Je dusný srpnový večer a já se po příchodu ze zaměstnání připravuji na stavbu domku. Doufám, že opět trochu přiblížím termín, kdy se přestěhujeme do „svého“. Ještě sbalit jídlo a můžu vyrazit. Plány mi však zcela zhatí kamarád svým telefonátem: „Vyraž na sumce! Na Labi jdou na vláčku jak praštění!“ V ten okamžik letí montérky zpět do skříně a zednické nářadí vystřídá v kufru auta sumcovo-přívlačové vybavení. Nečekám na nic, nasedám a rychle k vodě!
Po půlhodince dorážím na oblíbené místo. Navlékám si vestu a na hlavu nasazuji oblíbený kožený klobouk. Tak, ještě hodit přes rameno foťák - „co kdyby něco“ a fofrem k vodě. Je právě 20.30. Hned na svou „charismičku“ s 0,25 Fire line navazuji 14 cm dvoudílný wobbler. Po předchozích zkušenostech jsem na něm vyměnil původní kroužky za vysokopevnostní a vyzbrojil je poctivými kovanými trojháky. Jde o zbrusu nové trojháky ještě s původními protihroty, ale protože jdu na sumce, tak si říkám, že je zbytečné protihroty zamačkávat. Ó, jak jsem se mýlil!
Chvíli prohazuji vodu, ale zatím se nic neděje. Až po chvíli, kousek ode mě, něco většího zaloví. Podle způsobu to mohl být bolen. Ihned tam posílám wobbler. Sotva dvakrát otočím kličkou a bum! Rána jako z děla! Prut se na svou pevnost celkem slušně ohne. Zatím netuším, co že se to na nástrahu pověsilo za raubíře. Ztuha přitahuji rybu k sobě. Světe div se, je to obrovský tloušť. Možná můj životní! Odhadem kolem 60 cm. Ještě ho nechávám vyzuřit ve vodě, aby se uklidnil.
Konečně se zdá být dostatečně vysílený, a tak jej opatrně zvedám z vody. Sakra! Tloušť začne protestovat a vyklouzne mi z ruky. Aúúú! Jeden z hrotů mi nemilosrdně prošívá poslední článek ukazováku pravé ruky. Aby toho nebylo málo, tloušť padá zpět do vody, ale je pevně připoután jedním trojhákem za tlamu a druhý visí v mém prstu. Okamžitě odhazuji prut.
To byste nevěřili, co dokáže taková dobře dvoukilová ryba, když zjistí, že je zpátky ve vodě. Okamžitě ožívá a snaží se od břehu odjet. S tím však nesouhlasím já a ani můj prst. Pokouším se tlouště dostat zpět přitažením postižené ruky. Při každém pohybu ryby cítím neskutečnou bolest. Trojhák se do rány prodírá dál a hlouběji. Po chvilce a neskutečném klení rybu znovu dostávám na břeh. Sláva! První bolestná fáze je za mnou, ovšem ty horší mě ještě čekají. Pokleknu vedle ryby a snažím se jí z tlamy vypáčit co nejrychleji zaťatý trojhák. Nedaří se. Tloušť má ještě dost sil a začíná se mrskat. Znovu zažívám neskutečná muka. Zkouším tedy jinou strategii - volnou rukou tlouště hladím a domlouvám mu, aby se uklidnil. Prosím, ať je v klidu, že ho jen vyháknu a pustím. První dva pokusy zklidnění nevyjdou, jakmile rybu pustím, okamžitě ožije a začne metat kozelce. Až při třetím pokusu zůstává tloušť na chvíli v klidu. Využiji toho a rychle sahám do vesty pro kombinačky. Hurá! Jsem relativně volný. Tlouště levačkou postrčím do vody. Na foťák si v té chvíli ani nevzpomenu. Nato prostě nemám čas ani náladu. Není mi zrovna do zpěvu. Pohled na zaseklý trojhák je morbidní – celý oblouček je až po středový spoj hluboko v prstu. Co s tím? Nejprve nabírám do klobouku vodu a polévám si obličej. Následuje pokus sejmout trojhák z kroužku. Už dost těžké bylo vůbec trojhák na něj při výměně navléci. Stáhnout ho je nevyřešitelný problém. Zkouším tedy kleštěmi kovaný trojhák přestříhnout. Záhy mi dochází, že tudy cesta také nepovede. Co dál? Hledám po kapsách telefon, ale jak se mi občas stává, zůstal ležet asi doma. Existuje jediné řešení. Odjezd domů autem s prstem ozdobeným sumčím wobblerem. Odstřihnu šňůru, omotám prst a hlavně druhý trojhák toaletním papírem. Je to zábrana, abych cestou neměl o starost víc. Opatrně sundávám vestu a vše skládám do auta. Jsem u vody rovnou hodinu a zase nasedám do auta a vydávám se zpět domů.
Několikrát cestou zastavím, abych ruce trochu ulevil. Ve 23.00 hod. dorazím před barák. Doma mě čeká srdečné uvítání: “Tak co, kde ho máš?“ Dobrá nálada ze všech spadne v okamžiku, kdy spatří zakrvácenou ruku. Někteří členové rodiny opouštějí scénu s bledými tvářemi. Mé první kroky vedou do sklepa pro fortelnější nářadí. Je na mě prý zajímavý pohled, když na stůl skládám kombinačky, skalpel, štípačky a další nářadí. Základní úkol je jasný - musím sundat trojhák z nástrahy. Bohužel i přes několik pokusů se mi to nedaří. Proto přistupuji k razantnímu řešení! Poslední centimetr wobbleru rozdrtím kleštěmi. Jeho středový drát se mi již daří štípačkami přestříhnout. Mám neskutečnou radost alespoň z tohoto drobného vítězství. Jsem smířen s tím, že má cesta stejně povede na chirurgii a bylo by mi trapné tam přijít i s nástrahou. Manželka už mé zranění rozdýchala a hurá do nemocnice.
Do čekárny chirurgie přichází sestřička a hned, když mě spatří, radostně vykřikne: „Jé, další šikovný rybář.“ Nějak podobně poté reaguje i doktorka. S úsměvem dodává, že se nemám bát, že háček bude hned venku. Končím na malém sále, kde do prstu dostanu injekci na umrtvení, a protože dávka nestačí, tak následuje další. „Koukám, že se vám to povedlo. Takhle hluboko to už dlouho nikdo neměl. Jen to trošku naříznu, propíchnu ven hrot, a pak háček ustřihneme,“ říká lékařka. Podotýkám, že to nepůjde tak lehce, ale dostává se mi odpovědi, že tohle už dělala několikrát a bylo to v pohodě. Nebylo! Po naříznutí prstu a pokusu ustřihnout konec háčku lékařka odhazuje kleště a s nešťastným výrazem ve tváři se mě dotazuje, co to mám za divné háčky.
„Ty jsou na sumce, paní doktorko, poctivě kovaný...“ Lékařka otáčí oči v sloup a k mému úžasu posílá sestřičku pro údržbáře, aby jí přinesli kloudné kleště. Po chvilce do ordinace přichází kamarád rybář a začíná se hlasitě smát. V ruce drží kombinačky, ale při pohledu na trojhák v prstu dodává, že tohle je tak na pákovky. Pak pokrčí rameny a odchází pryč. Lékařka mi pak s nešťastným výrazem sdělí, že bude muset rozříznout celý čánek prstu, zda mi to nevadí. „Co mám dělat, paní doktorko? Přeci nepojedu domů zpátky s tímhle dárkem,“ odpovím. Po chvilce práce mi vítězoslavně předává trojhák na památku. S díky odmítám...
Musíte uznat, že jsem prožil nádherný večer. Byl plný zážitků a dojmů, snad jen, kdyby se netýkal přímo mě a nebyl tak bolestivý. A co z toho plyne? Lov bez protihrotů není jen pouhou snahou o zlepšení zacházení s rybami, ale zároveň velice dobrou prevencí před několika hodinami „skutečně adrenalinového zážitku“. Zamyslete se nad tím pokaždé, když budete navazovat háček s protihrotem.
S pozdravem Petrův Zdar - Tomáš Tichý.
Ilustrační foto: Milan Rozsypal, redakce
Ja som zacal pouzivat haciky bez protihrotov hned ako mi par krat aj na velku nastrahu skocila mala ryba, presita papulka trojhakom … nikdy viac Inak cosi podobne sa mi stalo tiez s jalcom-tloustem, vyzeral v klude a zrazu bac!, 5cm vobler, na jednom 3haku ryba na druhom az po ohyb moj palec, ryba sebou klepe, neskutocna bolest, v tu chvilu som nevedel co skor, nastastie ma zachranili tie chybajuce protihroty. Inak vystrelene nastrahy z vazky, tiez dobra kapitola.
taky se mi zadařilo, jednou jsem měl mušku v uchu a podruhé zase třpytku ve stehně, obojí mi provedl můj šikovný bratr.
taky se mi zadařilo, jednou jsem měl mušku v uchu a podruhé zase třpytku ve stehně, obojí mi provedl můj šikovný bratr.
Opravdu povedený lov a pekný zážitek, hodně jsem se u toho zasmál. Cizí neštěstí vzdy pobaví. Znám to ale taky, jen dvojhák obema háky mezi palec a ukazovák na hřbetu ruky. Dovnitř šel, ven ne. Ale musel, pomohla vodka a filetak.A toho smíchu ostatnich, jéje.
nevíte, kde je prutosovo foto, jak se věšel na hák se sumcem? Slíbil jsem to v práci ukázat.
Robur> To máš samozřejmě pravdu. I tak jsem přesvědčen, že ti stejnou službu udělá BL háček. Viz moje reakce na kolegu petrikveprik ohledně konstrukce háčku.
petrikveprik> Pozor, nikdy jsem neřekl, že z klasického háčku s protihrotem padají ryby víc, možná jsem to nenapsal úplně přesně – podle mého názoru nepadají ryby z BL háčku víc než z klasiky, tudíž se mnozí obávají naprosto zbytečně. BL používám už nějakých 5–6 let, předtím pouze klasiku. Skutečně nepozoruju žádný rozdíl, někdo má možná jiné zkušenosti, to opravdu nechci rozporovat. Jde hlavně o tu knostrukci, BL má delší hrot, jakoby zahnutý dovnitř, díky absenci protihrotu se lépe zasekne. Přitom se z něj dají ryby krásně uvolnit nebo rovnou nechat upadnout povolením šňůry – dělám to tak.
Závěrem bych rád dodal, že jsou jelitovitost s háčkem po kost nepopírám, od té doby už si dávám pozor na splašené větve :-)
Bigpista> jojo taky sem tenkrat zapomel ze je tam druhej, kdyz jsem skladal prut :)
zde si můžete poslechnout názor speciaslity na háčky co říká o protihrotech http://www.youtube.com/watch?…
Už je to pár let, snažil jsem se dostat zapíchlýho woblera z rybářské tašky – taková ta pevná pogumovaná látka. No a když jsem použil větší než přiměřenou sílu, sešil jsem si palec a ukázováček k sobě. Trefil jsem se pěkně do kloubu a díky protihrotům se mu ven nechtělo, tak jsem skončil na chirurgii. Pan doktor v Rychnově měl hroznou radost, že prý takové zranění dlouho neviděli :) Oproti paní doktorce v článku se nesnažil háček přestřihnout, ale použil „hrubé síly“ a háček vyprostil. Neměl jsem žaludek to sledovat :) Holt nedostatek respektu se vždy vymstí a háčky bez protihrotu od té doby jen chválím…
Když takhle pročítám ty naše příhody s trojhákama v rukách, tak mě napadlo – viděli jste někdo film „Ještě větší blbec, než jsme doufali“? :-D
Já jsem se takhle okoval letos na podzim. Doma, vlastní blbostí. Snažil jsem se vymotat woblera z podběráku. Jeden hák jsem uvolnil a dva se zas chytily. Nakonec mi ruply nervy a se slovy:„Tak ty nepudeš?“ jsem za to vzal silou. Trojhák si dal říct, ale nějak jsem v tom vzteku zapomněl, že mi pod rukou visí druhej. A měl ho tam. Až ke kosti.
Butchi> dovolím si tvrdit, že funkce protihrotu je taková, aby ryby nepadaly. Proto tam je. Je to stejná logika, jako jiný vzorek na zimních gumách atp.
Butchi> ..no s tim jelitem bych byl opatrny. Mi vic pripada jako jelito ten, ktery si necha svou vlastni blbosti zapichnout hacky az na kost. Vim ze BL je „sportovnejsi“ a bezpecnejsi ale tvrdit ze z nich padaji mene ryby nez z protihrotu je pekna vina. To se na me nezlob..
jepice> Jojo, to se mi stává taky hodně často :-))) Rozhodně, kdyby to někdo viděl, asi by se potrhal smíchy. Naštěstí jezdím hlavně na revíry, které nejsou v zastavěných oblastech. Jako jo, protihroty se většinou nezaseknou tak hluboko, což je vlastně jejich velká nevýhoda na ryby – přijde mi, že z toho padají ryby víc než z BL. A to ani nemluvím o těch zamáčknutých, ty jsou vůbec nejhorší. Každopádně, nějaký streamerový hák v prstu bude určitě horší než 16ková jepička :-)))
Alivio> Co se týče trojháčků v prstech (dlani,rukávu, boatu,atd), tak mě nejčastěji školí boleni. Po zdolání ležej na hladině jako mršiny, ale jakmile se jich dotkneš, jako bys do nich pustil 220V! Hned se mrsknou a volný trojháky narvou do všeho, co jim stojí v cestě. Bez podchlazené ruky na bolena nesáhnu ani náhodou. Bojim, bojim…
to není o trojháčcích s protihroty nebo bez, je to o tlouštích. Taky jsem měl trojhák zaražený až do kosti a taky za to mohl tloušť. Jsou to divné ryby. Ale jeden hák v prstu a na druhým tloušť ve vodě – tohle přesně znám :-D
Butchi> Mě to ta větev občas odpruží a zesekne mě, když je to omotaný. taky se někdy chytnu do ruku, v jedný ruce prohlej prut, v druhý zaseklej háček a já popoběhnu dopředu, aby se to nenapínalo, jenže mi nedojde, že když druhou rukou džim prut, tak je to jako když ten osel běží furt za mrkví apřipadam si pak jak debil. Ty protihrotový háčky tak nějak maj trochu malou výhodu, že často neproniknou tak hluboko, ale zarazí se právě tim protihrotem trochu. Ale když je to větší silou nebo takovej ten mikroprotihrot, tak je to ouvej. Zatím mám zkušenost pouze s menšíma háčkama, takže musím zaklepat, že nic tak dramatického se nekonalo.
Pokud někdo tvrdí, že z BL háčků padají ryby víc než z klasiky, asi bude pěkné jelito :-)
Pamatuju si, jak jsem dříve míval rozpíchané ruce, když jsem se snažil osvobodit rybu z klasického háčku bez toho, abych na ni musel sahat. Trojhák jsem z prstu ještě netahal, při vylovování si dávám pozor, navíc jsem měl dosud asi štěstí :-)
Letos se mi stalo něco velice nepříjemného při sundávání mušek ze stromu. Nabrodil jsem do proudu, stáhl větev a začal je sundávat. Bohužel větev nevydržela a katapultovala mouchy nahoru. Jedna z nich mě vzala přes prst a zarazila se o kost. Nikdy bych nevěřil, jak moc se dokáže člověk natáhnout. Takže jsem balancoval s mouchou v prstě na kluzkém šutru a nevěděl co dál. Nebudu to natahovat, zariskoval jsem koupel a stáhl větev druhou rukou. Moc příjemné to nebylo. Být tam protihrot, tak nevím, co bych dělal.
Znám jednoho pána, kterému se stalo něco horšího. Je to už řada let, nejméně 30, měl na Berounce ve Žloukovicích chatu a chodil také na ryby vláčet. Byl to už pán v letech a blbě viděl. Chytil štiku okolo 80 cm na třpytku a jak jí vyprosťoval, jak na to neviděl, tak měl halvu blízko u ní, štika se mrskla a volný háček se Honzovi zasekl do tváře. To musel být pohled, znám to jenom z vyprávění, šel propojený se štikou asi 2 km hledat pomoc, přišel do vesnice a někdo ho odvezl do Berouna do nemocnice a tam ho štiky a háčku zbavili. Já viděl jenom následky, které mu po tom zůstaly na tváři.
Taky jsem to zazil, jen slo asi o beznejsi trojhak..i kdyz velkej, sel vetsima stipackama stipnout bez problemu. Pak jen kombinackama tlacit spicku zase ven, trosku utrpeni a za chvili je venku.
Noo, kdo si neprošel martýriem s hákem v prstu tak snad ani není ten pravý " " kovaný " " vláčkař :§) Stalo se mi to při denní a hlavně noční přívlači už vícekrát. Naposledy také při vylovování tlouště + – 50 zavěšeného na 12cm vobíku River2sea vloni. K autu 1 km , do nejbližší chaty taky, čas 23,05 a přítulkyně nebo známá osoba 100km daleko. Pro tyhle případy je dobré mít nějaké anestetikum, tentokrát jsem využil sněhový hasicí přístroj co vozím ( jenom občas ) v posunovadle. Zmrazil jsem palec co to jen šlo a drasticky ten hák vypáčil. I tak to bolelo jaxvině. Druhý den ráno prst jak bakule, namazal jsem konopnou mastí od nejmenované mastičkářky co jí chtěli naše soudy zavřít a další den už hurá na fišle, byť se zavázaným.
Proto se asi jako první začalo chytat bez protihrotů na mušku. Tři háky létající vzduchem jsou asi nejnebezpečnější varianta lovu :-D