Každý z nás má zavedené zvyky, řízené pomocí vlastních zkušeností. Příjezd k vodě, vybalování, mapování revíru, dna, krmení, chystání montáží a jiné rutinní činnosti. Vše si připravíme, zakrmíme, nahodíme, zavezeme. Následuje čekání ... Co ale když to nejde? Co když ryba nespolupracuje, nebo přichází jen záběry od nežádoucí malé ryby? Co s tím?

 

Je několik možností, jak si s poradit. Jako první a asi nejjednodušší se nabízí přestěhování na jiné lovné místo. Pro někoho příliš složité, nepohodlné, na některých revírech nemožné. Ať už z nedostatku volného místa, kvůli špatnému terénu, počasí, nebo třeba chybějícímu času. Rozhodnout se vyměnit lovné místo dva dny před odjezdem. Místo, které si trpělivě krmím 5 dní. Ano nebo ne?  Nebude to jinde ještě horší?

 

V tomhle článku se chci věnovat hlavně tomu, jak si najít důvod nestěhovat se. Vědět, že to, co u vody dělám, dělám dobře, vlastně nejlépe, jak to jen jde. Ovšem kdokoli může namítnout, že to jinak nešlo, prostě ryby nebraly a hotovo. Ano, i to se může stát, ale já musím vědět, že pro jejich ulovení jsem udělal maximum a od vody odjíždím se vztyčenou hlavou.

Spousta lidí a dokonce i rybářů nedokáže pochopit, jak můžeme sedět u vody hodiny nebo dokonce dny bez jediného potahu. Prostě jen čekáme na toho svého vysněného obra z tohoto malebného revíru.

.

Před několika lety jsem si oblíbil jednu velkou štěrkovnu, vlastně jsem tam začal jezdit už v začátcích mé kaprařské závislosti. Dělal jsem tenkrát všechno podle svého nejlepšího mínění. Také podle toho, co jsem se dočetl, nebo shlédl v obrovském množství materiálů o lovu velkých kaprů. Tenkrát jsem tam byl týden se svým otcem. Chytali jsme obrovské množství ryb, ale velikost kolem 60-70 cm neuspokojovala mé cíle a touhy. Na rozdíl od mého otce, který byl z počtu záběrů a ryb nadšený.

Pravidelný parťák na delší výpravy - můj otec

 

Letos jsem se na místo činu opět vrátil, jiná vize, jiné cíle, jiná taktika. Bohatší o několikaleté zkušenosti, ať už s touhle vodou, nebo prostě s kaprařinou jako takovou. Nutno podotknout, že rok co rok jsem zde chytal jinak a pokaždé na jiném místě. Vzhledem ke vzdálenosti od domova nebyla možnost navštěvovat tuto vodu často. Možná i v tom byla ta krása a chuť se na tuhle vodu vracet.

 

Mou poslední výpravu jsem pojal kapku rodinně. Zpravidla mi manželka nabalí na cestu jednoho syna, tentokrát jsem ale dostal oba dva. Petříka i Tomáška, dva a čtyři roky.

 

Přidal se k nám švagr s dětmi a kamarádem, který taky chytal. Plus klasický účastník mých delších výprav taťulda Havránek. Naštěstí  nikde moc rybářů nebylo, takže jsme se v klidu rozprostřeli dle potřeb každého a já si vybral místo k mé spokojenosti. Neuvěřitelná volnost na vodě mne až zaskočila. Jestli to byla shoda náhod nebo vliv neaktivity ryb, těžko říci. Mně to bylo jedno, byl jsem u vody a to bylo hlavní. Rodinka tu ostatně byla jen na víkend, takže zbylých pět dní jsem tam byl s otcem u vody prakticky sám.

Proč to vůbec zmiňuji? Poznámka švagrova kamaráda, který si prý o mně myslel že jsem lepší rybář, když jsem dva dny nevytáhl rybu, mne naštvala, ale mou taktiku nezměnila. Prostě jsem věřil tomu co dělám! Tahat 5 kg ryby jsem opravdu nechtěl.

Lokalizace ryb je velice důležitá

 

Začal jsem klasicky na atraktivních místech,  lavice, staré koryto. Krmil jsem velmi málo vzhledem k tomu, že jsem nechtěl záběry od menší ryby. Bohužel to se nedařilo. I když jsem krmil jen několik kuliček k montáži, pětikiloví kapříci si mé montáže stejně nalezli.

 

Změnil jsem proto taktiku. Pečlivě vyladěné montáže poskládané z 40 cm kombinovaného návazce a odpadávajicího olova jsem položil do maximální hloubky, co jsem našel. Průměrná hloubka se pohybovala kolem 4 metrů, já svou první montáž umístil do hloubky kolem 8 metrů. I přes vysoké teploty jsem doufal, že větší ryby do těchto míst zabloudí. Druhou montáž jsem umístil na čisté rovné dno bez jediné nerovnosti asi 600 m daleko. Panáček 24 mm selektivní kuličky Gangstera s atraktivní plovkou měl upoutat mou vysněnou rybu. K téhle montáži jsem nepoložil ani jednu kuličku krmení.

 

Při něčem takovém si musí člověk na 100% věřit. Nezamotala se montáž při pokládání? Není to příliš? Už 24 hodin to ani nepíplo. Už uběhlo 48 hodin a stále nic ... za tři hodiny balím... Na navijáku mí zůstaly dvě otáčky vlasce...

 

Jak to dopadlo? Samozřejmě dobře. Jestli díky neutuchající důvěře k mé sestavě, nebo díky náhodě, kdo ví.

 

Pokaždé potřebujeme trochu toho rybářského štěstíčka, aby se nám zadařilo. Musíme mu ale jít naproti, ještě lépe běžet! Nebo snad ne? 

 

 

Jako bonus jsem si pro vás na závěr připravil postup výroby jednoho ze svých oblíbených návazců:

  

Připravíme si vše potřebné na tvorbu návazce

 

Uděláme smyčku na boilie zarážku

 

Navlečeme potřebnou kuličku pomocí boilie jehly

 

Zajistíme zarážkou a přitáhneme

 

Navlečeme tenkou bužírku a háček, směrem k hrotu

 

Nastavíme do potřebné vzdálenosti

 

Omotáme ramínko háčku, 7-8 omotávek

 

Opět provlečeme směrem k hrotu a pořádně dotáhneme

 

Navlečeme vlasové rovnátko

 

Rovnátko nasoukáme na háček

 

Pomocí boilie jehly navlečeme převlek proti zamotání

 

Na konci návazce uděláme jednoduchou smyčku

 

Dotáhneme, abychom mohli návazec nasadit na kmenový vlasec

 

5 cm od háčku namačkáme malé množství vyvažovacího tmelu

 

A máme hotový návazec. Jen nahodit...

 

S pozdravem

Martin Havránek