Chytej.cz
Čeburaška STANDUP

Závodní přívlač ano či ne? I. necteno

9.9.2012 | Přívlač | 12.317 čtenářů | hodnocení: velmi dobrý | komentáře: 77

Závodní přívlač ano či ne? I.Neočekávám, že řádky, které jsem se rozhodl vyplodit, přinesou rozuzlení, či dokonce smíření nesmiřitelných příznivců a odpůrců závodní přívlače. Přesto si myslím, že má smysl trochu podstatu, principy, pozitiva i negativa popsat a třeba otevřeně hledat všechna ano i ne, pro tuto, zejména v poslední době, stále populárnější a současně kritizovanou disciplínu. V první části se zaměřím na důvody, proč jsem se této disciplíně začal věnovat...

 

Původně jsem zamýšlel naťukat prostřednictvím mé, popelem zasypané, klávesnice duel. Nejsem si ale jist, že by mělo smysl na jedné straně popisovat závodní přívlač a na druhé pak tu běžnou, která je notoricky známá. Spíše bych se rád zaměřil na rozdíly, pozitiva a snaha bude neopomenout ani negativa a mé určité vize a cíle pro budoucnost. Pokud snad na něco zapomenu, prostor pod článkem je v komentářích dostatečný, abychom se dobrali komplexního konce. Ačkoliv se u tohoto věčně kontroverzního tématu asi nelze vyhnout střetům, byl bych rád, kdybychom si zachovali určitou diskusní a zejména věcnou úroveň.

 

Proč vlastně závodím?

Ještě než se dostanu k technickým detailům, pozitivům a nešvarům závodní přívlače, trocha filosofie, vzpomínek a zamyšlení. Závodní přívlači se věnuji již téměř deset let a ligovým soutěžím pod hlavičkou ČRS od roku 2005 a byl jsem i členem reprezentačního týmu. Myslím si, že jsem již tedy nasbíral dostatek zkušeností k tomu, abych se mohl nad závodní přívlačí hlouběji zamyslet.

Za ta léta, která se přívlači, kdy se úlovky se soupeři poměřují, věnuji, jsem prošel několika fázemi. Ta počáteční by se dala nazvat "nadšení a obdiv". Možnost setkat se a dokonce poměřit síly s vynikajícími rybáři, které jsem znal jen z časopisů, mě uchvátila. Kdo by si taky nechtěl zachytat s rybáři se zvučnými jmény jako třeba s bratry Rozsypaly, Aldou Zábojníkem, Radimem Křepelkou či bratry Ticháčky? Já jsem navíc měl pár let před tím možnost stát se členem tzv. Bratrstva Křetínských ježatců, kde se jednou ročně velká vláčkařská "rodina", složená z těchto ikon, scházela. Celý víkend jsme lovili okouny a společně se bavili a předávali si zkušenosti.

p1.jpg

p3.jpg

Naše vláčkařská partička s názvem "Bratrstvo Křetínských ježatců" (2005 a 2006)

 

p3.jpg

společný rybolov byl samozřejmostí :-)

p16.jpg

Na Křetínce jsem se v té době naučil celkem obstojně chytat okouny

 

V rybářském umění mne to neuvěřitelně posunulo a bylo to neskutečně zábavné. Ale jen jednou ročně. I proto jsem úžasnou nabídku mého kamaráda a rybářského učitele Tomáše Rozsypala na účast v závodním týmu přijal s nadšením. Představa, že s ním a dalšími budu u vody další tři víkendy v roce plné legrace, historek a rybolovu, mne nadchla. Těšil jsem se na každý závod jako malý kluk. Ukojil jsem přirozenou soutěživost a naučil spoustu nových věcí. Ale především se sešel s príma partou rybářů a společně si s nimi užíval rybolovu a zábavy.

p2.jpg

Společná večeře (2005)

p5.jpg

Hned první sezóna znamenala sladké vítězství a postup o level výše

Co čert nechtěl, sezóna nám vyšla a postoupili jsme do první ligy. A já se těšil znovu. Na večírky, na společné tréninky, závody. Na kamarády, kteří mi klidně v průběhu závodu dají nástrahu, poradí a naučí. Pár kluků z druhé ligy mě ale varovalo, že v nejvyšší soutěži už to není takové. Že už se nástrahy tají, společné večírky se konají jen omezeně, zkrátka že už je to víc o závodění a méně o partě. Nevěřil jsem. A nebo možná i věřil, ale říkal jsem si "jaké si to uděláš, takové to máš" a s touto filozofií jsem do vyšší soutěže nastoupil. Mezi elitu. A udělali jsme si to zábavné. Možná až moc. Žádné extra přípravy, v podstatě žádné trénování.

Až na to, že jsme se v 1. lize málem neudrželi, jsme si to užili.

p4.jpg

Společná fotka ze závěru jedné z prvních sezón

Další fází mého závodnického vývoje byly následující roky. Dala by se nazvat „více zodpovědnosti“. S postupujícím časem a větší praxí se začaly dostavovat lepší výsledky. Čím dál více jsem si dokázal o chytání ryb popovídat s těmi nejlepšími, vznikala nová přátelství, užil jsem si spoustu legrace. Dokonce jsem začal i mimo závody chodit k vodě a trénovat lov ryb.

Musím ale říci, že slovo "trénink" nemám v této souvislosti moc rád. Za trénink bych spíše považoval, kdybych se učil nahazovat přesně na cíl (což jsem vlastně na suchu několikrát dělal), běhal kolem vody apod. Já jsem prostě vždy vyrazil na ryby a snažil se objevovat nová rybí stanoviště, ukecat přesným hodem k záběru opatrné tlouště, zjistit jakou barvu nástrahy mi pstruh sebere nejochotněji. 

p8.jpg

p8.jpg
"Tréninkoví" okouni

 

A výsledky se opět lepšily a náš tým CHYTEJ.cz se postupem let propracovával k vyšším příčkám a dokonce jsme i příležitostně obsadili stupně vítězů.

p15.jpg

Tomáš s úlovkem "závodní" štiky

p8.jpg

Náš tým průběžně posílili i náhradníci Jiris, později Prutos

p8.jpg

Jeden z úspěchů - na Vltavě v Rožmberku

Na pomyslném vrcholu našeho původního týmu (já a Tomáš Rozsypal) jsem dostal závodnickou ránu. Tomáš se totiž po mnoha a mnoha letech závodění rozhodl, že se závoděním, i přesto, že jsme vybojovali postup do nejvyšší soutěže Extraliga, skončí. Čím dál více se totiž projevoval závodní duch všech zúčastněných a čím dál více se ze závodů vytrácela ta původní pohoda a legrace. A co si budeme povídat, přibývalo závodů, kde dominoval lov tloušťů (a to i v menších velikostech). A o Tomášovi je známo, že tlouště ho prostě chytat nebaví :-)

p11.jpg

V roce 2006 ještě téměř žádné týmy nechytaly pod něčí vlajkou

Při hledání náhrady se mi podařilo najít parťáka a závodníka s velkým "Z" - Tomáše Krejču, který dosahoval vynikajících výsledků a byl členem reprezentace na několika Mistrovstvích světa. Tím jsem se posunul do další závodnické fáze "směrem k vrcholu". Na závody jsme se začali s Tomášem K. zodpovědně připravovat, dlouhé hodiny jsme připravovali a diskutovali nástrahy, zkoušeli je u vody. A s velmi dobrým výsledkem! Hned první sezónu jsme stanuli na celkových stupních vítězů.

p12.jpg

p14.jpg

Společný úspěch - vítězství v Boršově nad Vltavou

p13.jpg

Na Jizeře jsme vybojovali druhé místo a celkově skončili třetí v sezóně 2010

A onu i další sezónu i následující jsme si užili. Sice jinak, než když jsem začínal, protože z původní party se stalo několik menších skupinek, mnohdy i znepřátelených, ale soutěživý duch v nás zůstal a v průběhu závodů jsme se věnovali jen těm pozitivním věcem a dokázali se, i když jen skupinově, bavit.

V mezidobí jsem ale celou řadu věcí kritizoval a udělal pár chyb, nadělal si spoustu nepřátel. Do závodní přívlače totiž v posledních letech přišly ve větší míře přehnané ambice některých jednotlivců, hnidopišství a mnohdy mi přijde, že se vytrácí zdravý selský rozum a ta původní radost z rybolovu. A také z kamarádského poměřování ve sportu, kde jak s oblibou říkám: "jde o hovno". Omlouvám se za ten výraz, ale občas mám teď z dění kolem závodů prostě pocit, že jde o miliony dolarů. Dokonce jsem již kvůli tomu před letošní sezónou vážně uvažoval, že se závoděním skončím. Stejně jako řada skvělých rybářů přede mnou. Namátkou Tomáš Rozsypal, Radim Křepelka, Milan Rozsypal a další.

p17.jpg

Např. Radim Křepelka již nezávodí

Nakonec jsem se ale prozatím rozhodl pokračovat. Svůj nesouhlas s některými věcmi vyjadřuji ale nadále a to i novým názvem týmu CHYTEJ.cz - REBELS 2012 v novém složení. Mým novým stájovým kolegou je David Maixner, bývalý letitý trenér české reprezentace a docela nám to jde. Podařilo se nám nakonec v extraligovém klání zvítězit.

p18.jpg


Po přečtení předchozích řádků se možná čtenář zeptá: "A proč ten Havlíček tedy dál závodí a nevykašle se na to?" Odpověď je jednoduchá. Prostě je na závodech stále dost fajnových lidiček, člověk se pokaždé naučí něco nového a to zápolení mě prostě baví. Ještě stále se mi stává, že se mi při první rybě vyplaví do krve adrenalin, roztřesou se mi ruce, vyschne v krku... A za tyhle pocity, které se těžko dají vyprávět, které se prostě musí zažít, mi to stále stojí. A po pravdě: daří se nám, což navozuje další příjemné pocity, pramenící ze spokojenosti, uznání...

Jak se Vám tento článek líbil?

  • bezvýznamný
  • nic nepřinášející
  • dobrý
  • velmi dobrý
  • vynikající

22 hodnocení, v průměru 4 hvězdičky

Komentáře prostřednictvím CHYTEJ.cz

I vy můžete přidat svůj názor!

Přidání příspěvku
Přihlášení

Momentálně nejste přihlášeni. Pokud jste zaregistrováni do Klubu Chytej.cz, vyplňte prosím své přihlašovací jméno (přezdívku) a heslo (do levé části formuláře). Pokud ještě registrováni nejste, můžete se zaregistrovat zde.
Pakliže chcete přispět anonymně, vyplňte do pravé části formuláře svou emailovou adresu a zvolte libovolnou přezdívku, pod kterou chcete vystupovat (nesmí však již být rezervována jiným registrovaným uživatelem).

Jsem registrovánPřispívám anonymně
Váš komentář

Fotografie
K příspěvku můžete přiložit až 4 obrázky (akceptujeme formát JPEG, GIF a PNG). Obrázky automaticky zmenšujeme ještě před odesláním na server, takže neplatí již žádné velikostní omezení. Musíte však mít ve svém prohlížeči povolen Adobe Flash Player 10+. Popisky fotografií vložíte editací již vloženého příspěvku.

Foto vložíte kliknutím na následující ikonku. Pokud máte s nahráváním fotografií problém, můžete použít klasický způsob.

odeslat

Diskuze k článku

Pondělí 10. září 2012 v 11:10® Kazan

jiris> poměrně zajímavé, o tom jsem neslyšel jak je to s těmi 3 fiškami, nebo hoď nějaký link na pravidla. Jinak taky závody tímto stylem moc nemusím, ale obávám se že střílíme prachem před třetím závěrečným článkem ;-)

Pondělí 10. září 2012 v 10:25® jiris
jiris

Závodní přívlač, ano. Ale totálně překopat pravidla. Nelíbí se mi chytání mikrorybek. Zajímavé by bylo chytání ve stylu anglie. Ulovením 3 největších ryb lov končí.

Dívám se na to podobně jak osprey, pod jeho příspěvky bych se podepsal.

Pondělí 10. září 2012 v 10:15® Barr

Článek se mi dobře četl.Docela mě do té závodní atmosféry zatáhl.Tak jako reportáže p.Křivance z mistrovských závodů.Ale to byl jen první dojem.Závodit na tom torzu vod sužovaném lidskou činností,predá­tory,závodit v lovu jiných živočišných druhů,je podle mě zvrácenost.Co z toho?Kdybyste ty ryby třeba snědli,má to smysl.Vzrušení,po­měřování mezi sebou? Najděte si jiné nebo si sežeňte vlastní revíry,a tam si to provozujte.Tato izolace by vás ale možná dostala za čas do situace provozovatelů psích zápasů.A kde by zůstala propagace a výroba rybářského náčiní,nové trendy,publicis­tika. Omlouvám se,ale závodění v lovu ryb,nechápu.Chápu poměřování úspěšnosti s druhými rybáři,to je přirozené v každé lidské činnosti.Ale cíleně,mít ligu a nižší soutěže,poháry a mistrovství,kdo vypráská víc ouklejí za hodinu,vytáhne víc plotic,okounů,za­sekne víc lipanů,to nechápu.Co je to za romantiku,dobro­družství ? Vzrušení mohou být různá,ale ne za každou cenu. Mají něco podobného třeba myslivci?

Pondělí 10. září 2012 v 7:49® Tom 11
Tom 11

Zdravím,u nás na Labi v okolí Přelouče se několikrát závody konaly (nevím jaká liga), navíc tu i jeden tým trénuje, a je fakt že tamní ryby viděly už asi všechno :-) Vláčet tam nechodím ale slyšel jsem dost.

Fryw> To video je skvělý :-)

Neděle 9. září 2012 ve 22:27® MIG-35
MIG-35

Kamarádi závodí v UL. Zatáhli mi do toho. Teda zatim jen chytání… Baví mi to moc! Učim se s jemnejma cajkama. Jo občas se popíchá dost ryb (já to beru jako školení pro ně, bacha na gumy a jiný nástrahy třeba se jim díky tomu podaří přežít dýl) jo i nějaká se „zmrší“. Vadí mi to a snažim se učit a učit, aby se mi to nestávalo! K rybám celkově se snažim přistupovat k jako k rovnocennýmu soupeři!! Ať je to sumec 150 nebo okoun 10. Baví mi chytat a rozumim Davidovo „závodění“. Jo taky pozoruju, že přívlač prožívá zbytečně velkej bum. Dost často potkávam týpky ve značkovejch hadrech, se špičkovym náčiním a plnou bednou nástrah co vylezli z kanclu. Dou si ukojit cosi, aby se mohli čímsi chlubit. A úcta a respekt nikde. To mi vážně sere. Věčinou si vystačim se zelenym drakem. Rotačky používam minimálně páč maj trojhák co sem tam domrší pidi rybku. Fix zasejc sem se nechal unést.. asi napíšu čtvrtý pokračování. Hhhh Dík za článek, těšim se na další a na další diskuzi. :o)))

Neděle 9. září 2012 ve 22:15® jepice-zruseno

osprey> Nemáš pravdu s těma houbama. Když sežereš mladou plodnici, tak ta houba nesplodí potomka.

Neděle 9. září 2012 ve 22:08® jepice-zruseno

Dřív jsme od vody nosili pytel cenů a plotic, dělali jsme z nich zavináče, nebo jsme pobrali každej 10 oukounů a šli jsme domů. Dnes na mě někteří koukají divně, když pro 4 lidi beru k večeři 4 oukouny. Když mám v papírech potočáka, má na mě porybnej kecy. Když ryby chytím a pustím, tak je to vlastně taky špatně, protože jim ubližuju zbytečně. Je to zvláštní doba. Přitom těch ryb mi připadne bejt pořád tak nějak stejně, možná že přibývá duháků a kaprů.

Neděle 9. září 2012 ve 20:52® Kazan

Fryw> já zas na tu poslední část a tu diskuzi pak pod ní

Neděle 9. září 2012 ve 20:47® Fryw
Fryw

Pěkný článek. Podle toho co nastínil Osprey se těším nejvíc na tu druhou část. O závodění nic moc nevím, o tom v přívlači tuplem ne, takže mi udělal (a udělá) článek radost…

tady něco k závodění > https://www.youtube.com/watch?…

Neděle 9. září 2012 v 15:34® osprey
osprey

David Havlíček> Hřib je plodnice, houba je pod zemí. Jako jablko a jabloň. Je jedno, jestli ho sežereš malého nebo velkého.

Malou rybu bys neměl lovit už proto, že pokud ji dokurvíš, nesmíš si ji ani nechat.

Je jasné, že závodník není masový spotřebitel. Ale je to ten vzor, co ukazuje cestu.

Počkej na třetí díl, tam bude bitva:-))

Neděle 9. září 2012 ve 14:46® HaD
HaD

osprey> no ona to není ani inspirace závodníky. Je to prostě způsob rybolovu. Ono ty jemné pruty, lehké kvalitní pruty, slabé vlasce, malé nástrahy na celém světě výrobci nevyrábí původně pro závodníky. To by rychle zkrachovali. To je jako na houbách – někdo hledá velké staré hřiby, někdo sbírá lišky a maličké hříbečky. Co je víc? Ani jedno…

Neděle 9. září 2012 ve 14:31® osprey
osprey

cujo> Já těm lidem říkám rychlokvašky. Vystudovali přes zimu na Internetu, přesedlali z kapra na dravce a chování i zacházení s rybou jim zůstalo.

Ona ta vláčka zas tak těžká není. Horší je, že když nejsou ryby, tak se inspirujeme závodníky, nasadíme mikromrdky a taháme doslova odrostlý potěr. Pak se někdo chlubí, jak si zachytal candátky 30 cm, štičky kolem čtyřicítky nebo desítky okounků a tlouštíků. Samozřejmě, že se mezi to vmísí i slušná ryba. Ale co chtít v zemi, kde se ročně vykáže třetina štiky na jednoho rybáře.

Závodníci aspoň používají BL háčky a na závodech ryby nesakují jako plavačkáři.

Neděle 9. září 2012 ve 14:13® cujo
cujo

se závodní přívlačí mám zkušenosti jenom teoretické, to co jsem kde přečetl, takže o popíchání malých ryb a sešívání štik mám z téhle disciplíny jen mlhavou představu. Nicméně, když se podívám kolem břehů našich řek, alespoň těch jihomoravských, tak tam čím dál tím častěji vidím až odporné chování rybářů vláčkařů. Ano, vláčka je čím dál tím polulárnější a rybářů chytajících touto metodou je kvantum. Bohužel jak už to u moderních věcí bývá, což si myslím, že vláčka dneska je, spousta rybářů vláčí jen kvůli tomu aby mohla říkat, že vláčí. Nás čistokrevných až fanatických vláčakřů je myslím, že pomálu. Díky tomu spousta rybářů nedodržuje ani základní pravidla a k rybám, řece, přírodě, ale i k ostatním rybářům se chovají jak hov… Snad je tomu u sportovní přívlače jiné.

Neděle 9. září 2012 ve 12:25® jepice-zruseno

David Havlíček> No sešívání štik a popichování malých ryb je většinou první reakce všech, kteří brojí proti závodění. Mě to vždy připadá trošku vtipné s ohledem na to, kolik ryb já při závodech popíchám. Jednou na Labi v Děčíně proběhlo dopolední kolo, kdy nikdo nechytl nic. Nejdřív jsem si myslel, že jsem v pátek večer moc pil, ale pak jsem zjistil, že nemá nikdo nic. Někdy se mi zase stane, že ryby jdou, ale mě pořád padaj (i dvě třetiny), a to i když vyměním trojháčky na rotačkách za (strašně drahý) ownery. Už se mi jednou i někdo tlemil. Ať toho tlouště či oukounka vyndávám rychle nebo pomalu, s prutem nahoru nebo u vody, ještě jsem nezjistil, jak to udělat, aby ty malý rybky nepadaly. Prostě teoreticky si dycky myslím, že to mám zmáklý, ale ty pazoury ne a ne to dělat správně. S tou výměnou nástrah je to taky složité – jednou jsem dostal minismáčka berkley. Než jsem s ním začal chytat, tak mi uplně ztvrdnul, neb nebyl v té lahvičce plné ftalátů. Tak se někdy stává, že nejlepším zážitkem je sobotní oběd č.2 – Vepřový řízek, opečený brambor. Tím větší vítěz, čím více poražených – obvykle jsem jeden z nich. Ale budu to pořád zkoušet.

Neděle 9. září 2012 v 11:10® HaD
HaD

jepice> lehce si protiřečíš :-) Napřed popisuješ, že se popíchá hafo ryb a sešijou štiky (nevím tedy, jak to tou malou rotačkou jde) a pak jako vzorec závodu popisuješ utrpení, které jsi někde zažil.

Neděle 9. září 2012 v 9:59® osprey
osprey

jepice> Ahojky. Musím pár věcí uvést na pravou míru.

David původně napsal jeden článek. To já jsem ho donutil roztrhat ho na tři díly, které vyjdou v řadě za sebou kvůli udržení kontinuity. Vyšlo to tak, že první díl je o Davidově závodění – prostě takový jeho závodnický životopis a důvod proč to dělá, druhý je popis závodní přívlače a srovnání s tou běžnou a třetí je takový ostrý střet názorů více jedinců, který bude obsahovat i pasáže velmi podobné tvému příspěvku. A protože nejsem zas tak velký patolízal, tak tam své city k závodní přívlači vyleju i já osobně.

Načasování k nějakému konkrétnímu momentu je iluze – mělo to vyjít někdy v létě a tím rozebíráním na části se zveřejnění oddálilo. Způsobil jsem to spíš já než David a já ani nevím, že nějaké Mistrovství ČR v přívlači bude. Předpokládám, že někdy se konat musí, ale kdy a kde, to vážně nesleduju.

Neděle 9. září 2012 v 9:26® jepice-zruseno

A ty nevýhody, které se tu probírají nejčastěji? Že se popíchá hafl ryb, sešijou štiky dvounulama rotačkama a podobně? :-D Jak vidím přívlačový závod já: Ráno nalosuju místo, Je to místo, které bych normálně obešel dlouhým obloukem. Vylosované místo je obvykle uplně blbý. Někdy je závod natolik spravedlivý, že stejně blbá místa mají všichni závodníci. Pak prochytám rotajdou trávu kolem břehu, miniaturní tloušť do toho drbne a to je vše. Vyměním prut za ten s měkkou špičkou a dám tam něco hrozně malýho a pocukávám to znovu kolem břehu. Někdy se chytne rybička, třeba ježdík nabo hrouzek, v lepším případě okoun. Pokud je řeka broditelná, vypravím se s rotajdou Hammer 000 s nejdražším trojháčkem na trhu ve velikosti 18 k druhém břehu. Než k němu dojdu, chytím tři oukleje (ty se nepočítaj). U druhého břehu, mám-li štěstí, chytím dvě tlouští miminka. Nemám-li štěstí, jsem jediný z celého úseku řeky, kdo tam má hloubku a nepřebrodí (tenkrát jsem se pak dozvěděl, že závodník chytjící v úseku po mě, se slékl do trenek a přebrodil říjnovou berounku jako ostatní a chytil dva tlouště – děkuji pěkně, zápal plic sem už měl). Největší zábavou pro všchny okolo je okamžik, kdy mě při brodění ujedou hnáty a veme mě voda, nebo vylejvání mých věčně děravých broďáků. Po výměně místa je voda už tak prochytaná, že hodinou přemlouvám okounka u břehu, aby sežral marmišku. Se třema prutama a pytlem vytuněných nástrah, který má již hodnotu snad 10 000 Kč si u toho připadam jako debil. Když to dobře dopadne, nebudu poslední… Takto to vidím já z opačného konce ligových soutěží (divize a pod.).

Článek je celkem vhodně načasován, týden před mistrovstvím ČR.

novější starší
Stránky: nejnovější ... 3 2 1