Chytání s centrepinem - první dojmy

Přestože plavaná patří k mým nejoblíbenějším způsobům rybolovu a právě centrepin by pro mne asi byl, jak se říká, to pravé ořechové, zpočátku mé vnitřní já nijak nepřesvědčil. Bral jsem ho jako zajímavou alternativu plavané, která je sice lákavá, ale zase ne tak moc, abych se tím nějak blíže zabýval. Náhodné zhlédnutí několika videí na Internetu mne ale trochu popostrčilo do pozice, že by se to mohlo alespoň vyzkoušet. Pár lidí, kteří centrepin vlastní a byli ochotni mi to u vody na chvíli půjčit, jsem znal, nicméně čas je můj největší nepřítel a to nakonec rozhodlo o tom, že k ničemu nedošlo.

Pokud všechny faktory, co jsem až doposud popisoval, zklamaly, tak naprosto nezklamala taková moje malá neřest a tou je něco, co nevím jak přesně nazvat, ale dalo by se to charakterizovat asi tak, že se vám něco na první pohled zalíbí a začnete to chtít. Slovní obrat láska na první pohled nejspíš moc vhodný není, ale v principu je to něco podobného.

Pokud bych měl tedy charakterizovat svoje pocity, uviděl jsem ho, cena byla přijatelná, moc se mi líbil a nevydržel jsem ani týden abych si ho neobjednal. Byl to prostě „milášek“ na první pohled. Následoval asi týden pochybností, jestli to, co ze Spojeného Království dorazí, bude opravdu tak, jak jsem si to dle obrázku na netu představoval nebo jestli budu mít po náladě. Dopadlo to ale naštěstí podle té první varianty, ve své podstatě to bylo přesně to, co jsem očekával. Velice solidní a líbivá duralová konstrukce s naprosto hladkým chodem a velmi dobrým zpracováním.

Než se dostaneme k prvním dojmům z rybolovu, neodpustím si trochu technického popisu a pár snímků, aby případní zájemci o tento způsob rybolovu měli ucelenou představu. Přece jen si nejsem jistý, jestli všichni pochopili, že centrepin není jen o trochu větší muškařský naviják, ani to není modernější obdoba Rouskova otočného navijáku nebo starého kolečka se kterým chytali naši dědové.

Centrepin celkový pohled

 

Centrepin s roztočenou cívkou

Jak je patrné z obrázků, centrepin působí na první pohled jako velký muškařský naviják. Dalo by se snad i říct, že konstrukce je až na pár detailů téměř shodná nebo alespoň velice podobná. Na rozdíl od muškařského navijáku nemá centrepin brzdu a ložisko dovoluje volný chod v obou směrech oproti ložisku v muškařských navijácích kde jsou tzv. jednosměrná ložiska, umožňující ve směru navíjení volný chod, zatímco ve směru odvíjení působí brzda. Také vyjmutí cívky z klece není řešeno pouhou západkou jako u muškařských navijáků, kde se předpokládá výměna cívky. S touto alternativou se u centrepinu nepočítá, nicméně cívku lze vyjmout vcelku jednoduše, u toho mého odšroubováním matky ve tvaru krytky.

Rozborka centrepinu

Konstrukce celého navijáku je jednoduchá, klec s čepem a patkou pro držák navijáku na prutu, ložisko většinou jehličkové nebo dvě kuličková, přepínač pro zapnutí a vypnutí tzv. cvrka a cívka s obvykle dvěma nebo třemi kličkami a ozubeným kolečkem cvrka.

Přepínač „cvrka“

K technickému rozboru snad ještě patří to, že se cívka točí naprosto volně, lze ji roztočit velmi malou silou, dalo by se říct pouhým dotekem, v případě, že zapnete „cvrka“ jehož přepínač je na zadní straně navijáku, tak klade odpor závislý na síle pérka zarážky, zhruba to odpovídá velmi jemně nastavené brzdě u klasického navijáku.
Tím bychom za sebou měli stručný popis, aby i ti co centrepin nikdy "naživo" neviděli a nemají tolik představivosti, byli trošinku v obraze.

Jsem od přírody líný a tak jsem zavrhnul vyhledávání rozumů na netu. Plavanou provozuji od útlého mládí, už to bude skoro 40 let, proto jsem nechal vše na svých osobních pocitech a kromě více méně náhodného zhlédnutí dvou krátkých videí na YouTube a možná mimoděk přečtení několika postřehů jsem o chytání s tímto navijákem nevěděl skoro nic. Kapacita cívky je možná tak půl kilometru vlasce i víc, ale vzhledem k tomu jak dlouhých náhozů lze s centrepinem dosáhnout, je naprosto nesmyslné na něj navíjet více než pár desítek metrů návinu. V mém případě, kdy budu převážně lovit na řekách, jejichž šířka většinou nepřesahuje 30 m to platí dvojnásob. Navíc asi ani není žádoucí, aby na cívce bylo příliš mnoho vlasce, kvůli jeho hladkému odvíjení z cívky.

Nakonec jsem navinul 100 m vlasce 0,14 mm, protože jsem se nehodlal omezit jen na chytání na řece a docela jsem se těšil na protáhlé obličeje místních bobkařů s dalekonosnými pruty a pípáky, když s centrepinem půjdu se splávkem na naše brčálníky. Tam by přece jen mohl hrozit nějaký splašený kapr a vlastně konec konců i na menší řece se těch 100 m může v určitých případech hodit. Člověk nikdy neví, co se mu na háček pověsí.

Prakticky okamžitě, jak mi centrepin přišel, jsem pochopil, že to nebude jen o navijáku, ale také o vhodném prutu. Absence brzdy znamená v případě záběru větší ryby nutnost přibrzďovat cívku rukou, což nejspíš nemůže konkurovat jemně nastavitelným brzdám smekacích navijáků a tím pádem bude nutné, aby případné výpady ryby dokázal dobře ztlumit prut. Vyplývá z toho tedy, že vhodný bude měkčí prut s parabolickou akcí, což mi konec konců bylo potvrzeno kamarádem, který kouzlu chytání s centrepinem podlehl o poznání dříve a pokud se týká plavané, tak má bohaté zkušenosti.
Na rozdíl od jiných rybolovných způsobů je u mne říční plavaná tak trochu popelka, mám už nějaký ten rok jemnou teleskopickou matchku a protože jsem s ní nadmíru spokojen, neměl jsem potřebu kupovat další pruty a vlastně ani navijáky. S koupí centrepinu mi v hlavě okamžitě vyvstala myšlenka, že by asi bylo vhodnější, aby byl naviják posazen trochu blíže ke konci prutu, než je obvyklé u prutů na plavanou, ale vzhledem k tomu, že jsem aktuálně nic jiného než tu svoji telematchku neměl po ruce, musel jsem se s ní spokojit. Současně jsem si umínil, že až si to trochu osahám a proniknu do tajů tohoto trošku zvláštního rybolovu, tak svému „miláškovi“ postavím speciál určený jen pro něj. K tomu se ale dostanu v nejlepším případě až v zimě a kdo ví jestli v té letošní.

U plavané používám poměrně lehké montáže, po pravdě možná tak trochu i proti obecným pravidlům, ale jak se říká, ta jsou od toho, aby se porušovala. Tento způsob mi vždycky vyhovoval, o úlovky jsem nouzi neměl a samozřejmě je to dáno i tím kde chytávám. Jde o nepříliš prudké proudy s hloubkou do 1 metru, maximálně o něco málo víc. Moje oblíbené jedno a dvougramové splávky by nejspíš na centrepinu moc použitelné nebyly a tak budu nucen trošinku doplnit vybavení o splávky vyšší váhové kategorie.

Vnitřní instinkt mi říkal, že gramáž v intervalu 3-5 g by mohla být vhodná a jak se později ukázalo, tak ani vyšší gramáž není na škodu. Myslím si, že v některých případech to může být klidně 8-10 g a možná i víc.

Důvody jsou nasnadě, nejběžnější způsob rybolovu je chytání po proudu s případným mírným přibrzďováním, no a pokud bych měl příliš lehkou sestavu, bude mi ji proud hodně nadnášet (mnohem víc než při běžné plavané) a tím pádem nebudu mít nástrahu tam, kde ji chci mít a splávek taky bude víc splavávat ke břehu. S příliš lehkou montáží také samozřejmě nenahodím tam, kam bych chtěl, s trochou nadsázky bych si to házel pod nohy, v lepším případě o kousek dál.

 

Techniku nahazování rozeberu trošinku obšírněji ke konci článku, protože to pro mne byla, něž jsem byl opravdu u vody, trochu neznámá. Měl jsem sice nějaké představy, nicméně teorie a praxe se ne vždy slučují a tak to, co si člověk představuje, ve skutečnosti nemusí fungovat buď podle představ nebo úplně.

Typický úsek řeky s mírným proudem a hloubkou něco přes 50 cm

Pracovní povinnosti rybolovu nepřály a tak jsem až skoro po měsíci od doby, kdy mi můj „milášek“ přišel, vyšetřil jedno páteční odpoledne na ryby. Dokonce jsem si při cestě z práce vzpomněl, že si mám koupit červy, i když i bez nich by se chytat dalo. Vyměnil jsem na matchce smekací naviják za centrepin a z krabičky vylovil 3,5 g splávek. Větší tam nebyl a koupit jsem si je pochopitelně zapomněl. Dal jsem si práci s perfektním vyvážením a mohl jsem vyrazit. Měl jsem dilema, kam jít. Nakonec to vyhrál úsek řeky pod větším splavem, z přehrady by měla ještě dotékat voda, turbíny byly odstaveny asi před hodinou a tak jsem byl přesvědčen, že tam bude kromě mého oblíbeného točáku i proudek, který bude pro testování jako stvořený.

Když jsem přišel k vodě, byl jsem tam sám a nejspíš to bylo dobře. První věc která se mi z mého teoretizování potvrdila bylo umístění navijáku na prutu. Tam, kde bych přirozeně prut držel, zavazel naviják. Jednoznačně bych ho viděl blíže ke konci prutu, jen si nejsem jistý o kolik, nejspíš nastane laborování s lepící páskou, nicméně toto může být můj subjektivní názor, se kterým se nemusí každý ztotožnit.

Další veselou taškařicí bylo nahazování, alespoň ze začátku. Kdybych sám sebe viděl, tak bych asi smíchem spadnul do vody. Původní teorie, že by to možná při vhodně zvoleném citlivém švihu mohlo jít nahodit tak, že by se vlasec sám odvíjel, selhala nejspíš díky přece jen poněkud lehké sestavě, takže nezbylo nic jiného než odmotat přiměřené množství vlasce, nechat ho viset z navijáku a nahodit alá děda se starým kolečkem.

Prvních několik náhozů proběhlo tak, že jsem vlasce odmotal buď méně než jsem dohodil a tím pádem byl splávek kinetickou silou „vrácen“ o několik metrů zpět nebo jsem naopak odmotal vlasce hodně a musel jej navíjet zpět na naviják. Chvílemi jsem si připadal jako pavouk, vlasec se naprosto spolehlivě zachytával o vše možné, počínaje hodinkami, přes ledvinku a pean po cokoliv jiného. Nicméně tyto počáteční potíže se během asi 10-20 náhozů tak nějak vstřebaly, asi jsem si zvyknul a nakonec jsem dokázal zkoordinovat délku náhozu s délkou odvinutého silonu. Horší už to bylo s přesností. Ne že bych to házel úplně jinam, ale nejspíš díky tomu, že se člověk soustředí na tu novou věc, kterou nemá „v ruce“ a dává pozor aby se nezamotal do silonu, tak nějak "ztrácí mušku". Ale tohle je také věc, která se určitě časem poddá.

Plán na testování v proudku trochu selhal. Díky suchu bylo tak málo vody, že se předpokládaný proudek nekonal a točák taky tekl jaksi příliš líně. Nezbylo než provést první testování na líném proudu, kde se výhody centrepinu vlastně vůbec neuplatnily. Díky počátečním potížím jsem také docela dlouho čekal na první rybu. Nutno říct, že ono místo znám jako svoje boty a hlavním důvodem prvotního neúspěchu bylo především to, že jsem nebyl schopen nahodit do míst, kde byly ryby.

Byl jsem zvědavý, jak se poperu se situací, kdy chytím větší rybu a budu jí nucen povolit. Přece jen absence brzdy není úplně obvyklá věc. Po několika asi 20 cm ploticích a pár okounech jsem se přece jen větší ryby dočkal. Cejn cca 35 cm v proudu, i když ne nijak silném, byl asi tak akorát pro to, aby si člověk uvědomil, jak se v takovém případě zachovat. Musím říct, že jsem byl poměrně překvapen, jak citlivě se dá cívka brzdit pouhou rukou.

No a protože ke mně pracovní povinnosti byly milosrdnější, než jsem čekal, podařilo se mi během následujícího týdne dostat se k vodě hned dvakrát. Využil jsem tedy příležitosti otestovat centrepin na jiném úseku řeky a jak se říká, dostat to trochu do ruky. Oproti první vycházce už to bylo úplně něco jiného. Zvykl jsem si na jiný způsob nahazování a pár drobných odlišností proti lovu se smekacím navijákem a hlavně změnil metodu nahazování - už jsem si neodmotával silon pod nohy.

Ke koupi splávku o větší gramáži jsem se opět nedostal a tak jsem se musel spokojit se svojí 3,5 gramovou sestavou. Hlavní kouzlo centrepinu, tedy volné odvíjení vlasce z cívky při splavávání po proudu fungovalo perfektně a jak jsem v úvodu článku psal že by se mi to mohlo líbit, tak jsem se nemýlil a musím zkonstatovat, že mi tento způsob rybolovu velmi vyhovuje. Nutno ale říct, že ne na všech úsecích řeky se dá tímto způsobem chytat, nicméně nic nebrání tomu, chytat běžnou plavanou stejným způsobem jako se smekacím navijákem, snad jen s omezením délky náhozu.

Pokud se týká zdolávání ryb, tak to jsem také slušně potrénoval. Kromě ryby domácí jsem chytil snad skoro vše, co se v řece vyskytuje, počínaje hrouzky, ploticemi a ouklejemi, přes okouny, jelce, podoustve, ostroretky až po parmy. Především posledně jmenované byly vítaným úlovkem, na kterém jsem si otestoval, jakým způsobem zdolávat rybu, které se moc ke břehu nechce a musí se jí sem tam povolit. I když to nebyly žádné trofejní kusy, měly okolo 40 cm, tak jednak potěšily a také jsem se přesvědčil o tom, že přibrzďování cívky rukou není žádná věda. I větší rybu lze takto bez problémů zdolat. Spíš jsem nabyl dojmu, že se v podstatě jedná o velice jemnou „brzdu“, chce to jen trochu citu v rukou.

Nejčastější velikost ryb byla v rozmezí 30-40 cm

Poté následovaly další vycházky na různé úseky řeky, další sžívání se s netradičním navijákem, no a v neposlední řadě zkoušení různých fíglů, rozdílných zátěží apod. Zkrátka jsem se snažil přijít na to, jak co nejlépe využít jeho vlastnosti a hlavně docílit toho, abych bez problémů nahodil tam, kam chci.

Svratka kousek pod Brnem

Asi by vás nenapadlo, že asi 20 m od tohoto místa je čtyřproudová silnice a hned vedle areál BVV

Jak jsem v první polovině článku slíbil, zkusím trochu rozebrat techniku nahazování. Popravdě nazývat technikou nahazování to, co tu budu popisovat, je poněkud odvážné, takže to berte trochu s rezervou. Jsou to spíš takové moje pokusy, jak se s tím kolečkem dá nahodit, ale domnívám se, že princip jakým správně nahazovat bude přinejmenším podobný. Ono se nejspíš víc variant ani vymyslet nedá.

V prvé řadě je nutné nahazovat táhlým pohybem, nikoli švihem a to v případě všech způsobů které budu dále popisovat. Pokud v následujícím textu bude zmíněno první, druhé … Xté očko, je tím myšleno očko od navijáku směrem ke špičce prutu.
Začnu tím, co je asi úplně špatně a co jsem praktikoval při prvních vycházkách a nazval jsem to alá děda se starým kolečkem. Z navijáku jsem si vymotal přiměřené množství silonu pod nohy a spodem nebo bokem nahodil. V principu to funguje, je tam ale několik ale. Pokud se silon může o něco zachytit, tak se naprosto 100% zachytí, když to není něco na vás, tak je na zemi určitě nějaká větvička, kamínek nebo cokoliv jiného, o co byste zachycení nikdy nepředpokládali, takže tuto variantu berte jako z nouze ctnost. Nahodit se takto dá, záleží tak trochu odkud chytáte. Například když chytáte z vody, je to nejspíš bez problémů.

Mezi rukou, ve které držíte při náhozu silon a navijákem si odvinete potřebné množství vlasce a necháte ho volně viset

Když už jsem měl toho zachytávání vlasce o vše možné i nemožné dost, začal jsem přemýšlet, jak to udělat, abych nemusel odvíjet tolik silonu pod nohy a vrátil jsem se k původní teoretické myšlence nahodit tak, aby se vlasec z cívky sám odvíjel. V praxi, pokud už to člověk má v ruce, to především u těžších sestav docela fungovalo. Princip je asi takový, že nahazujete tak, že levou rukou držíte vlasec a při náhozu za něj trošinku popotáhnete, čímž mírně roztočíte cívku a potom rukou jakoby zredukujete ráz kterým působí kinetická energie letící sestavy na cívku. Sestava ale musí letět jen o něco málo rychleji než se odvíjí vlasec z cívky a po dopadu do vody musíte cívku, podobně jako u multiplikátoru, zabrzdit rukou.

Je to, pravda, trošinku složitější způsob nahazování, ale pokud dokážete tyto pohyby zkoordinovat, tak to funguje. Chce to ale trochu víc tréninku. Nutno podotknout, že to dobře funguje jen u těžších montáží, s klesající hmotností montáže je tento způsob nahazování stále více obtížný. Mě se po delší době zkoušení se střídavými úspěchy takto nahazovat dařilo, ale k dokonalosti to má ještě hodně daleko.

Při náhozu je nutné zkoordinovat, aby jste těsně před tím než silon pustíte mírně popotáhli ve směru modré šipky, aby se cívka roztočila a následně rukou ztlumili ráz od letící sestavy

Další běžnou metodou nahazování na krátké vzdálenosti je pouhé zhoupnutí sestavy. Čím ji máte těžší, tím více vám roztočí cívku, takže získáte k dobru metr, možná dva silonu. Pokud budu brát v úvahu prut o délce 4 m a metr ponoru, tak sestavu tímto způsobem dostanete tak 8-9 m od břehu a pokud máte prut delší tak pochopitelně dál.

V místě, kde držíte silon, je vhodné při náhozu vyrovnat rukou ráz od letící sestavy, který roztočí cívku

Alternativou k předchozí metodě a vlastně i k té, co jsem zmiňoval jako úplně první, je to, že si vlasec chytíte až za prvním očkem a uděláte si jakousi smyčku, kterou stáhnete až pod úroveň navijáku nebo tak daleko, abyste levou rukou při náhozu mohli držet vlasec napnutý. Získáte tak podle toho, jak je na prutu první očko vzdálené od navijáku, navíc skoro tři metry silonu.

Takto si vytvoříte smyčku, kterou získáte navíc rezervu okolo 3 m

Další možností je udělat tuto smyčku až za druhým nebo až třetím očkem (závisí na konkrétním prutu), čímž získáte rezervu vlasce odpovídající více jak dvojnásobku vzdálenosti očka od navijáku.

Totéž co na předchozím obrázku, rezerva je okolo 5 m

Napadlo mne udělat tyto smyčky dvě, konkrétně první smyčku za prvním očkem a druhou smyčku za druhým, ale nějak se mi to neosvědčilo, respektive se mi s těmi dvěma smyčkami nějak hůře manipulovalo a protože jsem neměl potřebu nahazovat tak daleko, tak jsem se o to dále nepokoušel, ale je to třeba brát jako možnou alternativu.

Metoda se dvěma smyčkami mi dělala potíže, ale v praxi je určitě použitelná

Pokud to shrnu, tak s jednou smyčkou lze udělat rezervu vlasce, aniž by hrozilo zachycení, až přes 3 metry, se dvěma, pokud to rybář zvládne, třeba i více jak 5 metrů.

Tento způsob nahazování se mi zatím nejvíce osvědčil, pokud náhodou potřebuji nahodit ještě o kousek dál, tak odvinu z cívky ještě kus vlasce, mezi levou rukou a prvním očkem mi vznikne navíc rezerva okolo jednoho metru a mezi prvním očkem a navijákem druhá taková rezerva. Tuto sestavu jsem schopen takto nahodit do vzdálenosti asi 12 metrů i více.

Pokud si při nahazování se smyčkou za druhým očkem mezi navijákem a prvním očkem a prvním a druhým očkem vytvoříte průvěsy, tak získáte rezervu okolo 8 m

To by bylo o nahazování asi tak vše, nic jiného rozumného mne nenapadlo, i když jsem si pohrával s myšlenkou, jakým jiným způsobem během náhozu mírně roztočit cívku. Ale nakonec jsem došel k závěru, že nic lepšího už nejspíš nevymyslím a bude lepší se věnovat tréninku toho, co funguje.


Na závěr shrnu několik základních postřehů, pro ty kdo koketují s myšlenkou, zda si centrepin pořídit či nikoliv.

• Prut by měl mít 4 m a více, matchový s menší gramáží nebo boloňka, dle mého názoru je vhodnější měkčí prut.

• Sestava klasická jako při říční plavané, vhodnější jsou splávky s větší gramáží, minimálně 3 g, ale klidně i do 10 g a třeba i více, na větší řece si to docela dovedu představit.

• Nahazování je trochu specifické, v každém případě spodem nebo bokem, táhlým pohybem, švihem přes hlavu to nejde. Patrně nejběžnější způsoby jsou pouhým zhoupnutím na krátkou vzdálenost, alternativou je vytvoření smyčky za prvním až třetím očkem, čímž získáme rezervu vlasce a můžeme touto metodou dohodit dále, nahození s roztočením cívky popotažením za vlasec při náhozu no a možná ne zrovna správný způsob odmotání potřebného množství vlasce z cívky, který je nejspíš vhodný jen při chytání z vody.

• Při zdolávání ryby snad jen dvě odlišnosti a to: po zaseknutí ryby je lépe zapnout cvrka (alespoň mě se to u větších ryb osvědčilo), při výpadech ryby je nutné přibrzďování cívky rukou, což v praxi taky moc velký problém není, je to opět jen otázka zvyku.

No a to by bylo asi tak všechno. Přeji všem příznivcům tohoto zajímavého rybolovu, který mne popravdě řečeno přímo uchvátil, hodně pěkných úlovků a těm, co ještě váhají - zkuste to, je dost dobře možné, že se vám to bude líbit.

 

Text i foto: regulus