U zrodu téhle výpravy stáli tři veteráni několika kamčatských výprav – Jirka, Mirek a Pavel. Při jedné z úterních rybářských schůzí, na kterých se rokovalo, kdy a kam pojedeme na ryby, mi to řekli asi takhle: „Udělej to tak, aby to i tebe bavilo. Vždyť je na Kamčatce několik tisíc řek, tak pojedeme na nějakou, kam nikdo nejezdí. A když tam ryby nepůjdou, zavoláme helikoptéru a poletíme jinam...“  Jejich zadání bylo pro mne natolik zajímavé, že jsem z výpravy na řeky centrální Sibiře letěl přímo na Kamčatku, abych se průzkumné cesty mohl zúčastnit.



Při pohledu na mapu Kamčatky vás možná napadne, že vybrat z toho množství vodních toků nějakou řeku, kam rybáři nejezdí, nebude takový problém. Opak je však pravdou. Řeky dostupné po silnicích a cestách si můžete rovnou škrtnout – některé již byly pytláky a rybáři zcela zničeny a ryby nad 40 cm jsou zde vzácností, na jiných Vám zážitek z rybaření mohou kazit sítě pytláků, se kterými se snadno můžete dostat do konfliktu. To se týká nejen řek u oficiálních silnic, ale i vod, které přetínají trasu plynovodu nebo k nimž vedou trasy geologů a těžebních společností. Další komplikací jsou vodopády, nesjízdné peřeje a naplavené kmeny stromů – takové překážky na mnoha řekách jsou a mohou znamenat nečekaný a velmi nebezpečný konec výpravy. No a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na fakt, že ne do každé kamčatské řeky táhnou lososi a kde nejsou lososi, tam bývá ryb málo a malé. Pak jsou zde takové detaily, že pro přistání a start helikoptéry potřebujete otevřené prostranství s pevným podložím, že běžný dolet naložené helikoptéry je asi 400 km a že hodina letu stojí skoro 80.000 Kč. Když tohle všechno dáte dohromady, výběr dosažitelných řek, které nefigurují na seznamech ruských, amerických a korejských rybářských agentur se výrazně zmenší.

Nám se studiem map a spoluprací s piloty helikoptér podařilo vytipovat několik úseků řek, které pro naši expedici připadaly do úvahy. Věděli jsme, že do nich táhnou lososi, podle map tam neměly být vodopády a piloti helikoptér, kteří nad nimi občas přelétají, tvrdili, že na většině toku vypadají sjízdně.

 


V neděli 2.9. krátce před polednem přistála v Petropavlovsku šestice plzeňských rybářů a o hodinu později jsem z Chabarovska přiletěl i já. Stačili jsme se jen převléci z cestovního oblečení do rybářského, když dorazila zpráva, že se počasí nad pobřežím Ochotského moře zhoršuje a musíme co nejdříve odstartovat. Během půl hodiny jsme byli na heliportu, kde již naši průvodci nakládali helikoptéru a ve čtyři odpoledne už jsme na dně říčního údolí mávali na rozloučenou odlétající helikoptéře.

 

V pět jsme měli postavený tábor, začalo drobně pršet a Mireček zdolal prvního duháka.
Rybářské dobrodružství začalo.

V noci se drobný déšť změnil na liják, nad ránem liják přešel v průtrž mračen a když jsme se scházeli u snídaně, měla včerejší drobná horská říčka barvu bílé kávy a průtok Berounky nad Prahou. Naštěstí jsme výpravu plánovali s několika rezervními dny a tak jsme se věnovali dospávání dlouhé cesty, přípravě nástrah, a když přestalo pršet i sklizni kozáků a křemenáčů z okolních svahů. Navečer se řeka pročistila a někteří nedočkavci se chopili udic. Výsledkem bylo asi deset duháků délky 40-60 cm a stejný počet o něco menších sivenů malma.

Jeden z ulovených duháků


Krásně vybarvený siven malma



4.9. ráno nás probudil chlad. Stany byly namrzlé, nad řekou se vznášela mlha a vrcholky okolních hor se ve vycházejícím slunci třpytily sněhem.

 

Voda v řece byla zase křišťálově čistá a průtok normální. Vypluli jsme. Naše tři rafty sjížděly opatrně rychlý proud. Nejzkušenější raftař Saša jako první projel vždy úsek, který před tím prošel pěšky nebo pohledem uznal za sjízdný. Za ním Dima, kterého mládí a adrenalin (nebo možná testosteron) vždy ženou kupředu a nakonec Sergej, který s neuvěřitelným nadáním vymete každý kámen v korytě. Velmi rychlé, prakticky nechytatelné úseky se střídaly s tůněmi hlubokými několik metrů. Každou jsme pečlivě prochytali a každá vydala jednoho nebo dva  duháky a občas nějakého sivena.

 

Hezké ryby, ale málo kusů. Když jsme v poledne přijeli k jednomu z přítoků, měl každý z nás ulovené jen 1-3 ryby.

 

Pak se však Svatý Petr usmál. No „usmál“, on se spíš chechtal, až se za břicho popadal!

Ještě než kuchařka Táňa ohřála oběd, zvýšili jsme si každý skóre nejméně na dvojnásobek a odpoledne jsme občas zabrodili k tůni, kde bylo možné úlovky sivenů malma počítat ne na desítky, ale na stovky!

 

Jenže, kdo by se staral o siveny, po té, co jsme zjistili, že snad v každé jámě, za každým balvanem, podemletým břehem nebo u naplavených kmenů a větví čekají na kořist velcí duháci.

Duhák 67 cm

 

Kromě sivenů malma délky 40-62 cm jsme tedy lovili duháky a to kusy převážně délky 50-60 cm. Mirek chytil odpoledne i prvního lososa výpravy – mlíčáka nerky délky 60 cm.

 

Lososi nerka na trdlišti

 

 V křišťálově čisté vodě bylo hejna sivenů vidět až do na hloubky dvou metrů a večer jsme přijeli do míst, kde se proud zmírnil a řeka vytvářela jámy hluboké přes 4 metry.
V dalších dnech se dostavily pravé rybářské orgie. Objevily se první jámy s lososy kisuč, míjeli jsme říční ramena plná červených lososů nerka, obdivovali jsme pestré barvy sivenů malma, ale především jsme si užívali při soubojích s mohutnými duháky.

 

Zdejší divocí duháci byli vesměs ve vynikající kondici, jejich průměrná délka byla přes 50 cm a zažil jsem neuvěřitelnou hodinu, kdy jsem z jediného místa na mušku zasekl a zdolal sedm duháků délky 50-60 cm. Fakt, že naši vláčkaři zde v průběhu výpravy ulovili 5 ryb délky přes 70 cm, hovoří za vše.



Aby však naše rybářské nadšení Svatý Petr trochu ochladil, lil na nás s drobnými přestávkami celý týden kýble vody. Kromě jediného dne, kdy byla obloha bez mráčku, jsme slunce téměř neviděli a každý den se pod plachtou nad ohništěm sušily údajně nepromokavé svršky. Teprve v dlouhotrvajícím opravdu špatném počasí se ukáže, které oblečení je opravdu kvalitní.


Deštivé počasí se bohužel podepsalo i na množství a kvalitě pořízených fotografií. Já sám obvykle pořídím několik desítek fotografií každý den, ale tentokrát jsem kvůli dešti dva dny fotoaparát ani nevyndal a na mnoha záběrech úlovků je vidět, že byly pořízeny v dešti a špatných světelných podmínkách.

Losos kisuč (coho) ulovený během deštivého dne


Ke konci výpravy déšť zhoustl natolik, že se řeka opět zakalila a její hladina stoupla o více než 60 cm. K plánovanému cíli naší výpravy zbývalo ještě 15 kilometrů a nám se nechtělo opustit řeku předčasně. Dva dny jsme proto stáli na místě, čekali, až opadne voda, sbírali houby, zkoušeli bez výsledků rybařit na jezerech v okolní tundře, četli knížky a dopíjeli nedotknutelné zásoby.

Poslední den nám snad Kamčatka chtěla ukázat, že i zde může být hezké počasí. Zatímco hory na obzoru ještě halila oblačnost, nebe bylo jak z reklamního prospektu a nad říčním údolím se ráno rozpouštěla mlha.

 

Řeka, po které jsme poslední den výpravy jeli, už nebyla tou horskou bystřinou, která skáče v zákrutách přes kameny. Byl to důstojný tok, svou cestu si razil širokým údolím a přebrodit by ho bylo možné snad jen na místech, kde svou sílu ztrácel v ramenech mezi ostrovy. Během posledního dne rybaření jsme ulovili více lososů, než za celý předchozí týden. Možná se díky vydatným dešťům dala hejna lososů do pohybu a ryby získaly na agresivitě, ale spíše jsme jen dojeli do míst, kde lososů jednoduše bývá více.



Až do místa našeho odletu, které leží nad mohutnou peřejí, jsme na více než padesáti kilometrech říčního toku neviděli žádné stopy přítomnosti lidí – nenašli jsme žádné staré ohniště, ani jeden pilou či sekyrou pokácený strom, žádnou plastovou láhev či plechovku od piva. Jen na místě, kde podle správce loveckého revíru měl stát lovecký srub, byla na břehu stará hliníková loď, kterou sem kdysi museli přivézt helikoptérou a dnes ležela pod letitým nánosem hlíny a listí.



Taková byla první výprava na řeku Kamenistaja. Nehledejte ji na mapě. Pod tímto jménem ji tam nenajdete a já věřím, že se nám ji pro potěšení sportovních rybářů podaří uchovat v anonymitě ještě několik let.
V roce 2013 na řece Kamenistaja plánujeme dvě výpravy – muškařskou, která bude na přelomu srpna a září chytat v horních dvou třetinách letošní trasy a vláčkařskou, která bude následně rybařit v dolní části letošní trasy.

 

 

Text: Zdeněk Edelmann

Foto: autor a účastníci výpravy

 


P.S. Po návratu do Petropavlovska nás překvapil rybářský průvodce Sergej fotografiemi duháka délky 86 cm, kterého ulovil na řece Kundževaja. Jednalo se o tažnou formu pstruha duhového nazývanou na Kamčatce sjomga a o vůbec první doložený úlovek duháka z této řeky. Zdá se, že byl letos na Kamčatce „rok velkých duháků“.

Tažná forma duháka - 86 cm a 6.8 kg



Statistika úlovků na řece Kamenistaja v období 4.-10.9.2012, celkem počítáno 5 dní rybaření

Mirek  - přívlač
Duhák - rainbow trout: 92x, max. 65 cm
Siven malma – Dolly Varden: 70x, max. 60 cm 
Losos nerka – sockeye salmon: 2x, max. 4 kg-65 cm
Losos kisuč – coho salmon: 9x, max. 5,4 kg

Aleš - přívlač
Duhák - rainbow trout: 81x, max. 60 cm
Siven malma – Dolly Varden: 95x, max. 58 cm
Losos nerka – sockeye salmon: 1x, 3 kg-60 cm
Losos kisuč – coho salmon: 13x, max. 5 kg-75 cm

Martin – přívlač+muška
Duhák - rainbow trout: 62x, max. 71 cm (3x 69-71 cm)
Siven malma – Dolly Varden: 80x, max. 62 cm
Losos nerka – sockeye salmon: 1x, 3 kg-60 cm
Losos keta – chum salmon: 1x, 3,5 kg-70 cm
Losos kisuč – coho salmon: 4x, max. 5,5 kg-80 cm

Jirka - přívlač
Duhák - rainbow trout: 80x, max. 70 cm
Siven malma – Dolly Varden: 117x max. 61 cm
Losos nerka – sockeye salmon: 1x, 80 cm, 2,5 kg
Losos kisuč – coho salmon: 3x, max. 5 kg-78 cm

Luděk - přívlač
Duhák - rainbow trout: 53x, max. 63 cm
Siven malma – Dolly Varden: 44x, max. 60 cm
Losos kisuč – coho salmon: 2x, max. 4,5 kg-75 cm

Pavel - přívlač
Duhák - rainbow trout: 46x, max. 60 cm
Siven malma – Dolly Varden: 45x, max. 58 cm
Losos kisuč – coho salmon: 1x, 3,5 kg-65cm

Zdeněk – muška
Duhák - rainbow trout: 51x, max. 65 cm
Siven malma – Dolly Varden: 55x, max. 57 cm
Siven východosibiřský – Eastsiberian char: 1x, 55 cm
Losos nerka – sockeye salmon: 2x, max. 3,5 kg-60 cm
Losos gorbuša – pink salmon: 1x, 48 cm