Mistrovství ČR LRU Feeder 2012

 

Mistrovství ČR ve feederu je velká jednorázová akce, z níž vzejdou po dvou kolech závodu držitelé mistrovských titulů pro daný rok v jednotlivcích a družstvech. V posledních letech se tento závod koná na Labi v obci Mlékojedy (naproti přes řeku jsou Litoměřice, ty asi budete znát spíš).

Letošní ročník byl výjimečný v tom, že se generálním (i když ne jediným) sponzorem akce stala firma Daiwa, která se postarala o skutečně hodnotné a atraktivní ceny a navíc bylo celé mistrovství pojato jako charitativní akce. Celá částka startovného připadla občanskému sdružení DONOR, které pomáhá pacientům po transplantaci kmenových buněk krvetvorby. Kompletní název celého klání tedy letos byl Otevřené charitativní Mistrovství ČR v LRU Feeder 2012 s mezinárodní účastí.

Ta sice nakonec byla o dost slabší než se čekalo - podle toho, co jsem zaslechl, odřekli účast například Maďaři a Slováci, ale zúčastnil se alespoň tříčlenný ruský tým. Dva z jeho členů byli úspěšní reprezentanti z loňského mistrovství světa, takže budili mezi účastníky závodů oprávněný zájem.

Ohlasy po ukončení akce jsou vesměs pozitivní a chválí dobrou organizaci, velkorysost sponzorů i samotný průběh závodu.

 

No a teď už se pojďme podívat do Mlékojed okem člověka, který s feederem sice cosi odchytáno má, ale nezávodí a poslední závody navštívil před dvěma lety. Myslím tím pochopitelně svoje oko (spíš pravé, mám ho o něco lepší).

Do Mlékojed jsme s Davidem a Radkem jeli natočit nějaké záběry závodního lovu na feeder a já si od toho sliboval navíc to, že potkám známé tváře, dozvím se, co je kolem feederu nového (u mě doma nic) a také jsem byl zvědav na proslulý závodní úsek, kde se prý mají vyskytovat krásné parmy.

 

Závodní úsek

Co je to vlastně za vodu? Administrativně se jedná o revír LABE 9 č. 441 025. Pro zájemce jsou zde i GPS souřadnice:

 

50°31'40.693"N, 14°7'26.206"E

 

Jde o poměrně tažný úsek Labe těsně pod soutokem s Ohří. Vody obou řek se tu postupně mísí. Kolem mlékojedského břehu teče chladnější voda Ohře, postupně se ředí vodou mnohem většího Labe a možná i proto se většina kaprů, které jsem viděl skákat, vyhazovala u druhého břehu.

 

V závodním úseku, který má asi kilometr, se díky výše popsané situaci postupně mění obsádka. V horní části závodní trati se více loví plotice a parmy, níže postupně přibývá cejn, cejnek a kapr. Platí to samozřejmě jen velmi zhruba - ryby jsou ryby a do toho, kde plavou, si moc kecat nedají.

Určitou dominantou krajinnou dominantou je zde kopec na obzoru, podle mapy by se měl jmenovat Radobýl.

 

Labe je tu široké přes 100 m a v době konání závodu mělo průtok cca 150 kubíků. Hloubka vody je kolem 3 - 4 m a jsou tu i nějaké hlubší jámy, jenom nevím, jak dalece jsou dostupné při lovu na feeder. Překvapilo mě, jak dobře někteří závodníci celý úsek znají, ale ono je to vlastně jednoduché - mistovství republiky tu bylo už potřetí za sebou, koná se tu řada dalších závodů, není problém si sem dojet v sezóně zatrénovat, hodně lidí to určitě dělá a tak se vlastně není čemu divit.

Zarybnění je poměrně typické pro větší nížinné řeky - cejn, cejnek, plotice, kapr a potěší slušné zastoupení reofilních druhů jako je parma, jesen s tlouštěm nebo podoustev. Všechny druhy zde dorůstají velmi pěkných velikostí.

Poněkud specifickým fenoménem je poměrně hustá lodní doprava - během čtyřhodinového závodního kola proplulo kolem závodníků několik velkých výletních lodí. Na braní ryb to ale asi moc velký vliv nemá.

 

Organizace závodu

Už v úvodu jsem zmínil, že s organizační stránkou celé akce panovala všeobecná spokojenost. Přitom zajistit hladký průběh závodů určitě není legrace. Zjistil jsem například, že je k tomu zapotřebí slušná hromádka povolení - počínaje zdejší MO ČRS přes vlastníky pozemků až třeba po plavební společnost. Vlastně se ani člověk nemůže divit, že je u nás závodních úseků schopných "ustát" takovouto akci poměrně málo.

Následovat může shánění sponzorů, zajištění technického zázemí, občerstvení i určité hygienické úrovně (chemická WC), vysekání některých zarostlých ploch a tak dále.

Právě přivezli kadibudky...

 

Závodní trať je také třeba vytyčit (jenom plastové pásky k označení závodních sektorů je potřeba asi kilometr) a k tomu je potřeba zarazit do země téměř stovku značek. Však Láďa Chalupa s Romanem Srbem, když se v pátek odpoledne vrátili z vytyčování jednotlivých sektorů, vyprávěli, jak si úžasně "zapíchali".

 

Na oficiálních stránkách závodu jsou jako hlavní organizátoři jmenováni:

Technický ředitel:    Ladislav Chalupa 
Garant závodu:        František Pelíšek
Hlavní rozhodčí:       Radana Srbová 

ale poděkování si zaslouží i řada dalších lidiček, bez jejichž práce by se závod konat nemohl.

Hlavní rozhodčí paní Srbová

Roman Srb a František Pelíšek

 

Zástupce generálního sponzora Věra Papírníková

 

Typickými okamžiky, kdy se setkávají závodníci a organizátoři, jsou prezentace a losování míst. Protože dobrý los značně zvyšuje šance na slušné umístění, je ostře sledováno a vedou se kolem něj rozsáhlé debaty. Mnozí závodníci za sebe posílají losovat někoho jiného (v kurzu jsou zejména děti a krásné ženy či dívky) s nadějí, že tyto osoby budou mít větší štěstí než oni sami.

 

 

Trénink

Trochu se vrátím v toku času zpět. Prezentace a losování proběhly v sobotu ráno, ale už v pátek odpoledne bylo na závodišti pěkně živo. Zatímco organizátoři organizovali, závodníci měli možnost si přímo v závodním úseku zatrénovat - osahat si dno, vyzkoušet v jaké vzdálenosti ještě udrží své montáže, jak těžká budou potřebovat krmítka, jak ryby reagují na jejich krmení, jestli je lepší dávat na háček dva červy nebo čtyři a spoustu dalších věcí.

Pro mě to byla příležitost popovídat si s některými známými, kouknout se, jak chytají, osahat si cajk, k němuž jsem se zatím nedostal a celkově se trochu přivzdělat. Snažil jsem se ji využít, jak jen to šlo.

 

Chytejácká kamera sledovala při tréninku jednoho z našich špičkových závodníků Láďu Chalupu. Vsadil na relativně těžší náčiní - lovil ve větší vzdálenosti s krmítky o hmotnosti 70 - 80 g a celkem se mu dařilo, i když chytal hlavně plotice.

 

Trénink ukončil až soumrak. Když už nebylo vidět na špičky, odložila většina přítomných pruty a postupně se slezli u stánku s občerstvením.

Abych řekl pravdu, právě tahle společenská stránka věci se mi na závodech líbí. Potkáte lidi, s nimiž si máte co říct, něco se dozvíte nebo jen tak nezávazně poklábosíte a hned je vám na světě líp. To je důvod, proč na feederové závody celkem ochotně jezdím. Ale na nějaký očíslovaný flek za tou plastovou páskou, kde má ryba jen cenu své váhy v gramech, tam mě asi nikdo jen tak nedostane.

 

 

Příprava

Příprava na závody je v podstatě rituál s pevně daným průběhem. Její průběh nebudu ani tolik popisovat slovy, jako se ho spíš pokusím zachytit sérií obrázků.

 

Některé týmy to se závoděním myslí skutečně vážně. Mám dojem, že tahle speciálně adaptovaná dodávka patří bratřím Konopáskům.

 

Většina závodníků ale řeší transport materiálu zhruba v tomto duchu...

 

Hemžení barevných lidiček může vypadat docela dekorativně, zvlášť s barokním kostelem na pozadí.

 

Je třeba namíchat krmení. Někdo to dělá sám, jinde se s tím potýkají ve dvojici a někde se do akce zapojí celý tým naráz.

 

 

Hlínu je stejně jako krmení třeba prohnat přes síto. Moc čistá práce to tedy není...

 

Obrovskou péči je třeba věnovat živé složce krmení. Obvykle ji tvoří bílí červi a hnojáčci. Dopravit je v pořádku na závodiště a udržet je naživu po celou dobu dvoudenního závodu je docela dřina. Používají se termoboxy, nádoby či pytlíky se neustále větrají a pokud je to možné, udržují se ve stínu a chladnu - třeba pod autem.

I tak ale občas některý tým postihne tragédie v podobě nečekaného úhynu "živé". Stalo se to i v Mlékojedech a musím s radostí konstatovat, že stále se ještě najdou týmy, které postiženým kolegům nezištně pomohou.

 

Tady už se klipují pruty na jednotnou vzdálenost. Pokud je dno rovné, dá se to udělat předem. Já bych s tím ale počkal do chvíle, kdy si osahám dno na lovném místě.

Divoké kachny tuší, že se tu nabízí šance na kus žvance a vyrážejí na průzkum terénu.

 

Ti, kdo si už vylosovali místa, postupně přenášejí svou výbavu do jejich blízkosti. A že toho mají...

 

Na vzdálenější místa zajíždějí závodníci auty. Kolem vody tu vede cesta a dá se zajet prakticky až na stanoviště. I tohle je obrovská výhoda zdejšího závodního úseku a jeden z důvodů jeho obliby.

 

Jeden z finálních bodů přípravy - krmení čeká na rozhodčího, který schválí jeho množství.

 

Vítr

Prokletím sobotního kola závodu se ukázal být vítr. Ráno vypadalo velmi slibně. Bylo polojasno a celkem rozumná teplota. Během přípravy na závod se ale pěkně rozfoukalo a začaly se dít věci.

 

 

Velitelské stanoviště se pokusilo odletět, takže bylo třeba ho nějak ukotvit. Vyřešilo se to vskutku originálně...

 

Na vodě se během chvilky zvedly vlny s bílými čepicemi. V některých okamžicích dosahovaly výšky i kolem půl metru. Bylo otázkou, jak se s tím srovnají závodníci.

Po pravdě řečeno, vyrovnali se s tím každý po svém. Někdo dál lovil se špicí trčící vzhůru, jiní naopak sklonili prut skoro až k hladině. Typická odpověď pro ty, kdo se ptají, co je u feederu dobře. Dobře je to tak, jak vám to vyhovuje. Hlavně když se chytají ryby.

 

 

Závod

V předchozím odstavci jsme už plynule přešli do vlastního závodu.

Ten zahájily salvy koulí vytřelovaných z praků nebo i vrhaných rukou. Kromě úvodního krmení ale nebylo během závodu povoleno krmit jinak než pomocí krmítka nahazovaného prutem.

Někdo možná bude zvědavý, jak se vlastně na Labi chytalo. Pokud jde o pruty, daly se rozlišit dvě strategie. Ti, kdo lovili ve větší vzdálenosti, obvykle používali dlouhé heavy pruty s krmítky o hmotnosti kolem 80 g v prázdném stavu. Dost závodníků ale lovilo blíže, kde se dalo použít i krmítko kolem 40 - 50 g zvládnutelné prutem třídy medium. Nejvíce zastoupenou značkou mezi pruty bylo Shimano. Navzdory tomu, že se skoro všude dočtete, že feedery od Shimana jsou "žvejky", tady s nimi chytalo dost lidí včetně těch, kteří nakonec skončili na předních místech. Zbytek prutů byla nádherná směsice všeho, co trh nabízí - Trabucca, Colmicy, Browningy, Daiwy, Mikada, Garbolina, Hardy,...

Mezi navijáky bylo značné množství bojovek a hodně bylo i navijáků s přední brzdou. Typický kmen  byla "osmnáctka" až "dvaadvacítka" - hlavně podle hmotnosti krmítka a síly prutu (pár ustřelených montáží jsem viděl). Návazce byly většinou z "dvanáctky" a dost dlouhé - běžně i kolem metru. Viděl jsem průběžné montáže i paternostery, nevšiml jsem si, co fungovalo líp.

Nádoba s rozprašovačem na dovlhčování krmení během závodu je poměrně užitečná věc

 

Proti závodu, který jsem viděl před dvěma lety, jsem zaznamenal dvě novinky: dovybavování krmítek různými trny, aby tak snadno nejezdila po dně a části návazců vyráběné ze zkrouceného vlasce - prý to je odolnější vůči oděru a do jisté míry to pruží. Budu se to muset někde naučit vyrábět a vyzkoušet to, abych neztratil kontakt se světem a nezakrněl. Uvidíme.

 

Vybrané snímky mají za cíl zachytit atmosféru soutěže a nemám potřebu je nějak komentovat.

 

 

Úlovky

Ryby v sobotním kole nebraly nijak oslnivě, ale na druhou stranu jen málokdo byl bez úlovku a chytaly se i pěkné kousky. Ačkoli převládaly drobnější ryby, chytilo se dost hezkých cejnů a cejnků, krásní jeseni atakující půlmetrovou hranici a tloušti, kteří ji možná i překročili. Potěšilo pár velmi slušných podouství, nějaký ten kapřík a několik parem, z nichž jedna či dvě byly opravdu pěkné. Bohužel jsem neměl to štěstí, abych se k některé nachomýtnul.

Většina ryb sice byla bravurně zdolána, ale tu a tam prudké narovnání ohnutého prutu signalizovalo, že jemný návazec odpor soupeře neustál.

 

 

Krátce po ukončení sobotního kola jsem musel odjet, ale z toho, co jsem stačil na síti omrknout, jsem získal dojem, že v neděli se zachytalo o něco lépe.

 

 

Feedraři z Ruska

Přítomný ruský tým byl do značné míry středem zájmu. Mohlo za to možná i to, že na nedávném mistrovství světa dopadli naši feedraři dost bledě, zatímco Rusové bylo osmí z dvaadvaceti týmů. Nabízela se tedy otázka, jak dopadne konfrontace na revíru, který většina našich feedrařů může považovat za své domácí hřiště.

Dopadla dobře, cizinci se výrazněji neprosadili a všechny tituly zůstaly doma. Chytat ale ruský tým od pohledu rozhodně uměl. Ze strany našich závodníků jsem slyšel něco o velmi ostrém krmení, takže tady je možná příčina ruského neúspěchu.

Součástí týmu byla i přítelkyně jednoho ze závodníků, která s fotoaparátem a kamerou dokumentovala průběh závodů a pobíhala mezi sektory s ruskou vlajkou přes ramena.

 

 

Výsledky

Protože jsem odjel už v sobotu, nebyl jsem přítomen oficiálnímu vyhlášení. Podle informací, které se mi prozatím podařilo získat brouzdáním na webu, by stupně vítězů měly vypadat takto:

 

Jednotlivci:

1. Michal Soukup

2. Martin Maťák

3. Vláďa Hrabal

Týmy:

1. Normark Uničov

2. PUR

3. Mivardi Feeder tým Haná

 

Kompletní výsledky jsou ve formátu *.xls (Excel) ke stažení zde:

http://www.chytej.cz/downloads/

 

Text i foto:  M. Horáček - Osprey