Jedná se o zajímavý materiál připomínající jemné tenké lýko. Mezi vazači však není tolik rozšířený, i když o něm většina již slyšela.
K dostání je v několika barvách, např. oranžová, zelená, šedá, průhledná nebo hnědá. Švýcarská sláma je materiál, který je vhodný k napodobování křidélek suchých a mokrých mušek. U suchých vzorů se používá nejčastěji na deltová křidélka větších chrostíků nebo křidélka jepic.
Švýcarská sláma bohužel po namočení a několika chycených rybách měkne a začíná se kroutit. Suché vzory tohoto typu není špatné používat na větší ryby, kde poničená muška určitě za krásný kousek stojí. Na druhé straně je po namočení a změknutí křidélko skoro nerozbitné. Hlavní využití tedy spočívá v mokrých muškách. Na použití Švýcarské slámy u mokrých vzorů je tato nevýhoda naopak vítána. Sláma po namočení změkne a začne se více lesknout. Po potrhání a změknutí dostane sláma ve vodě přirozený lesk, tvar, pohyb a vytvoří tak lákavě vypadající napodobeninu hmyzu.
Osobně nejčastěji používám dvě barvy Švýcarské slámy. Hnědou a bílou - průhlednou. Bílá je vynikající na vázání pup chrostíků. Práce se Švýcarskou slámou je jednoduchá, avšak zde vězí jeden fígl, jak její vlastnosti správně využít. Jedná se o postup, jak slámu správně poskládat z nepřehledného snopečku do pěkných křidélek. Postup je zobrazen na následujích obrázcích.
Nejprve si slámu roztáhneme ze snopečku, tak aby nám vnikla jen jedna tenká vrstva. Po tom, co jsme si slámu roztáhli, přeložíme jí napůl kolmo na její podélnou strukturu vláken. Dále ji přehneme napůl ještě jednou, tentokrát podél struktury vláken. Nyní nám vznikl tvar, ze kterého si vystřihneme požadovaný tvar deltových chrostíkových křidélek. Potom už je jen navážeme klasickým způsobem na háček, kde jsme si před tím udělali tělíčko. Další práci se slámou už můžete vidět na dalších obrázcích u vázacích kroků.
Křidélka se potom dají pomocí nůžek libovolně upravovat.
Kromě Švýcarské slámy se můžete setkat i s křidélky vyrobenými z potištěné fólie.
Ta jsou k dostání rovněž v různých barvách a velikostech. Další možností je využití již hotových vytvarovaných křidélek na chrostíky.
Křidélka vypadají velmi reálně a jejich životnost je o něco větší než u Švýcarské slámy.
Už jsem se zmínil o tom, že na trhu je široká nabídka vázacích materiálů včetně křidélek. Někdy je důležité dávat si pozor na to, aby se křidélka při házení na muškařském návazci nerotovala a nepřetáčela jej.
Předtištěná křidélka používám na různé vzory okřídlených broučků. Nemusí se ani jednat o suché vzory. Na jelce a pstruhy používám převážně smáčivé vzory mušek. Jedná se o variantu mezi mokrou a suchou muškou.
Křidélka jsou dominantou mušky a pokud jsou správně navázána, tak dodají mušce patřičnou účinnost. Je však důležité vybírat materiál na křidélka s rozumem a uvážením. Už jsem viděl, jak se někteří vazači snažili používat na křidélka všelijaké nesmysly. Mušky pak vypadaly naprosto nepřirozeně a byly neúčinné.
Letos se mi výborně při chytání pstruhů osvědčily právě krémově žluté pupy chrostíků vyrobené z průhledné Švýcarské slámy. Pupu používám jako horní přívěsnou mušku, kterou kombinuji s přírodní napodobeninou nymfy např. blešivec nebo zlatohlavou mikronymfou. V mělkých pomalejších proudech se dá lovit i na dvě pupy, přičemž by měla být poslední muška více zatížena. Pupy nahazuji zešikma do proudků a nechám je volně brázdit ve vodním sloupci. Pupy jsou účinné na pstruhy, lipany a v neposlední řadě i na tlouště. Nejčastěji je používám v krémově žlutém, zeleném a hnědém provedení.
Dále bych se také pár slovy zmínil o tykadlech jako další dominantě chrostíků. Někdo tykadla při vázání pup nepoužívá, ale dle mě nemá smysl vést sáhodlouhé debaty zdali mají nebo nemají význam. Tykadla používám u pup pravidelně. Mušce přidají na přirozeném vzhledu a dodají jí život stejně jako oči u streamerů. Tykadla se dají vyrobit z různých materiálů. Často se používají tmavé pesíky z různých hrubých srstí. Pravá tykadla však mají být jemná a strakatá. Ideální je použít přírodní nebo jemně přibarvené prsní peří kačera s dlouhými větvičkami. Postup výroby tykadel je velice jednoduchý. Lze pouze odstřihnout dvě větvičky a navázat je. Tykadla jsou potom pěkně výrazná a mají dlouhou životnost. U vázacího postupu můžete vidět zajímavý způsob, jak využít konce větviček po navázání nožiček.
K navázání pupy budeme potřebovat gamarový nebo pupový háček č. 10, žlutou kevlarovou nit, okrově žlutý syntetický dabing, olověný pásek, lak. K tomu ještě světlou průhlednou Švýcarskou slámu, světle žluté pírko z kačera a hnědý dabing z vačice s perleťovou příměsí.
Vázací postup :
Krok 1: upneme si gamarový háček č. 10 do svěráčku.
Krok 2: na ramínko háčku navineme olověný pásek. Před očkem si necháme cca 2 mm volného místa.
Krok 3: navineme si druhou vrstvu olověného pásku tak, aby vznikl základ pro konické tělíčko. Při navíjení se musí olověné pásky jemně dotahovat, aby se neprotáčely.
Krok 4: navážeme si vázací nit a postupně ji navíjíme na olověné tělíčko, aby se olovo zpevnilo a nerozjíždělo se. Nyní máme hotový základ pro další vázání.
Krok 5: na ramínko si navážeme žlutou kevlarovou vázací nit. Její navázání ukončíme zhruba v polovině obloučku háčku.
Krok 6: na vázací nit si nadabujeme krémově žlutý syntetický dabing. Na začátku jej utáhneme a pevně stočíme, aby mělo tělíčko výrazně konický tvar.
Krok 7: nadabovaný knotek budeme postupně natáčet. Zhruba v polovině začneme knotek navíjet v hustších závitech, aby tělíčko dostalo výrazný konický tvar.
Krok 8: navazování tělíčka ukončíme zhruba v první třetině ramínka. Musí zůstat dostatek místa k navázání dalších materiálů.
Krok 9: žlutou kevlarovou nití si okroužkujeme tělíčko. Důležité je dbát na to, aby oviny byly rovnoměrné a přirozené. Žlutou nit přichytíme vázací nití a odstřihneme její přebytečný konec.
Krok 10: dle návodu si poskládáme křidélka a vystřihneme je do požadovaného tvaru. Opatrně je uchopíme a přiložíme je k volnému prostoru u očka.
Krok 11: několika přenými oviny si křidélka přichytíme a odstřihneme přebytečný materiál co nejtěsněji u ramínka.
Krok 12: od prsního pírka kačera odtrhneme zhruba šest větviček a jejich silnější konce roztřepíme. Tím nám vzniknou nožičky, které navážeme zespodu.
Krok 13: tenké konce neodstřihneme,ale překlopíme je dozadu. Zajistíme je nití. Tak si vytvoříme základ pro tykadla.
Krok 14: ze snopečku větviček, který jsme překlopili dozadu odstřihneme zbytek větviček tak, že nám zůstanou jen dvě, ty vytvoří pěkná tykadla.
Krok 15: na nit nadabujem tmavou hrubší srst z vačice s příměsí lesklých vláken. Dabing neutahujeme, pouze jej pozvolna nasoukáme na háček.
Krok 16: knotek natočíme na ramínko a vznikne nám tak hlavička pupy.
Krok 17: hlavičku vyčešeme suchým zipem a dlouhá vlákna vytrháme.
Krok 18: mušku zakončíme ztraceným uzlem a hlavičku zalakujeme. Muška je hotova.
Text i foto: Tomáš Vítek - Tomucha
pěkná moucha, jdu jí uvázat a zítra vyzkouším o kolik je účinější než moje oblíbená světlá puppa s a pestíky z jezevce.
PS: ještě bych jí přidal závoj po kukle na boku ze syntetických vlasů, to potočáci a tloušti milujou :-))
jako… dobře to vypadá, ale jinak, z praktického hlediska, jsou ty křidélka úplně k hovnu. Sorry :-))
Super článek! Líbí se mi, že jsi představil zajímavý materiál a jeho použití rovnou předvedl na konkrétním případě. Ten nápad s tykadly je taky fajn. Palec nahoru!