Tajná zátoka

Cesta mi ubíhá poměrně rychle. Nedočkavě dychtím nahlídnout do vody mezi spleť popadaných stromů a jejich větví. Pokaždé mě místo překvapí a odmění výjimečným zážitkem. Že to dnes bude opravdu stát za to, to ještě v této chvíli netuším...

Zdolávám poslední metry a pomalu se připravuji na horolezecký sestup. V momentě, kdy spatřím zátoku pod sebou mi po zádech přeběhne mráz . Neuvěřitelné! 

Fantasticky velká smečka odrostlých okounů se ze strany přibližuje k místu činu. Hejno vytváří formaci, která uzavírá poslední únikovou cestu ze zátoky. V momentě se přitisknu k zemi a vystrkuji jen hlavu. Díky vysokému břehu mám nad celou bojovou frontou dokonalý přehled a zažívám nepopsatelné pocity opravdového vojevůdce. Pruhovaní válečníci vytvářejí rojnici a z opatrných dravců se v momentě stávají běsnící lupiči. Útočí na cokoli, co se pod hladinou pohne. Jsem jako očarovaný. V té chvíli si vůbec nedokážu představit, co by mohlo překonat toto nádherné divadlo. A přece to ještě není finále…

K hladině se pojednou zdvihají dva černé stíny. Vyjely z koryta, které se táhne středem zátoky. Jsou to obrovští okouni! Jejich příchod na scénu je impozantní. Nedělají žádné zběsilé výpady mezi vyplašené rybky, spíš k nim připlují nenápadně - jako ponorky k nepřátelskému křižníku. Z chvění ostnatých ploutví, se dá vyčíst, že jen horko těžko drží na uzdě své lovecké instinkty. Ještě se ke kořisti přiblíží o pár centimetrů blíž a přichází naježení hřbetních ploutví. Bojové zástavy jsou rozvinuté - to je jasná předzvěst k útoku. V momentě se oba veteráni přidávají k lovící skupině mladších okounů. Dominantním způsobem chňapají po všudypřítomné kořisti...

Rozplývám se nad tímto divadlem. Přestože svírám "nabitý" prut v dlani, ani mě po celý čas sledování nenapadlo zkusit slézt ze svahu a nabídnout hodujícím dravcům svou nástrahu. Pochybuji, že by se mi podařilo nenápadné připlížení v těžkém terénu bez toho, abych nevyplašil hodující šiky, a navíc... Bylo to prostě až příliš napínavé. Jsem si plně vědom, že ten pohled zůstane dlouho nepřekonaný v mých vzpomínkách...

Intenzita divokého lovu ustala tak rychle, jako začala. Dva stíny se zase pomalu ztratily v zelené hlubině. Předpokládám, že podél koryta nabraly kurz pod nedaleký potopený strom. Ostatní ježatí krasavci se vzápětí ztratili také. Na stráži zůstalo už jen pár malinkých okounků. Opona spadla a měl by následovat několikaminutový „standing ovation“ od diváků - tedy ode mé.

Po vzhlédnutí napínavého představení nejsem schopen pokusit se ulovit byť jen jediného z herců. Bez  náhozu jsem opustil inkriminované místo. Z výpravy odcházím domů bez záběru. Jsem ale šťastný, jako bych právě překonal všechny rekordy jezera. Zůstává mi dodat už jen jediné: „Děkuji ti, má tajná zátoko...“