není tak marné!“ Za své byť neúmyslné šíření naděje by si občas zasloužil metál. Pro normální rybáře má takový úspěšný chlapík význam jako zkušený trenér pro své svěřence – jen pouhým pozorováním „mistra“ při lovu se dá totiž ledačemu přiučit – například výběru úspěšné nástrahy, její správné prezentaci, zvolení top míst k lovu nebo jen odstranění vlastních chyb a špatných návyků. Je ovšem smutné, že se v našich končinách žádný úspěch neodpouští a spousta skvělých rybářů je neúspěšnými závistivci zatracována a pomlouvána.

Zvědovy přednosti - uši i oči na stopkách!

Nikdo z nás není tak geniální, aby hned vše věděl a uměl. Základní teorie rybařiny pochopí každý, ale k těm nejdůležitějším detailům se musí dopracovat sám. Buď ho k nim dovedou léta praxe, nebo „rozvázání jazyka“ zkušenějšího kolegy. Existuje ještě jedna pozvolná pěšinka poznání, a tou je vlastní vnímavost. Ke zlepšení výsledků svého snažení někdy postačí pouhá maličkost – mít otevřené oči dokořán a sundat klapky z uší. Spousta užitečných informací kolem prosviští jako kometa, a kdo je nezachytí, ten dál žije v blažené nevědomosti. Samozřejmě, že i získané informace je nutné analyzovat, aby se oddělila zrna od plev. Pozorování a „odposlech“ mi mnohokrát pomohly od tápání v mém raném rybářském období. Pamatuji si na jeden mlhavý podzimní den před třiceti lety, kdy jsem za keřem u přehrady „špicoval ušiska“ a hltal každé slovo z rozhovoru místních znalců revíru. Tato „špionáž“ mi následně pomohla vyhledat úspěšná místa v lokalitě a dosáhnout na nich pěkných úlovků. Vzpomínám, že díky „ukecanosti“ domorodců jsem poprvé slyšel o marmyšce a její účinnosti na okouny. Pozdější praktické testování této originální nástrahy mě dovedlo nejen k okounům, ale i k velkým marénám, které předtím pro mě byly nepolapitelnými přeludy.

Abych ale nevzpomínal jen na časy dávno minulé… I v současnosti se snažím kdykoli zachytit „tok informací“ a vybrat si z něj něco, co mohu využít. Někdy to může být jen letmá poznámka o nějaké účinné nástraze, o stavu vody a zarybnění v revíru, nebo i pouhá zmínka o nějakém úspěchu na konkrétních místech. To vše mohou být indicie vedoucí k budoucímu zážitku na celý život...             

2 x opsaná strategie

V týdnu vítr rozehnal těžké dešťové mraky a poslední listopadový víkend probíhá pod blankytně modrou oblohou. Slunce ozáří řeku a spolu s ní i pár vytrvalců s pruty. Všichni si libují, že nezůstali doma. Krásné počasí má jedinou vadu na kráse – candáti, kvůli kterým tu všichni jsou, přestali brát! Není ani divu, průzračná zimní voda prosvícená sluncem až do hloubky nikdy nesvědčila přílišné aktivitě šeromilovných dravců. Když nepočítám pár drbů od okounků, tak jsme s přáteli za dva dny nezaznamenali jediný kloudný pokus o uchvácení našich vláčecích nástrah.  

V neděli ráno už nám zbývá jen pár hodin na zvrácení dosavadních mizerných výsledků a odpoledne už musíme zahájit ústup k domovům. Už proto dozrál čas na radikální změnu taktiky. Nahazujeme živé rybky do hluboké rýhy s členitým dnem. Lov na těžko poblíž překážek je možná poslední šancí nějakého candáta přemluvit. Pasivní chytání na těžko má jednu výhodu, lovci se nemusí nijak extra koncentrovat na lov a mohou se věnovat i jiným činnostem – třeba přátelskému poklábosení u ohně. Každý z nás má v záloze hrdinské historky, kdy všechny okolo přechytal, nebo jak dosáhl jedinečných úlovků v naprosto jalových dnech. Dobře se poslouchají… 

Do společného hovoru svou troškou přispěje i bratr. Líčí nám, jak jednou v pozdním podzimu viděl cizího rybáře vláčet podél kamenné regulace. Neznámý kolega prý tehdy v nejprudším poledním slunci ulovil velikého candáta, přičemž nikdo kolem něj od rána neměl ani ťuk. Zkrátka, rybář měl pořádnou kliku… Jenže! Přibližně o čtrnáct dní později bratr od rozbřesku zkoušel prohazovat řeku. Prošel několik kilometrů podél toku, důkladně provláčel všechna nadějná místa, ale veškerá jeho snaha vyšuměla do ztracena. Kolem poledne dorazil ke zmíněné regulaci a tam se potkal se sousedem z kempu, který zrovna rozmrzele balil cajk. Bratr si vyslechl rybářovo hořekování, jak je voda prokletá a její dravci stávkují. Společně si pak zabědovali nad svou rybářskou nemohoucností. Před odchodem soused bratrovi nabídl zbylé rybky. Brácha si vybral jen pár mrtvých ouklejí a začal si připravovat vláčecí systémek. Našil na něj rybku a odpochodoval na regulaci. Světe, zboř se! Za necelou hodinu se mu podařilo zaseknout a zdolat dva krásné candáty…

Bratrovo vyprávění sklízí úspěch a nalévá nám optimismu do žil. Nikomu se však nechce balit náčiní a přesouvat se o kilometr dál k regulaci. Nakonec jsem jediný, kdo se k tomu odhodlá. Napřed se ještě musím vrátit na chatu, abych vyměnil pruty na položenou za vláčák. Beze spěchu chystám nástrahy a usrkávám kafe. K vodě vyrážím po desáté, ale než poprvé nahodím, uběhne půlhodina. S rybkami se mi nechtělo tahat, tak zpočátku zkouším kopýtka. Tudy cesta nevede! Neustále totiž visí mezi balvany regulace. Nakonec navazuji wobbler - Alex Tango. Je to plovoucí model, který se noří až do hloubky dvou a půl metru. I s ním občas uváznu, ale stačí povolit vlasec a balzová nástraha se z kamenů sama uvolní. Wobbler nahazuji souběžně se břehem a kopíruji s ním regulaci. Dobrou hodinu se nic neděje, jen občas drcnu do šutrů. Přicházím na nové místo. Větve vrby se zde ohýbají až k hladině a nad regulovaným břehem vytvářejí jakýsi přírodní tunel. Nástrahu ani nenahazuji, jen ji nechám proudem splavat pod klenuté haluze. Teprve až mi zmizí z dohledu, zaříznu ji pod hladinu a pomalu s pauzami ji přitahuji zpět. Odhaduji, že wobbler co nevidět opustí prostor tunelu a vyjede do prozářené vody. Omyl! Na hraně mezi stínem a světlem obdržím úder do prutu! Málem už jsem zapomněl, jak takový poctivý záběr vypadá. Ryba se při záseku ihned otočí zpět pod větve a táhne po proudu jako pivovarský kůň. Mám obavu, jestli kromě ostrých hran kamenů nebude v regulaci i nějaká větev nebo kořen. Cítím, jak útočník kdesi v hloubce tluče hlavou. Nechám odeznít jeho záchvat zuřivosti, a pak zvýším svůj tah. Spoléhám na pevnost náčiní. Ryba se ztěžka hne proti proudu. Na hranici tunelu se však postaví na zadní a snaží se opět obrátit. Ne, to nedovolím! Pozvolným pumpováním ji dostanu pod nohy. „Bude to štika nebo candát?“ ptám se v duchu. Kdesi u dna probíhá druhá série zběsilého třepání hlavou. Špička prutu tupé nárazy utlumí. Ryba na chvíli zkrotne a nechá se pozvednout do sloupce. V hloubce se blýskne vysoké zlatostříbrné tělo, ale hned nato zase zabere dolů. To, co jsem viděl, mi stačí. Štiku můžu se seznamu podezřelých klidně vyškrtnout. Spadl mi kámen ze srdce, alespoň že nehrozí ukousnutí vlasce a ztráta nástrahy. Třetí zamlácení hlavou už postrádá razanci i divokost. Můžu směle vyrazit do finále. Pro sichr víc povolím brzdu a s prstem na cívce zvedám rybu vzhůru. V průzračné vodě napřed spatřím matný obrys, který každým otočením kličky získává ostré kontury. Ha! Na hladinu se vynoří obrovský candát. Leží na boku jako harpunovaný vorvaň. Koulí bulvou, mává prsní ploutví a při každém nadýchnutí se mu za skřelí objeví krvavý obláček. Už nemá sílu vzdorovat. Snadno jej přitáhnu ke břehu a prsty pevně stisknu rybí zátylek. Dravce pokládám na koberec spadaného listí. Několik vteřin tiše pozoruji majestátného predátora. Pak se proberu a hned volám bráchovi. Doufám, že u sebe bude mít fotoaparát. Aniž bych ze sebe vysoukal jediné slovo, předejde mě jeho hlas: „Tak kolik má?“ „Nevím, ale je fakt ohromnej. Jste pořád na fleku? Máš sebou foťák?“ vychrlím dotazy. „Jo, pojď,“ zazní odpověď a mobil oněmí. S živým nákladem v náruči a roztaženým prutem pod paží překonávám dělící vzdálenost během několika minut. Celý udýchaný složím rybu bráchovi k nohám. Kamarádi obdivují úlovek, ale neodpustí si rýpnutí, že kdyby mě hodili do vody, tak se vynořím s candátem v zubech. Velkým překvapením pro všechny je doslovné pohřbení wobleru v rybím jícnu - v podstatě z něj trčí jen lopatka nástrahy. Je jasné, že kdyby mi candát během souboje urazil vlasec, určitě by ho to stálo život. Na druhou stranu díky jeho zranění celý zápas trval sotva pár minut. Zanedlouho oba pózujeme před objektivem. Candáta poté dál netýrám, usmrtím ho a pomoci nože uvolním spolknutou nástrahu. Teprve pak nastane přesné zjišťování proporcí ryby. Dravec měří 92 cm a podle digitálního mincíře váží 7,18 kg.

Ze vzorového příběhu vyplývá hned několik poučení. Naslouchejte, dívejte se, přemýšlejte a důvěřujte svým schopnostem. Hlavně také předčasně nevzdávejte zdánlivě marné snažení – dokud je nástraha ve vodě, naděje stále žije. A možná už za okamžik vás čeká zážitek, na který do smrti smrťoucí nezapomenete…

Pokračování příště

Text: ToRo                                                                                                       Fota: autor a Milan Rozsypal