Asi nejzajímavější je moment, kdy se rozezní hlásič. Reakce každého z nás je jiná, mění se taky v závislosti na četnosti záběrů a dnů strávených u vody. Občas jsem se přistihl, že si cestu od křesla, nebo lehátka k prutu ani nepamatuji. A mnohdy se mi stává, že po opětovném nahození prutu hledám v trávě věci, které jsem zrovna držel v ruce. Většinou je ale nenajdu. Když slyšíme to magické pípaní, stávají se z nás většinou nemyslící a neohrabaní lovci, kteří mnohdy rozboří vše, co jim přijde do cesty. Nebyla lepší doba bez hlásičů, kdy jediný otravný zvuk u vody byl krásné cvakavé hrčení cívky navijáku při razantním a zbrklém úprku kapra?

Obrovská radost i z menší ryby


Kolikrát jsem si říkal, přemýšlel nad tím a vzpomínal, v jakém rauši jsem, když se hlásič rozezní. Sledovat mne třeba po dvou dnech bez pípnutí musí byt hodně veselé. Naštěstí aspoň moje signalizátory mají silně viditelné diody, díky kterým mohu bez problému rozeznat, na který prut mám záběr.

Občas to u vody moc prožíváme

 

Několikrát jsem ale viděl, jak rybář přiběhl k prutu, zvedl ho, začal intenzivně domotávat, následně svěsil ramena, protože si myslel, že je ryba pryč. Jaké bylo jeho překvapení, když se jeho druhý hlásič, ve kterém měl prut, rozezněl a opět bylo vzrušení na maximu.

Splést si prut, na kterém je záběr od ryby, s tím se jistě setkalo mnoho rybářů. Zvukový signál je sice fajn, ale když máme zatmění, rveme při tónech signalizátoru třeba i rákos s kořeny ze země.

Ve vypjatých chvílích může občas něco prasknout, proto se používají různá provizorní řešení a rychlé opravy

 

Nepochopitelné jednání a mnohdy taky nebezpečné pro rybu je razance záseku při záběru. Jsou rybáři, kteří při nádherné jízdě kapra přiběhnou k prutu, provedou mohutný zásek do záklonu a několik dlouhých kroků směrem vzad. Párkrát jsem dokonce viděl, že se lovec stihl otočit k vodě zády, a směrem do pole uběhl i více než 5 m. Následně se otočil zpět a počal rybu zdolávat. Mnohdy naštvaně gestikuloval jak to, že tam ryba není, když to byla taková nádherná jízda.
Nedivil bych se nějaké té odlehčené variantě s přidržením cívky a krokem vzad v okamžiku, kdy se někdo snaží dostat rybu od vázky ve chvíli, kdy chytá v blízkosti stromů, keřů nebo jiných překážek. Takto ale docílí v lepším případě vyříznutí nebo utrhnutí ryby, v horším poranění kapra, zvláště když používá jako odhozový vlasec pletenou šňůru.

Pletenka se před pár lety hodně prosazovala. Jenže sice vydrží daleko více v menším průměru než klasický monofil, ale ve chvíli, kdy kapr dělá záchranné výpady, se může o pletenou šňůru poranit na ploutvích nebo žábrech. Další nevýhoda pletené šňůry se objeví ve chvíli, kdy se kaprovi podaří zachránit a skončí ve větvích potopeného stromu. Pokud se mu nepovede vymanit z háčku, nebo nepoužíváme únikovou montáž, může se na šňůře poranit, nebo i uhynout. Proto se i při kmenovém vlasci z pletené šňůry používá metr nebo více silného monofilu pro větší bezpečí chycené ryby.


Pomalu jsem se dostal k situacím, které uvolňují atmosféru u vody, vtipy nebo malé či větší naschvály. Sranda u vody je fajn, většinou ale končí ve chvíli kdy i vy se stanete cílem nejapného žertu, který Vám přijde přehnaný. Klasická je situace, kdy rybář leží na lehátku, nebo je vyvalený v křesle a po pár dnech bez záběru mu kamarád chce udělat radost a tak mu pohne swingrem, následkem čeho pronikavý tón hlásiče sestřelí lovce z křesla. To jsou takové klasické rybářské žertíky.

 

Na jedné malé výpravě, zaměřené na poznání revíru, jsem se bohužel i já setkal s vcelku originálním vtipem. Byli jsme na překrásné stojaté vodě s velkým rybářským tlakem. Po pár hodinách chytání jsem zjistil, že několik desítek metrů od nás za stromem sedí kamarád, kterého jsem nějakou dobu neviděl. Šel jsem si tedy vyměnit pár informací. Vrátil jsem se za pár minut, mezi tím se ale setmělo. Vše probíhalo bez problémů, do doby než jsem dostal záběr. Přiběhl jsem k prutu, zvedl jej, chtěl domotat rybu, namísto toho jsem jen promáchl rukou kolem prutu. Jednou dvakrát... Koukám v šeru, co se děje, jako vyoraná myš.

Takzvaní kamarádi se váleli smíchy a mě trvalo pár vteřin, než jsem si uvědomil, že mám přemontovanou kličku na druhou stranu. Samozřejmě mně to jako dobrý vtip vůbec nepřišlo a nemít v sobě dvě piva, tak jsem se sebral a odjel pryč. Nemusím říkat, že než jsem se zorientoval, byla ryba tatam. Chvíli jsem ležel mlčky nabručený na lehátku, ale další jízda během 10 minut mi opět navrátila náladu. Ovšem i s odstupem času musím konstatovat, že sranda ano, ale s rozumnými hranicemi. Prostě na pruty se nesahá. Nutno podotknout, že od té doby jezdím k vodě nejraději sám.

Rychlé nastavování foťáku na samospoušť, to pak může výsledná fotka vypadat různě

 

Menší kapřík


Od záběrů a chování lidí u nich jsem se dostal k montážím. Jednou z velice častých chyb, se kterou jsem se u vody setkal, dokonce i u závodníků, ať u vědomky či nevědomky, bylo špatné protažení návazce očkem háčku. Skoro každý ví, že při bezuzlovém vázání protahujeme návazec očkem háčku směrem dovnitř k hrotu. A proč? Někde jsem viděl na videu, že to je proto, jelikož při tovární výrobě vznikne na vnější straně očka od stroje rovná ploška, která může přeříznout návazec, když přes ni potáhneme šňůrku. Samozřejmě je to nesmysl, být na háčku kdekoli místo které řeže vlas, nikdy ho nepoužiju.

Špatně provlečené očko háčku - háček má tendenci se nezapíchnout a když ano, tak se snaží vyříznout z tlamy kapra
 

Správně provlečené očko háčku - háček daleko lépe drží v tlamě ryby

 

Dělá se to pro správnou funkci háčku při jeho přetáčení v tlamce ryby po nasátí nástrahy. Při provlečení očkem vnější stranou se háček při přechodu přes okraj tlamy kapra otočí dovnitř tlamy, což je přesně na druhou stranu než by měl, a kapr se velmi pravděpodobně nechytí na námi připravený návazec. Když provlečete očko směrem dovnitř, háček se bude snažit přetočit hrotem do tlamy kapra, kde, díky jeho ostrosti, se kapr chytí. V případě, že je háček provlečen naopak, tak místo toho, aby se snažil držet v tlamě, se při tahu snaží páčením dostat ven, což je pro nás samozřejmě špatně. U některých výrobců bývá v balení přiložen návod, jak správně háček použít a navázat. Určitě doporučuji nastudovat, každá nová informace je dobrá.

Tři varianty navázání háčku: vlevo s použitím smršťovací trubičky/rovnátka, vpravo bez rovnátka ( u tohoto typu není rovnátka potřeba ), uprostřed špatně provlečené očko háčku

 

I pevnější a kvalitnější háček může přijít o svůj hrot na kamenitém dně nebo nárazem  na tvrdou kost kapra. Po každém vytažení na břeh je nutno návazec překontrolovat.

Dobře navázaný háček můžeme zkazit omotáním dlouhého vlasu kolem ramínka háčku, to pak vlas tahá z osy a háček se nezapíchne tam, kde potřebujeme

 

Opravená verze návazce, kdy použijeme tenkou hadičku na zafixování vlasu k ramínku háčku a vlas kapku zkrátíme použitím jiného typu zarážky. Dlouhý vlas ale na škodu není, chytal jsem i s kuličkou vzdálenou od háčku více než 7 cm.

 

Rád si u vody vylaďuji montáže k dokonalosti

 

Když je koncová montáž v pořádku, dočkám se i ryby


Občas se stává, že se nám prostě nedaří, buďto máme málo zkušeností, nebo máme špatný den. Zrovna nedávno jsem měl štěstí, nebo spíše smůlu, sledovat jednoho kamaráda jak má takzvaný den „blbec“. Ač to je velmi zkušený rybář, nedařilo se mu snad vůbec nic. Jeho počínání vyvrcholilo, když se začal zamotávat do šňůrek od zadních olov, to jsem měl na něj strach i promluvit, aby o mne nezlomil své pruty. Zde jsem viděl, že i profík se může spálit a když to prostě nejde, tak to nejde. Sice jsme nakonec vytáhli několik menších kapříků, ale situace se uklidnila vlastně až ve chvíli, kdy jsme přestali na cokoli sahat. Někdy je asi lepší nedělat vůbec nic.

Kapřík kolem 8 kg

 

Člun připravený na výlet pro kapra: podběrák, podložka, kbelík s vodou + v kapse peán na vyproštění háčku z tlamky kapra

 
Kapitola sama o sobě je alkohol. Jsme chlapi, máme rádi pivo, jsme bez ženských, a tak máme aspoň ten alkohol. Pití u vody nijak neodsuzuji, pokud to je ovšem v rozumné míře. Opilý člověk sice dokáže celkem spolehlivě pobavit své okolí, na druhou stranu si taky může ublížit. Nikdo není svatý, a když už si dám trošku do nosu, je lepší stáhnout pruty, a pokud chci chytat, musím si v čas uvědomit, kdy mám dost. Rozepisovat se o tomhle tématu více nebudu, i když historek a situaci by k popsání bylo mnoho.

skladiště lahví žíznivého rybáře

 

Přijde mi, že někteří se svými výkony vyloženě chlubí

 


Závěrem bych snad jen apeloval na všechny, kdo se v některých slovech psaných výše poznali, zkuste se zamyslet, jestli to, co děláte špatně, skutečně takto dělat musíte. Každý děláme některé věci špatně, ale jsme lidé učenliví a snažíme se získat zkušenosti, aby se naše chyby již neobjevily. Pokud se k rybám a přírodě budeme chovat s patřičným citem a úctou, jistě nám to mnohonásobně vrátí.

S heslem „Tentokrát NE, ale příště jim ukážeme“ se loučí

Martin Havránek