16. 6. 2012
Budík mě vzbudil o půl čtvrté, po vyhlédnutí z okna jsem si ale ještě hodinku přispal. Prut byl nachystaný od včerejška a přehrada za barákem, takže jsem nespěchal. V pět hodin jsem už pilně nahazoval. První rybu jsem zdolal za nádherného úsvitu slunce.

 

Sice jen kudlička okolo 35 cm na zelené kopyto, ale pro mě tehdy úžasný zážitek. Začátek to byl přímo pohádkový. Bohužel u toho i zůstalo, po čtyřech hodinách neustálého trhání, setřepaném okounovi a řádném vyhládnutí jsem to zabalil. I tak jsem ale domů odcházel pln dojmů a nových zkušeností.


8. 8. 2012
Vláčet jsem vyrazil okolo 5. hodiny večer a došel jsem na místo, na kterém jsem předtím ještě nebyl.  Asi po čtvrthodince vláčení jsem ucítil jemné cuknutí. Spíše po příseku jsem se divil, na háčku se třepal malinkatý candátek asi o 2 cm větší než 4 cm červenooranžový smáček. K mému údivu byl chycen za spodní část tlamy. Rychle jsem ho poslal zpátky. Po další půlhodince přišla na toho samého smáčka tupá rána. Zprvu jsem vůbec netušil s kým mám tu čest, asi po třech minutách jsem pod hladinou uviděl stříbrný válec. Za dalších asi 5 minut se na mě přišel podívat vedle chytající rybář, asi se už na to nemohl dívat. Nakonec jsem bolena zdolal a s jeho pomocí i vylovil, podběrák jsem si totiž zapomněl doma. Krasavec měřil něco málo přes čtyřicet čísel. Jen nevím, kdo byl víc unavený a překvapený. Po náležitém rozplavání mi zamával ploutví a zmizel. Adrenalin mi v krvi proudil ještě dlouho poté.

 


18. 8. 2012
V tento den panovalo neletní chladné počasí. Tísněn rodinou oslavou a delším neúspěchem, jsem stál ve dvě hodiny na břehu nádrže. Rychle jsem zamířil na místo, kde se dravci často zdržovali. Po dvou hodinách bez záběru a sílícím větru, vyzkoušení snad všeho od bílých smáčků po černá kopyta, jsem se rozhodl vyzkoušet zatím mnou nevyzkoušenou nástrahu.
Šedá nymfa za chvíli letěla vzduchem. Po třetím náhozu jsem ucítil kontakt, ale zásek vyšel do prázdna. Tah se ozval po dalších dvou hodech. Brzy se ukázalo, s kým mám tu čest a nad hladinu se vymrštila štika, tušil jsem ji tak na 40 cm. Starost mi dělalo, aby mi nepřekousla vlasec. Protože jsem vyrazil na okouny, tak jsem lovil bez lanka. Při jejích výskocích se mi tajil dech úžasem i strachem. Po pár minutách souboje jsem zvítězil, metr nakonec ukázal rovných 50 čísel.

 

Pěkně vypasenou štičku jsem moc nezdržel a za pár chvil zase naháněla strach místním okounům. Večer jsem zakončil oslavou a příjemným posezením s pár přátel, a jelikož mezi nimi byli i dva rybáři, tak se bylo o čem bavit.

 


Závěrem bych chtěl říci, že toto jsou vybrané nejlepší okamžiky uplynulé sezóny, nenachytal jsem stovky ryb, ale pár jich bylo. Lovil jsem na háčky bez protihrotu, takže ztrátám některých ryb jsem se nevyhnul, ale moc jich nebylo. Doufám, že příští rok bude alespoň stejně produktivní na zážitky jako tento. Nejsem typ člověka, jehož by bavilo přijet, nahodit a tahat rybu za rybou. Pokud je ryba chycená s trochou té dřiny, vždy to potěší nejvíce. Takže pokud uvažujete o lehké přívlači jděte do toho, ale pamatujte, že nic není zadarmo!



Text i foto:  Pavel Jelínek – pak96