Závodní přívlač ano či ne? I.

Původně jsem zamýšlel naťukat prostřednictvím mé, popelem zasypané, klávesnice duel. Nejsem si ale jist, že by mělo smysl na jedné straně popisovat závodní přívlač a na druhé pak tu běžnou, která je notoricky známá. Spíše bych se rád zaměřil na rozdíly, pozitiva a snaha bude neopomenout ani negativa a mé určité vize a cíle pro budoucnost. Pokud snad na něco zapomenu, prostor pod článkem je v komentářích dostatečný, abychom se dobrali komplexního konce. Ačkoliv se u tohoto věčně kontroverzního tématu asi nelze vyhnout střetům, byl bych rád, kdybychom si zachovali určitou diskusní a zejména věcnou úroveň.

Proč vlastně závodím?

Ještě než se dostanu k technickým detailům, pozitivům a nešvarům závodní přívlače, trocha filosofie, vzpomínek a zamyšlení. Závodní přívlači se věnuji již téměř deset let a ligovým soutěžím pod hlavičkou ČRS od roku 2005 a byl jsem i členem reprezentačního týmu. Myslím si, že jsem již tedy nasbíral dostatek zkušeností k tomu, abych se mohl nad závodní přívlačí hlouběji zamyslet.

Za ta léta, která se přívlači, kdy se úlovky se soupeři poměřují, věnuji, jsem prošel několika fázemi. Ta počáteční by se dala nazvat "nadšení a obdiv". Možnost setkat se a dokonce poměřit síly s vynikajícími rybáři, které jsem znal jen z časopisů, mě uchvátila. Kdo by si taky nechtěl zachytat s rybáři se zvučnými jmény jako třeba s bratry Rozsypaly, Aldou Zábojníkem, Radimem Křepelkou či bratry Ticháčky? Já jsem navíc měl pár let před tím možnost stát se členem tzv. Bratrstva Křetínských ježatců, kde se jednou ročně velká vláčkařská "rodina", složená z těchto ikon, scházela. Celý víkend jsme lovili okouny a společně se bavili a předávali si zkušenosti.

V rybářském umění mne to neuvěřitelně posunulo a bylo to neskutečně zábavné. Ale jen jednou ročně. I proto jsem úžasnou nabídku mého kamaráda a rybářského učitele Tomáše Rozsypala na účast v závodním týmu přijal s nadšením. Představa, že s ním a dalšími budu u vody další tři víkendy v roce plné legrace, historek a rybolovu, mne nadchla. Těšil jsem se na každý závod jako malý kluk. Ukojil jsem přirozenou soutěživost a naučil spoustu nových věcí. Ale především se sešel s príma partou rybářů a společně si s nimi užíval rybolovu a zábavy.

Co čert nechtěl, sezóna nám vyšla a postoupili jsme do první ligy. A já se těšil znovu. Na večírky, na společné tréninky, závody. Na kamarády, kteří mi klidně v průběhu závodu dají nástrahu, poradí a naučí. Pár kluků z druhé ligy mě ale varovalo, že v nejvyšší soutěži už to není takové. Že už se nástrahy tají, společné večírky se konají jen omezeně, zkrátka že už je to víc o závodění a méně o partě. Nevěřil jsem. A nebo možná i věřil, ale říkal jsem si "jaké si to uděláš, takové to máš" a s touto filozofií jsem do vyšší soutěže nastoupil. Mezi elitu. A udělali jsme si to zábavné. Možná až moc. Žádné extra přípravy, v podstatě žádné trénování.

Až na to, že jsme se v 1. lize málem neudrželi, jsme si to užili.

Další fází mého závodnického vývoje byly následující roky. Dala by se nazvat „více zodpovědnosti“. S postupujícím časem a větší praxí se začaly dostavovat lepší výsledky. Čím dál více jsem si dokázal o chytání ryb popovídat s těmi nejlepšími, vznikala nová přátelství, užil jsem si spoustu legrace. Dokonce jsem začal i mimo závody chodit k vodě a trénovat lov ryb.

Musím ale říci, že slovo "trénink" nemám v této souvislosti moc rád. Za trénink bych spíše považoval, kdybych se učil nahazovat přesně na cíl (což jsem vlastně na suchu několikrát dělal), běhal kolem vody apod. Já jsem prostě vždy vyrazil na ryby a snažil se objevovat nová rybí stanoviště, ukecat přesným hodem k záběru opatrné tlouště, zjistit jakou barvu nástrahy mi pstruh sebere nejochotněji. 

A výsledky se opět lepšily a náš tým CHYTEJ.cz se postupem let propracovával k vyšším příčkám a dokonce jsme i příležitostně obsadili stupně vítězů.

Na pomyslném vrcholu našeho původního týmu (já a Tomáš Rozsypal) jsem dostal závodnickou ránu. Tomáš se totiž po mnoha a mnoha letech závodění rozhodl, že se závoděním, i přesto, že jsme vybojovali postup do nejvyšší soutěže Extraliga, skončí. Čím dál více se totiž projevoval závodní duch všech zúčastněných a čím dál více se ze závodů vytrácela ta původní pohoda a legrace. A co si budeme povídat, přibývalo závodů, kde dominoval lov tloušťů (a to i v menších velikostech). A o Tomášovi je známo, že tlouště ho prostě chytat nebaví :-)

Při hledání náhrady se mi podařilo najít parťáka a závodníka s velkým "Z" - Tomáše Krejču, který dosahoval vynikajících výsledků a byl členem reprezentace na několika Mistrovstvích světa. Tím jsem se posunul do další závodnické fáze "směrem k vrcholu". Na závody jsme se začali s Tomášem K. zodpovědně připravovat, dlouhé hodiny jsme připravovali a diskutovali nástrahy, zkoušeli je u vody. A s velmi dobrým výsledkem! Hned první sezónu jsme stanuli na celkových stupních vítězů.

A onu i další sezónu i následující jsme si užili. Sice jinak, než když jsem začínal, protože z původní party se stalo několik menších skupinek, mnohdy i znepřátelených, ale soutěživý duch v nás zůstal a v průběhu závodů jsme se věnovali jen těm pozitivním věcem a dokázali se, i když jen skupinově, bavit.

V mezidobí jsem ale celou řadu věcí kritizoval a udělal pár chyb, nadělal si spoustu nepřátel. Do závodní přívlače totiž v posledních letech přišly ve větší míře přehnané ambice některých jednotlivců, hnidopišství a mnohdy mi přijde, že se vytrácí zdravý selský rozum a ta původní radost z rybolovu. A také z kamarádského poměřování ve sportu, kde jak s oblibou říkám: "jde o hovno". Omlouvám se za ten výraz, ale občas mám teď z dění kolem závodů prostě pocit, že jde o miliony dolarů. Dokonce jsem již kvůli tomu před letošní sezónou vážně uvažoval, že se závoděním skončím. Stejně jako řada skvělých rybářů přede mnou. Namátkou Tomáš Rozsypal, Radim Křepelka, Milan Rozsypal a další.

Nakonec jsem se ale prozatím rozhodl pokračovat. Svůj nesouhlas s některými věcmi vyjadřuji ale nadále a to i novým názvem týmu CHYTEJ.cz - REBELS 2012 v novém složení. Mým novým stájovým kolegou je David Maixner, bývalý letitý trenér české reprezentace a docela nám to jde. Podařilo se nám nakonec v extraligovém klání zvítězit.