Začal bych tím, že se pokusím definovat, co to ta montáž vlastně je. Trochu to vysvětluje jiný používaný název – koncová sestava. Je to tedy to, co nahazujeme do vody navázané na konci kmenového vlasce nebo šňůry s nadějí, že až to potáhneme zpátky, bude na tom viset ryba. Naprosto nutnou součástí každé montáže je proto háček, bez kterého by se ta ryba tahala z vody opravdu těžko. Drtivá většina montáží dále obsahuje zátěž v podobě krmítka nebo olova. K tomu je třeba připočítat různé návazcové materiály, spojovací prvky (např. obratlíky) a materiály sloužící jako odpružení nebo ochrana před oděrem a zamotáním.

Umění tvorby montáží spočívá v tom, že vytvoříme funkční celek, s nímž se bude dobře chytat – jak po stránce běžné manipulace, tak co do množství ulovených ryb.

Důležité je to slovní spojení funkční celek. I když je celá montáž jen pár posvazovaných kousků kovu nebo jiných materiálů, záleží na vzájemných proporcích všech jejích částí a často i použitého kmenového vlasce nebo dokonce prutu. Celkem snadno se může stát, že změna jedné její části si vynutí změny některých dalších – právě proto, aby funkčnost celku zůstala zachována. Typickým příkladem takového vztahu je závislost velikosti nebo síly háčku na hmotnosti zátěže. S malou zátěží lze snadno používat malé háčky z tenkého drátu, s pořádným olovem nebo krmítkem se bude takový háček z tlamy ryby vyřezávat a je třeba ho nahradit větším.


Používané materiály a komponenty

Podívejme se, co všechno byste si teoreticky mohli pořídit, abyste se mohli při tvorbě montáží náležitě vydovádět nebo si připadat „na úrovni“. V řadě případů toho stačí zlomek, ale od toho se píší články jako je tento, aby se zvídavý čtenář mohl spolu s autorem rýpat v nicotnostech:-))


Co budete doopravdy využívat, to záleží jen na vás a vašich potřebách. Jsou lidé, kteří loví víceméně stále stejně na třeba i jediném revíru a další s širokou škálou aktivit, kterou provozují na vodách po celé republice. Uvědomte si, že na feeder se dají lovit stejně dobře plotice i desetikiloví kapři nebo třeba dravci. Ve chvíli, kdy to pojmete opravdu zeširoka, budete potřebovat slušnou hromádku materiálu.

Plotice v malé říčce a velký kapr 60 m od břehu - to bude vyžadovat zcela rozdílné sestavy

 

Mě osobně baví neustále zkoušet nové věci a potýkat se s problémy, jakmile lov sklouzne do rutinního tahání ryb, ztrácí pro mě půvab. Kompletace montáží spojená s pozorováním, jak se v reálu chovají, je jednou z věcí, které mě na téhle technice baví. Takže se teď podíváme, co se u mě doma najde.


Háčky

Háčky jsou naprostá nutnost, což ví každý, kdo někdy slyšel o lovu ryb udicí. Budete potřebovat různě velké a silné háčky podle jemnosti či hrubosti kompletované sestavy a nástrahy, kterou budete chtít rybám předložit.
Rozhodně byste měli mít z čeho vybírat.

Velmi zhruba - vlevo háčky na bílou rybu, uprostřed velká bílá ryba, menší kapr, vpravo kapr


Návazcové vlasce a pletenky

U feederu je obvyklé, že kvůli těžkému krmítku je třeba udržet určitou sílu kmenového vlasce (i závodníci chytají nejčastěji s průměry 0,18 – 0,20 mm). Svou roli tam hraje i snaha omezit průtažnost, protože silnější vlasec se při stejném tahu prodlouží méně než slabší. Aby měl rybář co nejvíc záběrů, předkládá se ale nástraha na jemném návazci. Návazcové vlasce bývají obvykle čiré, přesně kalibrované a měkké s malou tvarovou pamětí. Závodníci ve feederu obvykle používají ty samé, co plavačkáři – za všechny je možné jmenovat Colmic Mimetix, Tubertini Fluorine apod.
Není to ale nutné. Samozřejmě se dá použít jakýkoli vlasec. Snažte se, aby byl čirý měkčí a neměl snahu se kroutit. Počítejte ale s tím, že pokud koupíte běžný vlasec, většinou bude o něco silnější než je psáno (např. místo 0,12 mm může mít reálně 0,14 mm). Pak se může stát, že se vám bude zdát pevnější než mnohem dražší návazcový vlasec s přesným průměrem.


Protože nezávodím, klidně si vyrábím návazce z libovolného vlasce, který má mnou požadované vlastnosti. Ty se různí podle toho kde a co se pokouším ulovit. Pro lov říčních kaprů v kamenitých úsecích třeba používám i poměrně tuhé vlasce, protože potřebuji, aby vykazovaly nadprůměrnou odolnost vůči oděru.
Pro běžný lov si vystačíte s průměry od 0,12 mm do 0,20 mm. Dvacítka už je na feederu považována za slušné lano, ale pokud chytáte v extrémních podmínkách nebo se zaměřujete na velké ryby, dimenzujte si celou sestavu podle svých potřeb – jenom se ji pořád snažte mít celkově sladěnou od prutu až po háček.

No a když už jsme nakousli ty extrémy, tak s feederem je možné lovit i stylem, který hodně připomíná kaprařinu a pak můžete jako návazcový materiál použít i různé druhy pletenek nebo návazcových šňůrek včetně známých „svlékaček“. Důvod je ten, že stejně budete víceméně používat mírně odlehčené verze klasických kaprařských montáží.

Často používám zbytky pletenek použitých při přívlači


V případě lovu dravců na mrtvou rybku  na revírech s početnějším výskytem štiky zase upotřebíte lanko. Ideální jsou tenká lanka prodávaná v metráži, která se dají dobře vázat.
Jak vidíte, paleta možností je víc než široká – v podstatě tak široká, jak široce chcete své feederování pojmout.


Krmítka a olověné zátěže

Krmítko je u feederu základní potřeba, pokud ho zrovna nedokážete nahradit obyčejnou olověnou zátěží. Někdo má doma třeba jen jeden dva typy krmítek, s nimiž chytá na svém oblíbeném rybníku, někdo pro změnu zásobu od malých pro zimní lov s pickerovým prutem až po stogramové krmelce na velkou řeku plus nějaká method krmítka a jiné vymoženosti. A k tomu kýbl olova navrch.

Malý vzorek ve stylu "ode všeho kousek"

 

Protože hmotnost zátěže hraje z pohledu funkce montáže značnou roli a podmínky se revír od revíru mění, zjistíte, že pokud to celé chcete brát vážně, budete potřebovat skutečně větší výběr než ze dvou typů. Jak velký, to vám nepovím.


Spojovací prvky

Celou montáž musíte nějak posvazovat. Dá se to udělat tak, že si v podstatě vystačíte jen s vlascem, v řadě případů se ale vyplatí používat různé spojovací prvky jako jsou obratlíky, mikrokroužky nebo drátěná udělátka pro bezuzlové vázání (já je používám jen v přívlači, ale viděl jsem jejich použití i ve feederu).

 

Jednou z výhod těchto kousků kovu v montáži, je to, že dovolují snadnou výměnu jednotlivých částí. Obratlíky se dají využít nejen jako spojení návazce s kmenem, ale zároveň jako zarážka pro zátěž.
Všechny spojovací prvky by měly být relativně malé a nenápadné. Už jsem zažil situace, kdy ryby věnovaly větší pozornost blýskavému obratlíku než nástraze – bylo to v mělkém úseku malé říčky, kde jsem sledoval, jak ryby reagují na krmení a další aktivity, které probíhají na lovném místě.



Spony a karabinky

Pokud často měníte zátěže nebo převážíte prut zkompletovaný a nechcete, aby ho krmítko během transportu odřelo, můžete krmítko zacvakávat do karabinky. Já to nedělám, ale setkávám se s tím velmi běžně. Opět je lepší kvůli nenápadnosti používat spíše menší velikosti a  v řadě případů dávat přednost samotným karabinkám nebo sponám bez obratlíku.



Gumové korálky

Gumové korálky nebo jiné tlumicí prvky se používají k ochraně uzlů proti poškození (zejména při nárazech zátěže). U lehkých krmítek a olov není jejich přítomnost nezbytná, u těžkých (určitě u všech nad 50 g) bych se za to přimlouval.

 

Plavačkové broky

Broky používám u feederu poměrně málo, ale dají se použít na dvou místech. Na kmenovém vlasci mohou působit v roli zarážky, která omezí pohyb krmítka nebo olova a vytvoří částečně fixovanou montáž (vysvětlím v některé z příštích dílů).
Umístěním broku na návazci pak lze docílit dvou efektů – brok pod plovoucí nástrahou nastaví její vzdálenost ode dna a při lovu s vlasovou montáží plní brok funkci jakéhosi rovnátka a po nasátí nástrahy strhává svým pádem ke dnu háček na dolní pysk ryby, kde by se měl zachytit. Tohle dobře znají kapraři.

Vlevo broky, vpravo gumové korálky



Silný vlasec, plastové trubičky a jiné pomůcky bránící motání

Silnější tuhé plastové trubičky bývají zabudované jako součást krmítka anebo se používají k výrobě pojezdů, které se posouvají po vlasci a jsou opatřeny karabinou pro zavěšení zátěže. Oblíbené jsou zejména pojezdy ze zalomené trubičky. Teoreticky mají pár výhod. Vychylují návazec do strany, čímž snižují riziko zamotání a díky tomu, že vlasec neprochází rovně a víc dře o stěny (zejména je-li napnut), zvyšují efekt samozáseku.
Tenké měkké trubičky jsem zase viděl používat na překrytí obratlíků a jiných částí montáže, zřejmě se záměrem fixovat je v určité poloze a opět bránit zamotání.
Velice levným a často překvapivě účinným prostředkem proti motání je i zařazení úseků ze silného vlasce


Feederová guma

I na tu se v budoucnu ještě podíváme detailněji. Tady jen vysvětlím, že se jedná o speciální gumu, která má omezenou schopnost protažení (natáhne se tak o 30 – 50 %) a vkládá se do sestav, aby eliminovala silové rázy. Ryba se většinou neutrhne při stálém plynulém tahu, ale při prudkých pohybech. I člověk, když něco neutrhne prostým tahem, má ještě možnost zkusit pořádně trhnout. A často to zabere. Vložením kousku pružné gumy na správná místa ztlumíte tyhle impulzy natolik, že si budete moci dovolit zjemnit sestavu daleko víc, než by to bylo možné bez odpružení.
Já používám feederovou gumu nejčastěji tehdy, když v montáži kombinuji těžkou zátěž se slabým návazcem.

Feederová guma (průměr kolem 0,40 mm s nosností asi 3.5 kg bohatě stačí) plus silný vlasec

 

 

Další drobnosti

Sem bych zařadil třeba zarážky na boilies, gumové kroužky na pelety nebo třeba plovoucí materiály pro nadnášení nástrah (polycelon nebo moje oblíbená "přírodní" bezová duše).



Je otázkou, zda tohle všechno budete vozit s sebou k vodě. Někdo má rád pořádek, potřebuje mít všechno po ruce a při lovu preferuje místa, kde má auto za zadkem. Takový člověk si může pořídit bednu, skříňku nebo nějaký organizér a tahat všechno s sebou. Mou filozofií je extrémní mobilita a proto mám všechen materiál doma ve skříni a tahám s sebou jen to, co budu pravděpodobně potřebovat.

Dva pohledy do výbavy "profíků"

 


Filozofie výroby montáží

Pamatuji doby, kdy jednotná montáž používaná k lovu na položenou v mém okolí, byla průběžná sestava, kde bylo na vlasci 0,30 mm navlečeno kulaté olůvko, pod ním zarážka z ventilkové gumičky a o kus níž to končilo háčkem velikosti 2/0. Pochytalo to mraky ryb a přitom z pohledu efektivity lovu je to jedna z nejhorších sestav spolehlivě účinkující hlavně na hltavé fišle, které už omrzel svět.
Od té doby byl na poli montáží zaznamenán obrovský pokrok. Urychlilo ho zejména zjištění, že montáž může chytat ryby sama. Vhodným laborování s hmotností zátěže, délkami návazců a uspořádáním použitých prvků se v podstatě docílí toho, že háček se v tlamě ryby zachytí, zátěž ho v ní svou vahou fixuje a pak už stačí jen informovat o tom rybáře, který následně provede zásek. U feederu se tato informace předává pohybem špičky prutu, u kaprařiny je ideálním typem záběru jízda ryby přes brzdu.

Jak tedy vybrat a sestavit vhodnou montáž? Než se do toho dáte, pokuste se odpovědět si na následující otázky.

1) Budu používat krmítko nebo olověnou zátěž? (u krmítka budete řešit kromě hmotnosti mimo jiné i jeho objem)


2) Jak  těžká musí být zátěž, abych ji dostal na požadované místo a bez problémů ji tam udržel? (s lehkými zátěžemi daleko nenahodíte nebo je bude posouvat proud – takže bez ohledu na to, co a jak budete chytat, tohle je klíčová věc)


3) Jaké ryby chci chytat? (konstrukčně jsou si montáže velmi podobné, ale velikost očekávaného úlovku se promítne do síly návazců a velikosti háčků; způsob, jakým daný druh ryby přijímá potravu zase ovlivní délku návazce)


4) Podařilo se mi sladit požadavky z bodů 2 a 3? (pokud vytvořím ultrajemnou sestavu, ale vložím do ní 100 g olovo, pravděpodobně se mi budou ryby trhat nebo vyřezávat – řečeno jinak, nezdoláváte jen rybu, ale dvojici objektů ryba + zátěž a ryba tou zátěží celou tu dobu pěkně rumpluje a klidně s její pomocí urazí návazec nebo si rozerve tlamu a háček z ní vypadne)


5) Nebude se mi sestava během náhozu motat? (jestli ano, jsou možnosti, jak to omezit)


6) Jak odolná je sestava vůči podmínkám, kde bude nasazena? (sestava může zapadávat do bahna, odírat se o ostré kameny, váznout apod.)


7) V extrémním případě se můžete zamyslet nad tím, zda ryby nemají určitý typ montáží „okoukaný“ a zda by nestálo za to zkusit jim nástrahu nabídnout jinak. (občas se to vážně vyplatí, zejména tam, kde jsou ryby hodně ochytané)



Z předchozích sedmi bodů je zřejmé, že sestavování montáží na míru určité situaci vyžaduje zkušenosti. Ale nic hrozného na tom není. Navíc vás může hřát vědomí, že většina sestav, které vymyslíte, nějaké ryby tak jako tak chytí a často i docela dost. Vzpomeňte na tu starou klasiku s kulatým olůvkem a ventilgumkou. Jak ta chytala, když se rybám zrovna chtělo brát!

 

Základní typy montáží

Úplně nejjedodušší montáží je vlasec, na jehož konci je uvázaný háček. S úspěchem se dodnes používá třeba při lovu na pečivo z hladiny.

 
Na feederu je její použití poměrně omezeno. Dá se tak chytat na těžší potápivé nástrahy (ovoce, rybka, rousnice,…) v těsné blízkosti břehu. Snadnějí je to na menších tocích, kde není třeba nahazovat daleko a proud vám vypne vlasec.

Všechny ostatní typy používaných montáží budou vyžadovat nějakou zátěž. A podle toho, jak bude umístěna, se rozlišuje několik typů.

Průběžná montáž

Kmenový vlasec volně prochází zátěží – buď otvorem v zátěži nebo jen očkem obratlíku či karabinky, na kterých zátěž visí.

 

Jedná se o velmi oblíbené řešení, které je jednoduché, dobře se nahazuje, drží návazec s nástrahou u dna a asi největší nevýhodou je menší schopnost samozáseku. Ta se dá různě „vylepšit“, ale o tom až příště.



Koncová montáž  (paternoster)

Zátěž je upevněna na konci kmene a nad ní odbočuje jeden nebo i dva návazce. Pokud je návazec jeden, bývá často dlouhý, v případě, že jsou dva, bývají krátké, aby se navzájem nemotaly.

 

Paternoster je skvělý v tom, že díky pevnému uchycení návazce v blízkosti zátěže má daleko větší samozasekávací efekt. Já ho používám například tam, kde mám rychlé jemné záběry, na které se mi špatně reaguje. Nevýhodou je větší snaha se zamotávat a vynášení návazce do sloupce při lovu v proudu.

 


Montáž s pevnou zátěží

Jde o zátěž, která je umístěna napevno a ryba se zasekává sama díky hmotnosti zátěže. Zátěž může být i velice malá. Stačí jediný brok na vlasci kousek pod háčkem.

Tahle málo známá montáž je dobře použitelná při lovu na malých stojatých vodách v blízkosti břehů. Buď si nakrmíte rukou přímo pod nohama anebo hledáte ryjící ryby a těm přece nebudete házet na hlavu nabitý krmelec.

Daleko známější je ovšem klasická srkačka – krmítko se dvěma napevno navázanými háčky, které chytá ryby zcela samo.

Nahoře klasická srkačka, dole podomácku vyrobená varianta s jedním návazcem

 

Ve chvíli, kdy si ryba nasávající obsah krmítka zarazí jeden z háčků do tlamy a udělá prudší pohyb, váha krmítka odvede svůj díl práce a ryba je v podstatě chycena –  tohle dokáže dokonce i utržená srkačka.
Srkačka je velmi kontroverzní záležitost. Jsou lidé, co ji milují pro snadnost lovu ( v podstatě sbíráte prut z vidliček, kdykoli se na ni něco pověsí) a najde se dost těch, co ji nenávidí, protože návazce se většinou dělají z pletenky pevnější než kmenový vlasec a tak utržená ryba nebo ryba, která se chytla na utrženou srkačku, vláčí celý ten krám s sebou.

Dnes není problém srkačku nahradit jinými montážemi – v podstatě jde o průběžné montáže s těžkým krmítkem a krátkým návazcem. V ideálním případě má zátěž dutinku pro obratlík, která umožňuje jeho částečnou fixaci. Pokud ryba zatáhne jiným směrem než v ose vlasce, v podstatě se sekne jako o pevnou zátěž. Ale v případě utržení za sebou nikdy zátěž vláčet nebude. Šance, že by takováto sestava ulovila rybu i po utržení, je také výrazně nižší než u srkačky.

 


Typická technika, která se vydala touto cestou, je method feeder – lov se speciálními krmítky, která se plní pomocí formičky a používají se s krátkým návazcem.

 

Jedna montáž na závěr

Tady se můžete podívat na málo známou montáž, nad kterou jsme na CHYTEJ.cz už jednou diskutovali. Je to paternoster, krmítko má odpružené gumou, ale pomocí karabinky je návazec daleko těsněji připoután ke krmítku, což podporuje efekt samozáseku. K čemu je korálek, nevím. Celá ta konstrukce má i řadu dalších dopadů (např. při zdolávání ryby nebude krmítko tolik váznout), ale praktické zkušenosti s tím nemám - nikdy jsem s touhle sestavou nechytal.



Pro dnešek je to všechno. V příštích dílech se podíváme na chování jednotlivých typů montáží i na jejich různé varianty. Mezitím si můžete odskočit s prutem k vodě, protože praktické zkušenosti žádný článek nikdy nahradit nemůže.

 


Text, foto i ilustrace:  M. Horáček – Osprey