Je sice pravdou, že já osobně jsem se mohl účastnit přívlačového šílenství pouhé tři dny, neboť poté mě zkosila zákeřná angína a já jen smutně koukal, jak se kluci vracejí z lovů. Ale i těch pár dní mi přineslo množství krásných zážitků.
Pro úplnost je třeba též představit členy celé výpravy. Účastnilo se jí celkem 5 rybářů – má maličkost, bratr Michal, náš otec Eda a kamarádi Pavel Brůžek a Vladimír Horálek. Nálada byla již během cesty vynikající a přátelská a to i přes to, že cesta probíhala velice divoce a přinesla nám nemalá dobrodružství a velkou nůši adrenalinu zejména s přívěsem za naším vozidlem (2 prodřené pneu na dálnici z důvodu dříve hnuté nápravy, atd.).

Jako cíl výpravy jsme si obligátně vybrali horní přehradu na Rio Ebro. V době našeho příjezdu koncem února 2012 jsem se nestačil divit, jak nízký stav vody zde panoval. Odhadem bylo dobrých 10 metrů pod stavem a tak se všude po březích rozprostíraly velké plochy vyschlých mušlí. Dle sdělení místních obyvatel bylo v loňském roce extrémní sucho, které způsobilo, že jistě celá 1/3 přehrady byla na suchu. To zapřičinilo, že menší exempláře a druhy ryb se dostaly do pro ně nebezpečné zóny, neboť byly v přímém dosahu větších predátorů – sumců. Místní takový stav vody s úsměvem označili za „živou rybí polévku“. Velké ztráty se tak daly předpokládat zejména u candátů, okounů a okounků, což se v zápětí potvrdilo, neboť oproti jiným rokům se nám nepodařilo ulovit byť jediného okounka, okounů jsme ulovili velice poskrovnu a ani candátů nebylo tolik, co v jiných letech.

V době našeho příjezdu se však již přehrada plnila vydatným přítokem z tajícího sněhu někde vysoko z hor a tak část u přítoku byla značně přikalená. Přesto však byla tato část přehrady na úlovky nejštědřejší.
Podle předchozích zkušeností jsme se všichni vybavili jak jemnější přívlačovou výstrojí s pruty o gramáži do 30 g, které jsme měli připravené na lov candátů a okounků či okounů, tak těžšími kalibry pro případ, že by byli aktivní i sumci. Nakonec se však ke slovu dostala pouze jemnější přívlačová výzbroj. Pokud jde o nástrahy, tak nutno dodat, že již od počátku jsme měli naprosto jasno, které nástrahy budou hrát prim. Byť jsme s sebou vezli kompletní spektrum nástrah počínaje gumovými přes plandavky a konče woblery nejrůznějších druhů, velikostí a barev, veškerých úspěchů jsme nakonec dosáhli pouze gumovými nástrahami. Jako nejúčinnější se jevily především gumové nástrahy s atraktanty od Berkley a v těsném závěsu následovaly nástrahy typu kopýtek (Relax či Gunki) a samozřejmě smáčky. Rovněž barva hrála velmi podstatnou roli, neboť snad 3 záběrů přicházely na výrazné barevné variace nástrah – fluo oranžová, a fluo žlutá, případně jejich kombinace s jinými barvami.

Velikosti nástrah jsme volili do 12 cm z důvodu možnosti ulovení všech druhů ryb. Měl bych říci spíše dravců, nutno však dodat, že v tomto případě by to nebylo zcela přesné.
Proč? Podělím se s Vámi o jeden z celkem 15 případů, kdy naše vláčecí nástrahy neslupnul tradiční dravec.


Hned první den naší výpravy, kdy jsme projížděli přehradu v blízkosti našeho ubytování křížem krážem, jsme ulovili několik krásných candátů, ale do velikosti odhadem 65 cm a dva okouny říční do velikosti 30 cm. Kamarád Míra byl ten den nešťastný, neboť se mu nedařilo, neměl moc záběrů a když už nějaký měl, obvykle končil vítězstvím ryby. A tak Míra smutně seděl na přídi lodi a jen tak mechanicky prohazoval vodu. Již jsme se chystali, že se budeme vracet zpět na chatu, když brácha ještě jednou zastavil cca 20 metrů od břehu, tvořeného skalními palisádami, které vypadaly jako zvláštní přírodní zvrásněné a rozervané schodiště. Všichni jsme hned začali vodní říši propátrávat svými nástrahami a dva z nás po chvilce ucítili jemné ťuknutí do špičky prutu a vzápětí se nad hladinu podívali dva malí candátci. Míra stále seděl na přídi a nic. Sleduji ho, jak již rezignovaně mechanicky poškubává prutem, když tu najednou špička registruje prudký náraz. Míra ihned ožívá a následuje prudký zásek.

Očekávám, že bude následovat obligátní zdolávání menšího candátka. Opak je však pravdou. Místo toho, aby Míra zdolával rybu, vše vypadá spíše tak, že ryba vzala Míru na procházku. Prut se mu prudce ohýbá do povážlivého oblouku a kvikot brzdy navijáku nasvědčuje, že si ryba nekompromisně bere několik desítek metrů vlasce. V tu chvíli z nás všech padá únava a každý předhazuje svoji představu o tom, co je na háčku. Převládá názor, že půjde asi o sumíka a každý Míru v zápalu boje poučuje, co by měl dělat, na co si má dát pozor - ať si dává pozor na motor lodi, ostrý úhel špičky prutu, atd.

Míra nás však očividně vůbec nevnímá. Jeho oči prozrazují naprosté soustředění a po apatii není ani vidu. Spíše se v nich dá vyčíst soustředěný pohled dravce vyhlížejícího svou kořist. Boj rybáře a neznámé ryby je od počátku velice vyrovnaný. Není vůbec jasné, jak to vše skončí. Jemný proutek stále ohnutý do povážlivého oblouku a zpívající brzda naznačují, že se ryba rozhodně nechce vzdát. Stále není jasné, co to je za rybu na druhém konci vlasce.  Několikrát vypuštěné bubliny, které se objevují na hladině, potvrzují pravděpodobného sumce, ale způsob boje ryby je na hony vzdálen boji sumíka. Pomaličku začínáme tušit, že by se mohlo jednat o jiného bojovníka. Konečně asi po 15 minutách se ryba znatelně unavuje a pomalu vyjíždí ke hladině. Světe, div se. Kapr jako noha v podobě překrásného šupíka. Odhadem kolem metru.

Ihned zjišťujeme, kde je zaseknutý. Nikde na těle není nic vidět a až malý z tlamy vykukující kousek gumové nástrahy prozrazuje, že kapr měl skutečně poctivou chuť na žlutou gumu. Po dalších několika málo minutách se kapr konečně vzdává a my jej můžeme podebrat. Po změření zjišťujeme, že naše odhady nebyly od pravdy tak daleko. 96 cm délky je fantastický úspěch a pro nás krásné ukončení prvního dne.

 

Po změření a vyfocení kapr pomalu odplouvá do svého království a my se balíme a odjíždíme na chatu. Všichni gratulujeme Mírovi k fantastickému úspěchu a to o to více, když nám Míra sděluje, že je to jeho osobák. Prostě nádherný závěr prvního dne. Co chtít více?


Jak jsem již psal výše, podobným způsobem jsme ulovili celkem 15 nádherných kaprů od 70 cm do 102 cm – všichni poctivě uloveni za tlamu. Nutno též přiznat, že kromě těchto jsme ještě ulovili asi 3 nebo 4 jedince, kteří byli zaseknuti jinde než v tlamě.

 

V tomto kontextu mě napadá myšlenka na neustálé dohadování některých rybářů (smutné je, že zejména závodníků), jaké ryby že se vlastně přívlačí loví. Někdo zastává názor, že přívlač je pouhý lov dravců, avšak já stále tvrdím (a tyto případy mi to jen potvrdily), že přívlač je především rybářskou disciplínou, resp. způsobem lovu ryb a jde pouze o to, kdy, kde, jak a jakou vláčecí nástrahu rybář použije, aby rybu přemluvil k záběru a ulovil. Osobně jsem ulovil na přívlač překrásné líny, kapry, karasy, cejny, plotice, ale i vranky, hrouzky, atd. a dokonce mi utekl krásný amur na fluo zeleného power baita. Troufám si tedy říci, že až na zřejmé výjimky je možno přívlačí ulovit téměř všechny druhy ryb. Co si o tom myslíte Vy?


Text i foto:  Tomáš Tichý - toti